Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
O velkém vítězství Ivo Ištvána, (ne)vinné Janě Nečasové, zajíci, lese, atomové bombě a jedné přátelské nabídce. Ukradli vám mobil? Víme, jak jej dostat zpět. Vyrazte do Olomouce!

O velkém vítězství Ivo Ištvána, (ne)vinné Janě Nečasové, zajíci, lese, atomové bombě a jedné přátelské nabídce. Ukradli vám mobil? Víme, jak jej dostat zpět. Vyrazte do Olomouce!

21. 7. 2014

Tisk článku

Michal Fraiman s odstupem komentuje první velký „úspěch“ osvobozené prokuratury v honu na zrádce a sabotéry

Představte si les a v něm zajíce, na kterého máte spadeno. Existuje spousta variant, jak zajíce vyřídit. Například tak, že na něj prostě políčíte, chytíte ho do pasti, stáhnete z kůže, vyvrhnete a zvolíte kýžený způsob kuchyňské přípravy. Třeba na smetaně.

PP

Ale stejně tak je možné hodit na ten les atomovou bombu. Je totiž vysoce pravděpodobné, že ani tak zajíc nepřežije. A s ním nic živého v okruhu mnoha kilometrů. A po mnoho let. Navíc si moc nepochutnáte.   

Nagyová na smetaně

„Úspěch“, kterého u soudu v uplynulých dnech dosáhla naše osvobozená prokuratura v tzv. kauze Nagyová-Nečasová, značně připomíná zmíněný osud zajíce roztrhaného atomovou pumou. Je třeba si připomenout, že s oním „zajícem“ vyletěla do vzduchu demokraticky ustavená vláda. Jakkoli mi osobně ležela v žaludku, jako ten zajíc na smetaně, když se nepovede.

Puma, kterou odpálil Ivo Ištván, s Nečasovou vládou rozmetala i pověst jedné z našich tajných služeb, Vojenského zpravodajství, jehož ředitel byl zatčen a umístěn do vazby. Nechybí materiální ani fyzické oběti útoku v podobě strádání a utrpení stíhaných a jejich rodin. Jako nepolapitelný radioaktivní spad pak na řadě z nás ulpívá nepříjemné deja-vu, že tyhle řeči o spiklencích a sabotérech jsme už někde slyšeli, a tahle ta silácká gesta už někde viděli.

Přiměřený zásah

Nechci se pouštět do ošemetných úvah o tom, kdy je použití síly legitimní. Zůstanu u toho, že jakýkoli zásah musí být přiměřený. Koneckonců zásada přiměřenosti by měla být uplatňována i v rámci trestního řízení, byť v poněkud jiném smyslu.

Už způsob rozhodnutí soudu, tedy vydání trestního příkazu samosoudcem, svědčí o tom, že první normální soudce (mezi které s dovolením nezahrnuji soudce sloužící loni v osudné dny v Ostravě vazby), který věc dostal do ruky, ji považuje za zcela bagatelní. Podobně se řeší pytláci a drobní zlodějíčkové.

Razance loňského červnového zásahu by byla možná přiměřená, pokud Jana Nagyová usilovala o rozvrácení ústavního zřízení, územní celistvosti nebo obranyschopnost naší země, ideálně ve spojení s cizí mocí. Prostě páchala údajnou trestnou činnost tak někdy kolem hlavy IX Trestního zákona. Pak by si totiž mohla posedět za katrem nějakých těch patnáct, dvacet let a jsem ochoten uznat, že v takovém případě nějaký ten týden ve vazbě opravdu nehraje roli a snad bych chápal i to, že k osobě potencionálně tak nebezpečné se jde v kuklách a rovnou s beranidlem.

Část kauzy, kterou nyní nepravomocně ukončil soud, tedy ono sledování-nesledování paní Radky Nečasové (tehdejší ženy tehdejšího premiéra Nečase) nadto sám Ištván rád označoval jako tu „nejvyfutrovanější“, de facto „loženou“ a rád se s ní oháněl, kdykoli byl tázán jakpak ono je to s tím zlatem a kdy už konečně zavře toho Rittiga. Tohle klapne, uvidíte.

PP koláž

Čtěte ZDE: Z deníku eurobyrokrata: Odhalené záměry Bruselu, které svět neměl znát: Konečně víme, na čem jsme! Budeme regulovat horko a vyplácet muslimy

Padni komu padni

No nevím. Zatím vidím, že Jana Nagyová byla trestním příkazem nepravomocně uznána vinou ve věci „zneužití vojenského zpravodajství“, patrně tedy trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby. Pochybení ex-ředitelů vojenské tajné služby Ondreje Páleníka a Milana Kovandy nemá intenzitu trestného činu a o jejich případném potrestání rozhodne ministerstvo obrany. Zpravodajec  Jan Pohůnek je nevinný.

Jakkoli jde o verdikt nepravomocný a obě strany proti němu již podaly odpor, lze jej jen stěží označit za Ištvánův úspěch, tím méně jím legitimizovat loňské shození atomovky na Strakovu akademii. Bez zajímavosti nejsou ani reakce politiků a mainstreamových komentátorů, které jsou rozpačité až rozčarované, byť z různých pohnutek i pozic.

Své o tom ví čerstvý úlovek, ex-ředitel Nemocnice na Homolce Vladimír Dbalý, který tak dlouho nereflektoval na „přátelské“ nabídky protikorupční policie, až o nich teď může přemýšlet v klidu vazební věznice. A přitom stačilo jen uvést do protokolu pár jmen. „Bát se nemusíš! Vždyť ty lidi ani neznáš!“, druhdy prý „vlídně“ přesvědčoval vyslýchané živly estébák Alois Grebeníček. 

Už způsob rozhodnutí soudu, tedy vydání trestního příkazu samosoudcem, svědčí o tom, že první normální soudce (mezi které s dovolením nezahrnuji soudce sloužící loni v osudné dny v Ostravě vazby), který věc dostal do ruky, ji považuje za zcela bagatelní. Podobně se řeší pytláci a drobní zlodějíčkové.

Takže až vám příště někdo ukradne mobil v ceně nad 5.000,- Kč, zastavte se v Olomouci, ulice 17. listopadu 909/44, za jistým panem Ištvánem, jestli by byl tak hodný a (padni komu padni, zákon je zákon, spravedlnost je spravedlnost atd.) a konal, neb, jak sám říká, konat musí, zorganizoval URNU, nechal pozatýkat pár lidí, zavřel je do vazby, případně nechal odposlouchávat úplně všechny mobily, a to by bylo, aby se ten váš nenašel. Kdyby vám náhodou chtěl tvrdit, že jste se zbláznili, zkuste to osvědčené „já si nezačal“.  

Pokusný zajíc

O meritorním obsahu rozhodnutí toho není mnoho známo, ale i tak si odvážím tipovat, že v hlavním líčení se bude muset soud poněkud lépe vypořádat s otázkou úmyslu. A hlavně asi s tím jak se, zkratkou řečeno, paní Nagyová-Nečasová podílela na páchání trestného činu, který se, podle jiné části verdiktu, vlastně vůbec nestal a čtverec je tak zase jednou kulatý. To vše se asi dozvíme později.

Však už nyní si troufám tvrdit, že buď jak buď, byla paní Nagyová-Nečasová jen takovým zajícem, o kterého vlastně ani nešlo. Jsem nadále přesvědčen, že tady chtěl někdo především vyhodit do vzduchu ten les a to hlavně proto, aby ukázal, že prostě může. Reakce Ivo Ištvána, který ve vší vážnosti tvrdí, že mu vlastně soud dal za pravdu, to bohužel spíš potvrzuje, než vyvrací. Druhdy vysmívaná tvrzení o prokurátorském převratu dostávají obludně konkrétní kontury.

Jen tak na okraj, hádejte, kdo například (nepravomocně) nevinnému Ondreji Páleníkovi zaplatí náhradu za nesmyslnou vazbu, ergo přispěje na Ištvánovy pokusy? Správně. Každý laskavý čtenář, má-li tu smůlu a je daňovým poplatníkem v ČR. Ondreji Páleníkovi a ostatním jen přejme, aby jejich předem avizovaná odvaha domoci se zpětně svých práv i formou případné materiální satisfakce nehrála v dalším řízení před českými soudy žádnou roli.

PP koláž

Čtěte ZDE: Velká sázka o malého Bartáka. Co je úlohou soudů v dobách korupčního fetišismu? Soudit, nesoudit, soudit, nesoudit? Vždyť soudů netřeba. Máme pokrokový tisk

Milicionáři pravdolásky

Stejně tak by nebylo dobré, aby nespokojené reakce politiků a pokrokového tisku nad tím, že „takhle to snad nemůže skončit“, nedohnaly tuzemské soudy k poněkud „třídnějšímu“ nazírání na věc. A už vůbec nedej Bůh, aby tato blamáž nakonec vyústila v další vlnu zatýkání. Bohužel se zdá, že boj My vs. Oni, či spíše Dobro vs. Zlo každou „zatýkací“ středu eskaluje a používané metody jsou čím dál více již zmíněným deja-vu třídního boje. Myslím, že máme co do činění s jakousi „ozbrojenou složkou“ pravdoláskařské úderky.

Své o tom ví čerstvý úlovek, ex-ředitel Nemocnice na Homolce Vladimír Dbalý, který tak dlouho nereflektoval na „přátelské“ nabídky protikorupční policie, až o nich teď může přemýšlet v klidu vazební věznice. A přitom stačilo jen uvést do protokolu pár jmen. „Bát se nemusíš! Vždyť ty lidi ani neznáš!“, druhdy prý „vlídně“ přesvědčoval vyslýchané živly estébák Alois Grebeníček. 

Nezapomínejme totiž, že i tato „kmotrovská“ linie je v prokurátorských hlavách součástí kauzy Nagyová-Nečasová, a tato linie bez ohledu na zmíněný verdikt žije dál svým životem. A z toho načasování až mrazí.

Dáma a laskavý čtenář snad prominou

Obávám se proto, že úvodní příměr o zajíci, lese a atomové bombě budu nucen při případném komentování soudobých kauz ještě párkrát použít. Laskavý čtenář mi snad promine, když vezme v úvahu, že (pokud jsem to někde nevědomky „neopajcoval“) sám jsem ho kdysi vymyslel. Tenkrát ale šlo o nepoměrně drobnější zajíce, menší lesy a většinou to skončilo tím kladením pastí. A úpravou na smetaně. Ale to už je opravdu jiný příběh.

Teď jsem zapomněl už jen dodat dvě drobnosti: v celém tomto textu se záměrně ani jednou nezmiňuji o tom, že by ten zajíc za něco mohl. Zajíc totiž může mnohdy být docela roztomilé a nevinné zvířátko. Snad mi tedy i paní Jana Nečasová příměr, k dámě jistě poněkud neuctivý, promine.

A hlavně chci ještě říct, že ten, kdo jde na králíka s atomovou pumou, u mne (bez ohledu na velikost zajíce i lesa) vždy byl, je a bude nezodpovědný magor. I bez ohledu na funkci, které se mu neblahým řízením osudu bohužel dostalo.

 PP


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Nejtěžší otázka pro Trumpa: Jak dostat USA z okraje útesu smrti? Má napětí v Zálivu ještě mírové řešení? Řinčení, škrcení a vyhrožování. Jsou Saúdové opravdu kamarádi Ameriky? Válka s Íránem zničí svět

Nejtěžší otázka pro Trumpa: Jak dostat USA z okraje útesu smrti? Má napětí v Zálivu ještě...

Útoky na ropnou rafinerii v Saúdské Arábii: Otevření Pandořiny skříňky. Nyní není bezpečný vůbec nikdo. Příští dron může vyletět odkudkoli. Bude nutná kontrola nad každým územím? Možná uzrál čas k nové Jaltě

Útoky na ropnou rafinerii v Saúdské Arábii: Otevření Pandořiny skříňky. Nyní není bezpečný...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky