Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Záchranný člun odplouvá od Titaniku: Premiérka Mayová si vzpomněla, že je Britkou. Johnson předvedl inteligentní politiku a je ministrem. Vítěz odchází, aby se vrátil. Bachaři z centrály kriminálu národů si vztekle uplivují

Záchranný člun odplouvá od Titaniku: Premiérka Mayová si vzpomněla, že je Britkou. Johnson předvedl inteligentní politiku a je ministrem. Vítěz odchází, aby se vrátil. Bachaři z centrály kriminálu národů si vztekle uplivují

15. 7. 2016

Tisk článku

Radek Pokorný vysvětluje rychlou dohodu na politické scéně zachráněné Velké Británie a vyvrací mýty o "zbabělcích", kteří zařídili brexit a pak prý utekli od "maléru"

Do Velké Británie se znovu vrací po brexitu politika. Po odstoupení Davida Camerona a nástupu bývalé ministryně vnitra Theresy Mayové do čela vlády i Konzervativní strany země vykročila na cestu stát se opět suverénním státem s normálním politickým provozem.

pp

Bude sice ještě nějakou dobu trvat, než dojde k úplnému osvobození od bruselského vězení s německými bachaři, ale Rubikon byl překročen v opačném směru. Nástup "ocelové lady" umožnilo rozhodnutí její rivalky Andrei Leadsomové, která odstoupila z boje o premiérský post, a tím pomohla ke sjednocení strany a k co nejrychlejší stabilizaci situace v zemi.

Johnson a Davis ministry

Mayové vyjádřili podporu i hlavní bojovníci za brexit Boris Johnson, Michael Gove či právě zmíněná Leadsomová. Je jasné, že součástí dohody bylo i rozdělní vlivu mezi "euroskeptické" křídlo, které je u Toryú velmi silné a mezi osiřelé Cameronovy "eurohujery". Tomu také odpovídá i rozdělení křesel v nové vládě. Ministrem zahraničí se stal exstarosta Londýna a hlavní tvář kampaně za brexit Boris Johnson - ten povede britskou diplomacii. Nahradil proevropského Philipa Hammonda, který však ve vládě zůstal a převzal post ministra financí. Ze hry tak vypadl nejevropštější z Cameronových hochů, na kterého Brusel nejvíce v Británii spoléhal - bývalý ministr financí a prodloužená ruka globálních finančních kruhů George Osborne.

Mayovou následovnicí v resortu vnitra se stala dosavadní ministryně pro energetiku Amber Ruddová, obranu dál povede Michael Fallon. Exministr obrany Liam Fox, který patřil rovněž k tvrdým zástupcům vystoupení Británie z EU a jenž je člověkem blízkým Nigelu Faragovi (UKIP), stanul v čele ministerstva pro mezinárodní obchod. David Davis, někdejší předseda konzervativců a tvrdý euroskeptik, bude řídit speciální ministerstvo pro vyjednávání podmínek vystoupení z EU. Nic horšího snad Brusel potkat nemohlo.

Čtěte ZDE: Brexit: Nové horizonty. Proč je svoboda víc než razítko. Skutečné důvody, proč si šel Boris lehnout. Láska a smrt ve jménu ženy jménem Theresa. Británie prožívá nejkrásnější období své novodobé historie

Žádná nová Thatcherová

Mayová je mnohými povrchními komentátory považována za "reinkarnaci" Margaret Thatcherové, která nastupovala stejně jako ona do čela strany v krizových letech a za jejíhož působení došlo k nebývalému rozkvětu Británie. Mayová oznámila, že chce proměnit brexit v úspěch - a nemusí pro to ani moc dělat.

První stát, kterému se podařilo osvobodit se z okovů bruselské diktatury (Grónsko nepočítejme), je automaticky na vzestupné trajektorii. Nejenže se politicky nadechne, ale bez okovů desetitisíců příkazů a omezení, jež systematicky dusí jak občanské svobody, tak normální politickou soutěž, začne prosperovat i ekonomicky. Právě z toho mají bruselští kolonizátoři největší strach: Británie se tak stane pro další státy příkladem hodným následování, "dobrým špatným příkladem" pro další "exity".

Nová premiérka sice opravdu není žádná Thatcherová č. 2 (ideově se spíše podobá Angele Merkelové, socialistce s "klamavou reklamou" pravicovosti), ale od evropského "multikulti" mainstreamu se přece jen liší. Ve vládě, narozdíl od vysloveně levičáckého Camerona, proslula svým relativně tvrdým postojem vůči imigrantům. Zavedla třeba předpis, že britští občané si nemohou na ostrovy přivést manžely či manželky ze zemí mimo Evropskou unii, pokud nevydělávají nejméně 18 900 liber. Prosazovala také zrušení zákona o lidských právech, což vedlo k hysterické kampani liberálních médií proti této "protiimigrační dračici" jak ji většina levicového tisku titulovala. 

Podle prounijního deníku Guardian bude premiérství Mayové "zajímavě nepředpověditelné" vzhledem k tomu, že její motivací byla prý vždycky spíše morálka než ideologie. Ve funkci ministryně vnitra bojovala velmi razantně proti korupci v britské policii, trvala na vyšetřování sexuálního zneužívání dětí v dětských domovech a vždycky rozhodla jinak, než si přála státní služba, pokud měla pocit, že byla uražena "všeobecná slušnost". To zní sice na první poslech hezky, jenže současně to ilustruje, že i britské ostrovy se pod Cameronem staly místem "konce politiky", respektive úplného rozředění její pravo-levé orientace.

Brexit je Brexit

Je to patrné například z toho, že Mayová chce omezit platy nejvyšších manažerů a zasadit se o to, aby spotřebitelé a řadoví zaměstnanci byli zastoupeni ve správních radách podniků. Pod tento radikální levičácký model by se jistě s chutí podepsal i současný "ultralevý" šéf labouristů Jeremy Corbyn. Nejde přitom o dárek "marginalizovaným občanům" - tedy těm, kteří jednoznačně hlasovali pro brexit, ať už jsou příznivci toryů či labouristů - Mayová si to skutečně myslí. Je dítětem "neutralistické" ideologie elit EU a jejich šíření údajného "všeobecného expertního dobra", tedy utopie, která pohřbila politiku. I proto byla sama "měkce" pro setrvání v unii, ačkoli se do Cameronovy kampaně nijak výrazně nezapojila. Nelze si o ní tedy dělat iluze - i když v nové pozici a situaci obnovené suverenity své země může překvapit.

Nehodlá sice spěchat se zahájením "výstupních" rozhovorů s EU, jak ji k tomu vybízejí hysterické, rozumu zbavené špičky bruselských institucí, zároveň ale odmítá jakékoliv zpochybňování brexitu dalšími referendy či předčasnými volbami. Když ji vlivný konzervativec Ken Clarke kritizoval jako "zatracenou potížistku", vzala to jako kompliment. "Je to tak a Evropská komise to brzy pocítí," vzkázala do Bruselu - a dala tak najevo, že je nejprve Britka a teprve potom socializující "internacionalistka" unijního střihu.

Čtěte ZDE: Čistá a plánovaná zrada: Společná armáda EU. Dovršení ztráty naší státní suverenity upečeno na Bilderbergu. Více muslimů do Evropy? Odzbrojení států i jednotlivců je nezbytné. Historie naléhavě varuje

Inteligentní politika

Právě rychlá stabilizace poměrů v konzervativní straně a inteligentní politická dohoda mezi hlavními hráči je něco, s čím se pobrexitovská bruselská propaganda nemůže smířit. Po odstoupení Borise Johnsona z boje o premiérský post a rezignaci lídra UKIP Nigela Farage - hlavních tváří kampaně Pryč z Bruselu, rozjela europropaganda (ta česká zvlášť silně) mýtus o zbabělcích, kteří "způsobili tragédii" a pak utekli od rozlitého mléka.

Tyto primitivní nesmysly mají samozřejmě stále stejný cíl: Zabránit, aby se úspěch brexitu a sláva jeho organizátorů Evropou dále šířila. Veřejnost si má myslet, že vymanit se z bruselské totality je něco podobně zničujícího jako opustit svou vlast ("Opustíš-li mne, nezahynu, opustím-li tě, zahyneš"). Jenže Brusel žádnou vlastí není - v nejlepším případě je centrálou fešáckého kriminálu národů, který chce za každou cenu zabránit především politice na úrovni států. A právě to se nyní v Británii stalo přímo ukázkově.

Oba dva hlavní "brexitáři" se totiž zachovali výsostně politicky - a inteligentně. Boris Johnson, poté co jej zradil hlavní stranický spojenec, bleskově pochopil, že na šéfa kabinetu nedosáhne. Svým odstoupením umožnil rychlou shodu obou křídel konzervativců na "středové" kandidátce Mayové, a pojistil si tak současně významnou pozici v budoucí vládě.

Nigel Farage se pak zachoval ještě lépe. Svou Stranu nezávislosti Velké Británie založil na počátku devadesátých let, kdy odešel od Konzervativců - poté, co schválili Maastrichtskou smlouvu a vznik EU. Jejím jediným cílem bylo opětovné získání suverenity Spojeného království. Dosáhl toho. Camerona k referendu přinutil a kampaň vyhrál. Je vítěz. Co by měl teď udělat jiného, než odejít? Mise skončena. Jestli se na politickou scénu v budoucnu vrátí (je to velmi pravděpodobné), tak až po nějakém čase, kdy zvedne jiné téma, na němž bude moci opět předvést svůj výsostný politický talent.

Tak se dělá(vala) politika. Něco takového si naši domácí šmudlové (ať ze Strakovky, parlamentu či z Bruselu) vůbec neumějí představit: Vyhrát a odejít? Prohrát (viz Camerona) a okamžitě se "zdekovat"?

Také tento fakt dokazuje, že Británie se vrací ke svým tradicím - a dramaticky se tak odpojuje od potápějícího se kontinentálního Titaniku, z jejíhož kapitánského můstku jsou slyšet další nesmyslné rozkazy a nařízení, na jehož palubách se dál tančí smrtící tango. Britský příklad bude nesmírně přitažlivý.

Kdo spustí na vodu další záchranný člun?

pp


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Chvilky pro totalitu na Václaváku: Přijeli voliči z celého protektorátu. Vedlejšák hlavního politruka? Spát a vstávat ve strachu. Kolik vyfasujete za schvalování atentátu? V listopadu uvidíme, zač je demokracie loket

Chvilky pro totalitu na Václaváku: Přijeli voliči z celého protektorátu. Vedlejšák hlavního...

Politruci vtrhli do škol: Týdny mediální nenávisti. Na naše děti si troufnou. Kdo jim to dovolil? Co takhle se učit matiku a češtinu? Soudruzi z Člověka v plísni by to potřebovali. Zašít se na stávce proti počasí je větší zábava

Politruci vtrhli do škol: Týdny mediální nenávisti. Na naše děti si troufnou. Kdo jim...

NEJČTENĚJŠÍ

Dokonalé spiknutí: Digitální vražda a vymazání ze světa. Mašinerie ukázala svou sílu. Jak zlikvidovat nepřítele Deep state? Okno také do naší blízké budoucnosti. Zkuste nahlas říci Alex Jones. Tohle tu ještě nebylo

Dokonalé spiknutí: Digitální vražda a vymazání ze světa. Mašinerie ukázala svou sílu....

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky