Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Na konci cesty: Německo odpadlo od víry. Hledání důvodů a počítání oveček. Revoluce dle nejnovějších metod. Známe skutečné příčiny? Skandál vrcholem mocného ledovce. Islámský stát kousek od Chebu?

Na konci cesty: Německo odpadlo od víry. Hledání důvodů a počítání oveček. Revoluce dle nejnovějších metod. Známe skutečné příčiny? Skandál vrcholem mocného ledovce. Islámský stát kousek od Chebu?

22. 11. 2020

Tisk článku

Emanuel Pietrobon popisuje závratnou rychlost odpadu od křesťanství na západ od našich hranic a stejně jako mnoho ostatních analytiků hledá jeho skutečnou příčinu

V Německu podobně jako v mnohých dalších zemích Evropy dvoutisíciletá sága křesťanství vykročila na cestu zániku. Počet těch, kteří se rozhodli opustit katolickou církev nebo protestantská společenství, každým rokem narůstá. Jde o opravdové vymírání věřících a tedy i ztráty peněz, což urychluje konec křesťanství v této zemi.

Černý rok církve

26. června stát publikoval roční zprávu o situaci katolicismu v Německu z hlediska německé biskupské konference. Scénář popisovaný ve zprávě byl předvídatelný, protože sleduje tendenci, podle které Církev a věřící jsou sledováni po desetiletí, ale to nic nemění na závažnosti obsahu, neboť tendence se zhoršila o skutečnost, že klérus vymírá a komunity, které by měly přitahovat nové členy, neexistují.

Nejvíce příznačné je, že všechny údaje o poskytování svátostí a účasti na mši se ve srovnání s předchozímu rokem dále snižují. V roce 2019 se 272.771 osob rozhodlo definitivně opustit katolickou církev, což je více než v roce 2018, kdy tento počet činil 216.078.

V úhrnu, když připojíme dobrovolné odchody věřících, se katolická komunita zmenšila o 0,5% za jeden jediný rok. Vzhledem k celkovému počtu obyvatel se zmenšila z 27,7% v roce 2018 na 27.2% v roce 2019, tedy z 23 milionů osob na 22,6 milionu Před 10 roky představovali katolíci 30% celkové populace a roční úbytek v roce 2010 činil 181 tisíc.

Ale ani ti, kdo se zůstávají, neprojevují zájem o nějaký pospolitý život věřících. V období 2018 až 19 účast na mších poklesla z 9,3% na 9,1% a počet křtů klesl ze 167.787 na 159.043; počty uzavřených sňatků, biřmování a prvních svatých přijímání poklesly o 10%, 7% a 3%.

I když zatím stále představují křesťané v německé společnosti většinu, podle prognózy univerzity ve Friburgu se do roku 2060 počet křesťanů v Německu dále sníží - o celou polovinu.

Čtěte ZDE: Prázdné kostely i o nedělní mši: Jde o úpadek Církve po II. vatikánském koncilu. Zjevené Boží slovo a mravní zásady v prachu? Základ v rodinách a školách. Východisko z krize existuje!

Údajné důvody krize

George Batzing, předseda Německé biskupské konference (NBK) má jasnou představu o důvodech krize katolicismu a komentoval je takto: "Jistě pokles má také příčiny demografické, ale především ukazuje, že přes naše sociální a pastorační akce nejsme schopni motivovat větší počet osob, aby se účastnily života Církve." Konstatuje zvýšení počtu těch, kteří opouštějí Církev, za zvláště znepokojující, protože to dokazuje, že odcizení mezi členy Církve a životem dle víry se stále prohlubuje.

Batzingova analýza je však neúplná. Úbytek věřících není možno vykládat jen termíny demografickými či odcizením. Jsou zde nejméně tři další důležité faktory: je to otázka finanční, rozmáhající se skandály v řadách kléru a "boj o trh" mezi vírami.

První problém se týká povinné taxy, která postihuje všechny členy oficiálně registrované v katolické církvi (a církvích protestantských). Taxa je povinná a je používána na financování sociální a pastorační činnosti diecézí a charitativních děl, která jsou s tím spojena. Představuje 8 – 9 procent příjmu každého pracujícího. Jediným způsobem, jak se tomu vyhnout, je oficiálně vystoupit z Církve, a doložit to patřičným dokladem. Kdo jednou vystoupí a má potvrzený doklad od finančních úřadů, přestal být členem Církve, nesmí přistupovat ke svátostem, ani požadovat církevní pohřeb.

Němečtí postupně sekularizovaní křesťané jsou stále více kritičtí k církevní dani, a z toho důvodu se neúčastní společného života, nevěří v církevní dogmata a nevidí logiku v tom, aby odváděli taxu, a proto se snaží uvolnit, jak je to jen možné.

Jiní katolíci se rozhodují k opuštění Církve kvůli skandálům, které pravidelně v Německu  propukají. Diecéze Limburg, ze které pochází Batzing, mezi léty 2018 a 2019 ztratila 17 419 věřících, což se traduje jako největší rána v zemi. V mediálním jazyku církevním a sociologickém se hovoří o „efektu Tebartz“ jako klíči k pochopení fenoménu, který se rozšířil celonárodně a postihuje i další diecéze.

V roce 2013 Franz-Peter Tebartz-van Elst, tehdejší biskup v Limburku, zneužíval církevní fondy pocházející od věřících, na konání nákladných cest v první třídě a vedl život charakterizovaný jako rozmařilost a luxus. Symbolem nesrovnalosti mezi řečmi o chudobě a jeho rozmařilostí se stalo Centrum svatého Mikuláše, rezidence, která stála 31 milionů euro, a která má uvnitř například dvě sauny.

V bezprostředně následujícím období nastal exponenciální nárůst odchodů z Církve. Jen v Bavorsku mezi zářím a říjnem téhož roku opustilo církev 1 852 osob; ale tendence zasáhla celou zemi a v roce 2014 dosáhla rekordu 217 716 odchodů, což bylo překonáno až v loňském roce.

Úpadek křesťanství vs. vzestup islámu

Zde se ocitáme na poli konkurence trhu víry. Neschopnost katolíků a protestantů čelit sekularizaci a obnovit kázeň uvnitř vlastní hierarchie se ještě zhoršila, když na scénu nastoupil islám, který si razí cestu mezi troskami křesťanství.

Podle Pew Research Center mezi 2010 a 2016 vzrostl počet muslimů ze 3,3 milionu na 5 milionů, tedy z 4,1% populace na 6,1%. I bez migračních vln se předpokládá, že počet muslimů vzroste do roku 2050 na 6 milionů osob.

Při pravidelných migračních vlnách, jak tomu bylo v minulých letech, mohl by stav z 10,8% dosáhnout 19, 7% populace, tedy nikoli 8,5 milionu, ale 17,5 milionu.

Scénáře, které formuloval Pew, i když jsou pravděpodobné, mohou obsahovat také cifry podhodnocené. Německá islámská konference publikovala v roce 2012 článek, který uvádí, že muslimů v zemi je 7%, tedy 5,6 milionu. Tyto údaje by mohly být realističtější. Berou totiž v úvahu také konverze. Každý rok se tisíce Němců znechucených křesťanstvím rozhodnou pro islám. Tyto počty jsou zajímavé pro islámské organizace, ale ignorované federálními úřady. Konvertovaných muslimů by mohlo být kolem 100 tisíc.

Čtěte ZDE: Půl století rozkladu: Umíral světec z Osvětimi za jinou víru? Odevzdáno to, za co se bojovalo. Evangelizace minulostí. Měl by Kolbe z něčeho vůbec radost? Protestanti, zednáři a židé. Patron pro časy této krize

Budoucnost Německa a postkřesťanství

Náboženská transformace v Německu, někdejší Svaté říši římské, kolébce protestantismu a obnoveného katolicismu po světových válkách, je prostě skutečností. Výmluvné jsou také počty zavřených kostelů a nových mešit. Mezi roky 1996 a 2016 zaniklo v Německu více než 3 tisíce farností (z 13 329 zbylo 10 280).

To, co se děje v diecézi Trier, je obrazem stavu celého německého katolicismu: pro nepřítomnost věřících a nedostatek kněží ohlásila diecéze redukci farností v nejbližších letech z 900 na 35.

Zatímco křesťanská realita s vymíráním členů a absencí povolání ke kněžství vede k tomu, že se kostely zavírají, islámské panoráma se rozšiřuje. Z nulového stavu v posledních dvaceti pěti letech vzrostl počet muslimských center na 2.700. Islám může aspirovat na třetí největší náboženství v zemi a postupně se stát dokonce prvním.

V obou případech je ovšem jasné, že budoucnost Německa nebude křesťanská.

PP: Jeden skandál krizi nedělá 

Dlouhodobé příčiny úpadku Církve v Německu mají však mnohem hlubší kořeny, než skandály a náhlé změny nálad. To vše ostatně také pramení z dlouhodobého vývoje, o němž Protiproud píše ve svých nedělních článcích již řádku let. Modernismus, II. vatikánský koncil v 60. letech a vytrvalý tlak všech ideových následovníků - teology a reformátory té doby počínaje, Františkem a zástupy různých globálních i lokálních Halíků konče, postupně zcela rozložil autoritu a aplikovanou nauku Církve, formaci duchovních a všechny další nedělitelné principy. Netřeba si proto dělat iluze o živosti víry mnohých z těch, kteří dosud vytrvali, jak se o nich píše ve statistikách výše.

Údajná snaha přiblížit Církev světu udělala z viditelné části této instituce morální trosku podávající si ruku s mocnými tohoto světa a napomáhající jim v realizaci jejích šílených cílů za zarytého mlčení o pravdách víry, tradicích a všech principech přirozeného rozumu. Právě tato její vnitřní vyprázdněnost vede k tak masovému odpadu lidí od víry, aniž by si to většina současných kleriků byla vůbec schopna uvědomit. Stále hledají absurdní zástupné důvody, a snaží se pak ještě více podbízet a řešit raději například ekologii než spásu, čímž potápějí loď ještě větším tempem.

Nic se nedělo jen tak, byť za vydatné pomoci zaslepených nadšenců. Zničení liturgie reformou na přelomu 60. a 70. let nemělo za cíl nic jiného než zastřít obětní podstatu mše, postupně erodovat eucharistickou úctu, udělat z liturgie setkání, v jehož středu je člověk, nikoli Bůh. Vše postupně, zcela v duchu zkušeností novodobých revolucionářů, kteří vědí, že rychlý převrat zpravidla vyvolá zpětný ráz, zatímco trpělivý "pochod institucemi" postupně zdolá všechny překážky a odpůrce. Skvěle to nyní vidíme i na společenské a politické scéně západního světa. Navíc ti, kteří chtěli Církev dostat do situace, kdy sama nevyhnutelně vrší další a další osudové chyby, se nyní do těchto chyb nejraději strefují, aby tak ještě více urychlili její úpadek.

Většina z těchto myšlenek a reforem přišlo do Říma právě z Německa, proto také Německo jako jedno z prvních sklízí, co zaselo. Ti, kdo byli v posledních letech svědky dění na německé církevní půdě, viděli, co se děje v kostelích a na církevních akcích, popisují zcela neuvěřitelné věci. To, co tam zbylo, již nemá s katolickou vírou zpravidla nic společného.  

Tento "velký odpad" ostatně předvídá závěrečná kniha Bible, takzvaná Apokalypsa. Má být jedním ze znaků blížícího se závěrečného dramatického "konce časů" - i když o jeho přesné hodině neví nikdo, jen Bůh. Ale současně platí, že Církev není jen lidský konstrukt, takže "brány pekelné ji nepřemohou". 

Je tedy na každém křesťanu, jak se k tomuto dějinnému paradoxu postaví.

Zdroj.


Tagy článku

Doporučujeme

Před námi Advent: Jsme vrženi do smrti? Mohamedův hampejz a metafyzická kaše. Nenechme se oklamat Františkem. Spravedlnost neobelžeme. Záleží jen na mně. Čas určený k čekání. Nikoli na Godota

Před námi Advent: Jsme vrženi do smrti? Mohamedův hampejz a metafyzická kaše. Nenechme...

Jako za Sparty či Hitlera: Co spojuje odpadlé kněze, levicové věřící a nacisty? František s Bidenem jedna ruka. Nastupuje v USA doba vraždění a temna? I Polsko nakonec měkne. Halík mistrem sprosté manipulace

Jako za Sparty či Hitlera: Co spojuje odpadlé kněze, levicové věřící a nacisty? František...

NEJČTENĚJŠÍ

Události v USA spějí k šokujícímu rozuzlení: Trump si je jist vítězstvím. Důkazy o kolosálním zfalšování voleb jsou na cestě k Federálnímu soudu. Divotvorný systém Dominion. Z toho se už média nevylžou

Události v USA spějí k šokujícímu rozuzlení: Trump si je jist vítězstvím. Důkazy o kolosálním...

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky