Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Národu a státu pod stromeček: Rusko i Čína nás odmáznou. Dračí vejce se otevírají. Vlídná past. Kavárna vítězná. Nástroje převratu v plné síle. Ničivé reakce na reakci. Tajemná adventní znamení. Dárky později

Národu a státu pod stromeček: Rusko i Čína nás odmáznou. Dračí vejce se otevírají. Vlídná past. Kavárna vítězná. Nástroje převratu v plné síle. Ničivé reakce na reakci. Tajemná adventní znamení. Dárky později

23. 12. 2019

Tisk článku

Petr Hájek ví, že „Adventu již nakrátko“, má však za to, že to, co je kromě narození Páně skutečně blízko blizoučko, bychom si měli uvědomovat o to naléhavěji, neb nejde o televizní pohádku

Česká televize a rozhlas, Bakalovci (Respekt, HN a spol.), Lukačovičovci (Novinky, Seznam) a další dezinformační média zaržála blahem. Po brutálních „oslavách“ třiceti roků řízené cesty do otroctví - tentokrát „liberálně demokratického“ - to vypadalo, že zůstali zcela bez uchopitelného politického tématu. Přešli tedy volně do mohutné vlny antiruské (a antičínské) kampaně. Lhostejno, že je stejně prázdná jako její vnitropolitická obdoba Milióny dvouminutovek nenávisti k Andreji Babišovi. Ale soudruzi chtěli alespoň trochu odbourat nahromaděný adrenalin z frustrace, že s mlčící většinou už nic nezmohou, ani když celé dny vysílají a tisknou své propagandistické utopie nového bolševismu. Tentokrát se jim však nečekaně zadařilo. A v předvánočním nákupním chaosu si toho skoro nikdo nevšímá. 

K protiruské provokaci se totiž nečekaně přidal jak Andrej Babiš, tak doposud pevný Zemanův Hrad. Tak alespoň interpretovala mainstreamová média premiérovu i hradní reakci na reakci ruskémo „zamini“. To reagovalo na akci jedné z mnoha provokací. Tentokrát se jmenovala 21. srpen 1968 budeme „slavit“ jako „Den památky obětí“ ruské invaze. Sněmovna (má tolik práce, že neví, kam dřív skočit) schválila zařazení 21. srpna mezi „významné dny“. V tomto duchu si teď tedy budeme povinně připomínat „okupaci“ a její oběti. Zřejmě vzhledem k tomu, že jsme to v uplynulém třicetiletí hanebně zanedbávali, teď nám to nařídí zákon. Ale to zdaleka není vše, co z toho plyne. Máme zaděláno na dárky vpravdě dračí.

Nástroje převratu

Expozitura zájmů Bruselu a Washingtonu má u nás několik opěrných bodů, která zajišťují její vliv ve veřejném prostoru. Vedle „neziskovek“ placených ze zahraničí (a částečně i z našeho státního rozpočtu), jsou to především média. Skrze ně Pátá kolona organizuje a zajišťuje ekonomické a politické cíle zadavatelů. V posledním roce k nim ostatně přibyl ze Slovenska importovaný Deník N. Mediální „vychlípenina“ Sorosovy agentury měla významný vliv na bratislavský Majdan odstartovaný v souvislosti s vraždou M. Kuciaka. Převrat sice uvízl na půli cesty, ale pomocí jeho „vlnky“ se podařilo instalovat do křesla prezidentky Zuzanu Čaputovou. „N“ tedy přišel posílit zdejší uvadající a volebně opakovaně prohrávající Kavárnu. Nikoli náhodou se u nás etabloval zhruba ve stejné době jako jako Milión chvilek. Obě organizace jsou z téže rodiny. 

Přesto však hlavním centrem nadále zůstává takzvaně veřejnoprávní rozhlas a televize, které s „N“ vedle Bakalových a Lukačovičových médií nyní intenzivně spolupracují. Připomeňme, že ČT a ČRo jsou instituce, které již zcela nezakrytě fungují jako „civilní centrála“ rozvědek západních zpravodajských služeb na našem území. Proto je ostatně také logické, že jedna z jejích paží se jmenuje Člověk v tísni. A že Šimon Pánek, ředitel této rozvědné agentury kryté „humanitárním posláním“, právě obdržel cenu ambasády USA. Vděk za černou práci, kterou pro CIA odvedl v Sýrii, Ukrajině, Rusku a mnoha dalších místech, kde šlo a jde o přípravu státních převratů. Tím, že Rusko nyní konečně uzavřelo jeho rezidenturu na svém území, bylo možné jej již zcela veřejně „vyznamenat“. 

Obecně slouží tyto mocenské nástroje zahraničních „objednavatelů“ ke dvěma cílům: Vytvářejí vnitropolitický tlak na premiéra a prezidenta a „trénují“ jejich svržení majdanovskou cestou, protože je zjevné, že ve volbách se to podařit nemůže. A drží při životě chobotnici represívní moci v podobě věrchušky státních zástupců (Zeman, Bradáčová, Ištvan), kterým se nepodařilo převzít politické otěže moci prostřednictvím neschváleného zákona o státním zastupitelství. Současně se pokoušejí odtrhnout náš stát od standardních vazeb na Rusko a Čínu – hlavní konkurenty Berlína a Washingtonu (respektive jeho Deep State pokoušející se právě odstavit prezidenta Trumpa). 

Čtěte ZDE: Zeď: V Berlíně oslavovali likvidaci svobody. Lidi nás nechtějí, čím to, soudruzi? Vše se opakuje – jen v jiných kulisách. Teď se chystají na absurdní havlistickou etudu na Letné. Jako za Husáka. Jak jim nedělat křoví? A kde je dnes „kupředu“?

Uvolněný prostor

Souvislost obou cílů je zřejmá. Zbavit se premiéra Babiše a prezidenta Zemana nějakým druhem převratu je elementární pro aktuální zájmy Německa (takřečený Brusel). To chystá v příštím roce během svého předsednictví EU definitivně zavést povinné kvóty pro přerozdělování muslimů a Afričanů do „vzpurných zemí“ V4. Má se to jmenovat jinak, ale výsledek bude tentýž: otevření bran pro invazi „genofondu“ na vytvoření euronegroidní rasy „nových Evropanů“ dle Kalergiho. Základní předpoklad pro vymazání historických států a národů, poslední zoufalý pokus o udržení „federální“ Čtvrté říše po odchodu Británie. Ubohá hra kolem Čapího hnízda, vytváření nových bruselských zákonů o střetu Babišových zájmů a dalších kroků na úrovni rozvědek není o ničem jiném. Má buď přivést dominantního českého politika „k rozumu“, nebo ke zničení. Současně probíhá intenzívní výběr a zkušební vystrkování možných postav k nahrazení prezidenta Zemana. 

Pro Washington pak Pátá kolona rozehrává protičínskou a protiruskou kartu. Jinak formálně soupeřivší  Piráti (pražský primátor Hřib) a ODS (předseda senátu Kubera) se proto náhle vzácně shodli na „operaci Tchajwan“. Nemá vůbec žádný jiný význam než jako provokace Číny „myší, která řve“. Udavačské protičínské blouznění kolem Home kreditu (PPF Petra Kellnera) a pražské Karlovy univerzity si vzal na starost právě Deník N. Provokace Ruska s pomníkem maršála Koněva a „rehabilitací Vlasovců“ oplzlým ťulpasem z pražských Řeporyjí pak vyvrcholily zmíněným zákonem o 21. srpnu. 

Obojí má pouze jediný význam: Zničení všech vazeb těžce budovaných prezidenty Klausem a Zemanem po devastujícím Havlově „zabouchnutí dveří“. Manévrovací prostor pro naši diplomacii a ekonomické zájmy se tím deklasuje – tak jak potřebuje Berlín a Washington, kteří každou uvolněnou „kótu“ rychle zaplní. Trump dokončuje svou obchodní smlouvu s Pekingem, Merkelová s Ruskem Nord stream 2. A naši senátní a pražští trpaslíci zatím přestřihují jednu těžce navázanou nitku za druhou. Již brzy budeme opět zcela bezmocnými vazaly našich protektorů – navzdory premiérovi i prezidentovi, kteří do této pasti naivně vstoupili, a umožnili Páté koloně rozehrát absurdní havlistickou frašku. 

Absurdní komedie 

Vedle oslav „předání moci“ (slovy disidenta Petra Pirtharta), jež jsou každoročně ústředním bodem propagandistického třeštění Kavárny, je 21. srpen hned na druhém místě. Funguje jako odraziště k protiruské hysterii, jež pak volně přechází do výše zmíněného „listopadu“, který si v ničem nezadá s někdejšími oslavami Vítězného února 1948. Ostatně logicky, protože obě „sametovky“ byly v podstatě totožné, jen zrcadlově převrácené. Šlo v nich také o totéž: se slogany o svobodě, demokracii (tehdy „lidové“, dnes „liberální“) a znovu nabyté suverenitě, přivést zemi do obvyklé protektorátní závislosti na cizí mocnosti při opětovném budování rozvinuté totalitní společnosti. 

Šmírácká komedie „oslav“ těchto dvou klíčových propagandistických bodů dostala nyní podobu zákona. Po Velkém Listopadu (od 1. 4. letošního roku je 17. listopad státním svátkem s názvem Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva) se od 14. 10. také 21. srpen stal zákonem. Havlovskou absurditu tohoto skeče skvěle ilustruje fakt, že v obou případech se tak stalo třicet let po převratu. 

Čtěte ZDE: Řev nesmí utichnout: Chystá se šéf BIS vyhlásit válku Číně a Rusku? Provokace jedna za druhou. Bude u nás kandidovat Clintonová? Kavárně zbývají jen psychopati z komunálu. Divadlo pro rohatého. Zničující mlčení

Reakce na reakci

Snaha Prahy znovu se vracet k událostem starým půl století s cílem zapojit je do současného politického kontextu, neochota otočit tuto stránku dějin, která kalí ovzduší rusko-českých vztahů, sotva napomůže úspěšnému průběhu dvoustranné spolupráce,“ prohlásilo v reakci na provokaci v podobě zákona tiskové oddělení ruského ministerstva. A připomnělo, že jde o krok v rozporu s česko-ruskou smlouvou o přátelských vztazích a spolupráci ze srpna 1993.

Tu dojednal Václav Havel s Borisem Jelcinem. V době, kdy se zdálo, že kolonizace Ruska Západem je neodvratná. Jenže Rusko se „nepodvolilo“. Vladimír Putin mu vrátil sílu a sebevědomí. Druhou studenou válku odstartoval Západem zorganizovaný státní převrat na Ukrajině a Putinova obrana ruskojazyčné menšiny určené k likvidaci na východě země a na Krymu. Spolu s obranou základních civilizačních (křesťanských) hodnot se tak slovanská velmoc stala předmětem skutečného nebezpečí pro dekadentní Západ odhodlaný v zájmu globalistů civilizaci zničit. A naši trpaslíci v tom nyní sehráli svou malou roličku „pokřikujícího křoví“. Ani Hrad, ani Babiš tuto podřadnou komedii neprohlédli, ale dokonce se k ní přidali. Na reakci ruského MZV reagoval prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček:

Vyjádření je absolutně nepřiměřené a nepřijatelné. Okupaci v roce 1968 a její nevinné oběti je nutno si připomínat, nikoliv na obé zapomenout. Fakt, že pan prezident příslušný zákon 13. prosince podepsal, je jasným a principiálním stanoviskem.“ Andrej Babiš rovnou přispěchal s prohlášením, že „Rusové českému národu ukradli 21 let svobodného života, což je nutné si připomínat.“ Národ prý má z ruské invaze dodnes trauma. Fantastický triptych doplnil i šéf SPD Tomio Okamura: „Okupace Sovětskou armádou v roce 1968 byla agresí a porušením mezinárodní práva. Česká republika má svrchované právo uctít si oběti této agrese a nikdo nemá právo to jakkoliv negativně komentovat, neboť to byli naši občané.

Vlídná past

Lze se jen dohadovat, proč jinak docela ostražití obři vstoupili do pasti nastražené trpaslíky. Miloš Zeman nepochybně dodnes vnímá srpnovou invazi jako trauma. Nepodepsat absurdní zákon v podstatě nemohl. Ale připojit „reakci na reakci“ už bylo nadbytečné. Opravdu nehrozilo, že bez „zákona“ by někdo na oběti invaze zapomínal. Kavárna spokojeně zaržála, ale to je tak všechno. Rozhodně mu to u ní nepomůže – ba právě naopak. Bude si to vykládat jako projev slabosti. 

Tomio Okamura se potřeboval odlišit od komunistů, kteří jediní zachovali chladnou hlavu, a až na Jiřího Dolejše (člena Páté kolony uvnitř jejich strany) pro provokaci v podobě zákona nehlasovali. Okamura patrně chtěl být „konzistentně národní“, ale v tomto ohledu se mu podařil pravý opak. A Andrej Babiš? Ten tomu opravdu dal korunu. Zrovna jemu nikdo 21 let svobodného života neukradl. Nemluvě už vůbec o tom, že invaze nebyla dílem Ruska, ale Sovětského svazu a pěti „spojenců“ z Varšavské smlouvy, a že jí nevelel Rus, ale Ukrajinec Brežněv.

Všichni tři nejspíše měli dojem, že by je na tomto tématu Kavárna snadno „usmažila“. Je to však právě naopak. „Podvolením“ nezískali nic, zato ztratili mnohé – především pokud jde o české národní zájmy. Řečeno s jistým zvěčnělým francouzským prezidentem „propásli příležitost mlčet“. A pokud by je média přece jen donutila, měli mluvit naopak více. Logickou cestu z pasti ukázal rocker a publicista Petr Štěpánek (opravdu kovaný pravičák) , když jako jediný připomněl, že žádný takový zákon o roce 1939 a nesčetných obětech nacistické okupace v našem právním systému nemáme. 

Past se tvářila vlídně – ale zaklapla velmi tvrdě. Tím více nutno ocenit Trikolóru, která se jí vyhnula. Václav Klaus mladší neměl zjevně co přidávat ke svým slovům z letošního srpna, kdy na hysterické blbno kolem výročí reagoval slovy: „21. srpen 1968 i 1969 patří k nejtragičtějším dnům v historii naší země. Právě proto Hnutí Trikolóra zásadně odmítá zpolitizování vzpomínkových shromáždění. Žádný politický ani nepolitický subjekt nemá právo uzurpovat si tato tragická výročí pro sebe a zneužívat je pro dosažení svých aktuálních cílů. Vzhledem k tehdejším obětem je něco takového minimálně neetické.“ 

Čtěte ZDE: Nepoučitelní kolaboranti: Bruselské kladivo Babiše nezabije. Pehe chce boje v ulicích. Autoerotické orgasmy Kavárny. Proč asi Trikolóra stoupá a ODS zaniká? A která prasata jsou si rovnější?

Dárky přijdou později

Patřím k lidem, kteří tu dobu pamatují a velmi intenzivně si ji prožili. Trvám však na tom, že stejně tak jako její tehdejší povinná interpretace coby „bratrské pomoci“, je i její současný výklad mystifikační. A brutální tlak podřídit se jedinému „správnému“ názoru na ni, je stejně odporný a totalitářský, jako ten tehdejší. Někteří mu podlehnou, někteří ne. Právě tak jako tenkrát. 

Je ostatně havlovsky absurdní nazývat srpnovou invazi okupací, a tím ji klást na stejnou úroveň jako obsazení Československa Hitlerem v roce 1939. V roce 1968 jsme nebyli suverénní zemí, ale satelitem Sovětského svazu. Okupovat lze jen stát, který má všechny znaky samostatnosti. Žádné takové jsme neměli. Šlo v podstatě o „policejní operaci“ v neposlušné gubernii, která odmítala respektovat pravidla studené války. Pokud by prezident Antonín Novotný netrval na tom, že u nás nebudou rozmístěny jaderné zbraně, k invazi by patrně nedošlo. Byla záminkou právě k tomuto aktu, jenž měl vyrovnat poměr jaderných sil s americkými na opačné straně naší západní hranice. 

Anebo to bylo ještě jinak? Tohle by mělo být téma pro fundované historiky a racionální diskusi nad případnými novými fakty. Nikoli zbraní pro vedení starých válek, které diktuje Kavárna. Hrozí nám spíše návrat Sudeťáků než Sovětů. A pokud nám nějací Sověti hrozí, pak dnes sídlí v Bruselu. Policejní operace, jež proti nám vedou, opět nejsou okupací, protože opět nejsme suverénní zemí. Nepotřebují k nim tanky, stačí, když nám nařídí otevřít hranice pro invazi migrantů. A to se stane tak jako tak, dříve nebo později. Pokud se ze Čtvrté říše neosvobodíme, nebo pokud se dřív nerozpadne.

To je jediná skutečná hrozba naší národní a státní existence, před kterou – vedle možnosti jaderné války (jen na druhé straně bojiště) – opět stojíme. Do níž nás vede Pátá kolona sorosovských neziskovek a chvilek, s nástroji v podobě mocných médií. Je třeba nahlas přiznat: několik důležitých bitev jsme na podzim a v době Adventu prohráli. Adventu však již nakrátko, a blízko blizoučko… co vlastně?

Křesťané vědí, jak důležité je sledovat adventní znamení. Dostavila se. 

Dračí dárky přijdou později.


Tagy článku

Doporučujeme

Salvini: EU je doupě zmijí a hyen. Epidemie změnila myšlení Italů. Solidarita na bruselský způsob. Kostlivci začali vypadávat ze skříní. Je Italexit reálný? Příliš hluboko v bažině. Ještě hlasitější nadávky?

Salvini: EU je doupě zmijí a hyen. Epidemie změnila myšlení Italů. Solidarita na bruselský...

Dostali jsme od Bruselu &quote;migrantský flastr&quote;: Záloha na další kvóty? Nechali jsme Rakušany a Maďary ve štychu. I Řeky s kudlou v zádech. Falešná blokáda. Turci řádí v tiché dohodě s Bruselem. Invaze naplno pokračuje

Dostali jsme od Bruselu "migrantský flastr": Záloha na další kvóty? Nechali jsme Rakušany...

NEJČTENĚJŠÍ

To jsou, panečku, náhody: Přehledně o tom, jak k tomu všemu &quote;přirozeně&quote; došlo. Pohádka o dvou netopýrech. Sázka 1,5 miliardy na pád akcií. US vojáci ve Wuchanu. V NYC to cvičili. Vše je samozřejmě jenom náhoda...

To jsou, panečku, náhody: Přehledně o tom, jak k tomu všemu "přirozeně" došlo. Pohádka...

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky