Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Barevný rozruch v Hongkongu: Věří tu někdo na reálný převrat? Čína není Ukrajina. Provokace v rámci obchodní války? Setrvačnost upadající velmoci. Komu to prospěje? “Nádherná scenérie” jak u nás na Letné…

Barevný rozruch v Hongkongu: Věří tu někdo na reálný převrat? Čína není Ukrajina. Provokace v rámci obchodní války? Setrvačnost upadající velmoci. Komu to prospěje? “Nádherná scenérie” jak u nás na Letné…

18. 8. 2019

Tisk článku

Petr Akopov se pozastavuje nad slepou setrvačností, s jakou se pokouší americká továrna na barevné revoluce podporovat "opoziční síly" v někdejší britské kolonii

Peking stále podrážděněji reaguje na události v Hongkongu, přesněji na zasahování sil z USA do svých vnitřních záležitostí. Rady typu „nestrkejte nám sem svůj nos“ znějí nejen ze stránek tisku, ale také z úst oficiálních představitelů. Amerika skutečně ovlivňuje dění v této výjimečné administrativní oblasti Číny. Nezdá se však, že by si byla vědoma cílů a důsledků takového vměšování.

„Je to forma barevné revoluce, již ze zákulisí řídí jisté západní síly. Chtějí v Hongkongu vyvolat zmatek, aby způsobily Číně obtíže... Hongkong je čínský, ne americký, nebo anglický. Nedovolíme, aby cizáci strkali nos do našich záležitostí. Čína má sílu, schopnost a vůli hájit své zájmy. Pokud tyto síly nepřestanou zvenčí zasahovat do vnitřních záležitostí Číny, dostanou, co si zaslouží.“

Ve středu to řekl nový čínský velvyslanec v Rusku Zhang Hanhui. Teprve minulý týden dorazil do Moskvy a ještě ani nepředal své pověřovací listiny Vladimíru Putinovi. Rada „Nestrkejte nos…“ přesně kopíruje prohlášení, které učinilo den předtím čínské ministerstvo zahraničí:

„Hongkong má vztah výhradně k domácí politice Číny. Ještě jednou vyzýváme americkou stranu, aby přestala strkat nos do hongkongských záležitostí.“

Dráždění hada

Toto vyjádření zaznělo v reakci na příspěvek amerického prezidenta Donalda Trumpa na Twitteru, v němž uvedl, že podle americké rozvědky se čínská armáda stahuje směrem k hranici s Hongkongem. „Všichni by se měli uklidnit a být opatrní!“ vyzval Trump.

Nelibost Pekingu je naprosto pochopitelná – Hongkong, v čínském jazyce Siang-kang, je čínským územím 22 let, byť si zachovává zvláštní status. Ať už se tam budou odehrávat jakékoli nepokoje, bez ohledu na to, jaká opatření Peking přijme, jedná se o vnitřní záležitost Číny a nic jiného. Nemluvě o tom, že čínská vláda se nechystá vyslat tam vojska, natož aby násilím potlačila „povstání“: Siang-kang je důležitý jako jedinečný „společný podnik“ západního finančního systému a čínského státu a Peking upřednostňuje, aby krize byla zažehnána rukama místních orgánů.

Rozhořčení Pekingu je také způsobeno tím, že se americké pokusy spekulovat s nepokoji v Hongkongu překrývají s rychle se rozvíjející obchodní válkou mezi USA a Čínou. Což je zase nejviditelnější část americké politiky zadržování Číny – geopolitická hra, která zahrnuje vojenské, finanční, diplomatické i propagandistické prostředky. 

Čtěte ZDE: Rozvojové Česko a vyspělá Čína: Kde je teď více svobody? Idiotské nálepkování pilířem naší politiky. Dvojí metr modrých soudruhů. Dokážeme být objektivní? Zase jsme někam strčili hlavu. Neptejte se, kam…

Stará obehraná písnička

Washington vyvíjí tlak na Peking mnoha způsoby v závislosti na situaci a tématu.

Z hlediska propagandy se práce zaměřuje především na pro Číňany citlivá místa a nevylučuje ani takové zakázané téma z hlediska dvoustranných vztahů, jakým je Tchaj-wan. Spojené státy stále častěji rozehrávají své oblíbené téma lidských práv: ať už jde o „utlačovanou muslimskou populaci v oblasti Sin-ťiang“, Tibet, čínské obhájce lidských práv nebo hongkongské demonstranty.

Je jasné, že kromě čiré propagandy, která je zaměřena spíše na vytváření negativního obrazu Číny ve světě než na vnitřní čínské publikum ohrazené „velkou čínskou internetovou zdí“, se Američané v případě Hongkongu uchylují k rozvědné a provokativní činnosti. Na rozdíl od zbytku Číny zde mají díky jejich partnerům z britských zvláštních služeb více než solidní agenturní zázemí. A také velkou základnu sympatizantů.

Nepokoje v Hongkongu probíhají již dva měsíce – zpočátku se Peking zdržoval oficiálních obvinění USA z jejich pokusů rozehrát „Hongkongskou kartu“, i když pro takové výtky existovaly důvody. Washington rozpálený konfrontací s Čínou však nedokázal odolat pokušení veřejně projevit svou účast na událostech v Hongkongu. Američtí vedoucí činitelé začali nejen podporovat požadavky demonstrantů, ale také se setkávat s jejich zástupci. To byla již přímá výzva, na kterou Čína musela reagovat.

Každá akce vyvolá reakci

Minulý týden se v čínských „Lidových novinách“ objevil článek s názvem „Čína nedovolí vnějším silám zasahovat do záležitostí Siang-kangu“. V něm jsou USA přímo obviněny, že zasahují do dění v Hongkongu. Jeden z výčtů veřejně propagačních akcí Američanů je natolik příznačný, že stojí za citaci:

„Podle dostupných informací koncem února až začátkem března letošního roku americký generální konzulát v Siang-kangu a Macau otevřeně odsoudil administrativu Siang-kangu za změny zásady „jedna země, dva systémy“ a vměšoval se do záležitostí provincie.

V březnu se americký viceprezident Mike Pence setkal se zástupci hongkongské opozice ve Spojených státech amerických.

V květnu se americký ministr zahraničí Mike Pompeo rovněž setkal s opozičníky v Hongkongu a otevřeně odsoudil snahy zvláštního administrativního regionu o změnu extradičního zákona.

V červnu předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová otevřeně prohlásila, že demonstrace v Hongkongu jsou „nádhernou scenérií“.

V červenci se Pence, Pompeo a americký prezidentský poradce pro národní bezpečnost John Bolton setkali se zástupci hongkongské opozice. Podle posledních zpráv z médií je možné vidět mezi násilnými demonstranty cizince a dokonce i americkou vlajku.

V těchto den Pelosiová znovu publikovala mylné prohlášení, podle něhož je třeba prosazovat „projekt za lidská práva a demokracii v Hongkongu“, o němž se jedná v Kongresu, a usilovat o obranu demokracie, svobody a právního státu.“

A už minulé pondělí v čínských Lidových novinách vyšel text, že „Čína má dostatek prostředků a síly, aby zažehnala nepokoje v Siang-kangu“, a odsuzující „obecně známé zločiny vnějších sil, které vystupují proti Číně a vytvářejí chaos v Siang-kangu“. V něm se už výslovně uvádí, že „vnější síly předaly opozici plán činnosti a vybavení pro radikály“:

„Kromě toho zveřejňují neobjektivní stanoviska, podporující opozici, vysílají odborníky, rozvědčíky a další osoby, které podkopávají autoritu zákonné vlády. Vnější síly dokonce dávají pokyny radikálům v Siang-kangu, jak se mají oblékat a jaké slogany používat, jejich záměry jsou hluboké, jejich úsilí je pevné, ale celý svět je zná.“

Avšak neuspějí, protože „je nezbytné zastavit síly, které stojí proti Číně a za nepokoji v Siang-kangu. ČLR má dostatek prostředků a sil k rychlému uklidnění každých nepokojů a k porážce podlých plánů vnějších sil.“

Čtěte ZDE: Fórum civilizací: Nové světové mocenské centrum se hlásí o slovo. Co na to záměry Trilaterální komise, tedy Bilderbergu? Zanikne islamismus jako zbraň Západu? Čeho se nejvíc bojí Donald Trump? Varianty vývoje v Evropě, která již nebude civilizací

Neurotické tiky

To nemůže být považováno za výzvu k násilnému obnovení pořádku v Hongkongu. Peking jednoduše dává Washingtonu na srozuměnou, že z plánů destabilizace situace v Číně cestou povstání v Hongkongu nic nebude. A tak i bude – není možné si představit situaci, při níž Si Ťin-pching dovolí, aby hongkongské události přerostly v povstání. Tím spíše Peking nedovolí, aby se události v Hongkongu nějak podepsaly na průběhu americko-čínských jednání, obvykle nazývaných obchodní jednání, protože to přesně je cíl USA. Předtím se Trump pokusil vyvinout tlak na Čínu prostřednictvím tchajwanské otázky a „korejského jaderného problému“ – s přesně stejným cílem a stejně nulovým výsledkem.

Ve Washingtonu dosud nepochopili zbytečnost takového tlaku na Čínu. Nicméně příliš na svoji taktiku nesázejí. Přestože si Američané uvědomují nebezpečí podobných her i fakt, že mohou nakonec ublížit sami sobě (pokud to v Hongkongu přeženou, bude konec jakýmkoli obchodním dohodám), jednoduše si prostě nemohou pomoci a vzdát se obvyklé praxe.

Setrvačnost návyků upadající supervelmoci je hrozná síla. Zejména tehdy, když se zdá, že všechno funguje jak má, přestože „podvratná činnost“ žádné strategické výhody nepřináší. 

Škody však může přinést velké – a nikoli Číně.

Zdroj.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Zločiny mocenských a “kulturních” elit: Pije se v Hollywoodu krev dětí? Aféry, konspirace a výpovědi. Myslel to Gibson doslova? Je Epstein živý nebo mrtvý? Dozvíme se někdy všechny odpovědi?

Zločiny mocenských a “kulturních” elit: Pije se v Hollywoodu krev dětí? Aféry, konspirace...

České &quote;předsednictví&quote; EU: Směšné, zbytečné, drahé. Babiš má pravdu, žádné další peníze na Potěmkinovu vesnici! Poche - Petříček se ale chce předvést. Sedm miliónů každý den? Umírající ČSSD se zbláznila!

České "předsednictví" EU: Směšné, zbytečné, drahé. Babiš má pravdu, žádné další peníze...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky