Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Barevná mediální revoluce v Americe:

Barevná mediální revoluce v Americe: "Láska přemáhá nenávist!” skandují davy a zapalují auta. Orwellovské dvouminutovky nenávisti a hořící vlasy oponentek. Pobijí nás v našich vlastních postelích?

13. 2. 2017

Tisk článku

William F. Jasper - slavný americký investigativní novinář - shrnuje řadu beztrestných odporných výpadů “spojené mediální falangy”, která je právě ve válce proti prezidentu Trumpovi - a dospívá k jednoznačnému závěru

“Láska vítězí nad Trumpovou nenávistí! Love Trumps Hate!” 

Tahle “mantra” se v posedních měsících hlasitě rozléhá ulicemi amerických měst. (Jde o slovní hříčku - Love Trumps Hate doslova znamená láska ‘zadupe do země’ či ‘přemáhá’ nenávist, současně v sobě ovšem věta obsahuje jméno nového amerického prezidenta, pozn. překl.)

Obvykle ji doprovázejí další báječné výkřiky, jako: “On není můj prezident!”, případně: “Žádný Trump, žádný strach! Vítáme uprchlíky!” Anebo: “Pryč s Trumpem! Přyč s KuKluxKlanem! Pryč s fašistickou Amerikou!”

Hořící vlasy - zločin nebo dobrý fór?

To byl alespoň pokřik bojůvek ze skupiny Distrupt J20, jejímž primárním cílem bylo narušit průběh prezidentské inaugurace 20. ledna. Ironicky přitom sami “protestující” používali a používají taktiku, která značně připomíná praktiky fašistů či KuKluxKlanu.

Při inauguraci samotné to znamenalo především “jemnější” nástroje, třeba lidské řetězy, které se snažily zadržet obyčejné americké občany - včetně žen, dětí a vojáků v uniformě - kteří přijeli do Washingtonu D. C. poklidně a mírumilovně sledovat prezidentskou přísahu Donalda Johna Trumpa. Ale zdaleka ne všechny taktiky “pravdoláskařů” byly podobně klidné. 

“Love Trumps Hate!” skandoval dav protestujících, zatímco se jedna žena mezi nimi natáhla a podpálila vlasy na hlavě mladé dívky v zástupu Trumpových příznivců. Tento zločin (přesněji pokus o těžké ublížení na zdraví) byl dokonce natočen na video, ale stejně jako většina dalších násilností, kterých se anti-turmpovská “pravdoláska” ve Washingtonu dopouštěla, to žádná z hlavních médií nezajímalo.

Incident by zmizel v propadlišti dějin, nebýt sociálních sítí a alternativních médií, které dnes slouží jako plnohodnotný protihráč oficiálních zpravodajských kanálů. New York Times, Washington Post, CNN, MSNBC a další “kontrolovaná” média samozřejmě celou věc ignorovala, protože to nesedělo k jejich neustálému hýkání o trumpovcích, kteří šíří nenávist a násilí. Stejně ignorovala stovky dalších násilností, které se ve městě při inauguraci udály.

Jenže video, na němž “demonstrantka” zapálí vlasy děvčete před ní, které ignoruje její pokřikování a staví se k ní zády, se rozšířilo po internetu se silou a prudkostí předjarní laviny. 

Kdo tady je “hate-free”?

Paradoxní je, že během celé kampaně a povolebního období moralisté v médiích hlavního proudu nabádali Trumpovu stranu, aby “ztlumila” údajně útočnou rétoriku - a dělali to i v okamžiku, kdy podporovatelé Hillary nepoužívali jen pyrotechniku slovní, ale i faktickou, s níž zrovna zapalovali lidské vlasy - a taky ulice amerických měst a v nich zaparkovaná auta. 

Zato v médiích se v té době mluvilo o takzvaných “hate-crimes” (zločinech z nenávisti, míněno proti menšinám, pozn. překl.) a “hate-speech” (zhruba odpovídající našemu hanobení národa atd., pozn. překl.) stoupenců Donalda Trumpa. Dlužno dodat, že šlo téměř vždy o obvinění neopodstatněná a z takzvaných zločinů se později obvykle vyklubaly hoaxy, smyšlenky a fantazie anti-trumpovských fanatiků. 

Středoškolačka brutálně zbita spolužačkami za podporu Trumpa na sociální síti

Kdyby se podobný “přešlap” stal jednou či jen několikrát, mohli bychom si myslet, že jde prostě o novinářskou nekompetentnost. Média a jejich zaměstnanci by se mohli omluvit za to, že je někdo “tahal za fusekli” a svést všechno na to, že bylo zrovna těsně před uzávěrkou. Budiž. Jenže problém je, že se to děje stále, opakovaně, až k zbláznění často. A když totéž médium stále vysílá zprávu, která se již ukázala jako smyšlená před dny či týdny, jde jednoznačně o úmysl.

Mainstreamu už skoro nikdo nevěří

Nejde bohužel ani o takzvaný “přirozený náklon” médií doleva (čili k takzvanému liberálnímu smýšlení). Pokud by tomu tak bylo, těžko by to vysvětlilo kompletní ignorování druhé strany mince. Anti-trumpovská strana totiž páchá skutečné, doložitelné a ověřitelné násilnosti, jejichž podtext je jednoznačně nenávistný - podívejte se třeba zde, zde a zde. Skutečného liberála by vyděsily. V případě médií tedy nejde ani omylem o “náklon”. Jde o lži typu “císař je oblečený” - které se stále vznáší mediálním prostorem, ačkoli jejich tvůrcům zvolna chytá koudel pod místy, o nichž se nemluví.

Trumpovo listopadové vítězství postavilo na hlavu téměř všechny předpovědi “expertů” mainstreamu a jejich průzkumů veřejného mínění. Kromě toho ukázalo, jak málo lidé věří takzvanému hlavnímu mediálnímu proudu. Ostatně to minulý rok ukázal i každoroční průzkum Gallupova ústavu, který zjistil, že pouhých 32% Američanů stále důvěruje mediálnímu mainstreamu.

To je ovšem jen špička ledovce, protože skutečná situace kolem důvěry médiím je ještě daleko horší: studie organizace Media Insight Project, která vznikla pod hlavčkou Associated Press a American Press Institute, která byla publikována v dubnu 2016, tvrdila, že: “jen šest procent lidí řeklo, že mají dost důvěry v média.”

Šest procent! A to bylo dlouho před nejhoršími přešlapy, které jsme loni a letos u médií viděli. A vidíme stále.

Čtěte ZDE: Zápas o demokracii v USA: Propukne po sto letech nová VŘSR? Tajné služby urvané ze řetězu. Růžová Akce Soros spuštěna. Jediná Trumpova šance: Udeřit protivníka jako první. Bude vyšetřen zločin tisíciletí?

Absurdní divadlo a přiškvaření Hispánci

Je to čisté absudrní divadlo: “Láska vítězí nad nenávistí!” řvou davy, zatímco jejich kolegové z téže organizace (známé též pod zkratkou #J20) s kladivy, kameny a zbraněmi třískali do aut a oken, terorizovali diváky inaugurace, mlátili policisty i náhodné kolemjdoucí železnými tyčemi a dokonce zapálili jednu limuzínu, která parkovala u trasy inauguračního průvodu prezidenta Trumpa.

Shodou okolností věak tato limuzína patřila muslimskému přistěhovalci Muhammadu Ashrafovi, který Trumpovým příznivcem určitě nebyl. A ve chvíli, kdy vzplála, v ní byl jen její řidič, Hispánec Luis Villaroel. Utrpěl zranění a musel být převezen do nemocnice. Zkrátka - láska vítězí nad nenávistí, přistěhovalci jsou vítáni - ale když se náhodou některý z nich připlete do cesty spravedlivým stoupencům neomarxismu - jenž si aktuálně říká pravdoláska - stanou se náhle položkou v kolonce “nutné ztráty na civilním obyvatelstvu”. Neboli - jak říkával tatíček dnešních revolucionářů V. I. Lenin - bez toho, aby se rozbilo pár vajec, omeletu neusmažíš.

“Davy” které byly v minulých měsících odpovědné za největší část násilností, pouličních nepokojů a silných slov, byly většinou “demonstrace v pronájmu”, placené z hlubokých kapes George Sorose, Fordovy nadace a dalších mecenášů. 

O to zajímavější - zvláště ve vztahu k tomu, co bylo řečeno o médiích - je všimnout si důležitého faktu: ačkoli množství útoků na Donalda, Melanii, Ivanku, Barrona a další Trumpovy, viceprezidenta Mikea Pence a prezidentovu poradkyni Kellyanne Conway, a další osobnosti “hnutí Trump”, pocházejí od “řadových” levičáků - na ulici, na Twitteru i jinde - bojové šiky vede řada slavných osobností. Pojďme se podívat alespoň na zlomek žumpy, kterou na nás pod značkou “láska vítězí nad nenávistí” lijou naše “hvězdy” veřejného prostoru:

Liberální “hvězdy” pobízejí do útoku

Tak třeba popová diva Madonna oslovila publikum při Pochodu za práva žen ve Washingtonu. “Vítejte v řadách revoluce lásky!” ječela jak pominutá, načež se vyjádřila, že “hodně přemýšlela o tom, že by bylo fajn vyhodit Trumpův Bílý dům do povětří.” Pak následovala šňůra obscénních výrazů, za které by se nestyděla ani ostřílená “pracovnice” z ulice.

Její kolegyně, středně slavné hollywoodské “jméno” Ashley Juddová, na tomtéž pochodu Trumpa ve svém nenávistném projevu urážela, co to šlo - obvyklými přízvisky jako rasista, nacista, misogyn, člen Kukluxklanu - a tak dále.

Ted Kornblum, zakladatel a ředitel slavného výrobce kytarových zesilovačů, společnosti Magnatone, se 30. ledna na své osobní facebookové stránce nechal slyšet: “Klídek, lidičky, bude to trvat jen sto dní, než Trump chytne kulku do hlavy.” Později post smazal a za své výroky se neslaně nemastně omluvil řka, že to, co řekl, bylo “pošetilé, necitlivé politické prohlášení”, prostě “chyba z nepozornosti”. 

Z nepozornosti?

Matt Harrigan, ředitel technilogické společnosti PacketSled, se od zvolení Donalda Trumpa na výhrůžky na facebooku přímo specializuje. Už mimo jiné prohlásil třeba: “Zabiju zvoleného prezidenta.” “Dělejte, tajná službo, do toho.” Nebo: “Asi to nebude stačit. Koupím si snajperskou pušku a uhřaduju se někde, kde bude dobrý výhled. Je mi jedno, jakou ložnici v Bílém domě si zvolíš, ty (nadávka), stejně tě dostanu.” Případně: “Abychom to zcela objasnili, Ameriko, běž do (nadávka).” 

Zbytek Harriganových komentářů bohužel nepřetiskujeme, protože jsou tak nacpané vulgaritami, že je nelze nijak slušně opsat, ale nesou se v podobném duchu.

A co takový Don King, vysoce postavený bankéř pracující pro mezinárodního giganta BNP Paribas? Ten zase na Twitteru radil: “Chtělo by to pořádně znásilnit Melanii a pak uříznout tomu (nadávka) hlavu. No ták, ISIS, kde jsi, když tě člověk potřebuje?” (Téma “znásilnit první dámu” je mimochodem evergreenem plakátů, které vylepují anti-trumpovci po celé Americe.)

Monisha Rajesh, v londýně žijící novinářka píšící pro levicové britské noviny Guardian, zase na Twitteru utrousila: “Řekla bych, že je ten pravý čas na atentát na prezidenta.”

Čtěte ZDE: Chroptění k smrti vyděšených elit: Trump je nový Hitler! Vyzbrojme Kyjev! Vzhůru na Putina! Sobotkův pobočník: Amerika je stejné nebezpečí jako Rusko. Nevědí, že kdo seje vítr, sklidí bouři?

Bude v Americe Arabské jaro?

Hussam Ayloush, mluvčí Rady pro americko-islámské vztahy (CAIR, Council on American Islamic Relations, pozn. překl.), militantní muslimské lobby, je zase původcem Tweetu, který těsně poté, co se Ayloush dozvěděl o zvolení Trumpa prezidentem, volal po svržení americké vlády:

“Dobře, opakujte po mně: aš-Šáb juríd isqat aš-nízám. (To je heslo Arabského jara.)” Druhá věta Tweetu je samozřejmě arabsky a dala by se přeložit jako “Lid chce svrhnout vládnoucí režim.” 

Je úžasné, že sám Ayloush zdůrazňuje, že šlo o heslo arabského jara, provolávané davy, které na ulice blízkovýchodních měst dostaly spojené finanční a politické nádoby Obamy/Clintonové/Sorose. Následkem této "revoluce" byla - paradoxně - instalace silně anti-americky naladěných vlád a vzkříšení sil typu Muslimské bratrstvo/ISIS/al-Kájda. 

A pak je tady případ Andrea Bocelli. Extrémně populární slepý italský tenor vycouval ze svého angažmá na Trumpově inauguraci poté, co mu bylo vyhrožováno smrtí. Původní zprávy tvrdily, že svou účast zrušil, protože mu ji vyčítali fanoušci. Britské noviny Daily Mail ale vzápětí napsaly, že ho od vystoupení odradila jeho vlastní ochranka, která hrozby považovala za příliš reálné a závažné. 

Podobné šikaně ze strany příznivců “lásky vítězící nad nenávistí” čelila i zpěvačka ze skupiny Dreamgirls Jennifer Holliday, která původně chtěla na inauguraci vystupovat i přes hrozby a dobře sehranou mediální kampaň, nesoucí se v duchu hesla, že každý slušný člověk musí účast odmítnout. Nakonec to vzdala. Hollywoodská smetánka a její mediální poskoci sabotáž namísto odsudku oslavovali - přičemž nadšeně hýkali, že žádná hvězda první velikosti Trumpa nepodporuje, což prý znamená, že je nepopulární a - tedy vlastně nelegitimní.

Chceme revoluci… TEĎ!

A pokud jsme u Hollywoodu: Když herec David Harbour přebíral 29. ledna cenu americké herecké organizace Screen Actors Guild, dopřál publiku ohnivou antitrumpovskou řeč. Jeho kolegové herci ho odměnili frenetickým potelskem vstoje za pořvávání: “My určitě, jak praví náčelník Jim Hopper, určitým lidem dáme pěstí do obličeje, pokud se budou snažit zničit slabé a ty, co nemají odpovídající politické zastoupení a jsou marginalizováni!” Dav “pravdoláskařů” byl, jak se zdálo, divoce nadšen představou, že bude někdo, kdo s nimi nesouhlasí, udeřen do tváře.

Nebo třeba Ethan Fedida, který působí na kalifornském zpravodajském serveru ozy.com jako ředitel pro sociální sítě a píše do liberálně levicových a proobamovských novin Huffington Post, tweetnul: “Když se na to podíváme z té lepší stránky, stres ze zastáváním prezidentského úřadu by měl @skutečnéhoDonaldaTrumpa dost rychle zabít.”  

A pak tady máme Josse Whedona, režiséra filmů o Avengers, který jen tak mimochodem věnoval milión dolarů na konto organizace lobbující za vítězství Hillary Clintonové v prezidentské volbě. Ten zase na Twitteru vydal hned po prezidentské volbě pozoruhodné prohlášení: “Je to jednoduché: Trumpovi nesmí být dovoleno, aby zastával úřad prezidenta byť i jen jediné volební období. Nemluvíme o roce 2018. Mluvíme o tom, že je třeba jednat. HNED TEĎ.” 

Je docela pozoruhodné, že jde o stejný dav příznivců Hillary, který byl tak zděšen, když Trump během kampaně (docela normálním tónem) prohlašoval, že možná v případě porážky odmítne výsledek voleb okamžitě uznat. “Progresivisté” toho od voleb sice namluvili o “mírumilovném předání moci” hodně, ale ve skutečnosti je zajímá jedině taktika spálené země. 

Čtěte ZDE: Žluč stříká: Kterak se snadno stát Hitlerem. Kavárna Trumpa nestráví. Odmítnutí demokracie. Spojené státy už nejsou spojenec? Tradice politické nenávisti pravdolásky opět ožívá

Zločin proti levandulové lobby

Byl někdo z podobně relativně vysoce postavených figur, jejichž ústa a twitterové účty jsou plné podobné rétoriky, volán k odpovědnosti? Sotva vás překvapí, že ne. Pár z nich sice údajně navštívili hoši z tajných služeb - samozřejmě až poté, co jejich v podstatě kriminální výroky patřičně rozmázl svobodný alternativní internet. Pak své tweety a facebookové zprávy potichoučku stáhli. Ale rozhodně nikdo nepřišel o místo.

Vzpomínáte ještě na Brendana Eicha? Šéf a zakladatel Mozilly musel rezignovat v roce 2014. Důvod? Byl shledán vinným z odporného zločinu urážky “levandulové lobby”. Dovolil si totiž darovat tisíc dolarů (ó, hrůzo!) organizaci, která podporovala zakotvení Dodatku 8 Kalifornské ústavy, jehož obsahem bylo tvrzení, že platné manželství spolu mohou uzavřít pouze muž a žena.

V pěkném kontrastu k tomu pouhé výhrůžky atentátem na prezidenta, přání jeho předčasné smrti nebo podněcování k revoluci a povstání jsou takové dětské hříčky, které moralistům v médiích hlavního proudu zjevně nestojí ani za to, aby káravě zvedli prst. Kdyby si něco podobného ovšem různé veřejné figury dovolily směrem k Obamovi, Clintonové nebo jiným ikonám levice, následovala by veřejná poprava a lynč. To je přece jasné.

Musím uznat, že pár z menších “anti-trumpistů” přišlo o místo. Třeba jistá lechtivá tanečnice z Kentucky, Heather Lowery, která na svém Twitteru vystavila tento láskyplný vzkaz: “Když se našel někdo dostatečně krutý na to, aby spáchal atentát na Martina Luthera Kinga, snad se najde někdo tak milý, aby spáchal atentát na Trumpa.” Vtipné - poněkud mrazivým způsobem - je to, že Heather svůj tweet doprovodila hashtagy (slovními spojeními pro vyhledávání na Twitteru) #buďtemilí - #trump #láskapřemůženenávist.

Tanečnice učí Ameriku o lásce? 

Jinak žádné vyhazovy. Pár osob z řad známějších jmen taky trochu někdo plácl přes prsty, nikdy ale moc. Byl to třeba případ relativně slavné Katie Richové, autorky komediálních scénářů pro pořad Saturday Night Live. Ta poněkud přestřelila, když (opět na Twitteru) prohlásila: “Barron (Trump) bude vzhledem k tomu, že je vzděláván doma, asi prvním americkým školákem, který vystřílí domácí školu.” 

NBC pochopilo, že to Richová trošku přehnala a “dočasně ji postavilo mimo pracovní poměr”. Současně ale dělalo, co mohlo, aby známou komičku a spisovatelku zachránilo. Mainstreamová média samozřejmě pro jistotu její Tweet neopakovala slovo od slova - prohlásila o něm jen, že byl “široce kritizován”, a že si v něm “dělala legraci z prezidentova desetiletého syna”.

Další příklad? Novinářka Julia Ioffová, která psala pro Politico a sloupkařila pro respektovaný žurnál Foreign Policy, se tak trochu ukvapila, když na svůj Twitter vystavila něco, co vzhledem k obsahu i slovníku nevhodnému pro (téměř žádné) oči nehodláme přetiskovat. Řekněme pouze, že se jednalo o spekulace o incestu mezi Donaldem Trumpem a jeho dcerou Ivankou. 

Ioffová v okamžiku, kdy Tweet sepsala, právě “opouštěla Politico” protože jí nabídl pozici The Atlantic. Politico oznámilo, že “poněkud uspíšilo” její odchod. The Atlantic nevzrušeně komentoval, že “na Twitteru udělala chybu”, již lituje a za niž se veřejně omluvila, a vyjádřilo jí důvěru v tom, že se nadále bude držet “standardů chování” The Atlantic.

Zdá se, že ony “standardy” jsou v případě našeho známého média nižší, než v případě lechtivého podniku Va Va Vixens (něco jako Ďáblice ze šantánu, pozn. překl.) z Louisville v Kentucky, který na minutu vyrazil již zmíněnou Heather Lowery, když se mnohem krotším způsobem navezla do prezidenta. Vlastníci podniku své jednání doprovodili komentářem, že: “Žijeme uprostřed rozděleného národa. Ve světě, kde je tolik zloby a nenávisti doufáme v to, že náš podnik bude útočištěm všem a bude všechny vítat s otevřenou náručí, ať jsou jakéhokoli politického smýšlení.”

Ďáblice ze šantánu by evidentně mohla naše pravdoláskaře něco naučit o lásce.

Dvě minuty

Smutné? Absurdní? Jak je to možné? Jak je možné, že vůdčí postavy levicové opozice od Obamy přes Clintonovou, Charlese Schumera, Elizabeth Warrenovou, Bernieho Sanderse, senátora Coreyho Bookera a Nancy Pelosiovou ještě přilévají oleje do ohně, než aby své příznivce mírnily? 

Možnost jsou dvě. Buď jsou to strašliví pokrytci - anebo důkladně četli Orwella.

Dvě minuty nenávisti - scéna z filmu 1984, natočeného podle románu G. Orwella

Slogan z jeho románu 1984 “láska je nenávist” by totiž přesně odpovídal tomu, co se v Americe právě děje. Třeba násilným protestům, při nichž demonstranti skandují “takhle vypadá demokracie”, zatímco fyzicky útočí na své spoluobčany, kteří neudělali nic jiného, než že s nimi nesouhlasí.

A když už jsme u té slavné antiutopie 1984: jedna z nejděsivějších scén zahrnuje “dvouminutovku nenávisti”, kdy poslušné ovečky upadají do masového transu zloby vůči “nepříteli” - kterým je ten, na koho jim nahoře zrovna ukážou.

Mysleme na to. Hnutí “pravdy a lásky” evidnetně nehodlá přestat. Důkazy poskytují nejen akce jako Occupy Oakland, které tvrdí, že “jsme ve válce”. 

Přišla rozhodnující chvíle. Každý z nás se musí násilí vydávanému za lásku, postavit - tak, jak to umí a tam, kde právě je. Je to na nás, na obyčejných Američanech. Dokud nás někdo nezabije v našich vlastních postelích.

Samozřejmě ve jménu pravdy a lásky. To dá rozum.

Zdroj.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Chvilky pro totalitu na Václaváku: Přijeli voliči z celého protektorátu. Vedlejšák hlavního politruka? Spát a vstávat ve strachu. Kolik vyfasujete za schvalování atentátu? V listopadu uvidíme, zač je demokracie loket

Chvilky pro totalitu na Václaváku: Přijeli voliči z celého protektorátu. Vedlejšák hlavního...

Politruci vtrhli do škol: Týdny mediální nenávisti. Na naše děti si troufnou. Kdo jim to dovolil? Co takhle se učit matiku a češtinu? Soudruzi z Člověka v plísni by to potřebovali. Zašít se na stávce proti počasí je větší zábava

Politruci vtrhli do škol: Týdny mediální nenávisti. Na naše děti si troufnou. Kdo jim...

NEJČTENĚJŠÍ

Dokonalé spiknutí: Digitální vražda a vymazání ze světa. Mašinerie ukázala svou sílu. Jak zlikvidovat nepřítele Deep state? Okno také do naší blízké budoucnosti. Zkuste nahlas říci Alex Jones. Tohle tu ještě nebylo

Dokonalé spiknutí: Digitální vražda a vymazání ze světa. Mašinerie ukázala svou sílu....

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky