Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Brusel se děsí Střední Evropy: Přidá se Rakousko? Je Sebastian Kurz nový Hitler, či spíše Macron? Soumrak Čtvrté (muslimské) říše Angely Merkelové? Volby letošního podzimu mohou mnohé změnit. Naděje umírá poslední

Brusel se děsí Střední Evropy: Přidá se Rakousko? Je Sebastian Kurz nový Hitler, či spíše Macron? Soumrak Čtvrté (muslimské) říše Angely Merkelové? Volby letošního podzimu mohou mnohé změnit. Naděje umírá poslední

30. 7. 2017

Tisk článku

Vladimír Malyšev komentuje současné předvolební klání v Rakousku a na pozadí migrační krize předpovídá znovuzrození politického uskupení Rakousko-Uherska jako protiváhy německému diktátu v EU

Minulý pátek Salvatore Martello, starosta italského města Lampedusa nacházejícího se na stejnojmenném ostrově, který se stal jedním z nejdůležitějších evropských center pro přijímání nelegálních přistěhovalců, srovnal hlavu Ministerstva zahraničních věcí Rakouska Sebastiana Kurze s Adolfem Hitlerem. Toto vyjádření nejenže není "politicky korektní", ale je rovněž bezprecedentní ve vztazích mezi oběma sousedními zeměmi a členskými státy EU.

Důvodem této ostré demarše bylo prohlášení rakouského ministra, že nelegální přistěhovalci zachránění ve Středozemním moři by neměli být doručováni na italskou pevninu, odkud pak mohou jít na sever do dalších zemí EU. Podle něj by měli tito uprchlíci zůstat na ostrově Lampedusa.

"Itálie je naším sousedem a důležitým partnerem. Proto je správné komunikovat mezi sebou otevřeně. Bylo by nespravedlivé, kdybychom jasně nedali Itálii najevo, co je záměrem Rakouska. V případě, že i nadále se na nás bude valit vlna uprchlíků, jsou středoevropské země, jako Rakousko, nuceny chránit své hranice. V tom musí být jasno," řekl Kurz v rozhovoru pro noviny "Österreich". Připomněl, že když požadoval uzavření balkánské cesty pro migrující běžence, záhy se dostavily podobné reakce i ze strany řeckých politiků. "Za několik měsíců dokonce souhlasili, že uzavření cesty bude v zájmu Evropy, pokud se tímto způsobem příliv migrantů zastaví," doplnil Kurz.

Přes zmíněnou kritiku trvá na svém názoru, že je nutné uzavřít rovněž středomořskou trasu a zamezit toku uprchlíků z ostrovů na pevninskou část Itálie. Ostrov Lampedusa, kam nelegální přistěhovalci začali přijíždět už v roce 1993, se stal jedním ze symbolů současné akutní migrační krize v Evropě. V říjnu 2013 ztroskotalo u pobřeží ostrova malé libyjské plavidlo a zahynulo přitom asi 400 uprchlíků. Tato tragédie vyvolala velkou mezinárodní solidaritu a stala se impulsem k zahájení italské mise Mare nostrum a posléze operace EU Triton. V dubnu 2015 asi 200 kilometrů jižně od Lampedusy došlo k dalšímu ztroskotání lodě s 800 migranty na palubě, z nichž se tehdy podařilo zachránit pouze 28.

Na začátku července Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) oznámila, že počet migrantů, kteří přišli od začátku letošního roku po moři do Evropy, již přesáhl 100 tisíc. Téměř 85% z nich dorazilo do Itálie.

Čtěte ZDE: Prohra v Rakousku, vítězství v Itálii: Bruselské noční jásání vystřídala hrůza. Začíná soud i přepočítávání. Co bude teď? Nepodvolit se. ONI jsou už mrtví. Svítání uprostřed noci

Narušitel pořádku

Jak dobře známo, Kurz je aktivní propagátor rakouské politiky zaměřené proti přistěhovalcům. Nedávno se vyznamenal ještě dalším břitkým prohlášením: vyzval k úplnému zákazu nošení burky a nikábu na veřejných místech, a taktéž šíření koránu v ulicích rakouských měst. V červnu ministr vyzval k uzavření muslimských dětských školek. "Taková dětská učební zařízení nepotřebujeme. Mateřské školky jsou povinné připravit děti do školy, aby uměly mluvit německy," je přesvědčen Kurz.

Slovy, jeho zaměření je jasné, ale co s tím má společného Rakousko-Uhersko? Vždyť jak známo, Rakousko-Uherská monarchie se již dávno zhroutila a neslavně upadla do historického zapomnění. Nicméně neuškodí si připomenout, že právě s ní je spojen začátek dvou světových válek. Ke střelbě v Sarajevu, která byla počátkem prvního světového konfliktu, došlo na jejím území. Muž, který rozpoutal druhou světovou válku, Adolf Schicklgruber, později řečený Hitler, byl původem z Rakouska. Pokud tedy chceme znát odpověď na položenou otázku, začněme u buřiče Sebastiana Kurze, kterého nikoliv náhodou srovnali s podobnou historickou postavou rakouského původu.

Samozřejmě, že Kurz se Führerovi vůbec nepodobá, a to jak vzhledem, tak svým životopisem. Podobnost je pouze v tom, že ho nyní v Rakousku považují za nového mesiáše a přejí mu úspěch v nadcházejících říjnových parlamentních volbách.

"V řadách konzervativní strany považují mladého modrookého ministra zahraničí s napomádovanými vlasy málem za spasitele, který povede stranu k vítězství," píše německý časopis "Der Spiegel".

Ministr je opravdu mladý, je mu teprve 30 let, což je v západní Evropě nebývalá věc. A na tento významný post byl jmenován, když ještě seděl ve studentské lavici.

Kde se vzal?

Odkud pochází tento nový evropský "Kinder Surprise" a v čem spočívá tajemství jeho rychlé politické kariéry ve zdánlivě klidném a konzervativním Rakousku? Sebastian Kurz se narodil 27. srpna 1986 ve Vídni. V jeho rodině nikdo nepracoval v politice, jeho matka je učitelka a otec inženýr. Po ukončení gymnasia absolvoval povinnou vojenskou službu a začal studovat na právnické fakultě Vídeňské univerzity. Zároveň se začal zajímat o politiku a stal se členem mládežnické pobočky Rakouské lidové strany (ÖVP).

Následoval strmý vzestup. Ve 23 letech vedl vlastní vídeňský výbor. V roce 2009 byl zvolen předsedou mládežnické pobočky ÖVP. V dubnu 2011 byl jmenován do nově vytvořené funkce státního tajemníka pro věci integrace (odbor rakouského federálního ministerstva vnitra).

Pozorovatelé se domnívají, že rychlému růstu Kurze jako politika pomohlo to, co pro druhé znamená nevýhodu, totiž jeho mládí. Vedlo ho ke schopnosti přilákat mladé voliče a komunikovat s nimi v jejich jazyce. Při volbách do parlamentu v roce 2010 zvolil Kurz slogan: "Schwarz macht geil", který může být přeložen jako "Černá vytváří smyslnost", nebo jako "Černá tě udělá sexy", obratně tak využil fakt, že černá je oficiální barva strany konzervativců.

Jako doplněk si pronajal černého "Hummera", na jeho kapotu umístil nápis "Geilmobil" a kroužil s autem po Vídni ve společnosti dívek v černých tričkách a přiléhavých šortkách.

Následkem toho byl zvolen do parlamentu. Pracoval tak horlivě, že v prosinci 2013 byl již ministr zahraničních věcí, nejmladší ministr od založení rakouské republiky, nejmladší ministr zahraničních věcí v celé Evropské unii a dokonce v celém světě. A pak, jako vrchol všeho, v roli ministra zahraničních věcí Rakouska zaujal od 1. ledna 2017 ještě křeslo předsedy OBSE.

Dosazení takového mladíka do čela ministerstva zahraničí vyvolalo pochopitelně mnoho skepse. Ale i zde se modrooký Kurz ukázal v nejlepším světle. Rychle dokázal udělat z Vídně platformu pro významná mezinárodní setkání. V rakouském hlavním městě se koná nespočet kol rozhovorů o íránském jaderném programu a syrském urovnání. Na vrcholu migrační krize se mu podařilo přesvědčit vedení balkánských zemí, aby zavedly tvrdá opatření na hranicích a zcela tam blokovaly příliv běženců.

Čtěte ZDE: Jak se stát cizincem ve vlastní zemi: Volební státní převrat? Linka Hitler, Henlein a Van der Bellen. Podvod s korespondenčními hlasy. Jednoho rána se probudíme a prezidentem bude muslim. Bod nenávratna se blíží

Výzva EU

Kurz směle kritizoval starší kolegy z EU. Opakovaně odsoudil Angelu Merkelovou za, podle jeho názoru, nesprávnou migrační politiku. "Nabídka kancléřky přijmout migranty z Itálie a Řecka za účelem snížení zátěže těchto zemí povede jen k opačnému efektu: do těchto států zamíří ještě více běženců," prohlásil Kurz.

Ještě tvrdší postoj zaujal ve vztahu k tureckým vládním orgánům. Kurz neustále kritizuje Ankaru za porušování lidských práv a dává najevo, že dveře do EU jsou pro Turecko zavřené. Nejednou zakázal tureckým politikům mluvit v Rakousku k turecké diaspoře. A to i přesto, že Rakousko je domovem pro 1,5 milionu lidí s migračním pozadím a ve Vídni je 35% občanů pocházejících z imigrace. Jedno ze čtyř dětí v základních školách po celém Rakousku dnes pochází z rodiny přistěhovalců.

Aspirace na křeslo kancléře

V návaznosti na své politické úspěchy je Kurz plný ambiciózních plánů a jasně míří do křesla rakouského kancléře. Má to usnadněné nedávným rozpadem koalice sociálních demokratů a konzervativců a vyhlášením předčasných parlamentních voleb na 15. října. Předseda konzervativců Reinhold Mitterlehner rezignoval poté, co se stal objektem ostré kritiky. Jeho místo zaujal Kurz s podporou 98,7 procent delegátů. A už zahájil proces reformy "Rakouské lidové strany" s požadavkem téměř neomezených pravomocí pro sebe. Kurz již nyní získal právo sestavovat volební kandidátku a budoucí vládní tým.

Strana půjde k volbám jako hnutí "Kurzova kandidátka – obnovená Lidová strana". Ke hnutí se mohou připojit další strany, organizace i jednotliví politici. Jak píší rakouské noviny, Kurz zjevně hodlá zopakovat úspěšné tažení francouzského lídra Emmanuela Macrona, který těsně před volbami vytvořil volební hnutí "Vpřed!" a podařilo se mu sebrat hlasy jak na levé, tak na pravé straně voličů.

Jaké jsou šance?

Má Kurz reálnou šanci zvítězit? V současné době je pro něho připraveno hlasovat 34 procent voličů, tj. více, než u všech jeho soupeřů. Nicméně přímá volba kancléře v Rakousku není, tohle řeší parlament. Tudíž dobýt se úspěchu nebude pro něho tak jednoduché: konzervativci ztrácejí nejen proti sociálním demokratům, ale i proti "pravicovým populistům" ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ). V loňských prezidentských volbách rakouský kandidát za FPÖ Norbert Hofer málem zvítězil a proti Alexanderu Van Der Bellenovi prohrál pouze o statistickou chybu. Proto v říjnu mají "pravicoví populisté" šanci zopakovat triumf a zvýšit si tak počet křesel v parlamentu. Podle některých průzkumů dosahují jejich preference 35%. Dosud vládnoucí sociální demokraté mají 28%. "Národovci" ztráceli před jedněmi i druhými, ale nyní doufají, že s Kurzem by mohly jejich preference dramaticky stoupnout.

Čtěte ZDE: Konec iluzí o jednotné Evropě: Nyní jde o všechno! Zničení národních států je politickým projektem. Cynismus elit nezná hranic. Priority EU: Zničení tradičních hodnot, otevření hranic a apartheid naruby

Znovuzrození Rakouska-Uherska?

V každém případě se očekává, že v nadcházejících volbách postihne Rakousko obrat doprava a může to mít vážný vliv na celou evropskou politiku. Jak tvrdí pozorovatelé, v případě, že zvítězí "lidová strana" v čele s Kurzem, může Rakousko očekávat sblížení s Budapeští, Prahou, Bratislavou a Varšavou. A taková středoevropská aliance je schopná stát se pod vedením Vídně jedním z vůdčích politických center Evropy, jako tomu bylo kdysi v historii.

Pobídku tomu dává selhání migrační politiky Merkelové, což vede k oslabení její role v Evropské unii. Vždyť na samém jejím počátku schválila plán na přijetí více než milionu migrantů z blízkého východu.

Rakousko v důsledku přílivu migrantů utrpělo více než jiní. Mnoho desítek tisíc uprchlíků se rozhodlo zůstat právě v Rakousku: spolu se Švédskem tato země poskytla přístřeší nejvíce běžencům v poměru na jednoho obyvatele.

A díky vysoké porodnosti mezi muslimskými imigranty již dříve žijících v zemi a nově příchozím přirostlo islámské společenství v osmimilionovém Rakousku během několika měsíců o 100 tisíc na celkových 700 tisíc lidí. Přitom v roce 2001 zde žilo pouhých 340 tisíc muslimů. V současnosti Vídeň odmítá přijmout další uprchlíky a hledá sblížení se zeměmi východní Evropy, přes které se přistěhovalci v letech 2015-2016 dostali do Evropy takzvanou "balkánskou cestou".

O tom vypovídají i ekonomické statistiky: od roku 2006 se podíl západoevropských zemí na obchodní bilanci Rakouska snižoval a u východní Evropy zvyšoval. Migrační krize vedla k posílení obchodní spolupráce na bázi hodnotové spřízněnosti. Ve stejné době země bývalého Rakouska-Uherska a okolní státy zastavily pohyb běženců do Evropy od východu zřízením pohraničních bariér.

V Německu obrácení svého nejbližšího souseda k východní Evropě už očekávají a připravují se na ně s obavami. "Rakousko – velké, jako ještě nikdy," zní titulek článku německého deníku "Die Welt", který začíná slovy: "Německo a Rakousko už toho moc nespojuje – méně, než se soudilo."

Novináři v deníku analyzují možnost, že Kurz, coby favorit voleb, může zavléct svou zemi do aliance proti Angele Merkelové. V takovém případě se duch bývalého rakouského mocnářství, často bojujícího s Berlínem, může podle pozorovatelů projevit v plné síle.

Vztah k Rusku

Pozice rakouské vlády stále více inklinuje k odporu proti oficiální linii Evropské unie, který se nejzřetelněji projevuje v otázce protiruských sankcí.

Kurz v těchto dnech prohlásil, že jeho země prostřednictvím současného předsednictví v OBSE hodlá přispět ke zmírnění a postupnému odstranění protiruských sankcí. Vyzval k opuštění blokové mentality, která sahá až do dob studené války.

Podle něj je ve vztazích s Ruskem nutný posun od "systému trestů" k "systému odměn". Rakouské politické vedení vůbec od samého začátku nebylo zastáncem protiruských sankcí. V listopadu loňského roku ministr hospodářství Reinhold Mitterlehner otevřeně prohlásil: "Rakousko je proti posilování nebo rozšiřování těchto omezení." Rakouský prezident Heinz Fisher, jenž navštívil Moskvu loni v dubnu, ujistil Vladimíra Putina, že chce "postupné odvolání" sankcí.

I když na posledním summitu Evropské unie Rakousko "ze solidarity" hlasovalo pro rozšíření sankcí do července 2017, je jasné, že se trpělivost rakouského vedení blíží ke svému konci. V tomto ohledu se jeho politika zakládá na podpoře rakouských podnikatelských elit, které protiruské sankce neustále podrobují kritice. Jsou znepokojeni tím, že rakouský vývoz do Ruska jen v období od roku 2014 do roku 2015 klesl o téměř 40%. Ale celkově platí, že sankční válka s Ruskem stála státy EU v roce 2015 téměř 18 miliard eur a vedla ke ztrátě 400 tisíc pracovních míst.

Pokud zhodnotíme výsledek výše uvedených faktů, lze konstatovat, že Kurz samozřejmě není "nový Adolf", jak uvedl nažhavený italský starosta Lampedusy, ale pokud bude modrooký rodák z Vídně úspěšný v nadcházejících rakouských volbách, může se Evropa dočkat velkých otřesů.

Zdroj.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Vlna hněvu i nad naší zemí: Fantastický fenomén Babiš. Tomio Okamura a Václav Klaus jr. – dva další vítězové. Nepoučitelná ODS? Trapná hysterie v ČT. Zajímavé zisky i ztráty. Před námi Katalánsko?

Vlna hněvu i nad naší zemí: Fantastický fenomén Babiš. Tomio Okamura a Václav Klaus jr....

Agenda lídrů: Svěží vzduch brexitu ztuchl. Reforma EU? Zapomeňte! Eurokraté jsou při chuti. Tusk s Junckerem míchají jedy. Monstrum se bude valit dál. Změny můžeme čekat leda k horšímu

Agenda lídrů: Svěží vzduch brexitu ztuchl. Reforma EU? Zapomeňte! Eurokraté jsou při chuti....

REKLAMA

NEJČTENĚJŠÍ

Jen hodiny do rozhodnutí: Zvedneme hlavy? Kdo zůstane doma, volí Kalouska, Merkelovou a muslimskou invazi. Proč se i Babiš a Zeman bojí Okamury? Vtáhneme za hradby koně? Stát, národ i rodiny v ohrožení

Jen hodiny do rozhodnutí: Zvedneme hlavy? Kdo zůstane doma, volí Kalouska, Merkelovou...

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky