Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Totalitní dilema: Být korektní nebo zachránit život svých dětí? Dva příběhy zavražděných žen. Zavražděni v bezpečném útočišti? Zacíleno na střelné zbraně. Podvolíme se i my? Nepřítel již netrpělivě klepe na dveře

Totalitní dilema: Být korektní nebo zachránit život svých dětí? Dva příběhy zavražděných žen. Zavražděni v bezpečném útočišti? Zacíleno na střelné zbraně. Podvolíme se i my? Nepřítel již netrpělivě klepe na dveře

8. 3. 2019

Tisk článku

David C. Stolinsky - americký lékař - vypráví příběhy dvou amerických žen, jež by pro nás měly být mementem pro další boj za svobodu nosit zbraň

Existuje mnoho důvodů, proč občané hlasují pro určité volební kandidáty. Dělnické rodiny často volí ty, kteří slibují, že se zasadí o navrácení manuálních pracovních příležitostí do jejich regionu. Rodiny vojáků často volí ty, o kterých se ví, že nenechají nikoho na holičkách. Pro mě osobně je ale primární otázkou bezpečnost.

Naše solidárnost s druhými není neomezená. Jsem si jist, že Matka Tereza byla schopna většího soucitu než já, ale ani její solidárnost s druhými nebyla neomezená. Ve své moudrosti vynaložila Matka Tereza svoji energii na pomoc chudým. Ale mnozí lidé nejsou tak moudří. Vyplýtvají svoji solidárnost ve prospěch ilegálních imigrantů a zločinců, a na spoluobčany, kteří dodržují zákony, jim už nic nezbyde. Podívejme se například na příběhy Sarah McKinley a Kathryn Steinle.

Sarah McKinley

Na Silvestra 2013 byla Sarah McKinley sama doma se svým tříměsíčním synkem. Žila na venkově v komunitě Blanchard v Oklahomě, kde to obyčejně trvá dost dlouho, než se k vám v případě potřeby policie dostane. Saře McKinley bylo 18 let a několik dní předtím ovdověla. Její manžel zemřel na rakovinu.

Když Sarah uviděla dva muže, jak se pokoušejí vloupat k ní domů, tak v jednom z nich poznala stalkera, který se jí od manželova pohřbu lepil na paty. Zřejmě si myslel, že v domě muže, který zemřel na rakovinu, najde opioidy. Sarah dala dítěti pít, vzala si brokovnici a pistoli a zabarikádovala dveře. Pak zatelefonovala na tísňovou linku 911 a zeptala se, co má dělat. Dispečerka tísňové linky jí řekla, že nesmí střílet, dokud muži nevyrazí dveře, ale jako žena zdůraznila: "Dělejte, co bude potřeba, abyste ochránila své dítě."

Policistům trvalo 14 minut, než dorazili. Dvě minuty před jejich příjezdem prorazil Justin Shane Martin zabarikádované přední dveře a v ruce držel třiceticentimetrový lovecký nůž. Sarah vystřelila a Martina zabila. Jeho kumpán utekl a později se sám přihlásil na policii.

Později Sarah vysvětlila:

"Věděla jsem, že buď zemře on, nebo můj syn a tak jsem udělala to, co jsem udělat musela. Není nic nebezpečnějšího než matka chránící své dítě."

Pokud opravdu chceme "zachránit byť jen jeden život", nezapomínejme na zkušenost Sarah McKinley a všechny podobné příběhy. A prostudujme si dílo Johna Lotta, zejména jeho knihu "Více zbraní, méně zločinu" (More Guns, Less Crime), kde dokazuje, že počet násilných zločinů klesá, když je víc řádných občanů ozbrojeno, samozřejmě po důkladných osobních prověrkách a vhodném výcviku. Například ve Francii mají velmi přísné zákony týkající se držení střelných zbraní, ale počet násilných zločinů tam neklesá. Přečtěme si také dílo dr. Garyho Klecka, zejména jeho knihu "Zacíleno na střelné zbraně a násilí v Americe" (Point Blank: Guns and Violence in America), ve které ukazuje, že zbraně jsou častěji používány k obraně před násilným zločinem, než k jeho spáchání.

Je bizarní, že "progresivisté", kteří tvrdí, že se bojí zavedení "nacistického" režimu prezidentem Trumpem nebo podobnými politiky, jsou ti stejní lidé, kteří požadují odzbrojení občanů. Zdá se, že si vůbec neuvědomují ten jasný protiklad.

Pokud opravdu chceme "zachránit byť jen jeden život", měli bychom se řídit logikou a ne emocemi.

Čtěte ZDE: Na prahu rozhodnutí: Má se každý z nás ozbrojit? Vlastnit zbraň a nosit ji je velký rozdíl. Až se Velká krize zeptá, co jsi dělal dosud, odpovědí jen připravení. Sto opic a ždíbání sucharů. Kolik zbraní máme ovládat už dnes?

Kathryn Steinle

San Francisco se stejně jako mnoho jiných měst v USA ovládaných levicí prohlásilo za "bezpečné útočiště" (sanctuary city). Ilegální imigranti jsou v těchto městech předáváni Federální agentuře pro uplatňování celních a imigračních zákonů (ICE, Immigration Customs Enforcement) pouze v případě, že se dopustí násilných zločinů. Zdá se, že úředníci ze San Francisca nerespektují nadřazenost federálních zákonů. V důsledku toho byly v Kalifornii propuštěny z vazby tisíce ilegálních imigrantů bez toho, že by to bylo oznámeno imigračním úřadům. Ve federálních věznicích tvoří imigranti přibližně 39 % vězňů (stav v roce 2013), z nichž více než 25 000 bylo zatčeno za vraždu.

O tom, jak úspěšně funguje program "bezpečné útočiště", se můžeme přesvědčit na příběhu Josého Inése Garcíi Záraty (také známého jako Juan Francisco López-Sánchez), který 1. července 2015 zastřelil Kathrynu Steinle. García Zárate byl ilegální imigrant a odsouzený zločinec, který byl před tím, než zabil Kathrynu Steinle, pětkrát deportován.

García Zárate byl propuštěn z vězení v San Franciscu dne 15. dubna 2015. Federální agentura pro uplatňování celních a imigračních zákonů (ICE) požádala, aby byla informována, kdy bude García Zárate propuštěn z vazby, aby ho mohla opět deportovat. Ale úřední orgány v San Francisku se řídily svou politikou "bezpečného útočiště" a odmítly agentům ICE tuto informaci předat, protože se García Zárate nedopustil násilného zločinu.

O dva měsíce později García Záráte zastřelil dvaatřicetiletou Kathryn Steinle, která zemřela na turistickém molu Pier 14 v náruči svého otce. Kathryn Steinle pracovala pro společnost zabývající se zdravotnickými technologiemi.

Soudní porota v San Francisku kupodivu zprostila García Zárátu obvinění z vraždy nebo zabití a shledala ho vinným jen za nelegální držení zbraně. Samozřejmě, trest smrti nedostane, protože ten v Kalifornii již není. Oprava: Kalifornie již nemá trest smrti pro lidi, jako je García Zárate, ale zřejmě jej pořád má pro lidi jako je Kathryn Steinle.

Její poslední slova zněla: "Tati, pomoz mi, pomoz mi!" Ale její otec jí už pomoci nemohl. Bylo to na nás, abychom udrželi naše ulice co nejbezpečnější. Ale my jsme to zanedbali. Veškerou naši solidárnost jsme vyplýtvali na ty, kteří si ji nezaslouží, a na ty, kteří by si ji zasloužili, už nic nezbylo. Prohlásili jsme naše město za "útočiště", které bylo bezpečné pro José Inés García Záratu, ale extrémně nebezpečné pro jeho oběť Kathryn Michelle Steinle.

Čtěte ZDE: Páchání dobra ad absurdum: Po zbraních se zakazují nože. Proč je mohou mít pouze zločinci? S Národní příborovou asociací zatočíme! A co zakážeme příště? Útok na svobodu i logiku. Kdy se toho dočkáme u nás?

Sociální spravedlnost 

Co se týče střelných zbraní, tak jejich přehnaná regulace stojí víc životů, než jich zachrání. Pokud o tom pochybujete, zeptejte se Sarah McKinley. Jak jinak by mohla mladá matka bránit sebe sama a své dítě před ozbrojenými vetřelci? Co by se stalo, kdyby policie nedorazila včas a vetřelec by vyrazil dveře a v ruce měl třiceticentimetrový lovecký nůž? Kdyby Sarah neměla tu brokovnici, pravděpodobně by zemřela a její dítě taktéž.

Aktivisté bojující za kontrolu zbraní s jejich rétorikou "musíme to udělat, i kdyby to zachránilo jenom jeden jediný život" by v tomto případě zmařili životy dva. "Progresivní" radar nikdy nezaregistruje lidi, jako je Sarah McKinley. Lidé, jako je Sarah McKinley a její dítě, jsou vyhozeni do "koše mezi ubožáky" ("basket of deplorables"), jak se o nich vyjádřila Hillary Clinton. Barack Obama tyto lidi nazval "zatrpklými zpátečníky", kteří se nechtějí vzdát svého náboženství a svých zbraní.

Jak koneckonců můžeme očekávat, že samozvaná elita - absolventi prestižních univerzit Ivy League - se bude zabývat neinformovanými vidláky? Elita přece sídlí na Olympu. Když tato elita mluví o "sociální spravedlnosti", tak má zřejmě často na mysli svět, ve kterém bude prakticky každý aspekt každodenního života řízen přebujelou vládní byrokracií. Jejich verze "sociální spravedlnosti" tak nějak nezahrnuje skutečný život Sarah McKinley a jejího dítěte.

Je ironií, že kdyby obhájci přísného omezení zbraní prosadili svou, tak by Sarah McKinley a její dítě byli dnes pravděpodobně mrtví, a kdyby prosadili svou obhájci přísné kontroly hranic, byla by dnes Kathryn Steinle pravděpodobně naživu.

Pokud jde o ilegální imigraci a mnohé jiné politické cíle, za které "progresivisté" bojují, nezdá se, že by si kdy pamatovali svou milovanou mantru, "i kdyby to zachránilo jen jeden jediný život". Pokud by naše hranice byly zabezpečeny a naše imigrační zákony byly svědomitě prosazovány a - především - kdyby se San Francisco neprohlásilo za "bezpečné útočiště", tak by Kathryn Steinle byla ještě naživu, dále by pracovala v oboru zdravotních technologií, a její milující rodina, přátelé a známí by se dále těšili z jejího úsměvu.

Zdroj.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Éra běsnícího lepšodavu: Geniální plán nebo zhroucení společnosti? Historicky unikátní situace. Trestáni všichni kromě zločinců. Nikdo si není jistý. Přímý přenos kolapsu Západu. Proč je dobře, že je tak rychlý?

Éra běsnícího lepšodavu: Geniální plán nebo zhroucení společnosti? Historicky unikátní...

České zájmy v praxi: Proč vypouštíme arabské zbraně do vesmíru? Miliardy pro kosmickou agenturu. Co na to ministr zahraničí? Dvojí metr na údajné spojence. Koho chtějí emíři skenovat? A kdo zaplatí nehodu?

České zájmy v praxi: Proč vypouštíme arabské zbraně do vesmíru? Miliardy pro kosmickou...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky