Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Kult bílého pláště: Proč jsme vytvořili civilizaci strachu? Oslavené tělo již zde na zemi. Covidová operace s tím počítá. Doktor Sova namísto Boha? Dokonalá symbióza pro novou totalitu

Kult bílého pláště: Proč jsme vytvořili civilizaci strachu? Oslavené tělo již zde na zemi. Covidová operace s tím počítá. Doktor Sova namísto Boha? Dokonalá symbióza pro novou totalitu

19. 12. 2021

Tisk článku

Branislav Michalka uvažuje nad tím, jak je možné, že současná covidová totalita tak dobře funguje bez účinného odporu větší části společnosti

Kult bílého pláště, tedy zbožňování a fetišizace vědeců obecně - ale těch z oboru medicíny zvláště - začala přibližně v polovině 19. století. Tehdy se dostavily první úspěchy, které dokázaly v masovém měřítku potlačovat onemocnění, do té doby považovaná za běžnou součást života. Úspěchy vědecké medicíny postupně proměnily lidské vnímání nemocí, délky života a nakonec i smrti. Z nemoci, jako běžné součásti života, jednoho z důsledků dědičného hříchu a porušenosti lidského těla, se stalo něco, co podle moderního kánonu vlastně k životu ani nepatří.

Lékařská věda zredukovala výrazně počet dětí umírajících při porodu, nebo krátce po něm, zredukovala dětskou úmrtnost a prodloužila lidský život. Lidé ve starším věku se těšili ze zdraví v takovém počtu, který byl dříve nemyslitelný. Už i proto, že onemocnět v minulosti často znamenalo zemřít. I jednoduché fraktury ve středověku končily smrtí; zánět a otrava krve nebyly nikdy daleko. Zůstali opravdu jen ti nejodolnější. Od 19. století to však už tak nebylo, a zásluhu na tom měla lékařská věda.

Oslavené tělo 

Úspěch medicíny, spojené s osvícenským odmítnutím křesťanství, otřásly tisíciletými představami o stabilním údělu člověka na Zemi. Svět přestal být slzavým údolím, a pokud jím stále byl, všichni začali věřit, že se to musí a také dá změnit. Před lidstvem se otevřela nová, krajně optimistická vize budoucnosti, v níž bude člověk osvobozen od jha tělesných neduhů, a vlastně teprve potom dosáhne plně zdravé podoby.

Není obtížné rozpoznat za tímto očekáváním sekularizovanou a z Nebe na Zemi snesenou křesťanskou ideu oslaveného lidského těla, které bude lidem dáno v den Posledního Soudu. Ten byl však moderním lidstvem odložen do starého ideologického železa, jako tmářský přežitek a „oslavené tělo“ se mělo dostavit ke každému už zde na zemi - a to právě pomocí lékařské vědy.

Není se tedy proč divit, že reprezentanti této vědy, od kterých se tolik očekávalo a stále očekává, začali požívat mezi lidmi vážnost, která byla v minulosti vyhrazena divotvůrcům. Začali v podstatě plnit určitý náhradní úkol místo stále méně váženého kněžského stavu. Stav lékařský nejenže jednal viditelné „zázraky“ před očima lidí, ale v osobách svých psychologů a psychoanalytiků suploval pastýře duší a také reguloval svědomí. Vznikl jak kult bílého pláště, tak i vědecké odbornosti řídící lidskou společnost obecně.

Tento kult ve 20. století, navzdory častým fatálním morálním selháním, které jasně ukazovaly, že i synové vědy jsou jen obyčejní hříšníci jako všichni ostatní, ještě zbytněl. 

Čtěte ZDE: Covidem k inflaci a socialismu: Svoboda je svržena. Zachráníme vás i kdybyste měli pochcípat. Válka státu proti národu. Smrt včera, smrt dnes. Lživá humanistická demagogie. Nové zvyky a vzorce pro každého z nás

Je zřejmé proč

Ztrátou smyslu své existence v posmrtném životě, uplo se lidstvo na to, co mu zbylo: na život pozemský. Ten mu však uměl prodloužit, vylepšit a usnadnit jen jeden druh lidské bytosti - šaman v bílém plášti, pan doktor. Proto se úcta k němu stupňovala a jeho život byl prezentován, často v rozporu s realitou, jako život humanistického misionáře, chápajícího a obětavého, morálně neposkvrněného a svítícího jako maják útěchy a naděje na rozbouřeném moři života.

Od 60. let 20. století začaly hromadně vznikat filmy a seriály, které utvrzovaly masy v tomto obraze. Ať už to byli neustále vtipkující skvělí kluci ze seriálu MASH, personál nemocnice v seriálu Chicago Hope, či naše socialistická varianta v podobě hyperseriózního doktora Sovy z Nemocnice na okraji města a jeho do roztrhání těla pracujícího týmu, nebo z novějších vzpomeňme doktora House, doktorku Quinnovou a tak dále, výčet by nebral konce. Miliony lidí s nadšením sledují, jak se v těchto medicínských eposech řeší neustálé nemoci, nemoci a zase nemoci.

A nikoho to nenudí, nikoho to neomrzí. Je to totiž téma, kterým žije většina populace. Ta rezignovala na posmrtný život a neustále si musí proto klást otázku ohledně toho, co by se mohlo stát hrozbou pro její pozemské přebývání. A samozřejmě také otázku, kdo a jak kvalitně dokáže tuto hrozbu odstranit. Proto chtějí vědět a vidět, nejlépe každodenně, že garanti prodlužování a uchování jejich pozemského života jsou zde, bdí nad nimi, nespí a neustále přemýšlejí jak je budou léčit, případně jim omlazovat pleť, vyrábět nová prsa a zadky, odstraňovat nedostatky a bojovat proti smrti .

Tato totální mentální závislost moderního člověka na lékařích, farmaceutickém průmyslu a medicíně a jejich „zázracích“, se dá prolomit jen tehdy, když se člověk obrátí na výše stojícího protektora, kterým je Bůh Všemohoucí. Ten může člověka vzít pod svou ochranu a říct mu: „Neblázni, prach jsi a v prach se obrátíš. Přestaň tak křečovitě utíkat před smrtí, ale raději se na ni dobře připrav. Přijde, ať chceš nebo nechceš. Žádní lékaři tě nakonec před ní neochrání, i oni leží na hřbitovech. Zároveň mu vloží do srdce víru a naději v plnost posmrtného života, který převyšuje život pozemský. Pod zorným úhlem této perspektivy uvidí lékařskou vědu v její skutečné podobě: jako jeden z možných pomocných nástrojů ke zmírnění lidského údělu, a ne jako zázračnou osvícenskou cestu k transformaci člověka a jeho pozemské renovaci.

Problém je, že k tomu, aby se mohl člověk ucházet o toto Boží ochranu, musel by poslouchat Jeho přikázání. A to se modernímu člověku příliš nechce. Takže, v duchu hesla: „Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše“, spolehne se přece jen na ty lékaře. Oni to už nějak vyřeší.

Důsledkem této závislosti jsou dva jevy:

vliv lékařské vědy na všechny oblasti života společnosti a strach. 

O totálním vlivu medicínských témat na chod společnosti už po posledních dvou letech nemusíme pochybovat. A strach, ten také nemusíme hledat někde po koutech: ten se zde rozvaluje kolem nás a je tak hustý, že by se dal krájet. Přitom celá evropská civilizace dobře ví, jak se zahání tento strach, protože to tak dělala dva tisíce let, když se modlila: „Buď vůle Tvá, jak v Nebi tak i na Zemi…

Proto je téměř neuvěřitelné, že kvůli onemocnění, které ve srovnání s pandemiemi minulosti nesplňuje ani základní kritéria co do počtu obětí, se všechny sféry života společnosti obrátily naruby. Tato moc lékařské vědy nad společností je však úměrná stavu, v jakém se lidstvo ocitlo - jeho strachu ze smrti a nemocí.

A zde docházíme k největšímu paradoxu: čím větší je schopnost lékařské vědy léčit, tím více narůstá u lidí strach ze smrti a nemocí. Namísto spokojenosti, že se podařilo tolik vylepšit, přichází strach, za kterým se skrývá otázka: Jak to, že se ještě vůbec nějaké nemoci vyskytují? Jak to, že ještě vůbec někdo umírá? Za touto ustrašenou atmosférou se již rýsují další otázky symbolizující hloupost moderní doby a které s rozhořčením vznášejí něco jako nárok na „právo nezemřít“.

Vznikla masa, pro kterou se prodloužení pozemského života, byť jen o jeden den, stává hodnotou převyšující všechny hodnoty světské i nebeské. A ti, kdo se odváží zpochybnit tento jejich nárok, jsou označeni za nepřátele společnosti a lidstva, odporné vyvrhele, které odsuzuje dokonce samotná Církev.

To je přiměřená báze, na které už lze vystavět novou formu totality. Symbióza lidského strachu a pozemské vědecké moci, na které závisí lidské pozemské štěstí. Lepší kombinace ani nemohla být vynalezena. Všechny ostatní jsou nuceny pracovat alespoň s nějakou, i když ubohou, zformulovanou ideologií, kterou lze racionálně uchopit.

Tato totalita se však může spolehnout na jeden z nejsilnějších lidských pudů - na strach. Ten se dále šíří, podporovaný světskou i duchovní mocí, získává stále více věřících a s nimi roste i pohanský kult bílého pláště, který má zachránit svět.

Zdroj.



Tagy článku

Doporučujeme

Masová hypnóza z mediální manipulace: Většina lidstva v covidovém transu. Jak jít domněle svorně na okraj propasti. Globální sekta. Další projev duchovní krize. Je vůbec ještě možné zlo porazit? Prostá rada, žel ne pro všechny...

Masová hypnóza z mediální manipulace: Většina lidstva v covidovém transu. Jak jít domněle...

Covidový a vakcinační teror: Likvidace obecného dobra. Proti zlu stokrát větším zlem. Dáte se pro šnycl napíchat jedy? Tři tresty pro lidstvo. Zklamání na celé čáře. Pevná důvěra však trvá

Covidový a vakcinační teror: Likvidace obecného dobra. Proti zlu stokrát větším zlem....

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky