Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Skutečné Bělorusko: Majdan prezidenta neporazí. Jak to vidí místní obyvatelé? Bratrské národy včera a dnes. Odpovědnost za dočasně ztracené děti. Když si netroufnete na Putina, plivněte na Lukašenka

Skutečné Bělorusko: Majdan prezidenta neporazí. Jak to vidí místní obyvatelé? Bratrské národy včera a dnes. Odpovědnost za dočasně ztracené děti. Když si netroufnete na Putina, plivněte na Lukašenka

17. 8. 2020

Tisk článku

Petr Akopov zasvěceně vysvětluje, jak je to s postoji Bělorusů, proč Bělorusko nemůže být za žádnou cenu kořistí Západu a proč mu Rusko v každé těžké situaci pomůže

Pokus o uspořádání Majdanu v Bělorusku ztroskotal – i když nepokoje v Minsku a dalších městech budou nějakou dobu asi ještě pokračovat.

Ale je to opravdu Majdan? Jedná se přece o lidové povstání, o vzpouru těch, kteří se nesmířili se zfalšovanými výsledky voleb – Lukašenko ukradl lidem jejich hlasy, proto musí odejít. 

Ne, i když zfalšoval volby, odejít by neměl – jinak se k moci dostanou prozápadní síly. Ne, v Bělorusku neexistují žádné významné prozápadní síly – ať Lukašenko odstoupí a lidé si vyberou nového prezidenta, který bude nadále udržovat přátelské vztahy s Ruskem.

Všechny tyto rozporné, ne-li schizofrenní, hlasy se ozývají v ruském veřejném prostoru i v jeho nejširších vlasteneckých kruzích – nemluvě už o tom, že v malé avšak aktivní prozápadní části ruské společnosti je boj proti Lukašenkovi především bojem proti Putinovi: v Rusku se tomuto boji nedaří, tak se alespoň pocvičíme v Bělorusku. 

Jak tedy chápat aktuální dění v tomto státě sousedícím s Ruskou federací?

Bělorusko patří k Rusku

Především z pohledu ruských zájmů, ruského světa, ruských dějin, pak bude vše jasné. Bělorusko je součást Ruska. Nikoli Ruské federace, ale tisícileté ruské domoviny. Aktuální nezávislost na tom nic nemění: z historického hlediska jsou tři desetiletí velmi krátké období. Snadno se přehlédne i v měřítku jednoho lidského života – vždyť samotný Lukašenko vládne své zemi šestadvacet let z celé její nezávislé existence. A téměř po všechna ta léta je Lukašenkovo Bělorusko součástí unie s Ruskem. Lukašenkova volba byla okamžitá: jsme jeden velký národ; tedy abych se vyjádřil politicky korektněji – tři bratrské národy tvořící jeden velký.

A z kolika států by měl tento národ sestávat? Samozřejmě z jednoho – ale po rozpadu Sovětského svazu vzniklo patnáct nezávislých částí. Přitom nikdo v nich neměl žádnou zkušenost se státností – samozřejmě s výjimkou samotného Ruska, od něhož se všichni odtrhli. Skutečnost, že proces zpětného posbírání ruských zemí bude obtížný, byla jasná od samého začátku – ale tento úkol se poznáním jeho nesnadné realizace nestává méně důležitým. Sbíráním ztracených zemí se přirozeně zabývá Rusko – koneckonců právě Rusko jako stát představuje ruskou civilizaci, nositele a ochránce zájmů ruského světa (a všech těch národů, které chtějí být na jeho orbitu). 

Je však velmi obtížné pracovat s ostatky SSSR – a nejen proto, že nepřátelé Ruska se pokoušejí od něho oddělit bývalé sovětské republiky, ale také proto, že se Rusko samo o sobě ještě plně nezotavilo ze svého vlastního kolapsu, plně si neuvědomilo vlastní soběstačnost, ještě úplně nevybudovalo spolehlivý a efektivní model svého státu. A to navzdory skutečnosti, že Rusové mají obrovskou historickou zkušenost – a smysl pro odpovědnost vůči svým předkům a potomkům. Ve zbytkových "artefaktech" SSSR nic z toho neplatí – proto se zde vytvářejí dočasné režimy vystavěné místními národními elitami.

Čtěte ZDE: Běloruské volby: Pražská kavárna má poplach. 80 procent zfalšovaných hlasů? Nenechat si rozvrátit zemi je smrtelný prohřešek. Lukašenko vidí i za roh. Mrtvý Šmíd z Minsku. Miloš Zeman o tom také ví své

Zaběhlé ruské děti 

Pobaltské státy se staly součástí Evropské unie – z Estonska a Lotyšska je navíc přívěšek skandinávských zemí a Litva ztratila třetinu své populace. V muslimských regionech – Střední Asii a Ázerbájdžánu – vznikly autokratické režimy doživotních prezidentů nebo dynastií (Alijevů – současný prezident Ázerbájdžánu je Ílham Alijev). Jedinou výjimkou je uměle vytvořený Kyrgyzstán rozdíraný regionálními nesváry.

Ani v Zakavkazsku nemají silné vlády – například Gruzie a Arménie jsou v plném slova smyslu nedotvořené státy, třebaže první ztratil část svého území a druhý uchvátil část území cizího. Přesně stejně nedotvořený stát je i Moldavsko, které zásobuje zahraničí svými pracovníky a je roztrháno mezi Ruskem a Rumunskem. Více než uměle ustanovená Ukrajina má nejtěžší osud – rozervaná bojem o moc a majetek a regionálními rozpory spadla pod vládu zkorumpovaných a protinárodních elit, které se rozhodly přivést ji na Západ.

Na tomto pozadí je Lukašenkovo Bělorusko vzorem silné státotvornosti. Navíc ruské a ve spojení s Ruskem. To je Lukašenkova zásluha – celé dnešní Bělorusko je jeho osobní výtvor, stvořený jím a pod ním. Bělorusko nemělo žádnou historickou zkušenost s vlastním státem – a Lukašenko v něm poopravil a svým způsobem nastavil sovětský model státního a sociálního zřízení. Někomu se to může líbit a jinému ne – ale máme tu příklad úspěšného budování státu. Samozřejmě přechodného – protože už samotná existence nezávislého Běloruska je přechodný jev. Proto hovořit z pohledu ruských zájmů o změně moci v Bělorusku nelze – protože Lukašenko je totéž co Bělorusko. Jde o zemi, která sice není součástí Ruské federace, ale je součástí historického Ruska.

Lukašenko je silný

Lukašenko má navíc podporu národa – možná ne 80 procent, jak ukázaly výsledky voleb (připisování hlasů nelze vyloučit – ale jejich rozsah nemůže být velký ani rozhodující), ale rozhodně za ním stojí absolutní dvoutřetinová většina. Požadavky „podřídit se vůli lidu“ a odstoupit tudíž nejsou ničím jiným než demagogií z arzenálu podobných „barevných revolucí“. Podivný soubor technologií, jejichž pomocí se protestní menšina dostane do ulic – a svrhne vládu. Ale smůla – svrhnout mohou pouze slabou a nejistou vládu. Lukašenko je silný a sebevědomý sám o sobě – a cítí odpovědnost za Bělorusko, které vytvořil. Za ním stojí velká mlčící většina – část z nich může být nespokojena s tím nebo oním Lukašenkovým jednáním, ale rozhodně nehodlá sehrát „lidovou revoluci“ a zničit svůj sociální stát.

Ale co skuteční nespokojenci a rebelové – jsou nějací? Samozřejmě: existuje část rebelující městské mládeže a část prozápadně zaměřených obyvatel hlavního města. Leč jejich požadavky na vládu jsou vágní – především jsou „unaveni z Lukašenka, protože vládne příliš dlouhou dobu“. Nicméně většina pro něho hlasuje. Kdo tvrdí, že většina je proti, ten lže. Tady lze ukončit jakoukoli diskusi – protože v sociálně dostatečně homogenní běloruské společnosti pro to neexistují žádné důkazy. V nejlepším případě opozici podporuje asi třetina populace. Ale demonstranty fakta nezajímají – oni prostě chtějí svrhnout „diktátora“.

Čtěte ZDE: Selským rozumem: Médiím v otázce Běloruska nelze věřit. Velice ohraný scénář. Co je VIP poukázkou na Majdan? Chtějí Bělorusové do jiných okovů? Kdo to asi všechno řídí? Zkušeností máme habaděj

Předem ztracený Majdan

Tato tendence k provokacím a Majdanu byla jasná už před volbami – právě proto byl Lukašenko tak nervózní, proto věřil i v zapojení Ruska do možných provokací, přestože přesně věděl, že proti němu hraje Západ. Ano, v Rusku celá řada lidí Lukašenkovi nepřeje – a nejen mezi bývalými oligarchy, kteří větří běloruská aktiva, ale také mezi ruskými západniky, pro něž platí „Lukašenko – dnes, Putin – zítra“. Ale ani ruská vláda, ani drtivá část ruské společnosti nestojí proti Lukašenkovi – pouze v nedávných dnech na pozadí provokace se zadrženými ruskými občany dostali naši společní nepřátelé příležitost hrát v Rusku na podněcování nenávisti proti Lukašenkovi.

Rusko nese zvláštní odpovědnost za všechny ostatky Sovětského svazu – ale naše odpovědnost za Bělorusko je největší. Tak bylo před ukrajinským odpadlictvím a tak je tím spíše i po něm. To neznamená, že považujeme Bělorusy a Lukašenka za slabé, nerozumné, nebo dokonce za zrádce – to znamená, že je považujeme za své, stejné jako jsme my a v žádném případě je od sebe neoddělujeme. 

Dva různé, byť spojenecké státy – znamenají pouhý okamžik ruských dějin. Ale dokud trvá, lidé v Bělorusku si mohou být jisti, že jim vždy přijdeme na pomoc, nedovolíme nikomu, aby mezi nás vrazil klín nebo zlomil naši jednotu.

Zdroj.


Tagy článku

Doporučujeme

Lukašenko: Majdan mi tu (nejen) Češi chystali deset let. Zase ten obvyklý scénář barevných revolucí. Beranidlo, inkubátor a líheň provokatérů. Fámy a protesty na síti i na dvorku. Čas barikád a mítinků skončil. Co dál?

Lukašenko: Majdan mi tu (nejen) Češi chystali deset let. Zase ten obvyklý scénář barevných...

Podvolení: Bláznění kolem koronaviru má zakrýt něco horšího. Německo chystá druhý díl migrantské invaze. Ústavy jako cár papíru? Trojnožka dvouhlavé saně M+L. Spustí to již za pár dní. Pryč z Titaniku!

Podvolení: Bláznění kolem koronaviru má zakrýt něco horšího. Německo chystá druhý díl...

NEJČTENĚJŠÍ

Megakšeft s Covidem už se peče: EU objednává vakcíny za stamiliardy. Nikdo se na nic neptá. Pustí nám žilou jak nikdy? Globální panika a kratší konec provazu. Karty na stůl, a hned!

Megakšeft s Covidem už se peče: EU objednává vakcíny za stamiliardy. Nikdo se na nic neptá....

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky