Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Chorvatský prezident proti Trojmoří: Hloupé a škodlivé pro Chorvatsko. Odbytiště zkapalněného plynu pro Američany. Scénka jako se Zemanem. Rusové věří, že je mají Chorvaté rádi. Bez šance na nezávislou politiku

Chorvatský prezident proti Trojmoří: Hloupé a škodlivé pro Chorvatsko. Odbytiště zkapalněného plynu pro Američany. Scénka jako se Zemanem. Rusové věří, že je mají Chorvaté rádi. Bez šance na nezávislou politiku

29. 10. 2020

Tisk článku

Dmitrij Bavyrin přináší ruský pohled na kritiku účasti Chorvatska v iniciativě Trojmoří ze strany prezidenta této země, která napočátku jejího zrodu stála na stejné pozici s Polskem

Chorvatský prezident Milanovič ostře kritizoval účast své země na geopolitickém projektu Trojmoří: Tato iniciativa je podle něj potřebná pouze pro Američany, kdežto Chorvatům škodí, protože je může znepřátelit s Ruskem.

 

Proč se pro člena NATO dlouho orientovaného předeším na Washington staly vztahy s Moskvou tak cenné v situaci, kdy je Rusko vnímáno především jako spojenec Srbska, s nímž mají Chorvaté krvavé skóre?

Za vším hledej kšeft

Smysl iniciativy „Trojmoří“ spočívá především ve snaze prodat americký zkapalněný plyn na evropském trhu. Jde o stejný zájem, pro nějž USA zavádějí nové sankce proti „Nord Stream – 2“. 

V užším smyslu jde o o jakýsi klub v rámci EU, matrjošku v matrjošce, do níž vstupují bývalé státy sovětského bloku - a Rakousko, které se k nim připojilo. Na programu jsou společné projekty v oblasti obchodu, infrastruktury, energetiky – obecně „za vše dobré“, zejména pak za dostižení západní Evropy v úrovni ekonomického rozvoje.

První housle se přitom snaží hrát Varšava, a vykompenzovat si tak své historické komplexy. Projekt s podobným názvem (Mezimoří – Intermarium) vymyslel už na počátku minulého století Józef Piłsudski s analogickou geografií (zajišťující současný přístup do Středozemního, Černého a Baltského moře) i s podobným geopolitickým záměrem (takzvané zadržování Ruska).

Ale bez ohledu na to, co si o tom Poláci myslí, znamená Trojmoří primárně cestu k prodeji amerického zkapalněného plynu v Evropě. Proto byl Trump osobně přítomen na druhém klubovém summitu v Polsku. Lobování za zájmy amerických dodavatelů – tomu on rozumí a zajímá ho to. Proto Washington nadále přikládá Trojmoří velkou důležitost, byť celý projekt vznikl už za Obamy, pro kterého Trump jinak nemá dobrého slova.

Čtěte ZDE: Polský projekt Mezimoří: Hraje se o vliv v Evropě na dalších sto let. Jak dlouho bude ve střední Evropě mocenské vakuum? Je to o tom kudy povedou trubky? Čas rozhodování: Špatné, nebo ještě horší?

Vzpoura na lodi

Chorvatsko hraje v tomto projektu zvláštní roli a ne nadarmo se první summit v roce 2016 konal v Dubrovníku: středomořský terminál pro americký zkapalněný plyn má totiž vybudovat právě Chorvatsko. A co se nestalo – vzpoura na vlajkové lodi. Chorvatský president Zoran Milanović doslova řekl:

„Jsem proti tomu, aby Chorvatsko platilo příspěvky na realizaci této iniciativy... V izolaci Ruska se tímto způsobem angažovat nehodlám, považuji to za hloupé a škodlivé pro Chorvatsko. Víme dobře, že to je cíl současné americké vlády.“

Milanović to neřekl jen tak do větru, ale u příležitosti pátého summitu, který se v tyto dny konal v Estonsku a proběhl v „koronarežimu“ – online přes internet. Chorvatsko měl zastupovat samotný Milanović, ale místo něj se připojil k rokování předseda vlády Andrej Plenković, který o Trojmoří a na adresu USA navykládal už spoustu chvály.

Mezi premiérem a prezidentem tedy panují neshody, ale o ty tolik nejde, nyní je třeba posoudit tón a smysl formulací prezidenta Milanoviće. Jeho vyjádření obsahovala poněkud mlhavá vysvětlení, že projekt ohrožuje spolupráci Záhřebu s Berlínem (přátelství s Němci si Chorvaté zvláště cení již od dob Hitlera). Milanović se mohl vyjádřit mnohem přesněji a pregnantněji. Nicméně nechtělo se mu, tudíž zaznělo, co zaznělo: slovní spojení „destruktivní projekt“ a „potenciálně zničující nápad“, náznak neochoty zhoršovat vztahy s Moskvou a dokonce i určitý výpad proti Washingtonu.

Proč to Milanović řekl? A proč má předseda vlády jiný názor?

Podle východního vzoru

Především proto, že oba státníci pocházejí z různých politických stran. Milanović kope za stranu, která má kořeny ve sjednocení chorvatských komunistů za Titových časů, Prenković zastupuje stranu, jejíž politici vytvořili nacionalistické Chorvatsko a mají prsty ve válečných zločinech proti Srbům (zakladatelem strany Chorvatské demokratické společenství – HDZ byl první chorvatský prezident Franjo Tuđman, ale ideologické kořeny strany vězí až v dobách Ustašovců a nacistické genocidy).

Chorvatsko je zároveň parlamentní republikou, to znamená, že skutečné pravomoci náleží předsedovi vlády a prezident je do značné míry formální figura. I tak lze ovšem v uvedené skutečnosti spatřovat ostrý vnitropolitický konflikt - jaký je ovšem ve střední a východní Evropě vcelku běžný. Dříve (Česká republika, Kypr) a nyní (Bulharsko, Moldavsko) máme příležitost pozorovat střety mezi nepříliš mocným prezidentem, který je spíše nakloněn Rusku, a jednoznačně proamerickým vládním kabinetem. Přičemž téměř bez výhrad vyhrává vládní establishment, který odpovídá za exekutivní praxi.

Nicméně v případě Balkánu jde o zcela osobitý region. Zde míra prezidentova vlivu často závisí na talentu a ambicích konkrétního politika zastávajícího tento post. Jak v ostře protiruské Černé Hoře, tak v údajně proruském Srbsku častují prezidenty za jejich zády označením „diktátor“ – sice nemají tolik pravomocí na papíře, ale zato de facto řídí zemi.

V Chorvatsku to tak úplně pravda není, ale není záhodno podceňovat míru Milanovićova vlivu – je bezesporu vysoká – jde o politika mezinárodní úrovně, nikoli pouze reprezentační figurínu. V letech 2011–2016 stál také v čele vlády a dosud je předsedou největší opoziční strany schopné znovu získat moc. Čili pokud takový člověk pronáší proruské a protiamerické řeči, navíc takovou formou, je to významné a může to znamenat mnoho.

Na druhou stranu to neznamená zase tolik, kolik bychom si asi přáli.

Čtěte ZDE: Fort Trump: Bude v Polsku americká pevnost? Miliardy a miliardy dolarů za vlastní potupu. Je polský prezident podčlověk? Politická paranoia na sever od Krkonoš. Logika Pentagonu. Přijde symetrická odpověď Ruska?

Jeden „čehý“ a druhý „hot“

V Milanovićově prohlášení je skutečně spousta záblesků, především vnitropolitického boje (natolik nudného, že ho nemá smysl podrobně popisovat). Je mu vlastní i upřímná touha vzdorovat USA, což se líbí voličům: jako národ, který tvrdě bojoval za nezávislost, si Chorvaté váží sebe sama a nesnášejí roli servisní služby Američanům.

Hlavní ale je, že pro Chorvatsko je velmi výhodné, když se prezident slovně přátelí s Ruskem a předseda vlády fakticky se Spojenými státy. To je pro Chorvatsko přirozené a obvyklé, přičemž na stranické příslušnosti politiků nezáleží.

Za vlády premiéra Milanoviće Záhřeb nezavdal žádný zvláštní důvod k podezření, že se chce dostat mimo mantinely euroatlantické politiky. Existuje však i názornější příklad: Milanović byl zvolen prezidentem ve druhém kole a porazil Kolindu Grabarovou-Kitarovićovou. V Rusku je tato energická žena známá – přijela na ruský světový šampionát a mnozí si ji zapamatovali pro její charisma. Na tribunách, v médiích i v sociálních sítích měla zjevné sympatie, přestože Chorvaté vyřadili ruský tým ve čtvrtfinále při pokutových kopech.

Okouzlující osobnost může být také rusofobní, ale jako politička byla Kolinda Grabarová-Kitarovićová tou, kdo vyzval Západ, aby zlepšil vztahy s Moskvou, označila Rusko za „světovou velmoc“ a dokonce se chtěla spřátelit s patriarchou Kirillem. 

Při tom ovšem pochází ze stejné politické strany jako předseda vlády Prenković. Toto jsou některé etapy jejího předprezidentského životopisu: ministryně pro evropskou integraci, velvyslankyně v USA, náměstkyně generálního tajemníka NATO pro diplomacii. Zbývá dodat, že Grabarová-Kitarovićová studovala nebo pracovala nejméně ve třech amerických vzdělávacích „inkubátorech“, které pro střední a východní Evropu připravují elity věrné USA. 

Rusofilní národ

Pro mnohé může být nečekané, že Chorvaté jsou rusofilní národ. Spolehlivě rusofilsní. Předně je to pro ně výhodné, ale z druhého pohledu jde o cit z duše upřímný.

V ruských politologických kruzích je populární analogie, že Chorvatsko pro Srbskotím, čím je Ukrajina pro Rusko. A protože Rus je Srbovi „starším bratrem“, vztahy mezi Záhřebem a Moskvou musejí být nutně nepřátelské – ne nadarmo se Chorvaté už v roce 2009 připojili k NATO. Jenomže touto analogií jsme se nakazili od Kyjeva, přičemž Ukrajinci ji prostě zbožňují a chorvatský způsob boje proti separatismu (tj. krvavý mlýnek na maso) dokonce učinili svým národním snem.

V drsné realitě nemůže Ukrajina dosáhnout chorvatské životní úrovně a samotní Chorvaté se o tuto analogii z velké většiny nestarají. Jsou ochotni zřídit s Kyjevem jakoukoli společnou komisi pro „předávání zkušeností s integrací povstaleckých území“, aby se mohli opakovaně chlubit vítězstvími chorvatského ducha a zbraní (to opravdu velmi milují). Ale velmi dobře si pamatují, že vojenská smlouva s Ukrajinou téměř přiměla chorvatského ministra obrany k sebevraždě.

Lidová mytologie

V chorvatské lidové mytologii dostalo Rusko neočekávanou roli – údajně jisté vojenské komplexy dodané Ruskou federací pomohly vyřešit srbský problém na počátku devadesátých let minulého století. Nic takového se však nestalo a ani stát nemohlo, nicméně lidé tomu věří – protože věřit chtějí.

Kde v zahraničí byly v poslední době postaveny pomníky Puškina, Jesenina a Gagarina? V Chorvatsku. Kde politici nevymýšlejí historické křivdy ze strany Ruska a dávají přednost opaku – vymýšlet často stejně fiktivní příklady z historie, které by nás měly spojovat? Opět v Chorvatsku, kde se objevila také Grabarová-Kitarovićová.

Chorvaté samozřejmě potřebují ruské turisty (v průměru jsou tam bohatší než v Černé Hoře), ruský trh pro obchodování a ruské investice (mediálně nejznámější proběhla v souvislosti s chorvatským zemědělským gigantem Agrokor, který dostal úvěry od Sberbanky). Ale obecně Rusko prostě milují, stalo se to tradicí od dob idejí panslavismu a definitivně potvrdilo v éře jugoslávsko-sovětského přátelství.

Během rozpadu Jugoslávie došlo sice k nevyhnutelným rozepřím a z Rusů se tak stali nepřátelé coby spojenci Srbů, ale nedošlo k tomu jen tak samo sebou: nebyli jsme tehdy ve své kůži – během hanebného Jelcinovsko-Kozyrevského období šla sama Moskva cestou Západu, takže jsme byli zemí, která uvalila sankce proti Bělehradu a prezidentu Miloševićovi – ne však za válku v Chorvatsku, ale za srbsko-chorvatský masakr v Bosně. Ale v nejdůležitějším a nejzranitelnějším období chorvatské státnosti jsme byli na jejich straně a proti Srbům. K sobě jsme přišli až v roce 1999 během bombardování Bělehradu, ale to už nebyla chorvatská válka.

Čtěte ZDE: Merkelová v Moskvě: S Ruskem proti USA? Žárlivé scény ze sitcomu. Německo hájí své zájmy navzdory Trumpovi. Osudové spojenectví? Nord Stream 2 bude dokončen. Evropský nevděk vyvolává neklid. Co s Íránem?

Co bylo, bylo

Skutečnost, že samotní Rusové považují toto období „spojenectví“ za hanebné a vynucené zvenčí, není pro Chorvaty až tak zajímavé. Jistě, jsou mezi nimi i vyložení fašisté, včetně proukrajinských, ale v průměrném světonázoru Chorvatů nebylo přátelství s Rusy nikdy přerušeno. A současný antagonismus vůči Srbům již není tak velký, aby se lidé šťourali v podrobnostech přezbrojení srbské armády (jímž se zabývá právě Moskva).

V oficiálním Záhřebu samozřejmě do takových podrobností zacházet musejí, ale sami s tím nic nenadělají – celkově věří ve spolehlivost „deštníku NATO“, takže v tom nevidí důvod pro spory s Moskvou.

Nakonec nemají prezidenta, který je „proruský“ ze staromilského sentimentu, ale takového, u něhož by bylo logičtější očekávat polsko-pobaltskou řevnivost.

Jde o učebnicové sezení na dvou židlích najednou. A musíte být skutečným Chorvatem, abyste z toho nebyli nesví.

Nepříjemnost pro Rusko spočívá v tom, že žádné proruské nálady prezidentů nevyvedou Chorvatsko ze západní sféry vlivu, ani samotní prezidenti nic takového nemají na mysli, je to prostě nemožné: pro Chorvata je příslušnost k západnímu světu důležitou součástí národní identity. Jde jen o to, aby to nenarušilo rusofilství významné části společnosti, a Milanovićovi patří uznání jednoduše z podstaty věci – není zvykem odporovat kolektivnímu Západu a tak ultimativně vážit dobré vztahy s Ruskem v rámci Evropské unie – zejména na její východní hranici je to dnes nepřijatelné.

Uvidíme, jak to nakonec dopadne s americkým zkapalněným plynem a „Nord Stream – 2“. Že jsou to témata pro obě strany konfliktu bolestivá a palčivá, nelze popřít. 

Takže děkujeme, pane prezidente. Slyšeli jsme Vás.

Zdroj.


Tagy článku

Doporučujeme

Mravné vraždy: Vyšší princip a naši političtí kamarádi. Dělají z nás blbce. Další Íránec to má za sebou. Dvojí metr a dva druhy seniorů. Co si o tom myslí Katalánci a Žluté vesty? Příběhy o prasatech. Pravda a láska pro Rusko

Mravné vraždy: Vyšší princip a naši političtí kamarádi. Dělají z nás blbce. Další Íránec...

Lež a koronapanika: Rezignace médií na slušné zpravodajství. Politik jako poslušný PES. Lze se vyléčit bez nemoci? Vyděsit lze snadno a levně. Odebrali vám už covid? Třeba nás jsou miliony. Každý den a hodinu

Lež a koronapanika: Rezignace médií na slušné zpravodajství. Politik jako poslušný PES....

NEJČTENĚJŠÍ

Události v USA spějí k šokujícímu rozuzlení: Trump si je jist vítězstvím. Důkazy o kolosálním zfalšování voleb jsou na cestě k Federálnímu soudu. Divotvorný systém Dominion. Z toho se už média nevylžou

Události v USA spějí k šokujícímu rozuzlení: Trump si je jist vítězstvím. Důkazy o kolosálním...

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky