Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
O pojmech v předvolebním zmatku. O nejasnostech kolem levice a pravice. A je autor našeho citátu za 10 000 korun reálný či virtuální?

O pojmech v předvolebním zmatku. O nejasnostech kolem levice a pravice. A je autor našeho citátu za 10 000 korun reálný či virtuální?

20. 10. 2013

Tisk článku

Petr Hájek se probírá skvostnými dopisy našich čtenářů a snaží se spolu s nimi přemýšlet nad aktuálními otázkami (nejen) těchto dnů

Volby jsou již za pár hodin a musím přiznat, že se již docela těším, až budou za námi. Život je nekonečně pestrý a politika je pouze jednou z jeho součástí – i když aktuálně všechno ostatní přehlušuje. Mediální rachot a kampaně politických stran jsou sice přirozenou součástí takových období všude, kde je – nebo se alespoň předstírá – demokracie. Ale zase: všeho s mírou.

pp

Navíc mám silný pocit – a záplava vašich dopisů to dokládá – že tyto předčasné volby, jakkoli téměř jistě nic podstatného v naší zemi nevyřeší, budou v řadě ohledů zlomové. Také proto obrovská spousta lidí stále ještě neví, co udělá: Zda vůbec – a pokud ano – koho půjde volit. Jisté automatismy, které v uplynulých dvaceti letech umožňovaly určitou pevnou orientaci – především voličů velkých zavedených stran – jako by se spolu s celým politickým systémem rozpadly.

Výmluvně to demonstruje i narůstající nedůvěra k dosavadním „nezpochybnitelným“ pojmům. Jazyk je dokonalý display reality i myšlení o ní.  A mnozí jako by náhle zjišťovali, že je zabydlen terminologií, která jim nic neříká. Ti otevřenější to přiznávají:


 Zdravím,

na havlisty se odkazujete dost často. Mohli byste mi tento pojem vysvětlit a napsat (nebo odkázat na článek) co je na nich tak strašného?

Děkuji

Norsten


Milý Norstene,

použil jsem váš stručný dopis – právě pro jeho stručnost. Zdálo by se totiž, že havlismus patří k něčemu, co již netřeba vysvětlovat. A přece to tak není. Jistěže, mohu zjednodušeně říci: Jde o jiné označení toho, čemu u nás někteří stále ještě říkají pravdo-láska, pravdoláskaři atd. Mně se ale tento pojem nelíbí. Jednak ničivě zachází s nejcennějšími pojmy tohoto světa, jednak přijímá za svou – i když ironicky – mystifikaci nastavenou právě... havlisty.

Proto používám raději tento přesnější pojem. Havlismus pro mě shrnuje základní antidemokratickou doktrínu, kterou po „sametovém převratu“ u nás chtěl prosadit Václav Havel a jeho druzi. Jde vlastně o extrémní levičáctví, jehož nebezpečí spočívá v tom, že na sebe bere nejrůznější podoby, masky a převleky – a hluboce tají své skutečné totalitní cíle. Je to politický směr, který v praxi (verbálně naopak) odmítá demokratickou cestu k prosazení svých zájmů a nahrazuje ji vládou elit.

Kdo jsou ony „elity“ určují ti, kteří se za ně pokládají. A protože měli a mají v rukou mocný nástroj k ovládání myšlení obrovských skupin občanů – nejsilnější technologicky vyspělá média – brutálně manipulují „veřejným míněním“. Svobodné volby pak jsou svobodné jen formálně: Značná část voličů udělá to, co jim „havlisté“ různými mystifikacemi podsunou jako „správné“.

Od počátku stál proti této přesile „klausismus“, pojem který snad netřeba složitě popisovat. Jenže vláda havlistických médií, skutečná mediokracie, nakonec Klausův pokus o vytvoření standardní demokracie zcela rozleptala. A to je stav, který mnohé uvádí do stavu naprosté dezorientace, v němž se ocitají nikoli náhodou právě před volbami. Asi nejlépe to vystihuje následující dopis:


Zdravím pana Hájka a nejen jeho, neboť se domnívám, že Váš "antiweb" není pouze o jeho názorech. Píšu jako naprosto politický analfabet. Tím nemyslím, že bych se o politiku nezajímala. Ale ta spousta protichůdných názorů v médiích ve mně vyvolává naprostý pocit chaosu. Kdo má pravdu, kdo ne? Můžete samozřejmě říct, že jsem prototyp ovce, která si něco přečte, a pak se toho striktně drží. Vždy jsem byla voličem ODS, nebo lépe řečeno voličem pravicového proudu. Ale hned nastane otázka, co je vlastně pravice. Myslím, že mám velké sociální cítění, ale nedomnívám se, že kvůli tomu bych měla inklinovat k "levicovému proudu".

Bohužel musím říct, že se naprosto přestávám orientovat. Ano, můžete říct, mějte svou hlavu, nečtěte jen tendenční úvahy či názory, zjišťujte si informace jinde. Ale kde? Jeden napíše něco, druhý to okamžitě zkritizuje a tzv. "shodí ze stolu". A přitom myslím, že na každé úvaze (nebo téměř na každé) je něco k zamyšlení...... Ale možnost jít skutečně do hloubky, zjišťovat a ověřovat jednotlivé myšlenky a jejich autory, na to skutečně čas nemám. Asi jsem stále z té generace, že co je psáno to je dáno. A myslím (troufám si tvrdit), že většina voličů. Asi bychom chtěli, aby se tu najednou objevil nějaký "Mesiáš". Nebo bychom všichni obdrželi nějaký manuál jak "volit".

Kde vlastně hledat pravdu? A co to vlastně je? A prosím nechoďte na mě s politickými programy jednotlivých stran. Nevěřím tomu. Sice se říká "černé na bílém", ale nic není jen černobílé. Vše je o nějakém konsensu. A tím se dostávám (nebo taky možná ne) k tomu co chci vyjádřit. Problémy přece nejsou pouze levopravé, nebo pokud chcete pravolevé. Pokud nejsme jako lidé (jako společnost) schopni se dohodnout na prioritách naší další existence tak je v naší společnosti opravdu něco špatně. A to mi není jedno. Neboť chci v této zemi žít a vychovávat své děti. Ale když za mnou přijdou a zeptají se: "Mami, koho vlastně budeš volit?" Bohužel musím říct, že pořád nevím.

Omlouvám se za svůj zmatený mail, ale není mi jedno co se zde děje, ale orientovat se v tom bohužel neumím. A to je to, co mě trápí.

Stejskalová Ivana


Vážená a milá paní Stejskalová,

nejste politický analfabet. Jen, podobně jako mnozí jiní čtenáři, dobře a otevřeně vyjadřujete to, co jsem zmínil úvodem. Vy vlastně víte, že jste obětí mediokracie, jen vám není jasné, co s tím dělat. Popravdě řečeno – pokud jde o aktuální situaci před volbami – ani já nevím, jak vám pomoci v orientaci, aniž bych použil nějaké manipulativní metody, které jsou vlastní mediálnímu mainstreamu.

Čekání na „Mesiáše“ řešením rozhodně není. Je dobře, že jste to slovo dala do uvozovek. Mnozí z nás totiž věří, že skutečný Mesiáš před zhruba dvěma tisíci lety již tento svět navštívil. A až se vrátí, něco jako politika a volby už nebudou pro nikoho na světě podstatné.

Čekání na onoho „mesiáše“ v přeneseném slova smyslu, o kterém mluvíte, je proto vždycky velkým nebezpečím. Na jednoho takového se nyní chce pasovat Andrej Babiš – a mnozí mu to baští. Jsou totiž podobně dezorientováni jako vy, jen si to s takovou jasností neuvědomují.

pp

Čtete ZDE: Řepkový baron-buran právě kupuje za babku Českou republiku a média mu sekundují jako uhranutá: Babiš před branami! děsí se ti, kdo ho vyrobili

Hledání priorit a konsensu by právě mělo být předmětem politiky. Strany by měly být nositeli a reprezentanty zájmů větších či menších skupin občanů a volební proces by měl vybrat ty, které aktuálně většina pokládá za rozhodující. Že se to neděje – a proč se to neděje – že právě toto byla cesta, o níž se proti havlistům na všech úrovních prali klausisté, jsem se také již snažil naznačit výše.

Musíte se asi proto zeptat sama sebe, komu skutečně důvěřujete. Kdo pro vás představuje autoritu, jež vaše zájmy a představy o společenské prosperitě momentálně nejvíce naplňuje. To je jediný reálný „volební manuál“, který máte k dispozici. Pokoušíme se o toto hledání také na Protiproudu – a zcela logicky s námi někteří nesouhlasí:


Dobrý den do redakce, dobrý den pane Hájku,

chci pouze stručně reagovat na včerejší, tj. středeční reklamu na Top 09 na vašich stránkách. Nejprve jsem se lekla, hned pak nevěřila svým očím. Zdá se, že v politice i u jejích komentátorů je vše možné. Děkuji za prozření. Jelikož si nemyslím, že účel nesvětí prostředky, a to ani tehdy, když jde o finanční prostředky, uděluji vám jako vaše pravidelná čtenářka napomenutí.

Hezké dny

Štěpánka Rudolfová


Milá paní Rudolfová,

nejste sama, kdo tím byl překvapen. I já jsem na některé politické reklamy, které se objevily na našich stránkách, s překvapením zamrkal. Příčinou byl systém, do něhož jsme zapojeni spolu s většinou internetových médií. Přesně řečeno testujeme ho. Neovlivníme, co nám „automaticky“ do prostorů, které mu na stránkách necháváme, umístí. Když se nám to nelíbí, máme možnost daného zadavatele inzerce „vyřadit“. Což jsme již také v řadě případů udělali. Nicméně může se stát, že na nějakých pár desítek minut taková inzerce u nás existuje. Déle však ne.

Právě v tom se také zásadně lišíme od většiny ostatních, kteří nechávají na svých stránkách prakticky jakoukoli inzerci. My nikoli. A navíc, jak jsem již řekl, tento inzertní systém teprve testujeme. Takže vaše „prozření“ bylo předčasné.

Právě proto je pro nás tak důležité, že mnozí podporují PP většími či menšími finančními příspěvky a dary. Jsme za to opravdu vděčni. Umožňuje nám to přece jen trochu volnější pohyb v jinak nelítostném boji o inzerenty, tedy v boji o existenci. Ale to už většina z vás dávno ví.

Otázky jiného druhu však zůstávají – a před volbami pochopitelně ještě narůstají. A nevyhýbají se ani čtenářům z nejvěrnějších:


Vážený pane Hájku,

Protiproud se stal hned od začátku jednou z hlavních součástí mých informačních zdrojů. Připadal jsem si jako na vojně, téměř jsem střihal metr, který zbýval do spuštění, tak jsem ho očekával. A nezklamal mě. Není divu, vaše mnohé články a zamyšlení jsem znal už dříve a hlavně vaše obě „Smrti“, samozřejmě myšleno ve středu a v sametu, mi jasně ukázaly, jakým směrem se bude ubírat.

Navíc se ukázalo, že ten záběr bude ještě větší než jen politika. Uvítal jsem, že se na Protiproudu objevila i problematika zdravovědy o kterou se dost zajímám. Potěšilo mě hlavně to, že obě nositelky tohoto tématu Erika Hájková a Jana Hollanová mi potvrdily, že naše oficiální zdravotnictví nás v mnohém, slušně řečeno, tahá za nos.

Jsem téměř denním návštěvníkem Protiproudu. V tom dnešním globálním mainstreamovým oblbování a lží jste pro mě takovou jiskřičkou naděje, kde člověk může cítit takové to teplo lidské sounáležitosti a přirozenosti.

Do dneška jsem byl pouze neregistrovaný čtenář příspěvků a jen pouze uvažoval o tom, že časem přispěji a zapojím se do diskuse. Do dneška se totiž neobjevil článek, který by mě natolik vyprovokoval.

Volby jsou za dveřmi a přetřásá se mnohé. Spekuluje se, vymýšlí se, kritizuje se, špiní se, slibuje se, lže se a dělají se prognózy, kdo s kým a o čem. Prostě klasická předvolební trma vrma. A v tom všem rána z čistého nebe. Václav Klaus vydal knihu, ve které uvádí jako alternativu pro ČR vystoupení z EU.

No a do toho přišel i dnešní článek od Petra Žantovského „O starých a nových tabu . . . . „, který se nad tím zamýšlí. A přesně tento příspěvek se stal tím startovním výstřelem, který mě vyprovokoval. Takže Protiproud je bohatší „zatím“ jen o 99,- Kč a já jsem napsal svůj první diskusní příspěvek do Protiproudu.

pp

Čtetě ZDE: Petr Žantovský: O starých a nových tabu, předlistopadovém deja vu, Svazu bruselských socialistických republik a Václavu Klausovi

Václava Klause si velmi vážím a nikdy bych si nepomyslel, že budu mít doma vyvěšen portrét jakéhokoliv presidenta. Portrét Václava Klause mám. Je to jeden z těch, který ve školách mnozí nepochopitelně a hystericky strhávali po vyhlášení prezidentské amnestie. Názor V. Klause na členství v EU byl celou dobu konzistentní, nemá alternativu. A najednou změna. Ve výše zmíněném článku P. Žantovského je to podáno tak, že V. Klaus je prvním a jediným, kdo tuto myšlenku nastolil. Ale to přece není pravda.

V mém diskusním příspěvku samozřejmě zmiňuji stranu Svobodných Petra Macha a jakýsi opatrný přístup Protiproudu k této straně. Svobodní mají vystoupení z EU ve svém programu a Petr Mach přeci napsal i knihu „Jak vystoupit z EU“. Nepochybuji, že ji znáte. Samozřejmě, že nemůžete ovlivnit co kdo do svého příspěvku napíše, já jen příliš nerozumím, že i z vaší strany osobně je ten přístup jaksi chladný.

Jedno chápu, jste hluboce věřící křesťan (a já, vlažný ateista vám vaší víru upřímně závidím) a svobodní se vám možná zdají příliš technokratičtí a prvoplánově ekonomicky zaměření. Je-li to tak asi bych to pochopil, ale je tu v současnosti nějaká jiná strana, která by nabízela aspoň to, co nabízejí Svobodní? Já osobně žádnou takovou nevidím.

Nevidím ji ani v paní Bobošíkové ač jsem ji v prvním kole prezidentských voleb podpořil. Byla jediná z levo, středolevých kandidátů, která se jasně vymezila proti EU. Její „Hlavu vzhůru“ má příliš široký záběr a já si nejsem jistý co od ní ve finále očekávat. Že v tomto společenství V. Klaus vidí jakousi šanci obrody pravice, tak s tím se nedokážu srovnat. Dělá to na mě dojem, že ve vztahu Klaus – Svobodní, ale i Protiproud – Svobodní je nějaká mě neznámá křivda nebo osobní bolístka, či něco podobného. V ideovém zaměření žádný zásadní rozdíl nevidím. Tak v čem je problém?

Asi bych přivítal, a nejspíš nejen já, nějaký hlubší a širší rozbor, či náhled na tuto problematiku. Je zřejmé, že jsem příznivcem Svobodných a že v nastávajících volbách mají můj hlas, ale nejsem skalní fanatik. Nebráním se kritickým, konstruktivním připomínkám. Mnohé jejich chyby si sám uvědomuji, ale jiného podobného skutečně nevidím a ten odstup ze strany V. Klause i Protiproudu mě zneklidňuje.

Přeji vše dobré a nekonečnou vytrvalost ve vašem konání

Dušan Marik, Tábor

P.S. Netrpělivě očekávám vydání vaší knihy, která zkompletuje zamýšlenou trilogii. Očekávám, že vydání bude mít slavnostní oficiální rámec spojený s autogramiádou. Budu-li mít možnost rád se zúčastním. Nevyjde-li to tak ten podpis získám jinak. Ještě nevím jak, ale něco vymyslím. Moc by mě to potěšilo.

Za své názory a jméno se nestydím, takže případné uvedení mého dopisu či jeho části na Protiproudu s mým jménem potvrzuji.


Vážený a milý pane Mariku,

váš dopis jsem navzdory jeho obsáhlosti nechal celý, nejen proto, že je mimořádně konsistentní. Vyjadřuje totiž celou škálu problematiky, o níž mně píší mnozí další – nejčastěji právě příznivci Svobodných.

Budu velmi stručný, protože bych jinak musel být daleko obsáhlejší než vy – a tento prostor chci opravdu spíše nechávat čtenářům. Jak na stránkách Protiproudu, tak v závěrečné části mé knižní trilogie se k této problematice vracím a vracet budu i nadále.

Doporučil bych vám také sledovat na PP záznamy z posledních Hovorů na pravici, kde se na toto téma živě diskutovalo. Stručně řečeno:

Svobodní jsou mi v řadě ohledů sympatičtí a blízcí – ale volit je nemohu, přestože mezi nimi mám řadu skvělých přátel, kolegů a kamarádů. Jednak libertariánství není můj „program“. Jednak se trochu obávám, že tato strana se stále více podobá „elitnímu klubu“, který nemá šanci oslovit širší vrstvy potenciálních pravicových voličů.

Její postoj k vystoupení z EU – a celkově stabilně kritický a fundovaný odpor proti této novodobé totalitě – je mi samozřejmě velmi blízký. A máte pravdu, že SSO byla pro vystoupení z EU ještě před Václavem Klausem. Je však trochu legrační na to „žárlit“. Právě změna postoje Václava Klause přece vyburcovala velkou část mediálního mainstreamu k útoku, díky němuž se toto "tabu" dostalo do širokého veřejného prostoru: Proč asi je předtím postoj SSO zdaleka tolik nedráždil? Jistě si na tuto otázku umíte odpovědět sám.

Nejde tedy o žádné „bolístky“. Naopak. Myslím si, že konzervativci i libertariáni se musejí co nejdříve domluvit a spojit, jinak pravice u nás na dlouho nebude mít šanci. Včera jsme o tom psali. A věřte, je mi líto, že pokus o něco podobného v nadcházejících volbách právě Petr Mach už dopředu odmítl. Aniž si alespoň vyslechl argumenty. I proto volby pravděpodobně dopadnou, jak dopadnou. Ale vím, že není všem dnům konec. A snad po nich si mnozí uvědomí, že při hledání nejvyššího společného jmenovatele jde o víc než o prestiž.

pp

Čtěte ZDE: Boj za občanské svobody a tradiční křesťanské hodnoty: Bez společného postupu konzervativců a libertariánů se pravice nezvedne.

A propós, prestiž: Naše soutěž o nalezení autora citátu o nezbytnosti diskuse versus prestiž stále pokračuje. Nádherný příspěvek nám k tomu napsal další z našich čtenářů:


 

Vážený pane Hájku,

v jednom ze svých blogových článků jsem vysvětloval, proč vás mainstreamoví harcovníci nemilují. Podle mého názoru je to proto, že příliš rozumíte médiím, nepříjemně dobře vidíte pod pokličky jejich hrnců, v nichž vaří virtuální realitu. Teď jsem přišel na to, že máte i výrazný pedagogický talent.

Proč si to myslím? Jako pilný žáček základní školy vím velice dobře, jak málo se zapíše za uši sebelepší výklad bez praktické ukázky. Ze střední školy jsem si zase odnesl, že velký pedagog Komenský vyučoval hrou. A právě tohle jste předvedl, jestli vám dobře rozumím, i vy s vaší soutěží.

Ve své Smrti ve středu píšete o virtuální realitě vytvořené médii. Je to chytré a působivé. Byl Usáma reálný či virtuální? To se už nikdy nedovíme, ryby nám neřeknou, na kom si pochutnaly, americké komando se nepochlubí, čím je ve skutečnosti pohostilo.

Popustím-li uzdu hravé fantazii, vidím vámi stvořeného člověka, který pravil cosi velice moudrého o polemice a hledání pravdy. Je to zřejmě člověk jak ctnostný (=virtuous), tak i virtuální (=virtual). V každém případě máme v národě řadu zcela reálných lidí, kteří do takového stupně poznání a pokory dospěli. Jsem zvědav, zda se virtuální postava zrealizuje (u subatomárních částic prý naprosto normální a vratný proces), či zda se jedná o člověka z masa a kostí od narození, který se opravdu může někde mezi obyčejnými smrtelníky najít.

Ale teď chci ještě dodat další pádný důvod, proč je váš časopis důležitý. Je to třeba tato věta:

“Proces politické globalizace, který by proti globálně fungující ekonomice postavil globální politické instituce, je zatím zoufale pomalý,”

Tímto děsivým výrokem mě málem srazil se židle pan Pehe ve svém článku - Strašidlo antipolitiky (předposlední odstavec). Úder byl o to drtivější, že ve svém článku se autor vyjadřuje proti antipolitice.

OK, zpočátku jsem myslel, že snad časem dospěl k názoru, že přeci jenom ta havlovská nepolitická politika není to pravé ořechové. Ale pak se najednou přelud rozplynul a viděl jsem, o jakého nepřítele jde: globální kapitál. A proti němu je potřeba postavit globální politiku. Globální politické instituce jsou podle pana Peheho tou správnou protizbraní, tím spíše, že “demokracie na nadnárodní úrovni moc nefunguje.” Což je nakonec pravda, Evropská Unie je toho zářným příkladem.

Vím, že na takové nehoráznosti jste zvyklý, berete boj s nimi jako denní chleba, takže si, jak doufám, nenecháte zkazit zbytek víkendu plamenným požadavkem pana Peheho na urychlení procesu budování globálních politických institucí.

S pozdravem,

Karel Kužel


Vážený a milý pane Kuželi,

budu reagovat na jediný motiv duchaplného dopisu, protože ostatní pokládám za nesporné: Je postava – autor citátu – reálná či mnou „stvořená“? Jinými slovy, je to nějaký „můj Cimrmann“?

To je nápad tak zajímavý, že by stál za literární zpracování „anticimrmanna“. Avšak v tomto případě je vše daleko prostší. Ujišťuji vás, že jde o zcela reálnou, nesmyšlenou postavu. A abych nezůstal jen u toho, ale opět kousek víc napověděl, tato postava již není bezmála dvacet let mezi námi. Reálná však je i nadále – jak my křesťané nepochybujeme.

Co k tomu více? Jistě, ještě něco. To nejdůležitější:

Požehnanou neděli, celý předvolební týden a na jeho konci správnou volbu, přátelé Protiproudu!

pp


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Britové volí již dnes: Včera ovace v Londýně pro Klause! Mluví totiž jasně. Parlament plný zbabělců a ponížená Británie. Na scénu přichází Železná Ann. Brexitoví přátelé, nezklamte nás! Farage opět zvítězí!

Britové volí již dnes: Včera ovace v Londýně pro Klause! Mluví totiž jasně. Parlament...

Chvilky pro totalitu na Václaváku: Přijeli voliči z celého protektorátu. Vedlejšák hlavního politruka? Spát a vstávat ve strachu. Kolik vyfasujete za schvalování atentátu? V listopadu uvidíme, zač je demokracie loket

Chvilky pro totalitu na Václaváku: Přijeli voliči z celého protektorátu. Vedlejšák hlavního...

NEJČTENĚJŠÍ

Dokonalé spiknutí: Digitální vražda a vymazání ze světa. Mašinerie ukázala svou sílu. Jak zlikvidovat nepřítele Deep state? Okno také do naší blízké budoucnosti. Zkuste nahlas říci Alex Jones. Tohle tu ještě nebylo

Dokonalé spiknutí: Digitální vražda a vymazání ze světa. Mašinerie ukázala svou sílu....

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky