Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Pochroumaný svět není jen na Ukrajině: Ukradené děti, milující pedofilové a obhajoba „občanských práv“ sudeťáků. A podle čeho dělí bližní křesťané?

Pochroumaný svět není jen na Ukrajině: Ukradené děti, milující pedofilové a obhajoba „občanských práv“ sudeťáků. A podle čeho dělí bližní křesťané?

23. 2. 2014

Tisk článku

Petr Hájek se vedle převažujících názorů tentokrát probírá i několika dopisy, které představují hlavní proud zmanipulovaného myšlení části čtenářů

Buďte vítáni, přátele Protiproudu, na našem pravidelném setkání. Bude určitě klidnější, než na jednom kyjevském náměstí a v jeho okolí, kde jsme právě měli příležitost v přímém přenosu sledovat, jak se dělá státní převrat v demokratické zemi. Importovaný, podporovaný a financovaný z jiných demokratických zemí. Že to nedává smysl? Naopak. Přesně to odhaluje smysl těchto pojmů v dnešní světě. Ale nejen to. Šlo též o exkluzívní příležitost vidět v „bojovém“ nasazení (nejen) českou mediokracii: Bílé je černé a naopak. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. 

PP

Původně jsem zamýšlel věnovat celou dnešní Tea Party jen tomuto tématu, protože v posledních dnech byla redakční pošta zcela pochopitelně zaplavena  různými reakcemi, připomínkami a odkazy na tyto poučné události nedaleko za naší východní hranicí. Nakonec jsem ale usoudil, že nejen Ukrajinou žijí naši čtenáři – a že by proto bylo poněkud nespravedlivé nechat jiné inspirativní dopisy ležet ladem.

Vybral jsem dnes pro naši „párty“ totiž také hlavně několik typických zástupců „nesouhlasných“ příspěvků. Je jich v poště sice v poměru k ostatním málo, ale to neznamená, že bychom je měli ignorovat. A jsem vlastně rád, že i tito lidé patří k našim čtenářům a že mi píší. Hned se k nim dostaneme. Také jsou v mnohém poučné. Ale nejprve ještě alespoň pár slov k Ukrajině, která přece jen téměř úplně ovládla mediální prostor:


„Dobrý den,

děkuji mockrát ze píšete pravdu o Ukrajině. Děláte dobrou věc!

Všechno nej!!!!!“

S pozdravem V. Domansky,

Praha


Vážený a milý pane Domansky,

jednak děkuji za povzbudivá slova na naši adresu, která k naší radosti v dopisech na ukrajinská témata převládají. Současně ale jsem překvapen, jak málo čtenářů nám za naše „ukrajinské“ články spílá. To je pozoruhodný jev, který má dost možná obecnější rozměr a určitě stojí za komentář.

Vždyť propagandistická supermasáž, kterou v souvislosti s přípravou a provedením státního převratu na Ukrajině produkovala média hlavního proudu, měla (a stále má) přímo charakter přípravy „obyvatelstva“ na válku. Něco o mediokracii vím, málokdy mě překvapí – ale tohle nasazení bylo přece jen pozoruhodné. A nelze je podceňovat, neboť o něčem podstatném vypovídá. Soudruzi se do toho opravdu obuli: 

Na závěrečné dějství vyslali do Kyjeva nejen obvyklé specialisty na výrobu a šíření mystifikací a pomluv Ruska. Těch mají v médiích nepřeberně. „Správný“ ideový postoj patří k povinné výbavě každého zahraničního zpravodaje mainstreamu. Stejně jako patřil k základní výbavě těchto „specialistů“ v nepříliš dávných dobách dob bolševického Československa – jen v opačném „vektoru“.

Ovšem jakmile na Majdan přispěchala Petra Procházková z Babišových (dříve Lidových) novin a její bojový druh, senátor TOP 09 (dříve Zelených) Jaromír Štětina, bylo jasné, že jde do tuhého. Všem jen trochu zasvěceným to bylo signálem, že „jednání“ tří ministrů zahraničí zemí EU i „dohoda“, kterou prezidentu Janukovyčovi nadiktovali, byla jen zastíracím manévrem před závěrečným úderem.

Tito naši dva profesionální „váleční“ zpravodajci (bezpochyby nejen mediální) se na Rusko specializují od první chvíle po „sametovém“ převratu v naší zemi. U pana Štětiny vlastně není divu. „Jaromír Štětina je český novinář, spisovatel a politik. Nejvíce je znám jako válečný reportér z oblastí bývalého Sovětského svazu a v současnosti jako bojovník za zákaz komunismu“, napsal si na wikipedii. Vzhledem k tomu, že jde o bývalého komunistu, je to vcelku srozumitelná metoda, jak zakrýt dluhy z vlastní minulosti. A poněkud potrhlá Petra Procházková je jeho ozdobným přívěškem. Nikoli náhodou na citované wikipedii najdeme vedle ní Šimona Pánka, Kateřinu Jacques či Františka Bublana: Prostě havlistické „tvrdé jádro“, napojené na „speciální služby“. Oba „novináře“ osobně dobře znám, vím o čem mluvím.

Jakmile byli nasazeni do akce tito „odborníci“ na boj proti Rusku v době formálního míru, znamenalo to, že propagandistická příprava na válku vstoupila do finále. A to je právě to, z čeho jsem tak překvapený: Jak relativně mnoho našich lidí už monstrózní mediální mystifikace a manipulace příliš nezasáhla. O skutečných původcích státního převratu, svržení demokraticky zvoleného prezidenta, rozbití ústavy a parlamentu mají jasno. Protiproud to určitě sám nezvládl – i když musím s potěšením konstatovat, že čtenost našich článků o Ukrajině lámala další  rekordy. Jenže mnoho lidí, jde-li do tuhého, už navzdory médiím realitu přinejmenším intuitivně tuší. A aktivně hledá otevřené informace. To je docela novum.

foto ilustrace

Zajímavý dokument ze sídla "demokratické opozice" v Kyjevě dnešních dní

(Došlo na adresu redakce e-mailem)

Prezident Janukovyč včera prohlásil, že mu to celé připomíná převzetí moci Hitlerem. Není to tak úplně nepřípadné. Jedno je ale jasné: Zmanipulovat celé národy v přípravě na válku (minimálně studenou) dnešní propagandisté už zdaleka tak dobře neumějí. Jednak jsou línější a méně vzdělaní než jejich nedávní předchůdci. A také – zatím je tady relativně svobodný internet. Ale je v tom i něco obtížně definovatelného. Něco se v „protiproudu“ děje. 

Nechci být přehnaný optimista, ale instinkt mi říká, že tentokrát to naši duchaplní propagandisté zase jednou „přepískli“ natolik, že i jinak snadno zmanipulovatelné skupiny cítí „rozpaky“. Zda je to tím, že novináři, rozkurážení dokonale probíhající olympiádou, ze které museli povinně přinášet každodenní „investigativní“ zprávy o „hrůzách“, které se údajně dějí v pozadí a kolem a vůbec – nevím. Spíš si přijdou tak sebejistí, tolik spoléhají na masivnost a jednohlasnost svých instantních podvodů a lží (kterým nakonec mnozí sami uvěří), že už vůbec nepochybují. Bolševičtí propagandisté jsou v tomhle geneticky nepoučitelní. 

Vedle toho existují lidé, kteří realitu vidět nechtějí:


„Vážená redakce směšnosti (resp. pane Hájku),


jelikož jsem z oboru sociální práce, natrefila jsem na článek "Děti jako zboží" na vašich webovkách.
Čoveče, vy musíte mít nějakou psychiatrickou poruchu kombinovanou s mentální retardací.
Už ty rozpory... Na jednu stranu  nechcete, aby homosexuálové mohli adoptovat děti (což znamená, že nejspíše v ČR nemohou) a na druhou stranu na své webovky dáte článek o jakési "juvenilní justici", která děti bere biologickým rodičům a dává je homosexuálům a dalším...

Snažil jste se vůbec někdy zjistit si, co je to sociální práce  a proč tady je? Řeknu Vám to jednoduše. Tenhle typ sociální práce (OSPOD - nikoli juvenilní justice) - se zabývá pomáháním nefunkčním rodinám, aby jim nemusely být odebrány děti, či jejich odebíráním, pokud to jinak nejde (děti jsou např. ohroženy na životě). Mezi rodiči je totiž spousta psychopatů, sociopatů, sadistů (jako třeba vy), kteří dětem ubližují mnohem častěji a více, než třeba pedofilové (statisticky prokázáno - pedofil dítě miluje, sadista jej použije jenom jako předmět k ukojení svého pudu). Čímž nechci říci, že bych své dítě nechala hlídat pedofilem. Ale rozhodně bych nepoprosila o hlídání ani tak zvláštním způsobem uvědomělého občana, jako jste Vy.
Občana, který má grandiózním způsobem pokroucenou realitu.

Nevím popravdě co je horší situace. Jestli být občanka Slovenska a mít za prezidenta analfabeta, anebo se narodit v ČR a mít navždy na paměti to, že bývalý prezident měl za poradce takového magora.“

S pozdravem

Ivana Velčovská


Milá paní Velčovská,

je vcelku pochopitelné, že jako sociální pracovnice se cítíte nepřímo oslovena našimi články o juvenilní justici. Pokud byste je však četla opravdu pozorně a bez předpojatosti, možná byste tento dopis nenapsala. Všimla byste si přinejmenším, že většina otřesným případů dětí ukradených rodičům, o nichž jsme informovali – dnes už vskutku v řadě zemí vyráběných v masovém měřítku jak na běžícím pásu – není zatím české či moravské provenience. Jenže, jako vždy, pokrokovější část zemí EU nám zaostalým razí cestu pokroku. Brzy po ní s nimi – tak jako tak, po dobrém či po zlém – vyrazíme společně.

Snažíme se proto na tyto hrůzy z rukou vašich kolegů v zahraničí (je-li EU ještě vlastně zahraničí, spíše ne, když hranice už nemáme) alespoň s malým předstihem upozorňovat, než se nařízením EU stanou „masovkou“ také u nás.

Ne že by se to ale v naší zemi nedělo vůbec, jak nás upozornil jeden z mnoha dopisů na toto téma:


 

„Dne 4. února 2014 šokovala občany v listu Blesk reportáž o odnětí šesti dětí chudé rodině v Hradci Královém či okolí. Jedno z dětí je v kojeneckém věku, což už samo o sobě vyvrací obvinění z týrání či zanedbání. Také reportáž TV programu ,,Na vlastní oči,, přiblížila podobný případ ve městě Dobruška ve vašem kraji. Je možné, že jde o stejný, nebo podobný případ. Posílám tuto fotoreportáž v příloze s otázkou, kterou si kladou znepokojení občané v České republice: Nedochází k zneužití zákona o sociální ochraně dětí, který byl velmi vágně formulován v textu Občanského zákoníku? Nejde o hrubé zneužití zákona i u této rodiny? Případy zneužití práce sociálních pracovnic jsou popsány už v listě Mladá fronta Dnes ( dne 8. 2. 2024 na straně 4A. )

Reportér píše, že nebylo prokázané takové obvinění, které by bylo podkladem k odebrání dětí. Na fotografiích je evidentní, že tyto děti, včetně kojence nebyly zanedbány a mají výrazy normálních dětí. Také fotografie rodičů svědčí o tom, že jde o lidi upřímné. To, že tito lidé jsou chudí, není jen jejich vina. Stav, ve kterém se tato sociálně slabá rodina nalézá a především jejich tragický osud je jasnou vizitkou sociální kultury a zodpovědnosti ve vašem bohatém městě. Žádáme vás o objasnění toho případu, o to, aby se tato rodina opět shledala a děti byly vráceny.“

Václav Lamr

Praha


Milá paní Velčovská,

vy o těchto případech zřejmě vůbec nic nevíte. Což je ovšem při Vaší profesi na pováženou. Nebo je pokládáte za „správně vyřešené“, neboť, jak píšete, Vaše práce spočívá v „pomáhání nefunkčním rodinám, aby jim nemusely být odebrány děti, či jejich odebíráním, pokud to jinak nejde“. Jinými slovy na „odebírání dětí“ se také podílíte. Máte tedy velkou odpovědnost. Nevím, jak si ji dát do souvislosti s Vaším „filozofickým“ zázemím, z něhož nepochybně při svém podivném řemesle vycházíte: „...je totiž spousta psychopatů, sociopatů, sadistů (jako třeba vy), kteří dětem ubližují mnohem častěji a více, než třeba pedofilové, statisticky prokázáno - pedofil dítě miluje...“, tvrdíte.

Nějak mi to hlava nebere. Ale určitě mě, „magora“, omluvíte. Jsem ostatně ve Vašich očích navíc „psychopat, sociopat a sadista“. Víte to o mně všechno z jednoho článku – který jsem navíc ani nepsal. Takové rychlé závěry mě ovšem u člověka Vaší profese poněkud děsí. Děláte je tak snadno pořád? I pokud jde o děti, které „odebíráte“ jejich rodičům?

Myslím, že se této problematice budeme muset věnovat ještě daleko intenzivněji. Zdá se totiž i z Vašeho dopisu, že půda pro masové rozšíření u nás dosud spíše ojedinělých rodinných tragédií metodami „juvenilní justice“, je vydatně zorána a personálně zabezpečena.

Měl bych pro Vás test: Vylepila byste někde na veřejném místě následující pozvánku, nebo akci, o níž informuje, pokládáte také za „důsledek psychiatrické poruchy, kombinovaný s mentální retardací“? Zve na ni totiž organizace, která se kromě jiného staví proti zabíjení nenarozených dětí. Politicky korektně se tomu říká „umělé přerušení těhotenství“. Jako by mohlo po onom „přerušení“ těhotenství dále pokračovat. Asi však tomu jako „občan, který má grandiózním způsobem pokroucenou realitu“, nerozumím. Ale názor Vás, jako sociální pracovnice, by mě opravdu zajímal:


„Milí přátelé,

letošní celostátní Pochod pro život proběhne v sobotu 29. března v Praze. Začne ve 14.15 na Mariánském náměstí v Praze před budovou pražského Magistrátu a odtud bude pokračovat po nábřeží na Václavské náměstí, kde bude ukončen v cca 16.15.
 
Prosíme o pomoc s propagací Pochodu pro život na školních či univerzitních nástěnkách, obecních a farních vývěskách a kdekoliv ve vašem okolí. Plakáty umísťujte jen se souhlasem majitelů či správců prostor. Můžete si je objednat v počtu minimálního počtu 5ks na adrese -
https://prolife.cz/?a=51&t=4  K dispozici jsou formáty A4 a A5.
 
Děkujeme za pomoc s propagací.

Těšíme se, že s Vaší pomocí bude letošní Pochod pro život krásným svědectvím.“
 
Radim Ucháč
Hnutí Pro život ČR


Vážený a milý pane Ucháči,

dobře víte, že si práce Vašeho hnutí v redakci všichni vážíme. Pokusíme se proto přiložit také svým nepatrným dílkem a skromnými možnostmi alespoň něco k tomu, aby se také v naší zemi Pochody pro život začaly podobat tomu nedávnému slovenskému – o francouzských nemluvě. Určitě totiž váš Pochod nebudou propagovat všechna „veřejnoprávní“ i soukromá média, nebudou z něj dělat rozsáhlé reportáže a televizní přenosy a šoty jako z „pochodů hrdosti“ tolerantních homosexualistů a pedofilů – oněch „milovníků dětí“, Prague Pride. Tam totiž jde o „pokrokovou revoluci“. Ve Vašem případě jen – o život.


„Dobry den, vsichni Bozi bojovnici, ze kterych by mel Zizka radost!

Nize prikladam zajimave clanky o navrzich konfiskace sporicich uctu a zaluskem na duchodova pripojisteni obcanu EU, o kterych, jiz mozna zpraveni jste.

http://www.thenewamerican.com/economy/item/17643-globalists-unveil-socialist-backed-new-world-tax-regime

http://www.infowars.com/eu-eyes-confiscation-of-personal-savings-pension-plans/

http://www.thenewamerican.com/world-news/europe/item/17654-eu-eyes-confiscation-of-personal-savings-pension-plans

Za Vasi praci Vam dekuji.

Bez diakritiky, avsak s uctou.“

Svetlana Sall


Vážená a milá paní Sallová,

děkujeme jednak za téma a rovněž za finanční příspěvek, který jste nám současně zaslala. Obojí je opravdu pro nás nesmírně cenné ze dvou hledisek, jak jsem Vám už osobně napsal: Pomáháte nám – Vy a mnozí ostatní – existovat v situaci, kdy nás jiní mnozí „mocní“ blokují od řady příjmů z inzerce, přestože čtenost našeho magazínu již dávno přesahuje mnohé dlouho zavedené internetové časopisy. Vedle toho jsou však Vaše finanční a tematické příspěvky mocnou vzpruhou celé redakci. Vnímáme to tak, že se tím stáváte současně jakoby „jedním z nás“, protože Vám na provozu Protiproudu záleží natolik, že jej chcete jednak spolufinancovat, jednak se podílet na jeho obsahu. 

Velké díky za to Vám – i všem ostatním!

Ostatně téma, které jste nám poslala, se soukromých financí  bezprostředně týká. O tom, že politické elity západních států připravují způsob, jak zalátat černé díry ve státních rozpočtech „zestátněním“ soukromých peněz svých občanů, víme – a určitě se tomu budeme věnovat. Jde o jeden z mnoha typických a již nezakrytých způsobů „cesty do otroctví“, jimž jsme se v naší historii už několikrát nevyhnuli.

Ne každý si to ale myslí:


„Pane Hájku,

na sudetské Němce se, jestli bych vám mohl dát takovou malou radu, vykašlete. Vypadá to, že to máte jako obhájce občanských práv trochu popletené a mohl byste na svoje stále rostoucí společenství přemýšlivých čtenářů působit jako nějaký ten roztomilý popleta.
Vyhodit někoho z jeho města nebo vesnice za to, že nevyhazoval nepřátelské vlaky bombou na kolejích - a vyhodit někoho z jeho domu jenom proto že je Němec, i přes to, že sám jako Němec ty německé vlaky do vzduchu vyhazoval - není v tom všem nějaký malý zádrhel? Co vy byste na to tak nějak řekl?
Když bylo lze podle dosud platných dekretů ještě asi půl roku po návratu vlády do rukou našeho zkoušeného ale spravedlivého a národovecky usebraného milovaného národa beztrestně vraždit Němce - co myslíte, nemělo by být lze dát dneska někomu beztrestně pár výlučně národních facek?
Pár sudetských Němců znám a když si je představím vedle státotvorného skřeta, nelze se neusmát.

Pane Hájku, dneska s velmi, velmi přátelským pozdravem“
Martin Hájek


Milý jmenovče, pane Hájku,

jsem rád, že mohu konečně uveřejnit také Váš dopis – přestože se s jeho obsahem neztotožňuji. Oceňuji totiž fakt, že jste se postupně během poměrně dlouhé doby, kdy nás intenzivně čtete, píšete nám – a spíláte – vcelku civilizoval. Vaše dopisy už nejsou ani vulgární, ani primitivně nenávistné jako zpočátku.

Mám z toho upřímnou radost. Důkaz, že slušnost, nevulgárnost a argumentační bohatost nakonec přináší ovoce: Že učiní možnou i diskusi s názorovým oponentem.

K meritu Vašich námitek: Předně se nepokládám za obhájce občanských práv – ale občanských svobod, což je základní rozdíl. Pokud si jej neuvědomujete, budu na Vás patrně dál působit jako „roztomilý popleta“.

Poválečný odsun Němců byl naplněním dohody vítězných velmocí – a šlo o prozíravé opatření. Pokusy jej revidovat – v posledním případě také zrušením tzv. Klausovy výjimky Babišovou vládou, neboť tento článek, chápu-li to správně, oponujete – povedou jen k dalším tragédiím. Na počátku stál Gorbačovův souhlas se „sjednocením Německa“, za hubičku, bez jakýchkoli záruk – a tím, řečeno slovy Margareth Thatcherové, vznik Čtvrté říše. Návrat odsunutých Němců do naší země si také proto nepřeji. Vy zjevně ano. Asi se neshodneme.

Děkuji nicméně za pokus slušně diskutovat. Možná budete dobrým příkladem těm několika zbývajícím, kteří se věcné debatě bez vulgárností ještě brání. Ale už se také pomalinku „civilizují“. Chce to jen čas a trpělivost. 

A snahu o porozumění. Někdy je nedorozumění i s vysoce slušnými a rozumnými lidmi věcí malinkatého úhlu vnímání:


„Dobrý deň pán Hájek....

Na prahu normalizace: Opět nám moudře vládne slovenský apoštol „pořádku“. Jaké budou pálky za velezradu? Odejde politika do podzemí?

Reagujem na tento článok alebo skôr na titulok, trochu ma dráždi....., viete sám že tých apoštolov bolo viac a nielen slovenských, ba, asi viac českých a Babiš asi nie je Slovák, tak si myslím.....

Ináč veľa zdaru, síl, múdrosti... bojujte  aj za nás slabších, nepoznám Vás osobne ale akosi mi čítate z duše. Kde je Vás možné stretnúť, vidieť, pozdraviť, podebatovať, počuť?

S pozdravom Marian Baňár

Ps: Za tým nadpisom cítim niečo nepekné, mrzké a prízemné. My kresťania delíme ľudí na ...“


Vážený a milý pane Baňáre,

věřte, že mě nesmírně mrzí, pokud jste si z titulku onoho výsostně vnitropolitického článku vzal jen jeho povrch. Ubezpečuji Vás, že rozhodně nemířil na Slováky jako národ. To ještě tak! Jestli mám něco za praktický zázrak, jenž nemůže mít jen zcela přízemní motivaci, pak jsou to současné vztahy s naším opravdu bratrským slovenským národem – po docela nejednoduchých, ač poměrně krátkých dějinách ve společném státě. Při pohledu na současnou Ukrajinu či nedávný Balkán, je to vskutku zázrak! A jsem i proto rád, že máme u Vás jako velvyslankyni paní Livii Klausovou, slovenskou rodačku a rozumnou ženu.

Paralela Dubček – Husák – Babiš má totiž mnohem hlubší rozměr. Za federace koloval vtip: „Čo robíš?“ „Ále... Slováka v Prahe“. Byla to reflexe po všech stránkách nebezpečného „vývozu“ jednoho typu mafiánského bolševického uvažování, tak typického pro státní kapitalismus sovětského druhu. Jen o to, o nic jiného v této paralele nešlo. O připomenutí. Ještě zesílené důvodným podezřením, že pan Babiš býval agentem Státní bezpečnosti na Slovensku – a nyní se pokouší vytvořit dojem, že přichází „napravovat mravy“ v České republice. 

A kde se potkat? Dostanu se k tomu hned. Už jsme skoro v závěru dnešního setkání s několika konfliktními čtenářskými reakcemi. Tu Vaši za ni ostatně nepokládám. I když, nebudu předstírat, největší radost máme z těch, které zatím naštěstí jednoznačně převažují:


„Vážený pane Hájku,

s potěšením a plní očekávání čteme Váš magazín Protiproud. Patříme mezi skupinu občanů, kteří nechtějí být vedeni jako stádo ovcí na porážku, proto vítáme každý pokus o jiný a podle nás objektivnější pohled na společenské dění.

Vítáme všechny příspěvky Protiproudu, z některými i polemizujeme, ale speciálně vyzdvihujeme státě Václava Dandy, jeho postřehy, poznámky a komentované statě se nám velice zamlouvají.

Prosím, pokračujte ve své práci, poněvadž jste  jedni z mála, kteří  nabízejí alternativu k současnému havlistickému eurofanatickému- babišovsko -bakalovskému pojetí "demokracie". 

Budeme Vás i nadále podporovat a prosím, vyřiďte od nás pozdrav Václavu Dandovi.

Děkujeme.“

Mgr. Michal Sojčák

Jan Górny

Dalibor Witosz


Také já Vám, vážení a milí pánové, za sebe i za své spolupracovníky moc děkuji za povzbudivá slova. Nepohybujeme se v našem mediálním prostředí zrovna v bavlnce. Je to však někdy docela absurdní: Píší k nám bez nároku na honorář i někteří známí novináři, zaměstnaní a slušně si na živobytí vydělávající v mainstreamových médiích. Pod pseudonymem samozřejmě. Ostatně publikují u nás podobně i někteří publicisté ze Slovenska.

S mnoha jinými se potkávám, hovořím a konzultuji – a vím, že přemýšlejí jako většina ostatních normálních lidí. Jen ne vždycky také tak píší, točí či nahrávají ve svých domovských médiích. Tak trochu ve smyslu ironického výroku Ludvíka Vaculíka o nutnosti mít na všechno „přinejmenším dva názory“. 

Prostě nic není černobílé. Podstatné je, že nakonec všechno dobře dopadne. Jak mnozí (nikoli všichni) vědí. A někteří se o tom chtějí ujistit po svém:


Dobry den,

prosim Vas, neda se nekde v Praze pokecat u piva o myslenkach, ktere prezentujete? Moc se mi vase clanky libi, zatim jsem cetl jen anglicky psane servery. Tedka ziji v Praze. Nevite, kde a s kym by se dalo sejit, jestli jsou nejaka setkani Protiproudu? Moc bych si chtěl o tom vsem pokecat.

Tohle mesto me zatim pripomina rojiste neomarxistickych Havlistu.

Dekuji moc za pomoc.

J. Vanda


Milý pane Vando,

odpovím Vám, panu Baňárovi a mnoha dalším, kteří se mě ptají na totéž: Moc rád bych se s Vámi osobně setkal, ale opravdu mi to zatím čas nedovolí. V některých případech, kdy jde o závažné informace, se samozřejmě s některými čtenáři scházím. Tak rád bych, aby to bylo možné častěji, jak říkáte „na pokec u piva“. Bohužel. Ani s mým kamarádem od dětství, Ádou G. se mi to už dlouho nedaří.

Ale blýská se na lepší časy. Na jaře plánuji jistou „šňůru“ výjezdů do některých míst po České republice a možná i na Slovensku, kde máme rovněž spoustu čtenářů a příznivců. Je to nápad jednoho mého skvělého kolegy z minulé doby. Určitě to chci uskutečnit, dá-li Bůh. Jakýsi „živý protiproud“. Až bude mít tento plán jasné kontury a itinerář, dám včas vědět. Pokud si ale myslíte, že také u Vás je vážná skupina lidí, kterou by takové “protiproudní“ setkání a diskutování, „živá Tea Party“ zajímala, napište mi.

Zatím se modleme, prosím, kdo to umíme, za zemřelé i živé na Ukrajině a na mnoha dalších místech našeho stále více rozpolceného světa. Je to vůbec ta největší moc, kterou máme v rukou a srdcích. Jak napsal pan Baňár: „...My kresťania delíme ľudí na ...“

Požehnanou neděli a celý příští týden, milí přátelé Protiproudu – u nás doma a už na čtyřech kontinentech!

PP


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Jediný, který to říkal od počátku: Ani prosperita, ani demokracie. Unie slouží  pouze Německu. V Evropě není mír díky EU, ale přesně naopak. Vnutí nám imigranty? Bát se Ruska je směšné. Czexit? Jen zázrakem!

Jediný, který to říkal od počátku: Ani prosperita, ani demokracie. Unie slouží pouze...

Dnes i u nás můžeme volit Salviniho: Šokující, protože úplně normální projev. Evropa pod mocnou ochranou. Hrůza vatikánských marxistů. Šance na záchranu. Čí zbrojnoši chceme být? Klíč pro racionální volbu

Dnes i u nás můžeme volit Salviniho: Šokující, protože úplně normální projev. Evropa pod...

NEJČTENĚJŠÍ

Dokonalé spiknutí: Digitální vražda a vymazání ze světa. Mašinerie ukázala svou sílu. Jak zlikvidovat nepřítele Deep state? Okno také do naší blízké budoucnosti. Zkuste nahlas říci Alex Jones. Tohle tu ještě nebylo

Dokonalé spiknutí: Digitální vražda a vymazání ze světa. Mašinerie ukázala svou sílu....

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky