Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Svět na kritickém rozcestí: Válka, nebo jenom konec monopolu Západu? Poradíme si bez vás, varuje šéf ruské rozvědky. Co vystřídá zkrachovalý Nový světový řád diktovaný dosud Spojenými státy? Moc času nezbývá

Svět na kritickém rozcestí: Válka, nebo jenom konec monopolu Západu? Poradíme si bez vás, varuje šéf ruské rozvědky. Co vystřídá zkrachovalý Nový světový řád diktovaný dosud Spojenými státy? Moc času nezbývá

14. 5. 2019

Tisk článku

Redakce Protiproud přináší názory šéfa ruské kontrarozvědky Sergeje Naryškina, které se do našich médií zaručeně nedostanou, přesto (či právě pro to), že signalizují konec jedné a začátek jiné epochy

Ředitel ruské bezpečnostní zpravodajské služby Sergej Naryškin formuloval nezvykle ostré ultimátum na adresu Západu, jenž je ve vleku diktátu USA: „Buď dopějete, nebo začneme budovat globální budoucnost bez vás.“

Američané mají rádi formuli Clear and present danger – Jasné a přímé varování. Hollywood tak nazval i jeden ze svých filmových trháků. Teď totéž pocítí sami na sobě. Snad alespoň vystřízliví, když je otevřeně vykazují do posledního vagónu Vlaku do budoucnosti?

Ve Washingtonu teď mají o čem přemýšlet – v mezičase účtování s Trumpem - „jak žít dál“ po strategických změnách. Z prestižní mezinárodní tribuny zaznělo: Další vývoj ve světě půjde bez vás - aneb globální budoucnost bez Západu!

Moskevská konference MCIS-2019

Doslovný citát citát z Naryškinova projevu na Moskevské mezinárodní konferenci o bezpečnosti zní: „Pokud Západ vedený Spojenými státy nemá dostatek soudnosti a odvahy, aby se vydal racionální cestou, potom ostatní centra moci budou muset navrhnout architekturu globální budoucnosti bez něho.

Připomeňme, že podle informací televizního kanálu „Zvezda“ (patří pod ruské ministerstvo obrany) se konference zúčastnilo 54 představitelů nejvyššího vojensko-politického vedení států na úrovni ministrů obrany, jejich zástupců a náčelníků generálních štábů. Registrovaných účastníků bylo více než tisíc - ze sto a jedné zemí světa.

Není proto od věci zaznamenat, co před touto reprezentativní komunitou sdělil šéf ruských zpravodajců Sergej Naryškin:

Korporátní chaos

Mezinárodní situace je dnes opět nesmírně složitá. Kvalitativně odlišná od předchozích období studené války a krátkého období americké unipolarity. Konfrontace mezi mocnostmi v těchto letech byla napjatá, ale obecně předvídatelná a řízená jasným souborem pravidel.

Dnes míra chaosu a nestability rychle roste. Stará rovnováha se hroutí, přepisují se a ničí normy prakticky ve všech oblastech mezistátní spolupráce. Hlavním důvodem je neochota Západu v čele s USA připustit nezvratnost reality opět již multipolárního světa. Zřetelná je touha euroatlantické elity udržet si své vůdčí postavení, které se ještě nedávno zdálo být bez alternativy.

Německý filozof Walter Schubart na začátku 20. století řekl o Britech, že „na rozdíl od jiných národů se na svět dívají jako na továrnu, která slouží toliko k výtěžnosti a zisku“.

Od rozpadu Sovětského svazu jsme měli možnost pozorovat, jak Američané, historičtí a političtí nástupci britského impéria, budovali a rozšiřovali svou fabriku, nebo přesněji korporaci, která nyní v globálním měřítku vysává svět za účelem zisku. Mnoho zemí, jako je Jugoslávie, Afghánistán nebo Irák, zažilo na vlastní kůži dopad tohoto státního byznysového modelu.

Čtěte ZDE: Mnichovské hádanky lze rozluštit: Žijeme v typicky předválečném období. Čína na vrchol? Zhasne Rusko? Dosavadní světový řád padl. Ztracené iluze staré éry. Utajené pozadí Brexitu? Evropa na scestí

Rozpad Pax Americana

Po začátku nového století se však atlantistům situace vymkla z rukou. Státy a národy začaly stále častěji připomínat svoji geopolitickou existenci. Světová finanční krize z roku 2008 odhalila, jak mělké základy má globální liberální ekonomika vybudovaná Západem.

Dosud nebyly nalezeny nové zdroje pro stabilní růst. V západních zemích nebyla veřejnost připravena jak na dramatické následky krize, tak na sociální experimenty vládnoucích elit: multikulturalismus a podrývání tradiční národní identity. Důsledkem je vznik a růst popularity protisystémových, národně orientovaných sil. Společnost tím vysílá svým vládám jasný signál, že se cítí být podvedena. Jenže ty namísto racionální odpovědi bájí o mytickém „vnějším zasahování“ do politického života a na nové lídry organizují „hony na čarodějnice“.

Mnohé z těchto problémů by ztratily na palčivosti, kdyby západní elity nechápaly mezinárodní vztahy jako „hru s nulovým součtem“, ale jako příležitost pro společné řešení narůstající krize. Jenomže globální korporace nemůže zanechat expanze a dopustit pokles zisku. Raději zničí mezinárodní právní systém a bezpečnostní architekturu, která se pro ni stala nerentabilní a nepohodlnou.

Umírající kobyla

Američané a jejich poslušní spojenci se proto stále více uchylují k silovému prosazování svých zájmů namísto trpělivých mnohostranných jednání. Otevřeně se pokoušejí destabilizovat situaci ve většině regionů světa. Stále častěji jednají nejen bez ohledu na dosavadní normy mezinárodního práva, ale také v rozporu se zdravým rozumem.

Živým příkladem je situace kolem Venezuely, jíž dnes cynicky ohlodávají stejnou metodou jako nedávno Libyi nebo Sýrii. Bílý dům sice upozorňuje na nebezpečí nekontrolované migrace a vynakládá miliardy na posílení hranic s Mexikem, ale současně na svém "zadním dvorku" rozdmýchává nový občanský konflikt a provokuje další humanitární katastrofu.

Podobná arogance a sebeklam jsou jednou z hlavních výzev mezinárodní bezpečnosti. Takto nepředložený postup se projevuje nejen ve vztahu k Venezuele, s níž Spojené státy zcela otevřeně jednají jako se svou vlastní provincií. USA, Velká Británie a jejich hlavní spojenci v NATO postupně opouštějí základní pravidla i v tak zásadních otázkách strategické stability, jako je kontrola zbrojení a zbraní hromadného ničení. Znásilňují současně i princip volného obchodu tvořící základ globálního finančního a ekonomického systému - který předtím sami vybudovali. Vedou vojenské útoky na území suverénních států, zabíjejí desítky a stovky tisíc civilistů a zavádějí sankce proti svým geopolitickým soupeřům.

Čtěte ZDE: Rothschild: Svět se zásadním způsobem mění. Chce se miliardář napakovat na troskách Západu? Trump všechno pěkně zkomplikoval. Finančníci ve stresu: Přizpůsobí se novým poměrům? Nebezpečí kolapsu

Rozkladné pojetí mezinárodního práva

Jejich aktualizované pojetí „mezinárodního práva“ se stalo předmětem posměchu světa poté, co Britové zavedli právní termín „vysoce pravděpodobný“ skutek, což pro většinu západních zemí bylo dostatečným důvodem k masivnímu vyhoštění ruských diplomatů, za což obdržely zrcadlovou odpověď.

Rozhodnutí USA uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele a Golanské výšiny za území židovského státu navzdory všem rezolucím OSN, právě tak jednostranné odstoupení Washingtonu od dohody o íránském jaderném programu, podkopávají letité kolektivní úsilí o stabilizaci situace na Blízkém východě.

Dnes je ohrožen samotný princip řešení krizí prostřednictvím mnohostranných jednání. Důraz na použití síly bez ohledu na suverenitu, územní celistvost a nezasahování do vnitřních záležitostí ostatních států je základním prvkem doktríny Trumpovy administrativy, včetně bezpečnostní a protiteroristické strategie USA.

V důsledku toho se také mnoho regionálních mocností začíná chovat agresivněji například při řešení dlouhodobých pohraničních sporů, čímž dochází k řetězové reakci a kolektivní mechanismy uchování míru podléhají ještě větší erozi.

Na hranicích katastrofy

Narůstá riziko takzvaně náhodných konfliktů, které vznikají kvůli jednostrannému a spontánnímu chování jednotlivých hráčů a je obtížné je předvídat. Stále širší vrstvy obyvatel po celém světě jsou vtaženy do konfliktů různého stupně intenzity. Důsledkem je, že dnes i malá provokace může stačit ke spuštění globální krize.

Má se za to, že první světovou válku žádná z velmocí nebyla připravena zahájit, ale přesto do ní doslova spadly a zaplatily za to desítkami milionů životů. Někteří i vymazáním z politické mapy světa.

Před sto lety se mohli státní představitelé ve svém odůvodnění vymlouvat na neexistenci mezinárodních právních mechanismů pro řešení rozporů v raných fázích. Dnes takové nástroje sice existují, ale Západ a především USA je důsledně ničí. Namísto toho přitom nabízejí jen prázdná prohlášení o údajném posílení „univerzálního liberálního řádu“, jimž dávno nevěří už ani jejich autoři.

Podobnou nezodpovědnost lze samozřejmě vysvětlit také tím, že Spojené státy oproti jiným národům, zejména Rusku a v evropských zemích, neznají historické trauma spojené s válkou na svém území.

Ale současný svět se stal - mimochodem především úsilím samotných USA - natolik vzájemně závislým, malým a plochým, že ani Atlantik či Tichý oceán již nepředstavují spolehlivou ochranu před globálním konfliktem. Rusko, které za posledních sto let prošlo třemi ničivými válkami, nikdy nepřestane vyzývat ostatní členy mezinárodního společenství ke společnému hledání řešení kritických problémů.

Čtěte ZDE: Rusko si docela věří: My jsme tu válku nezačali - ale skončíme ji. Pět pilířů americké hegemonie. Jak dolar vydělává dolary? WTO vyklízí pole, země EU střízliví. Cosi se zvrtlo. Kdo přežije tektonické změny?

Konec vlády „klubu vyvolených“

Bohužel i v souvislosti s tématy, o nichž jstále ještě možné jednat je, jako je „boj proti terorismu“, nebo „kybernetická bezpečnost“, Západ nadále pokračuje v jednostranných krocích. Přesto to pro nás ještě neznamená, že chceme přerušit všechny kontakty, jít do izolace, nebo izolovat je. Chceme pokračovat v dialogu, kdyby jen proto, abychom zabránili definitivnímu zhroucení mezinárodního systému, který zajišťuje alespoň částečnou strategickou stabilitu.

V současné napjaté situaci chceme navzdory tomu všemu sledovat nikoli cestu destrukce, ale posilování globálních a regionálních formátů a jejich zlepšování.

Pokud Západ vedený USA nemá dostatek soudnosti a odvahy, aby se vydal touto racionální cestou, potom musí počítat s tím, že ostatní centra moci budou muset navrhnout architekturu globální budoucnost bez něho. Namísto přežitého „liberálního univerzalismu“ musí přijít jiný světový pořádek – podstatně spravedlivější a stabilnější. Takový, který zajistí normální soužití států a zachová jim právo na svébytný rozvoj.

Doufejme, že všechny rozumné síly v západních zemích, vědomy si narůstajích osudových rizik, jimž čelí celé světové společenství, budou v tomto procesu stále aktivnější.

Obrysy vynořujícího se světového systému jsou stále ještě dosti nejasné. Nesmí však být pouhou zástěrkou pro diktát úzkého „klubu volených“ zbytku světa, jako tomu je doposud.

Zdroj.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Atentát z dílny tajných služeb: V Rakousku první výstřely opravdové války. Kauza Strache odhaluje víc, než by její autoři chtěli. Druhý plán celé provokace. Testují si nás. Otestujme si je: Hoďme to Okamurovi!

Atentát z dílny tajných služeb: V Rakousku první výstřely opravdové války. Kauza Strache...

Strana Klause juniora: Největší chyba Kavárny a &quote;její&quote; ODS. Jako v roce 92? Kdyby hloupost nadnášela, Fiala  by létal. Vezmou Klausové znovu do rukou záchranu naší země? Lepšolidé a spiklenecké řídící centrum

Strana Klause juniora: Největší chyba Kavárny a "její" ODS. Jako v roce 92? Kdyby hloupost...

NEJČTENĚJŠÍ

Smrt svobody: Rychle a tiše. Vadí ti migrantské násilí? Budeš bez peněz! Zřídí Mastercard výbor pro kontrolu nepohodlných? Další nástroj totality v pohybu. Co čeká Tommy Robinson? Neziskovky a jejich nové trofeje

Smrt svobody: Rychle a tiše. Vadí ti migrantské násilí? Budeš bez peněz! Zřídí Mastercard...

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky