Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
WHO: Pedofilie, zoofilie a nekrofilie již nejsou choroby? Když zvrhlík, tak se vším všudy! Rozpory v klasifikaci nemocí na ideologickou objednávku. Salámovou metodou k legalizaci zla. Co na to děti?

WHO: Pedofilie, zoofilie a nekrofilie již nejsou choroby? Když zvrhlík, tak se vším všudy! Rozpory v klasifikaci nemocí na ideologickou objednávku. Salámovou metodou k legalizaci zla. Co na to děti?

8. 10. 2020

Tisk článku

Dalibor Jurášek studuje nový ústřední dokument Světové zdravotnické organizace, který (po již dřívějším vypuštění homosexuality) legitimizuje další nebezpečné sexuální úchylky i za cenu ohnutí veškeré logiky přirozeného světa

V Mezinárodní klasifikaci nemocí, verzi 11, několik diagnóz z předchozí verze 10 úplně vypadlo. Jiné byly kontroverzním způsobem pozměněny, takže například ne všechny projevy pedofilie, či dokonce nekrofilie, jsou již považovány za poruchu. Takové trendy jsou v souladu s normalizací a následnou akceptací společensky zhoubného chování.

Mezinárodní klasifikace nemocí

International Classification of Disorders (ICD) je diagnostickým nástrojem, který tvoří Světová zdravotnická organizace (WHO), jež je agenturou OSN. ICD je používána po celém světě hlavně pro účely zdravotnické statistiky. Díky jednotně používané definici nemocí je možné porovnávat rozšíření nemocí (poruch) v různých zemích, úmrtnost na ně a podobně.

ICD je pravidelně aktualizována, při čemž je velmi zajímavé sledovat právě změny mezi různými verzemi. Verze ICD-10 začala být používána v 90. letech. Verze ICD-11 byla schválena WHO v roce 2019 a od roku 2022 začne v praxi nahrazovat ICD-10.

Transsexualita a sexuální poruchy v ICD-10

ICD-10 obsahuje kategorii "duševní poruchy a poruchy chování", jejíž součástí jsou i poruchy pohlavní identity a poruchy sexuálního zaměření. Mezi poruchy pohlavní identity patří i transsexualita (touha "být akceptován jako příslušník opačného pohlaví, obvykle doprovázená pocitem nepohody z vlastního anatomického pohlaví") či transvestitismus ("oblékání a nošení šatů opačného pohlaví na přechodnou dobu").

Mezi poruchy sexuálního zaměření je řazen i fetišismus ("používání neživého objektu jako dráždidla na sexuální vzrušení"), fetišistický transvestitismus ("nošení šatů opačného pohlaví zejména kvůli sexuálnímu vzrušení"), pedofilie, sadomasochismus či jiné poruchy sexuálního zaměření, kam se řadí i zoofilie a nekrofilie.

Důležité je, že v ICD 10 jsou poruchy sexuálního zaměření definovány tak, že jde o určitou sexuální preferenci. Nejde o to, zda člověk v souladu s ní i koná nebo zda mu skutečnost, že má takovou preferenci, způsobuje stres nebo neklid. Jde o poruchy i v tom případě, pokud se člověk se svou sexuální preferencí ztotožňuje.

Čtěte ZDE: Kanibalismus: Další stupeň multikulti? Po homosexualismu a pedofilii přijde další progres. Necháme se postupně vykastrovat jídlem? S hovězím je prý třeba skoncovat. Také muslimům naproti. On vás ten smích přejde…

Transsexualita a sexuální poruchy - změny v ICD-11

V ICD-11 se již poruchy pohlavní identity nenacházejí. Byly nahrazeny pohlavní inkongruencí (gender incongruence), která však není řazena do kategorie duševních poruch a poruch chování jako v ICD-10, ale mezi spíše neutrálně znějící "stavy spojené se sexuálním zdravím" (conditions related to sexual health).

Pohlavní inkongruence znamená "značný a dlouhodobý nesoulad mezi jednotlivcem prožívaným rodem a určeným pohlavím". Transsexualita ani transvestitismus (ani fetišistický) se již v ICD-11 vůbec nenacházejí. Podle ICD-11 tedy uspokojování sexuálních tužeb převlékáním se za opačné pohlaví není poruchou.

Poruchy sexuálního zaměření byly nahrazeny parafilními poruchami, které jsou kategorizovány jako duševní poruchy, poruchy chování a poruchy neurologického vývoje. I zde došlo k zásadnímu předefinování.

O parafilní poruchu jde však jen v tom případě, že daná osoba v souladu se svými sexuálními preferencemi koná bez souhlasu sexuálního objektu (resp. je tento objekt neschopný dát souhlas pro svůj věk nebo stav), nebo je daná osoba těmito preferencemi značně znepokojena (markedly distressed).

Pro úplnost je třeba dodat, že o parafilní poruchu může jít i když je sexuální aktivita prováděna se souhlasem sexuálního objektu (a ten je způsobilý souhlas dát) a zároveň hrozí velké riziko smrti nebo poškození zdraví v souvislosti se sexuální aktivitou - například asfyxofilie (škrcení s cílem vyvolání sexuálního vzrušení).

Kdo je a kdo není deviant

Jinak řečeno, pokud má dospělý člověk fantazie, touhy a nutkání sexuálního charakteru směrem k dětem, podle ICD-11 ještě nejde o poruchu pedofilie. O pedofilní poruchu by šlo až tehdy, kdyby podle těchto nutkání i konal (není uvedeno, zda je za takové jednání považována pouze sexuální aktivita s dítětem nebo i autoerotické chování, z kontextu popisu parafilních poruch se však zdá, že jen to první), případně tehdy, když mu tyto fantazie či nutkání způsobují znepokojení.

Podle ICD-11 tedy dospělý člověk sexuálně toužící po dítěti, který však tuto touhu sám považuje za zvrhlou a vyčítá si ji, nemocný je, ovšem člověk, který je s touto touhou ztotožněn je a považuje ji za správnou (jen podle ní zrovna nejedná), nemocný není!

Totéž platí v případě nekrofilie a zoofilie. Pokud člověk má tyto touhy, ale nejedná podle nich a není jimi značně znepokojen, nejde o poruchy. Sadomasochismus byl také předdefinovaný ve výše uvedeném duchu. Sexuální sadismus ani masochismus tedy podle ICD-11 nejsou poruchami, pokud s takovými praktikami dotyčné osoby souhlasí (a zároveň u nich nehrozí velké riziko poškození zdraví).

Takové předefinování poruch je dokonale absurdní. Podle této logiky by například paranoidní schizofrenie nebyla poruchou, kdyby člověk měl "jen" bludy a paranoické myšlenky, ale nejednal by podle nich. Nebo obsedantně-kompulzivní člověk, který by měl nutkání excesivně si mýt ruce, ale vždy by tomu dokázal odolat, by neměl psychickou poruchu. ICD-11 však není konzistentní - při těchto zmíněných dvou poruchách kupodivu neaplikuje takovou logiku, jako při parafíliích.

Z ICD-11 také úplně vypadli fetišismus a již zmíněný fetišistický transvestitismus.

Čtěte ZDE: Geneze globálního rozvratu morálky a tradičních hodnot: Od sexuální revoluce k sodomii. Veřejná podpora sexuální zvrácenosti nezná mezí. Mravní prznění dítek na pořadu dne? Gayové obcují na ulici pod lucernou

Skandální jednání

Světová zdravotnická organizace je totiž významnou odbornou autoritou, která navíc představuje i jistý společensko-politický konsenzus opírající se o legitimitu OSN, jejímž členem jsou téměř všechny země světa. 

Ukazuje se, jak těžké je oddělit rovinu hodnotovou (resp. ideologickou, filozofickou či politickou) od odborné. I když je oficiálně WHO odbornou zdravotní institucí, nelze ji oddělit od ostatních sfér života společnosti -  například morálky či práva.

Těžko si představit pádný "odborný" důvod, proč pedofilní jednání poruchou je, ale "jen" pedofilní touhy či nutkání, které daný člověk považuje za správné, jsou v pořádku. Nebo proč v roce 1995 (nebo i 2020) bylo poruchou již sexuální zaměření na děti, ale v roce 2022 toto již samo o sobě poruchou nebude.

Rozhodnutí WHO neovlivňují společnost jen v "odborné" rovině, ale mají dopad i na společnost jako celek, včetně představ o morálce či právní systémy. Skutečnost, že WHO už nepovažuje sexuální preference včetně pedofilie, nekrofilie zda zoofilie samy o sobě za poruchu, podporuje snahy o jejich postupnou normalizaci a legalizaci, čehož svědkem jsme již delší dobu v médiích (o pochodech hrdosti a podobných aktivitách nemluvě).

Je přirozené, že myšlenky, touhy a nutkání neexistují jen samy o sobě, ale jsou úzce provázány s činy. Pokud dospělý člověk touží po sexuálním styku s dětmi, tuto svou touhu schvaluje a považuje ji za správnou, ale (zatím) podle ní ještě nekonal, jednoznačně to nelze označit za zdravé. Jednání WHO je však jednoznačně skandální a společensky nebezpečné.

Zdroj.


Tagy článku

Doporučujeme

COVID-19: Informační válka 3.0. Více než virus zabíjí stres. Krize začala už před epidemií. Nová psychosomatická zbraň hromadného ničení? Glyfy a kaskády kolem nás. Strategie obecné paralýzy? Program rozbití společnosti

COVID-19: Informační válka 3.0. Více než virus zabíjí stres. Krize začala už před epidemií....

Asociace odborníků: Opatření vlád proti Covid-19 jsou nepodložená, nebezpečná a protiprávní. Živí česká vláda paniku? Virus není obecným ohrožením. Pochybná funkce roušek a zločinná vakcinace? Obrovské škody

Asociace odborníků: Opatření vlád proti Covid-19 jsou nepodložená, nebezpečná a protiprávní....

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky