Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Kontrarevoluce: Jak bojovat účinně a v souladu se svědomím? Neutrální poloha neexistuje. S revolucí se nebratříčkuje. Moudrost a celistvý pohled na věc. Tváří v tvář poraženeckému mlčení. Dáme se do toho? Nenechme se odradit

Kontrarevoluce: Jak bojovat účinně a v souladu se svědomím? Neutrální poloha neexistuje. S revolucí se nebratříčkuje. Moudrost a celistvý pohled na věc. Tváří v tvář poraženeckému mlčení. Dáme se do toho? Nenechme se odradit

5. 9. 2021

Tisk článku

Plinio Correa de Oliveira - slavný křesťanský myslitel - ve svém nadčasovém textu vysvětluje, kde je naše pozice a jak jednat tváří v tvář revoluční snaze o rozklad společnosti

Na taktiku kontrarevoluce lze ve světle lidí, skupin nebo názorových proudů pohlížet z hlediska tří typů myšlení: skutečný kontrarevolucionář, potenciální kontrarevolucionář, revolucionář.

1. Ve vztahu ke skutečnému kontrarevolucionáři

Skutečný kontrarevolucionář není tak vzácný, jak si člověk může myslet. Má jasné vidění věcí, hlubokou lásku ke konzistentnosti a silnou duši. Z tohoto důvodu má jasné ponětí o nepořádcích současného světa a o pohromách rýsujících se na obzoru. Sama tato schopnost jasně uvažovat jej nutí chápat úplný rozsah izolace, v níž se tak často nachází v chaosu, který se mu jeví tak, že nemá žádné řešení. Proto tento kontrarevolucionář mnohokrát sklesle mlčí, což je smutný stav: „Vae Soli“ (“Běda tomu, kdo je sám“), jak říká Písmo svaté. (Kniha Kazatel 4:10) 

V rámci kontrarevolučního působení především musíme takové lidi nacházet, seznamovat je mezi sebou a vést je k tomu, aby se navzájem podporovali při veřejném hlásání svého přesvědčení.

A. Individuální působení

Takovéto působení se musí provádět především na úrovni jednotlivce. Není nic efektivnějšího než přímý a hrdý kontrarevoluční postoj, který zaujímá mladý univerzitní student, důstojník, učitel, kněz, aristokrat nebo dělník, který má ve svém okruhu vliv. První reakcí někdy bude nevole. Když však vytrvá, tak se k němu po nějakém čase, který bude různý v závislosti na okolnostech, ostatní postupně přidají.

B. Společné působení

Tyto styky na úrovni jednotlivců mají přirozeně tendenci získávat kontrarevolucionáře v různém prostředí, kteří se sjednotí v rodině duší, a jejich síla se znásobí na základě samotné skutečnosti jejich sjednocení.

2. Pozor na jednosměrky

Kontrarevolucionáři by měli revoluci i kontrarevoluci prezentovat ve všech jejich aspektech: náboženském, politickém, sociálním, ekonomickém, kulturním, uměleckém atd. Je to nutné, protože potenciální kontrarevolucionáři obecně vnímají revoluci a kontrarevoluci pouze prostřednictvím jedné konkrétní stránky. Proto je můžeme a měli bychom je přitáhnout k celkové vizi revoluce a kontrarevoluce. Kontrarevolucionář, který argumentuje pouze v jedné sféře – například v politice – velmi omezuje své pole působnosti a své působení vystavuje neplodnosti a tudíž rozkladu a smrti.

Čtěte ZDE: Mračna nad Španělskem: Dočká se další občanské války? Útoky na na tradiční hodnoty rostou. Koalice levičáků s ultralevičáky. Varování pro nás. Neúcta k mrtvým a otevírání starých ran. Kupředu levá na celém Západě?

3. Ve vztahu k revolucionáři

A. Kontrarevoluční iniciativa

Pokud jde o revoluci a kontrarevoluci, neexistují žádní neutrálové. Mohou zde skutečně být civilisté, jejichž vůle nebo náklonnost vědomě či nevědomě směřuje k jednomu nebo druhému táboru. Za revolucionáře tedy považujeme nejen integrální a nepokryté stoupence revoluce, ale také „polo-kontrarevolucináře“.

Revoluce, jak jsme viděli, postupuje vpřed tak, že skrývá svou úplnou tvář, svého pravého ducha a své konečné cíle.

Nejlepším způsobem, jak dokazovat její zhoubnost mezi revolucionáři, je, ukazovat ji v její úplnosti, ať už jde o jejího ducha a obecné rysy jejího působení, nebo ať už jde o její zdánlivě nevinné a nevýznamné projevy nebo počínání. Takto jí strhávat závoj, znamená uštědřit jí nejtvrdší údery.  

Tomuto úkolu je nutno věnovat maximální kontrarevoluční úsilí.

Pro úspěch kontrarevolučního působení jsou samozřejmě nepostradatelné i jiné zdroje dobře promyšleného vedení dialogu.

Existují určité možnosti spolupráce se „polo-kontrarevolucionáři“ i s revolucionáři, kteří mají kontrarevoluční „záchvěvy“. Tato spolupráce však vytváří zvláštní problém: Do jaké míry je rozumná? Vidíme to tak, že boj proti revoluci lze správně vést pomocí sjednocování lidí, kteří jsou naprosto a zcela oproštění od smrtícího viru revoluce. Kontrarevoluční skupiny mohou pro naplnění některých konkrétních cílů pracovat s výše zmíněnými skupinami. Připustit však úplnou a trvalou spolupráci s osobami nakaženými nějakým vlivem revoluce je nejzjevnější nerozvážností a nejspíš i příčinou většiny kontrarevolučních nezdarů.

B. Revoluční protiofenzíva

Revolucionář je zpravidla drzý, mnohomluvný a nafoukaný, když má slabého nebo nemá žádného protivníka, který by mu čelil. Když se mu však někdo hrdě a odvážně postaví, zmlkne a zorganizuje kampaň mlčení. Uprostřed mlčení však člověk vnímá nenápadný šum pomluv nebo jakési brblání proti „přemrštěné logice“ jeho protivníka. Je to ale zmatené a zahanbené mlčení, které nikdy není prolomeno přímou odpovědí. Tváří v tvář tomuto zmatenému a poraženeckému mlčení bychom vítěznému kontrarevolucionáři mohli říct rázná slova, která při jisté příležitosti napsal Veuillot: „Zeptejte se mlčení a nedá vám žádnou odpověď.“ (Louis Veuillot, Oeuvres Completes, Paris: Lethielleux Libraire Editeur, n.d., sv. 33, str. 349)

4. Masy se přidají

Kontrarevoluce by se měla pokusit získat podporu mas nakolik je to možné. Neměla by z toho však učinit svůj hlavní cíl v krátkém horizontu. Kontrarevolucionář nemá důvod nechat se odradit kvůli skutečnosti, že velká většina lidí není hned na jeho straně. Exaktní studium dějin nám skutečně ukazuje, že ten, kdo prováděl revoluci, nebyly masy. Pohnuly se revolučním směrem, protože za sebou měly revoluční lídry. Kdyby za sebou bývaly měly elity opačné orientace, pravděpodobně by se pohnuly opačným směrem.

Objektivní náhled na dějiny ukazuje, že faktor masového přijetí je druhořadý, hlavním faktorem je zformování lídrů. Kontrarevolucionář může k tomuto zformování vždy využít zdroje svého individuálního působení a může tudíž dosáhnout dobrých výsledků navzdory nedostatku materiálních a technických prostředků, s nímž se může potýkat.

Dáme se do toho? 

Zdroj.




Tagy článku

Doporučujeme

Předpovědi se naplňují: Stal se již Řím sídlem antikrista? Klérus zradil. Pravá a nepravá mariánská zjevení. Krize s Františkem kulminuje. Japonská socha oplakává náš úpadek. Rok od roku je hůře. Kdo má šanci na záchranu?

Předpovědi se naplňují: Stal se již Řím sídlem antikrista? Klérus zradil. Pravá a nepravá...

Vymyté mozky: Pravda je tabu, protože je negativní. Kde hledat pozitivní informace? Hus, Mohamed a osvícení vrazi jsou jsou nedotknutelní. Bude se škrtat i v evangeliích? Limonádkové křesťanství není křesťanství

Vymyté mozky: Pravda je tabu, protože je "negativní". Kde hledat pozitivní informace?...

NEJČTENĚJŠÍ

Američtí vědci: Vakcíny jsou čisté jedy! Očkování mRNA je jasným porušením Norimberského kodexu. Proč se zemřelí po očkování nesmějí pitvat? Přijde brzy epidemie rakoviny? Píchat toxin dětem je šílenství! Znásilnění injekcí je zločin

Američtí vědci: Vakcíny jsou čisté jedy! Očkování mRNA je jasným porušením Norimberského...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky