Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Homomafie v církvi: Opevněná líheň pedofilních skandálů. Za pravdu se trestá. Liberální paradox: Je homo-kněz dobrý (homo) nebo špatný (kněz) člověk? Homohereze a falešné křesťanství. Jak to dnes okolo chodí

Homomafie v církvi: Opevněná líheň pedofilních skandálů. Za pravdu se trestá. Liberální paradox: Je homo-kněz dobrý (homo) nebo špatný (kněz) člověk? Homohereze a falešné křesťanství. Jak to dnes okolo chodí

8. 8. 2021

Tisk článku

Vladimír Palko upozorňuje na pozoruhodnou knihu o "levandulové mafii" a především ukazuje na některé paradoxy, jimž církev v této souvislosti čelí

Vydavatelství Slovakia Christiana vydalo v letošním roce známou knihu Levandulová mafie, jejímž autorem je polský profesor Dariusz Oko. Je to v celosvětovém měřítku první monografie, která komplexně popsala problém existence, fungování a rozšiřování homosexuální subkultury v katolické církvi, problém následného zneužívání mladistvých v církvi, čili pedofilních skandálů propukajícich v církvi během posledních dekád (od II. Vatikánského koncilu v šedesátých letech, pozn. PP), související teologické bludy (homohereze), příčiny problému, související hrozby a náčrt řešení.

Homosexuální mafie v církvi opravdu existuje

Subkultura homosexuálních kněží a biskupů v katolické církvi není konspiračním výmyslem, ona opravdu existuje. Možná je slovo "mafie" v dnešní době až příliš nadužíváným slovem, vhodnější by bylo mluvit o "klice".

O homosexuálních duchovních se mluvilo a psalo už po desetiletí. Přívlastek "levandulová" použil poprvé americký kněz a sociolog Andrew Greeley v roce 1989, a to proto, že mnozí tito kněží měli zálibu ve voňavkách a kosmetice. O problému začali hovořit i vysocí představitelé církve. Kniha Dariusze Oka zmiňuje například třísetstránkovou zprávu sepsanou v roce 2013 pro papeže komisí tří kardinálů - Josefa Tomka, Juliana Herranze a Salvatora Di Giorgia, o níž média napsala: "Částí zprávy, která na papeže udělala nejsilnější dojem, bylo odhalení existence celé sítě vazeb a vydírání s homosexuálním pozadím, které dominovaly v některých oblastech kurie." Oko vzpomíná, jak si bývalý polský primas kardinál Józef Glemp stěžoval, jaký odpor v církvi umí klást homo-lobby.

Proto je vlastně i divné, proč taková kniha nebyla napsána už dříve. Když se však podíváme na povahu problému, tak to až tak divné není. Napsat takovou knihu znamená pustit se do velkého dvojitého zápasu. Dvojitého proto, že je to zápas s onou subkulturou uvnitř církevní struktury, a jednak je to zápas mezi konzervativním a liberálním světem o interpretaci jevu.

Homo-mafie a pedofilní skandály jsou téměř totožná témata

Lidé nejsou zvyklí číst o klice homosexuálních kněží a biskupů. Zato hodně slyšeli a četli za poslední dvě desetiletí o pedofilních skandálech v katolické církvi. Přitom tyto dvě věci se do značné míry překrývají.

Dariusz Oko zmiňuje vícekrát zprávu The Nature and Scope of Sexual Abuse of Minors by Catholic Priests and Deacons in the United States 1950-2002 známou pod zkratkou John Jay report 2004, kterou vypracovali odborníci na požadavek americké biskupské konference. Podle ní přes 81 procent případů zneužívání mladistvých katolickými duchovními představují případy, kdy oběti byly mužského pohlaví, čili pachatelé sexuálně inklinovali ke stejnému pohlaví. Kromě toho věk obětí byl v asi čtyřech pětinách případů vyšší než 11 let, tedy těsně před pubertou nebo v pubertě.

Jev erotické náklonnosti k dospívajícím chlapcům se nazývá efebofilie. Tedy přesnějším vyjádřením by bylo mluvit ne o "pedofilních", ale o "efebofilních" skandálech. Když však o sexuálním zneužívání nezletilých v církvi píše liberální tisk, upřednostňuje označení "pedofilní případy", čili zamlžuje skutečnost, že jde ve velké většině o případy, kdy pachatelé i oběti jsou stejného (mužského) pohlaví, přičemž oběti jsou v pásmu dospívání. Z toho vyplývá, že problémem, od kterého se odvíjejí sexuální skandály, je přítomnost homosexuálních kněží v církvi.

Čtěte ZDE: Nový papežův skandál: Homosvazky. Kdo to nečekal, byl naivní. Závažnější problém. Pohan Bergoglio ve službách NWO totality. Světské i církevní bažiny potřebují dementního zločince Bidena. Padne poslední hradba?

Homosexuál nemá být knězem, říká církev

Katolická církev má v otázce svěcení homosexuálních osob jasno. Takové osoby by se neměly stát kněžími, přičemž nejde jen o osoby, které žijí sexuálně jako homosexuálové. Překážkou je i samotný sklon. Je to prostě riziko. Dariusz Oko uvádí dokumenty, kterými Svatý stolec opakovaně toto pravidlo potvrzuje. Vyzdvihuje zejména mnohé aktivity papeže Benedikta XVI. Například již v roce 2005 - hned po jeho zvolení, píše Oko, "Svatý stolec rozeslal biskupům celého světa dopis s požadavkem okamžitého odvolání homosexuálních kněží ze všech funkcí v kněžských seminářích." Dále píše Oko: "List Kongregace pro katolickou výchovu z roku 2008 zakazoval přijímat homosexuální muže do seminářů."

Rozum říká, že každý, komu vadí sexuální skandály, by měl takovou politiku schvalovat. Vzpomínám si však na rok 2005, kdy slovenský liberální tisk instrukci Benedikta XVI. kritizoval. Nedávno jsem si všiml vtipné poznámky v internetové diskusi, kde si anonym položil otázku: "Pokud jsou katoličtí kněží ti zlí a homosexuálové ti dobří, tak jak je to s homosexuálním knězem? Je dobrý nebo špatný?"

Odpověď není složitá. Pokud má mít homosexuální muž z důvodu své homosexuality zabráněno přístupu k vysvěcení za kněze, pak podle liberálních médií on je ta "dobrá" oběť a špatná je ta "bigotní" církevní vrchnost. Pokud se homosexuální kněz dopustí zneužití mladistvého, pak samozřejmě je špatný, ale pozor! Problémem podle liberálů není v takovém případě jeho homosexualita, ale instituce celibátu. A za tu opět může "bigotní" církevní vrchnost.

Jenže to jaksi nesedí. Dariusz Oko uvádí mnohé skutečnosti, poukazující na neexistenci souvislosti mezi celibátem a pedofilií. Například, že "statisticky mnohem více (případů pedofilie) mají na svědomí například ženatí protestantští duchovní či učitelé - zejména sportu". Zato existuje souvislost mezi pedofilií a homosexualitou. Oko uvádí: "Osmdesát procent odsouzených pedofilů ve Spojených státech jsou homosexuálové. Mezi kněžími odsouzenými za pedofilii tvoří devadesát procent."

Názory liberálních médií se s katolickým stanoviskem tedy nedají sladit, čehož potvrzením je i osobní zkušenost Dariusze Oka. Proto dává v závěru knihy rady, jak vystupovat v médiích a popisuje taktiku hlavního liberálního polského média Gazeta Wyborcza.

Problém je globální, rozsáhlý, dosud nevyřešený

Dariusz Oko popisuje problém homosexuálních kněží jako problém rozsáhlý, globální a dosud nevyřešený. Cituje polského biskupa Miroslawa Milczewského, který v roce 2020 řekl: "Pokud (...) porovnáme tuto situaci s, řekněme, pandemií, kterou prožíváme ..., podle mého názoru tato křivka výskytu choroby, čili obětí, bude dále růst a vrchol onemocnění je stále v nedohlednu."

Škody, které problém napáchal, jsou obrovské. Je to jednak utrpení obětí, pak ničení víry milionů lidí, kteří jsou pohoršeni. Utrpení nebo přímo zničení tisíců kněží, kteří se dali do zápasu proti homosexuální klice, která se však ukázala jako silnější. Oko uvádí příklad prof. Andrzeje Kobylińského, který se jako prorektor semináře v Plocku snažil důsledně prosadit zákaz svěcení homosexuálních kleriků, a měl pocit, jako by "vrážel do obrovské a tvrdé ledové hory". Klika dosáhla, že byl odvolán z funkce prorektora semináře.

Mechanismy nárůstu homokliky

Dariusz Oko popisuje příčiny a mechanismy vzniku homosexuální kliky, jejího nárůstu a udržování si moci a vlivu. Příznivé podmínky k tomu připravila atmosféra po II. vatikánském koncilu, která podávala nesprávný výklad koncilu a ohlašovala vznik jakési nové, "tolerantní" církve. Odvolává se i na vzpomínky Benedikta XVI. z toho období.

Je třeba poznamenat, že ne o každém homosexuálním knězi se musí hovořit jako o členovi homo-kliky. Může jít o kněze, který se snaží odolávat svému sklonu a plnit své poslání kněze. Avšak pokud homosexuální klerici či kněží a biskupové o své homosexualitě navzájem vědí a podle ní žijí, pak se ti, co se dostanou do vedoucího postavení, obklopují sobě podobnými. Starší klerici táhnou do semináře mladší. Oko hovoří o "sociologickém tažení nahoru". Tak může vzniknout subkultura, jejíž členové o sobě vědí, úplně se zpronevěřují svému kněžství, vzájemně si pomáhají a poskytují krytí. Spojují se proti takovému knězi, který chce kliku demaskovat a nezřídka dosáhnou, že takový kněz je očerněn a odvolán. Členové kliky postupně získávají pocit beztrestnosti.

Dariusz Oko kriticky pojmenovává i falešné křesťanství, které projevuje více ohleduplnosti vůči provinilcům než vůči jejich obětem a které je ve skutečnosti trestuhodnou duchovní leností.

Čtěte ZDE: Církev prožívá své ukřižování: Triumf modernistického antináboženství. Co k tomu vedlo? Jakou roli hraje František a jakou jeho známí předchůdci? Dnes již nemá cenu diskutovat či argumentovat. Smrt a zmrtvýchvstání je zákonité

Homosexuální klika a homohereze

Dariusz Oko vysvětluje, že průvodním znakem nárůstu homo-kliky v církvi je také závažný pokus o změnu učení církve ohledně homosexuality. Církev učí, že homosexuální sklon sám o sobě není hříchem, tím jsou homosexuální skutky. Ideologie homosexualismu se však snaží proniknout i do církve a dosáhnout změnu jejího učení. To by však znamenalo legalizaci hereze.

První pokusy o herezi přijatelnosti homosexuálního chování sahají do 60. let. Dariusz Oko vzpomíná americké teology Charlese Currana a Johna McNeilla. Charlese Currana jsem zmiňoval v knize Lvi přicházejí jako jednoho z teologů, kteří způsobili příklon katolické rodiny Kennedyů k podpoře legalizace potratů.

Jako příklad homo-hereze Oko uvádí například dlouhodobou ignoraci nebo otevřený odpor některých katolických seminářů vůči zákazu přijímání homosexuálních kleriků. Kniha Dariusze Oka byla dopsána ještě před letošním vatikánským zákazem požehnání homosexuálních dvojic. Protesty vůči tomuto zákazu ze strany kněží a biskupů v Německu však také můžeme označit za znaky zmíněné homo-hereze.

Pocta Gerardovi van den Aardwegovi

Naše společnost je v zápase s homo-ideologií málo vyzbrojená odborností. Proto považuji za jedno z mnoha pozitiv knihy Dariusze Oka připomenutí osobnosti Gerarda van den Aardwega. Van den Aardweg je holandský psycholog a terapeut, působil na univerzitách v Nizozemí, v Brazílii a v soukromé terapeutické praxi. Výzkumem homosexuality se zabýval přes padesát let. Van den Aardweg je důstojným a vážným protivníkem homo-ideologie. Jedna z posledních kapitol knihy profesora Oka je vlastně recenzí van den Aardwegovy knihy Věda říká NE. Podvod homo-manželství.

Uveďme několik citátů z uvedené knihy, které odhalují lži homo-ideologie: "V Dánsku je riziko sebevraždy gaye žijícího v legálně uznaném partnerském vztahu osmkrát větší než riziko muže žijícího v manželství se ženou. Je zřejmé, že nejde o špatný vliv nepřátelského prostředí, protože je obtížné najít prostředí, které by více akceptovalo homosexualismus než Skandinávci, a k tomu ještě v Dánsku."

Nebo tato o homosexuálních aktivistech: "...nejnetolerantnejší jsou vůči homosexuálům, kteří zanechali své homosexuality a žijí normálně - protože oni jsou tím nejsilnějším argumentem vyvracející jejich ideologii."

Profesor Oko

Když čteme knihu Dariusze Oka, cítíme jeho zanícení. Pro závažnost a tragičnost tématu se tomu není co divit. Oko nepochybně patří k bojovnější části polského katolického intelektuálního spektra. Není však nějakým outsiderem na okraji. Je respektovaným knězem a autorem, byl hostem ve stovkách rozhlasových a televizních pořadů, jeho statě se objevují ve vysílání Vatikánského rozhlasu, přednášel poslancum polského i ukrajinského parlamentu. Jeho přednášky se konaly v mnoha státech světa, v Evropě i v zámoří.

Odsouzen v Německu

V době psaní tohoto textu přišly zajímavé zprávy z Německa. Soud v Kolíně před pár dny odsoudil Dariusze Oka k pokutě 4 800 eur. Za co? Za Volksverhetzung, což by se dalo přeložit jako pobuřování proti skupině obyvatelstva. Oko v lednu tohoto roku publikoval v německém katolickém dvouměsíčníku Theologisches článek, který je de facto shrnutím obsahu jeho knihy. Pobuřování se podle rozsudku měl dopustit tím, že v názvu článku mluvil o "potřebě omezit homosexuální kliku v církvi", v článku psal o "homosexuálních osobách" jako o "kolonii parazitů", "rakovinných metastázách", atd.

Petici na podporu pronásledovaného kněze Dariusza Oka podpoříte zde.

Tak především, Dariusz Oko nespojoval tyto expresivní výrazy s homosexuálními osobami jako takovými. Nikdy a nikde. Z kontextu je jasné, že Dariusz Oko psal o klice homosexuálních kněží a biskupů, kteří žijí tajným rozmařilým životem proti smyslu kněžského povolání, kryjí jeden druhého, táhnou jeden druhého, snaží se o změnu učení církve, způsobují skandály, které církev těžce poškozují, likvidují kněží, kteří je chtějí odhalit, ale zejména se dopouštějí těžkých pedofilních (efebofilních) zločinů.

Liberální společnost dvě dekády kritizuje katolíky za pedofilní skandály. Ale když se vůči katastrofě pedofilních skandálů ohradí katolický kněz Oko - třeba i expresivními výrazy, tak to soud označí za pobuřování vůči homosexuálům jako takovým. Typická sociální schizofrenie.

Trestní oznámení na Dariusze Oka podal katolický kněz Wolfgang Rothe z Mnichova. Jeho jméno se v médiích vzpomínalo poprvé v roce 2004, kdy se média zabývala sexuálním skandálem v semináři v rakouském Sankt Pöltenu, kde Rothe tehdy působil jako zástupce rektora. Média sice skandál zveličila, ale faktem je, že podle některých fotografií bylo možné některé kleriky podezřívat z nevhodného chování. Rektor i zástupce Rothe odstoupili z funkcí. Rothe dnes kritizuje učení církve o homosexualitě, uděluje požehnání párům stejného pohlaví, čímž porušuje i letošní nařízení Vatikánu.

Tak to v dnešní liberální společnosti chodí. Katolíky ničí, když jsou v církvi vážné pedofilní skandály, nebo jen podezření ze skandálů homosexuálních, jako byl v roce 2004 ten, který se týkal i Rotha. A ničí ji i dnes, když je liberální společnosti Rothe najednou dobrý na to, aby byl na základě jeho udání stíhán polský profesor, který proti katastrofě pedofilních skandálů bojuje poukazem na jejich kořeny.

Spolu s Okem soud odsoudil i šéfredaktora Theologisches devadesátiletého kněze profesora Johannese Stöhra. Dariusz Oko i Johannes Stöhr si proto zaslouží naši plnou podporu a solidaritu.

Ani Dariusz Oko, ani Johannes Stöhr, ani jiní křesťané, ani katolická církev nebojují proti homosexuálům jako takovým. Mnozí z nich si nesou v životě těžký kříž a mnozí jsou na naší straně. Odmítají homo-ideologii stejně jako my. Tyto základní věci třeba stále opakovat.

Ještě perlička. Ve čtvrtém čísle Theologisches v roce 2014 vyšla recenze mé knihy Lvi přicházejíAutor recenze Uwe C. Lay jí tehdy dal provokativní nadpis "Theologisches bude zakázáno!" Zdá se že Layova volba nadpisu byla prorocká. Theologisches sice ještě není zakázáno, ale jeho šéfredaktor i autor článku již byli odsouzeni.

Čtěte ZDE: Festival hanby po roce opět v Praze: Revoluce pomalá, ale důkladná. Cílem je úplné zničení přirozeného světa. Nově na programu pedofilové. Bolševická revoluce v novém převleku. Duhový prorok začal u komunistů

Podpora

Ideologie LGBT už dávno není nějaká neškodná výstřednost. Kde se dostane k moci, tam trestá jednotlivce, kteří nejsou ochotni ji vyznávat. Na postoji Evropské unie k Polsku a Maďarsku vidíme, že tato ideologie chce dokonce trestat celé státy. 

V zápase s touto ideologií je užitečným a odvážným příspěvkem i kniha Dariusza Oka. Knihu si můžete objednat zde: Levandulová mafie. S papeži a biskupy proti homo-klikám v církvi.

Petici na podporu pronásledovaného kněze Dariusza Oka podpoříte zde.

Zdroj.

(Redakčně kráceno)




Tagy článku

Doporučujeme

Předpovědi se naplňují: Stal se již Řím sídlem antikrista? Klérus zradil. Pravá a nepravá mariánská zjevení. Krize s Františkem kulminuje. Japonská socha oplakává náš úpadek. Rok od roku je hůře. Kdo má šanci na záchranu?

Předpovědi se naplňují: Stal se již Řím sídlem antikrista? Klérus zradil. Pravá a nepravá...

Kontrarevoluce: Jak bojovat účinně a v souladu se svědomím? Neutrální poloha neexistuje. S revolucí se nebratříčkuje. Moudrost a celistvý pohled na věc. Tváří v tvář poraženeckému mlčení. Dáme se do toho? Nenechme se odradit

Kontrarevoluce: Jak bojovat účinně a v souladu se svědomím? Neutrální poloha neexistuje....

NEJČTENĚJŠÍ

Těsně před bombardováním: Lžou nám ráno, v poledne i večer. Proč nefouká vítr? Proč ještě nejsou v našich ulicích žluté vesty? Proud brzy nezaplatíme. Tajemný případ Izrael. Brzy u nás? Ostatně soudím...

Těsně před bombardováním: Lžou nám ráno, v poledne i večer. Proč nefouká vítr? Proč ještě...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky