Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Nebezpečí za Rozvadovem: Nová německá koalice. Už se o nás živě konferuje. Podáme prst, vždy utrhnou ruku? Pouze prověření soudruzi. Nadnárodní volební obvody? Za clonou covidu. Buďme ostražití

Nebezpečí za Rozvadovem: Nová německá koalice. Už se o nás živě konferuje. Podáme prst, vždy utrhnou ruku? Pouze prověření soudruzi. Nadnárodní volební obvody? Za clonou covidu. Buďme ostražití

1. 12. 2021

Tisk článku

Marie Pošarová popisuje, čím se zabývají na půdě unijních institucí v době, kdy mají Evropané především plnou hlavu covidistické propagandy

Nová německá spolková vláda, kterou budou tvořit sociální demokraté, Zelení a „liberální“, jak vyplývá z jejich čerstvé koaliční dohody, bude prosazovat vytvoření evropské federace na základech současné Evropské unie.

Podle budoucí německé vlády by nástrojem této dalekosáhlé unijní reformy měla být probíhající Konference o budoucnosti Evropy. A výsledek dle představ nové spolkové exekutivy? Evropský federální stát!

Nebezpečí

V koaliční dohodě přímo stojí: „Konference o budoucnosti Evropy by měla vést k ústavnímu konventu a dalšímu rozvoji federálního evropského státu, který je decentralizovaný a organizovaný podle zásad subsidiarity a proporcionality a vychází z Listiny základních práv“.

Budoucí německá vládní koalice bude chtít co nejrychleji posílit kompetence a pravomoci Evropského parlamentu, včetně možnosti jeho legislativní iniciativy (právo navrhovat závazná unijní nařízení a směrnice). Stejně tak bude, dle koaličního dokumentu, brzo na pořadu dne tlak budoucí německé vlády na úplný přechod na většinové hlasování v orgánech Evropské unie všude tam, kde je dosud k přijetí rozhodnutí nutná jednomyslnost a kde existuje možnost členských států uplatnit právo veta. 

Co to vlastně je ona zmíněná Konference o budoucnosti Evropy, o které se v plánech německé vládní koalice hovoří a která může znamenat pro budoucí podobu Evropské unie zásadní změny, bez výjimky negativní, s dosti zhoubnými dopady na suverenitu i na vnitřní politiku jejích jednotlivých členských států? A o které se ve veřejném a mediálním prostoru prakticky vůbec nehovoří, jelikož je dlouhé měsíce ovládnut prakticky pouze tematikou covid-19?

Jedná se o institucionalizovanou "debatu" s přesnou koncepcí a pravidly (která diktuje nadnárodní Evropská komise) nad budoucím směřováním a fungováním Evropské unie. Jde tedy o obdobný formát, jakým byl na počátku tohoto století tzv. Konvent o Ústavě pro Evropu, který byl nejprve prezentován jako neškodná akademická debata a který nakonec rezultoval v přijetí Lisabonské smlouvy, jež Evropskou unii proměnila z mezivládní na nadnárodní organizaci a brutálně ořezala mocensko-politické kompetence a suverenitu jejích členských států.

Staří známí

Už samotný název „Konference o budoucnosti Evropy“ dostatečně vypovídá o ambicích a aroganci unijních pohlavárů, jelikož automaticky (a doslova drze) klade rovnítko mezi pojmy „Evropa“ a „Evropská unie“ - což, naštěstí, není a nikdy nebude totéž.

Vrcholným orgánem Konference je tzv. plenární zasedání, které mj. tvoří 135 zástupců Evropského parlamentu  - vybraných prakticky pouze z řad lidovců, socialistů a progresivistických liberálů - bez jakéhokoli zastoupení kritických euroskeptických hlasů.

Kromě zasedání tohoto plenárního shromáždění probíhají v rámci Konference tematická setkání (tzv. agory), na kterých bývá přítomno vždy cca 200 - 300 delegátů vybraných „nezávislými institucemi“, kdy jde vesměs o politické neziskové organizace (spolu)financované z fondů Evropské unie. Je poměrně jasné, jaké názory na budoucnost Evropské unie tito delegáti zastávají…

Mnoho optimismu nedodává ani fakt, že spolupředsedou výkonné rady Konference o budoucnosti Evropy je náš „starý (nikoli dobrý) známý“ zastánce tvrdé unifikace a federalizace Evropské unie, Belgičan Guy Verhofstadt.

Předsedkyně Evropské komise, Němka Ursula von der Leyen, již v minulosti prohlásila, že cílem oné Konference nemá být skutečně nic menšího než otázka změny fungování Evropské unie. 

Explicitně bylo zmíněno právě přiznání legislativní iniciativy pro případné změny unijního práva Evropskému parlamentu. A to jako celku (obdobně, jako je tomu v českém Senátu), nikoli jednotlivým europoslancům, což je, vzhledem ke složení tohoto bruselsko-štrasburského tělesa, nanejvýš nebezpečné. Protože  europarlamentní většina je, momentálně i dlouhodobě - a bohužel v podstatě setrvale - snad ještě více federalistická, progresivistická, „zelená“ a nedemokratická než sama Evropská komise…

Čtěte ZDE: Kudy z EU: Nebojme se odchodu, bojme se setrvání! Převychovat bestii je nemožné. Dystopická vize budoucnosti unie. Buďme připraveni, může se to rozpadnout dřív, než tušíme. Nadějní mladí sekáči?

Noční můra 

S Evropským parlamentem souvisí i další návrh Evropské komise v rámci Konference o budoucnosti Evropy – revize a změna systému a procesu voleb do tohoto sboru. Tento materiál obsahuje i návrhy na zavedení jednoho (celounijního) nadnárodního volebního obvodu, nadnárodních stranických kandidátních listin společných pro všechny státy Evropské unie a další reformy unijního volebního práva, včetně posílení dálkového (korespondenčního a elektronického) hlasování. Dostatečně varující je i jméno členky Evropské komise, která má tuto agendu na starosti - Věra Jourová.

A podle představ Evropské komise -  i europoslanců federalistické europarlamentní většiny -   by se tyto reformy měly promítnout už do podoby příštích voleb do Evropského parlamentu, které se budou konat na jaře roku 2024.

Na stole – resp. v programu Konference o budoucnosti Evropy – figuruje rovněž (novou německou vládou velmi vítané) rozšíření hlasování tzv. kvalifikovanou (dvojí) většinou, která představuje minimálně 55 % členských států reprezentujících minimálně 65 % z celkového počtu obyvatel Evropské unie, na půdě Rady Evropské unie (tzv. Rada ministrů) i do oblastí, kde dosud mají jednotlivé členské státy právo veta, do zahraniční (a bezpečnostní) politiky, do sociální politiky a do daňové politiky, tj. do dalších (kdysi) výsostných národních agend. Což je doslova černá noční můra pro všechny zastánce občanské a národní svobody a státní suverenity.

Tyto bruselské a berlínské představy a cíle musíme jako Česká republika zásadně odmítnout – i za cenu ostrého střetu s Evropskou komisi, Soudním dvorem Evropské unie a především s Německem. I za cenu případných sankcí, ke kterým se můžeme postavit po polském vzoru v cause dolu Turów – neplatit je. 

Nepřekročitelnou podmínkou je rovněž požadavek, aby o případných návrzích na jakékoli změny v uspořádání Evropské unie a jejích orgánů nejprve hlasovali všichni občané České republiky v celostátním závazném referendu.

Hlavně je však nutné o těchto reálných a blízkých nebezpečí nahlas hovořit a vyžadovat k nim jasná vyjádření vznikající české vládní koalice a jejích vedoucích představitelů.  Aby bylo na první pohled jasné, zda jim jsou bližší zájmy Berlína nebo národní zájmy vlastního státu.

Boj za zachování zbytků české státnosti tak vstupuje do další dramatické fáze. Buďme ostražití.



Tagy článku

Doporučujeme

Porošenkovo osobní předsevzetí: Pohřbít Zelenského. Dva prezidenti v rukách západních kurátorů. Kdo povede Ukrajinu proti Rusku? Kupec nebo komediant? Západ se dosud nerozhodl a nechává si otevřená zadní vrátka

Porošenkovo osobní předsevzetí: Pohřbít Zelenského. Dva prezidenti v rukách západních...

Fialova bruselská koalice útočí na všech frontách: Totalitní pandemický zákon i nástroj na falšování voleb míří do sněmovny. Babiš se přidá. Pouze Okamura vzdoruje. Vláda vyhlašuje nepodvoleným válku

Fialova bruselská koalice útočí na všech frontách: Totalitní pandemický zákon i nástroj...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky