Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
2019: Bude rvačka u kormidla nebo pumpování z podpalubí? Paradox uplynulého roku. Potečeme do kanálu. V Praze se ukázalo, že může být i hůř. Boj se štvavými vysílačkami a utahování šroubů. Na co připít?

2019: Bude rvačka u kormidla nebo pumpování z podpalubí? Paradox uplynulého roku. Potečeme do kanálu. V Praze se ukázalo, že může být i hůř. Boj se štvavými vysílačkami a utahování šroubů. Na co připít?

28. 12. 2018

Tisk článku

Ladislav Jakl krátce bilancuje uplynulý rok, s potěšením zjišťuje, že ještě žijeme a vidí v následujícím období jednu z posledních šancí pro nás

Co přinesl a co odnesl osmnáctý rok nového tisíciletí? Co změnil na české politické scéně a v české společnosti?

Přežili jsme. Ne všichni, ne všichni stejně, ale v zásadě jsme přežili. Neupekli jsme se v globálním klimatickém šílenství, nesmetla nás cunami dětinských nezodpovědných novot, umíme se přátelit a mít rádi, překonávat životní trable a těšit se z životních darů. Ale co dál?

Největší paradox

Začněme odshora. Prezidenta republiky máme stejného. Snad s tím rozdílem, že loni byl na konci svého volebního období (a měl ještě zájem usilovat o přízeň veřejnosti), letos je na začátku, má prostor na velké plány dostatečný a potřebu bojovat o voliče nulovou. Takže se můžeme těšit na prezidenta ještě suverénnějšího, sebevědomějšího, paličatějšího a svéhlavějšího. Ti, kdo tolik toužili po prezidentovi přímo voleném, nezávislém na parlamentu, ti jistě musí slavit každý den, jak si ten přímo volený prezident užívá sílu mandátu úplně stejnou, jakou má Poslanecká sněmovna a vláda dohromady. Teď ještě prosadit podobně nezávislé prezidenty krajů, měst a vesnic a naše štěstí bude bez konce.

Vláda zaznamenala posun větší. Bohuslava Sobotku vystřídal Andrej Babiš. Sobotka, ovládaný nečitelnými strukturami a poplatný idejím neomarxistického bruselismu, musel ustoupit Babišovi s čitelným Agrofertem za zády a jeho hnutí poplatnému programu nulovému (kromě vlastních zájmů). Což by mohlo být vnímáno přece jen jako jistý pokrok, až na to, že politika vlády, jejíž hlavní síla program nemá, bude vždy politikou koaličních partnerů. A tak vládou cloumají levicoví extremisté typu Maláčové a Petříčka.

A to je vlastně hlavní paradox, který končící rok přinesl. Sociální demokraté a komunisté dostali ve volbách historický výprask a přesto jejich vliv na vládu zesílil. Z té vypadli lidovci, kteří už žádnou konzervativní agendu stejně nemají a jsou jen mluvčími zemědělských a jiných lobby. A ODS raději nechá Maláčovou zplundrovat zem, protože této straně jde přece pouze o vlastní intelektuální obnovu, ze které jistě po třiceti letech vyjde posílena. To bude prima.

Čtěte ZDE: Dobrá zpráva: Lépe už to nejde! Proč poslanec a nový opat vyzrazují státní tajemství? Sbírka na migranty, kteří u nás nejsou. Máme svobodu projevu – ne po projevu! Komu spílat a koho chválit. A kolik jsou 2 + 2?

Z posledních šancí

Jediné, co lze současné vládě (díky Babišovi) jakžtakž přičíst k dobru, je zatím snad celkem odolný odpor proti bruselskému migračnímu experimentu a nejkrajnějším výstřelkům pokrokářského feminismu, genderismu a vůbec celé té pohlavní zoologické zahradě. Snad odolný. Zatím odolný…

Také jsme měli senátní volby. Ty byly pochopitelně nejzajímavější na Žižkově, ale jinak je jejich viditelným výsledkem hlavně to, že odborářského funkcionáře Štěcha vystřídal Jaroslav Kubera, který kromě nepopiratelné práce zanechané v Teplicích mluví a myslí jako chlap dosud nevykastrovaný kleštěmi politické korektnosti. I když, jak se tak na něj člověk kouká v jeho nových šatech, vkrádá se malinko pochybnost, zda nám pod tíhou potřeby býti tím správným reprezentantem rozšafnosti nezjihne a nezačne mluvit moravským nářečím.

Výměna nastala i na radnicích. Na to se leckde těšili v přesvědčení, že už nemůže být hůř. A vida, ono asi může. Třeba v Praze. Byty se léta nestavějí, infrastruktura je zablokovaná, parkovat se nedá, každý správný Pražák si za volantem zanadává, ... a pak si zvolí ultrakrajní aktivisty, kteří to vše ještě patřičně dotáhnou až do stadia zmaru.

Ze společenských pohybů stojí za řeč hlavně odhodlaný boj se štvavými vysílačkami a samizdaty dnešní doby. Jinak by nás přece obsadila Brazílie a Indonésie. A tak nám budou dál a dál omezovat svobodu slova, svobodu spolčovací a shromažďovací. A do toho pokračuje rozleptávání zbytků národní existence a státní samostatnosti a suverenity.

Začíná nám rok devítkový. Přinese nám pokračování rvačky kolem kormidla naší lodičky, nebo konečně převládne starost, jestli se lodička už nepotápí? Čekají nás volby do parlamentu, co není parlamentem. Ale pokud mohou být tyhle volby šancí ukázat, že máme ještě vůli nenechat věci samovolně splývat do pokrokářského eurocentralistického kanálu, pak ji využijme. Třeba to je jedna z posledních.

A na to si můžeme připít.

Zdroj.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Přípravné práce v plném proudu: Rozhraní mozek-stroj. Začíná éra transhumanismu? Nová totalita na pochodu. Vznik nové rasy. Disidentům se nepovede dobře. Tresty za zločin myšlenkou? Poteče krev. Ta lidská

Přípravné práce v plném proudu: Rozhraní mozek-stroj. Začíná éra transhumanismu? Nová...

Ukrajina: Radikální změna kurzu na obzoru. Vlivný oligarcha: Ruské tanky budou stát před Krakovem a Varšavou a vy si naděláte do kalhot. Ukončení války na Donbase a smíření se s Ruskem? Všichni toho mají plné zuby

Ukrajina: Radikální změna kurzu na obzoru. Vlivný oligarcha: Ruské tanky budou stát před...

NEJČTENĚJŠÍ

Milion chvilek: Nedovzdělaní aktivisté z povolání. Došla munice? Vycucáme si ji z prstu. Nýmandi s totalitními sklony. Měli jsme Minaříka, teď máme Mináře. Na tiskovce padaly perly. Jestli neumřeli, demonstrují dodnes

Milion chvilek: Nedovzdělaní aktivisté z povolání. Došla munice? Vycucáme si ji z prstu....

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky