Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Bergogliova duchovní agonie: V čele pronásledovatelů všeho katolického. Rozhodující úder do vlastních řad? Nejvyšší klérus ztratil víru. Již nebude území uprostřed: Buďto s Římem a s ďáblem, nebo vzdor. Neplatná opatření?

Bergogliova duchovní agonie: V čele pronásledovatelů všeho katolického. Rozhodující úder do vlastních řad? Nejvyšší klérus ztratil víru. Již nebude území uprostřed: Buďto s Římem a s ďáblem, nebo vzdor. Neplatná opatření?

18. 7. 2021

Tisk článku

Ivan Poledník komentuje nejčerstvější exces současného papeže, jímž se nepochybně zapíše do dějin jako velký pronásledovatel a ničitel katolické víry a tradičních hodnot

Úhlavní nepřítel všeho katolického, Jorge Bergoglio, toho času okupující Petrův stolec jako papež František, vydal tento týden dokument motu proprio Tradicionis custodes. Již nějakou dobu byla tato věc se znepokojením očekávána. Jak vidno, přes určité vyčerpání vlastní autority pramenící z "přestřelení" revolučních snah o rychlou transformaci mystického těla Kristova na profánní environmentalistickou a proimigrační organizaci, se snaží zasazovat plošné údery zevnitř.

 

Tímto dokumentem zrušil Bergoglio platnost dokumentu Summorum pontificum vydaného Benediktem XVI. Uvalil tak brutální restrikce na sloužení katolické liturgie (podporovaným zůstává pouze protestantizovaný obřad "novus ordo missae", který byl před půlstoletím vytvořený a zavedený za účelem postupné likvidace katolické víry, která je trnem v oku celé řadě ďábelských ideologií, dnešní liberalismus nevyjímaje). Biskupové, z nichž značná část ve svém modernistickém poblouznění v dnešní době rovněž ze všech sil likviduje vše, co Církev po tisíciletí uchovávala, dostali volnou ruku k jejímu omezování. Papež tím také pošlapává odkaz svatého papeže Pia V., zachránce Evropy před Turky, který tradiční latinskou mši určil jako mši svatou všech časů.

Jen málokdo si uvědomuje závažnost a podlost tohoto kroku. K pronásledování katolíků, které se dělo a děje všude po světě, se tak současný papež nepokrytě hlásí (činí tak různými prostředky od počátku svého pontifikátu). Pouze se tak, alespoň v našich zeměpisných šířkách, neděje krvavými metodami, nýbrž řízeným a podporovaným rozkladem víry, útokem na tradiční hodnoty, zamlčováním pravd, odstraňováním nepohodlných z jejich působišť a podobně. Důsledky jsou však ještě horší, než u mučedníků za víru v Nigérii. Neboť odpad od víry vede, jak učí Církev, nevyhnutelně k věčnému zavržení.

V tuto chvíli jsou zbytky pravověrných katolíků po celém světě buďto velmi rozhořčeni, nebo dlí v modlitbách tváří v tvář duchovní spoušti, která se v posledních letech zvětšuje stále větším tempem. Proto ještě nevyšlo k celé věci mnoho komplexnějších komentářů.

Jak píše Gregory DiPippo z New Liturgical Movement:

Komentář vydáme později, po modlitbě, dlouhé procházce a spoustě kávy. Musíme zdvojnásobit své modlitby za papeže Františka: celý jeho pontifikát, každý úsměv, každé objetí nějakého postiženého, každá výzva k milosrdenství budou po zbytek dějin stejně jako sám Petrův stolec poskvrněny tímto bezprecedentním a absolutně bezdůvodným aktem pastorační krutosti, totiž pokusem o revokaci Summorum pontificum.

Dnes je svátek Panny Marie Karmelské, hlavní svátek karmelitánského řádu. Když se ve 13. století jako součást probíhajícího reformního hnutí v Církvi objevily žebravé řády, například karmelitáni, z různých důvodů na ně útočili představitelé zavedenějších církevních institucí, jimž se nelíbilo, že evangelní vitalita nového hnutí zpochybňuje jejich vlastní dekadenci a sebeuspokojení.

Několik dní předtím napsala sestra karmelitka Svaté tváře z Irska následující text, který předznamenával a předem charakterizoval to, co skutečně následovalo.

Čtěte ZDE: Na konci cesty: Německo odpadlo od víry. Hledání důvodů a počítání oveček. Revoluce dle nejnovějších metod. Známe skutečné příčiny? Skandál vrcholem mocného ledovce. Islámský stát kousek od Chebu?

Plot se zhroutí!

Dne 7. července 2021 si připomínáme čtrnácté výročí Motu Propria papeže Benedikta XVI. s názvem Summorum Pontificum, jehož výsledkem byl velký nárůst v tradičním katolickém hnutí a které zůstává trnem v boku Františka a jeho stoupenců, kteří by byli šťastní, kdyby bylo zcela zrušeno. Mnohé konzervativní kněžské a řeholní komunity, které se o tento dokument opírají, získaly od roku 2007 podporu diecézí a současně mohly slavit výlučně tradiční mši s relativně malým vměšováním ze strany Říma.

Nyní se však situace kvůli striktnějším opatřením, která má Vatikán přijmout, kdy bude v podstatě požadovat i přijetí Novus Ordo Missae (což už bylo v Motu propriu implicitně obsaženo), pravděpodobně ve velmi blízké budoucnosti změní.

Když papež Benedikt XVI. veřejně potvrdil skutečnost, že tridentská mše nebyla nikdy zrušena, bylo to v mnoha tradičních kruzích přivítáno s nadšeným aplausem. Přesto to zároveň podpořilo mylné přesvědčení, že rozdíl mezi starou mší a novou (protestantizovanou verzí!) je pouze otázkou vnějšího obřadu a osobních preferencí spíše než fundamentálních věroučných principů. Ti, u nichž láska k tradiční latinské mši vyplývá z lásky k pravdě spíše než ze sentimentálních důvodů, jsou silně znechuceni, když se popisuje jako „mimořádná forma“, zatímco Novus Ordo Missae je považována za „řádnou formu“. Ve svém směřování i v „lex credendi“, a v tom, jak ho vyjadřují, se navzájem tak naprosto liší, že je těžko pochopitelné, jak mohou být považovány za legitimní formy stejné mše!

Motu proprio Summorum Ponitificum nicméně hrálo velkou roli v usnadnění přístupu k latinské mši a vedlo tak mnohé duše ke znovuobjevení neporušené nauky, kterou tato mše viditelně vyjadřuje. František od samého počátku svého veřejného působení ukazuje značně nepřátelský postoj vůči všem těm, kteří svou věrností k tridentské mši ukazují svůj odpor vůči „duchu Druhého vatikánského koncilu“. Opatření, která hrozí přijmout proti tradicionalistům, nejsou žádným překvapením, a vlastně připomínají jednu otázku, kterou Eliáš položil lidu Izraele, který si myslel, že může sloužit Bohu a zároveň uctívat Baala: „Jak dlouho budete poskakovat na obě strany?“ (1. Královská 18:21)

Aniž bychom chtěli kritizovat nebo odsuzovat ty, kteří ještě neměli milost vidět tuto věc dostatečně jasně, skutečně se zdá, že vratký plot kompromisu, na němž mnozí konzervativní katolíci léta sedí, teď vykazuje známky toho, že se zcela zhroutí.

Přichází čas – kéž je to raději dříve než později! – kdy už nezůstane žádný plot, na kterém by se dalo sedět; žádné území uprostřed, na němž by se dalo stát. Místo toho tu bude jasně vyznačená dělicí čára mezi těmi, kteří milují pravou Církev takovou, jaká je – skrytá v katakombách, opovrhovaná a spílaná světem – a těmi, kteří upřednostňují věrnost modernímu náboženství, které si uzurpuje vnější zdání katolické Církve, postrádá však vnitřní podstatu katolicismu. Všichni bez výjimky budou brzy přinuceni vybrat si, zda budou stát při Dobrém pastýři, nebo se přidají na stranu bíle oděného úplatného člověka, který rozhání a ničí Jeho stádo. Jak to jasně řekl arcibiskup Vigano: „mýlí se proto ti, kteří jsou přesvědčeni, že je možné držet pohromadě dvě protikladné formy katolické bohoslužby ve jménu plurality liturgického vyjádření...“

Čtěte ZDE: Církev prožívá své ukřižování: Triumf modernistického antináboženství. Co k tomu vedlo? Jakou roli hraje František a jakou jeho známí předchůdci? Dnes již nemá cenu diskutovat či argumentovat. Smrt a zmrtvýchvstání je zákonité

V minulosti bylo uznávání viditelné hierarchie Církve jistou zárukou souhlasu, že uznáváme Ježíše Krista, ale od katastrofálního koncilu v 60. letech 20. století je situace takřka naprosto opačná. Naši nepřátelé s ďábelskou prohnaností maskují a vnucují svou agendu ve jménu „poslušnosti“ a ty, kteří odporují, označují nálepkou rozvracečů, opozičníků, schizmatiků, extremistů a fanatiků.

Musíme pochopit, že když lidé, kteří obsadili nejvyšší posty v Církvi, tak naprosto ztratili Víru, že otevřeně pracují na zničení křesťanské nauky a morálky, máme nejenom povolení, ale i morální povinnost vzdorovat! Nemůžeme si dovolit umlčovat své svědomí a riskovat věčné zatracení, když budeme nerozumně praktikovat slepou poslušnost vůči Kristovu náměstku, která byla v době minulé oprávněná a dokonce i chvályhodná. Nemůžeme si ani dovolit předstírat, že doba je normální a prostě zavírat oči před nebezpečími, která provázejí jakýkoliv pokus být součástí oficiálně uznávané církve, která se stává nástrojem Nového světového řádu.

Dle buly Quo Primum papeže sv. Pia V. je nezcizitelným právem každého katolického kněze sloužit tridentskou mši. Podobně i věřící mají právo tuto mši navštěvovat. Žádat k tomu o povolení Řím nebo diecézního biskupa znamená popřít, že je to svatým právem, které už máme, a spolu s modernisty tvrdit, že je to pouze výsada, která se neochotně poskytuje jen několika jednotlivcům. Z toho vyplývá, že jakákoliv opatření, která František přijme k omezení tridentské mše, budou neplatná.

Naší reakcí na toto zmatení ohledně mše by měla být vroucí modlitba, křesťanská láska k těm, kteří ještě nemají milost vidět jasně, a pevnější přesvědčení, že jsme v situaci, kdy je Náš Pán Ježíš Kristus v opozici vůči současnému papeži, který veřejně odmítá titul „Kristův náměstek“.

Prostřednictvím modlitby, slova a příkladu podejme pomocnou ruku těm, kteří stále vratce balancují na plotě, aby až plot spadne – což se nevyhnutelně stane – byli na Boží straně, straně Pravdy, a mohli uniknout osudu těch, kteří mají oči, ale nevidí, a kteří se nechají vést slepými.

Zdroj: 1, 2.




Tagy článku

Doporučujeme

Vize budoucí společnosti: Bez majetku, soukromí i důstojnosti. Naplnění účelu covidismu? Náboženství, které je zakázané. Pastýři odstaveni. Musíme vidět hrozbu v celé šíři. Máme však něco, co oni nemají

Vize budoucí společnosti: Bez majetku, soukromí i důstojnosti. Naplnění účelu covidismu?...

Další osudová chyba: ČBK tu vyzývá k vakcinaci. Potraty, experimenty a propaganda nevadí. Kolaborace namísto spravedlnosti? V boji za nečisté zájmy. Otevřený dopis arcibiskupovi

Další osudová chyba: ČBK tu vyzývá k vakcinaci. Potraty, experimenty a propaganda nevadí....

NEJČTENĚJŠÍ

Prohrávají: Hysterická snaha zlomit nepodvolené vrcholí. Co je bruselské státní tajemství? Bystrá Okamurova poslankyně s přesnou otázkou. Na co spoléhá zabiják Babiš? Utajené cíle známe. Jde jen o to neztratit nervy

Prohrávají: Hysterická snaha zlomit nepodvolené vrcholí. Co je bruselské "státní" tajemství?...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky