Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU

Názory čtenářů

Každý z těchto dopisů lze samostatně na internetu sdílet prostřednictvím jeho adresy (získáte kliknutím na jeho nadpis, nebo použitím tlačítka „Poslat e-mailem“).

Pokud nechcete, aby Váš dopis mohli číst také ostatní, prosíme – výslovně to ve svém listu uveďte. Stejně tak v případě, že nechcete zveřejnit své jméno, napište značku, pod kterou jej v rubrice Názory čtenářů máme uvést. Titulky uvozující jednotlivé dopisy jsou redakční. Případné odpovědi členů redakce jsou vyznačeny tučným písmem.

Telegraficky ze syrského bojiště

RU sa nezúčastňuje na oslobodzovaní Rakky. Hlavné bojové jednotky sú väčšinou zložené z sunitských Arabov z okolia Rakky, pretože pre miestne obyvateľstvo by bolo neprijateľné, aby ho oslobodili kurdské jednotky.

Prebieha masívne bombardovanie Rakky letectvom US a FR. Dôsledkom je veľký počet civilných obetí, napriek tomu však sa svetové médiá nezmieňujú o humanitárnej katastrofe. ISIL ešte kontroluje ostatných 15% územia SY.

Oslobodzovacie jednotky majú k dispozícii nadbytok rozličnej vojenskej techniky. Značná časť špeciálu bola prostredníctvom Saudskej Arábie a Kataru dodaná zo stredoeurópskych krajín (vrátane BG, ČR). US sa pri likvidácii ISIL na území Iraku a SY dokázali priamo dohodnúť s Iránom a nepotrebovali k tomu sprostredkovateľskú úlohu RU.

RU silne irituje americká vojenská základňa v sýrskom meste al-Tanf na hranici s Jordánskom. V oblasti nie sú žiadni ozbrojenci ISIL, takže prítomnosť US na tomto mieste nemá žiadny veľký význam. Naopak narastá počet ozbrojených útokov proti sýrskym vládnym jednotkám v tejto oblasti. RU sa domnieva, že ide o bojovníkov, ktorí dostávajú inštruktáž na základni USA. Spojené štáty popierajú takéto obvinenia a poukazujú na to, že ozbrojenci regrutujú z dvoch utečeneckých táborov v okolí.

Islamský štát definitívne prišiel o možnosť dobyť Damask. Sýrska štátnosť sa posilňuje, osobitne zlepšuje svoj výkon ekonomika, ktorá prechádza od vojnového hospodárstva na mierové využívanie. Postupne sa obnovuje jednotný hospodársky priestor na území SY. Vďaka vytvoreniu deeskalačných zón postupne miznú rôzne povstalecké checkpointy, ktoré sťažovali výmenu tovaru. Sýrska vláda má problém s nákupom obilia v  zahraničí, pretože dodávateľské krajiny sa obávajú negatívnej reakcie zo strany USA. RU už v tomto roku dodalo do SY 100 000 ton obilia a je nútené zvýšiť tieto dodávky na 1 milión ton. Sýrska vláda opätovne získala kontrolu nad ropnými náleziskami, čo zlepšilo jej finančnú situáciu.

Kdo je Drahoš?

Drahoš? Kdo je to Drahoš?

Tuto pertinentní otázku nedávno položil publicista Štěpán Kotrba, a vystihl tak, že o tomto prezidentském kandidátu veřejnost donedávna dohromady nic moc nevěděla.

Ale ten uchazeč nám teď už občas i něco vzkáže. Treba, že nejsme dost vyspělí na to, aby nám - až bude na Hradě - dovolil hlasovat v referendu o podstatných otázkách. Pro volbu prezidenta jsou naše hlasy sice ještě dobré, ale pak už spíš ne. Nebo nám sdělil, že pokud vítěz voleb nebude podle jeho měřítek jaksi politicky korektní, tak ho prostě premiérem nejmenuje. Nyní zase svérazně přistupuje k presumpci neviny - když se to nějak nehodí, tak na ni někdo nárok nemá, ale jiný, co se hodí, tak ano. A násilné akce Mašínů proti nevinným lidem schvaluje.

Už když působil na akademii, tak měl k zákonům dost 'pragmatický' přístup. Nejprve tam čtyři roky pracoval jako místopředseda, a pak osm let jako její předseda. Celkem byl tedy dvanáct let členem její Akademické rady, souvisle od roku 2005 do roku 2017. Jenže to bylo v jasném rozporu se zákonem o akademii. Ten říká, že Akademickou radu tvoří předseda, místopředsedové, předseda Vědecké rady a další členové volení ze členů Sněmu na základě návrhů z pracovišť akademie. Funkční období Rady je čtyři roky. Člen Rady může být do této funkce volen nejvýše na dvě po sobě jdoucí období.

Toto porušení zákona sice tehdy vyvolalo mediální kritiku, tu ale akademie zdánlivě odklonila obezličkou, že předseda se jako volí zvlášť. Bylo to jen zametání vážného problému pod koberec, planá, zavádějící a nepoctivá výmluva. Ze zákona jasně pro každého plyne osm let a dost. S tím, jak technicky volba probíhá, to nemá nic do činění. To platí i pro Drahoše. Zákon byl prostě hrubě porušen tím Drahošovým protiprávním působením v druhém období jako předseda. Holt, když někomu jde o důležitou funkci, tak se zákon jednoduše ohne.

Před časem jako jeden z prvnich podepsal akademickou vítačskou petici - to už totiž v tichosti v kavárně domlouval svou kandidaturu. Ve skutečnosti ale většina lidí na školách a ve výzkumu by se pod něco takového nepodepsala, dost klamalo pár zvučných jmen. Tehdy se proti té petici ozvali třeba Cyril Höschl a Karel Oliva. Jednak se vymezili proti tomu arogantně povýšenému tónu, kterým byla napsána. A pak proti její naivitě, která by jen zhoršila možnosti pro řešení velmi vážného problému. Ovšem - vítačskou petici si rozvracet nedáme. Rozvraceč Oliva ze dne na den přišel o zaměstnání v akademii - jako, že už nezapadá do profilu ústavu. Lingvista, který tam dělal ředitele a roky byl i předsedou Vědecké rady akademie. Tím se vyřešil i jiný problém - Karel Oliva uvažoval o kandidatuře v podzimních volbách předsedy akademie. S vyhazovem ta možnost však padla. Cyril Höschl je na tom lépe - působí totiž na univerzitě a na klinice.

Ostatně Olivův osud připomíná i dění kolem senátorky Synkové. I o ní se proslýchalo, že by mohla na podzim kandidovat na předsedkyni akademie, a dokonce, že by se ČSSD mohla pokusit postavit ji jako svého kandidáta na prezidenta. V obou případech měla rozumné šance uspět. Leč nekonvenovala akademickému lobby a jeho plánům. Zatímco roky se sama akademie výzkumy týmu Sykové kolem kmenových buněk chlubila, náhle vypukla mediální kampaň proti. A už se jí nikdo z akademie nezastal. Vzhledem k načasování pak už nepřicházela ani jedna její kandidatura v úvahu. Možná, že ta její klinická studie byla ještě předčasná, ale v medicíně výsledky jen na laboratorních zvířatech ještě jistotu nedávají. Jenže o to taky tehdy nešlo - senátorka Syková by prostě mohla jaksi stínit.

Drahoš sice říká, jak zvelebil demokratické poměry v akademii, ale skutečnost je poněkud jiná. Už jen prolomením zákona těmi dvanácti roky v Akademické radě si dost sám protiřečí. Ovšem - nikdo nechce dopadnout jako Karel Oliva, a tak se tam o těch prešlapech radši mlčí.

Marie Cibulková

Lidé, zvěř, nebo lidská zvěř?

Vážený pane Hájku,

jsem advokát, praktikující kalolík, otec dvou dětí. Se zájmem čtu Vaše komentáře, s Vaším pohledem se vesměs ztotožňuji a rovněž chápu Váš hněvivě ironický styl.

Váš poslední článek, kterým komentujete otřesné události z Rimini, mě ale zarazil. A sice konkrétně Vaše opakované označování násilnických uprchlíků za zvěř. Nemyslel jste to vážně? Vzhledem k Vašemu vyznání předpokládám, že šlo o neuváženou nadsázku způsobenou výbuchem spravedlivého hněvu.

Domnívám se, že takovéto excesy pomáhají protistraně, jsou chybou na kterou čekají a diskreditují Vaše jinak cenné kusy.

Budu vděčný za Vaše potvrzení mých domněnek. Zároveň vám přeji vše potřebné pro Vaší práci, která má smysl.

S pozdravem

T

 

Vážený pane T,

děkuji za reakci a omlouvám se, že v návalu práce odpovídám se zpožděním.

Také já chápu a rozumím Vaší námitce. Bohužel se s ní však neumím ztotožnit - ač bych rád. Uvedu alespoň základní důvody:

Především jsem v tom označení “zvěře” vycházel z autentické reakce znásilněných a přizabitých nevinných lidí. Právě oni je viděli jako “medvědy” a připadalo jim, že na ně útočí zvířata (bestie), nikoli lidé. A nešlo o přirovnání, ale konstatování faktu - právě tak to cítili.

To, že  jsme stvořeni k obrazu Božímu, ještě nezaručuje, že každý z nás, narozený jako člověk, člověkem zůstane. Jsem přesvědčen, že v nacistických lágrech (kde byl také můj otec) či v mnoha sovětských či Pol Potových gulazích nemučili lidi lidé, ale jejich strašlivá ďábelská karikatura. Možná i říci, že je to zvěř, je vůči zvířatům nespravedlivé (jak si všiml svého času už Voskovec s Werichem) - ale je to srovnání, které je člověku srozumitelné. Smečka útočící v nekontrolovaných pudech na bezbranné oběti velmi připomíná vlčí “lov”. A to už vůbec nemluvím o tom, že pro muslimy jsme - příznačně - “psi” (méně než “podlidi” pro nacisty).

Přesto Vaše rozpaky chápu. Jsme - ať si to uvědomujeme, nebo ne - vycepováni k tomu, abychom věci nenazývali pravými jmény. Je to faktická “ztráta slova” (jeho základního významu). Máme si myslet, že když používáme nepřípadné termíny, jsme “humanističtější”. To je však velký omyl - ostatně jako novověká koncepce “humanismu” sama. Ale to by bylo na delší povídání.

Obdobně je tomu s Vaším odkazem na mou křesťanskou víru: Sám Ježíš nazývá při setkání s kananejskou ženou její lid “psi” (Mt. 15, 21-28) - a teprve její víra jej přesvědčí, že je tomu v jejím případě jinak. A rozhodně nás nenabádá, abychom se nebránili - a není to ani v nejmenším rozporu s jeho evangeliem lásky a pokory. Ono je to prostě všechno trošíčku složitější - právě tak jako život sám, pokud na něj nehledíme jen ve zúženém výseku.

Zcela pak polemizuji se závěrem Vašeho dopisu, že “těmito excesy pomáháme protistraně a jsou chybou, na kterou čekají a diskreditují” naše snažení.

Milý pane T, je tomu právě naopak. Za excesy označují všechno, co jim nepomáhá nastolit diktaturu - i kdybychom jen tiše kňourali v koutku. Nečekají na nic, budou nás diskreditovat tak jako tak. Jiná věc, že mají takovou moc (finanční, mediální, politickou), že si to mohou mnozí zmanipulovaní lidé myslet. Tak tomu bylo ale vždy.

Bojujeme zdánlivě proti totální převaze “zaměstnanců” Zlého: Hovoří o lásce - a myslí tím nenávist. Hovoří o pravdě - a myslí tím lež. Hovoří o toleranci - a myslí tím na intoleranci ke každému jinému názoru a postoji. O to musíme být jednoznačnější. A  nebát se. Když Bůh s námi, kdo proti nám?, jak praví apoštol.

Ti útočníci byli opravdu lidská zvěř. A ta umí být horší, než zvěř skutečná”. Tak jsem to chtěl napsat. Pokud to vyznělo jinak, je mi to líto a jde jen o mou malou schopnost - o níž nepochybuji. Ale přesto se spolu se svými spolupracovníky pokouším mluvit dokud to půjde podle imperativu: “Vaše řeč budiž ano ano, ne ne.”

S mnoha přátelskými pozdravy

Petr Hájek

Rozdělená EU?

V deníku Právo vyšel minulý týden článek pana Jiřího Pehe, „Dvourychlostní Unie štěpí Visegrád“. Autor tohoto článku by velmi rád viděl Českou republiku více přimknutou k tzv. tvrdému jádru EU a domnívá se, že mít společné zájmy, jako má Maďarsko a Polsko je pro nás velmi špatné, ba přímo vražedné.

Nechápu jednu věc. EU je, resp. měla by být, společenstvím suverénních a rovnoprávných států. Proč se tedy poslední dobou objevilo její dělení na jakousi dvourychlostní EU, na staré a nové země, na tvrdé jádro a periferii? Není právě toto známkou jejího počínajícího rozpadu? Pokud se členské státy začnou dělit na ty, které jsou poslušné přáním Německa, (neboť Německo má bezpochyby v EU hlavní slovo a slabá Francie mu jen přikyvuje), a ty, které se ještě snaží rozhodovat o svých vnitřních záležitostech samy a svobodně, tak již nemůžeme mluvit o nějaké unii, ale spíše o počínajícím vzniku nových satelitů a kolonií.

Tak na nás „staré státy EU“ zřejmě také pohlížejí. Je to parné z jejich neustálého poučování, výhrůžek a vydírání i z jednání, ke kterým se vůbec neobtěžují přizvat ony „méněcenné“ členy. Navíc, historické zkušenosti nám ukazují, že bývalé evropské mocnosti, Francie a Velká Británie, nás, v případě nebezpeční, bezstarostně obětují, smlouvy - nesmlouvy. Nechápu tedy, proč by se pan Pehe o tolik raději přimykal více k Francii a Německu, než třeba Polsku.

A mimochodem, ono „tvrdé jádro“, (někdy bych spíše volil slovo natvrdlé), má v současné době tolik problémů a to nejen s tragicky nezvládnutou integrací přistěhovalců, ale i problémů ekonomických, sociálních a bezpečnostních, že naše přimknutí k němu, by zároveň znamenalo dopad těchto problémů i na nás.

A proto, jděme si svoji cestou, cestou, kde ještě zcela nezhynul zdravý rozum a nenechme se obalamutit hezkými slovy o spolupráci, semknutí a evropských hodnotách. To jsou pouze prázdná slova, která se v horších časech rozpustí jak pára nad hrncem.

Jan Souček

Plzeň

Proč je důležité bojovat za "rudého" Madura

Vážený pane Hájku,

s potěšením čtu již několik let Vaše články a jde jednoznačně o nejpodnětnější čtení z celého Protiproudu.

Po přečtení Vašeho posledního článku Jícen války nad Koreou se musím přiznat, že nerozumím jedné věci.

Píšete kromě jiného .....Výbušných míst na planetě po necelém roce jeho vlády nejenže neubylo, ale je jich víc. A jsou rozžhavená: Ukrajina a celá východní hranice Ruska, Jihočínské moře, Irák, Sýrie, Libye. Ale také Venezuela, kde americké tajné služby již rozjíždějí „barevnou revoluci“ podle známého scénáře. „Vývoz americké demokracie“ prostě pokračuje s neztenčenou silou.

Velice mě zaujala věta ohledně Venezuely, neboť mě tamní dění celkem zajímá. Vzhledem k tomu, že situaci v této latinskoamerické zemi označujete za další z "barevných revolucí", chápu Vaše sdělení tak, že tamní režim podle Vás nezavdává dostatek příčin pro skutečně masový a spontánní odpor domácího obyvatelstva. Pokud na svržení Madurova režimu musí pracovat zahraniční rozvědky (v čele s USA), chápu to tak, že tamní odpor není lidový a už vůbec není legitimní. Nechci Vám nic vkládat do úst, na druhou stranu se snažím Vašim dílům co nejlépe porozumět.

Pokud jsou moje skromné myšlenkové postupy správné, stojíte tedy v jednom ideovém šiku s panem presidentem Nicolasem Madurem pod společným rudým praporem? Nebo se ve svých závěrech mýlím a Vy jste to myslel jinak? Velmi Vás prosím o vysvětlení, protože já tomu prostě nerozumím.

Děkuji,

Váš oddaný čtenář Jiří Topka

 

Vážený a milý pane Topko,

děkuji za zajímavý dopis i dotaz. Jsem samozřejmě rád, že jste “oddaným čtenářem” Protiproudu a neméně mě těší, že nad našimi články přemýšlíte. Ono to spolu samozřejmě souvisí. Za ta léta, kdy Protiproud řídím, jsem si ověřil, že mezi našimi stálými čtenáři jsou převážně přemýšliví lidé. Někteří dokonce natolik, že si uvědomují, že při “inzertní blokádě”, které jako jeden z mála skutečně nezávislých webových názorových časopisů již dlouho čelíme, můžeme existovat jen z příspěvků našich skalních příznivců. Díky jim za to!

A pár slov k Vaší otázce: Venezuela je v komplikované situaci. Pád cen ropy, na němž je tamní ekonomika zcela závislá, způsobil rozvrat hospodářství. Prezident Maduro, nástupce Cháveze, je samozřejmě svérázná postava. Socialista latinskoamerického typu. To je něco zcela odlišného od neomarxistů evropských a severoamerických, kteří dnes ovládají politický a mediální mainstream: V Evropě přes Brusel (Socialistická internacionála), v USA přes “Deep State” (ony “bažiny”, které chtěl D. Trump vysušit - a jež nyní vysoušejí jeho - až k “mumifikaci”). A právě to odhaluje a zvýrazňuje celý problém.

V našich médiích, zvláště v ČT, sledujeme zcela jednostrannou interpretaci, která jako vždy věrně “opisuje” americká média Deep State: Lid se bouří proti Madurovi,  a ten potlačuje  odpor - a stává se prý diktátorem. Už to je zajímavý výklad. Pokud vím, slyšeli jsme odjakživa, že Maduro je diktátor - podobně jako iím údajně byl Chávez. Tak by si měli soudruzi novináři a politologové vybrat. Nemůžete se přece stávat někým, kým již jste.

Jenže ono je to samozřejmě ve skutečnosti tak, že Venezuela je politicky nesmiřitelně rozdělena. Právě tak jako veřejnost v USA. Právě tak jako veřejnost v evropských státech - ČR nevyjímaje. A nyní jde o to, že USA vyhrožují - Trumpovými ústy - té části venezuelské veřejnosti, kterou reprezentuje regulérně zvolený prezident Maduro, přímou vojenskou intervencí. Nebylo by to nic nového, Spojené státy, jak známo, zasahovaly v zemích latinské Ameriky vždy: buď přímou vojenskou akcí, nebo prostřednictvím CIA připravily státní převrat. V současné terminologii “barevnou revoluci”.

Jednu takovou úspěšně předvedly na Ukrajině, kde rovněž odstranily legálně zvoleného prezidenta - a dosadily za něj po státním převratu svou loutkovou juntu. Nyní ale na označují za agresora Rusko, uvalují na něj sankce kvůli Krymu, který Rusku vždy patřil (až do Nikity Chruščova, Ukrajince), ale jehož příslušnost k Ukrajině až do puče nikdo nezpochybňoval. Současně však otevřeně vyhrožují intervencí zemi, která se Spojenými státy nemá žádnou historickou souvislost, ani tam nežijí převážně Američané. Ale to je v pořádku, protože jde přece o tak chvályhodný “vývoz demokracie” západního typu.

Jinak řečeno: Je úplně jedno, co si kdo myslíme o Madurovi a vnitřním venezuelském politickém problému. Ten si ale musejí vyřešit Venezuelci bez jakéhokoli vnějšího zasahování. Což je samozřejmě požadavek iluzorní (hospodářský tlak USA a jeho vazalů a spojenců je obrovský). Ale Maduro se přesto drží, protože za ním stojí stále valná část veřejnosti (té chudší, která nemá na média žádný vliv) - a také armáda, což je jeho štěstí - a politická prozíravost. A tak už mu hrozí intervencí.

Jakmile bychom připustili, že intervence zvenčí je přípustná - ba dokonce morální - jsme ztraceni. Již zítra mohou například také k nám napochodovat “policejní sbory EU” - jakmile bude konstituována tzv. evropská armáda, jak se o to snaží Brusel, Berlín - a lidé jako premiér Sobotka. Repríza srpna 1968 je velmi reálná - a vlastně se již děje. Například různými “Centry proti dezinformacím”, omezováním internetu, svobody projevu (už se za to opět chodí do vězení) a tak podobně. Je to pořád totéž: imperialismus klasického typu - jen s novou (domněle) “lidskou tváří”.

Proto je tak důležité bojovat za “rudého" Madura alespoň narušováním jednolitého hlasu mediálního mainstreamu - tak jako v mnoha jiných tématech. A vůbec není důležité, zda s Madurovým pojetím socialismu souhlasíme, či si jej ošklivíme. To je přece věc Venezuelců.

Právě tak, jako má být politické uspořádání v Polsku věcí Poláků, v Maďarsku Maďarů, na Slovensku Slováků a v České republice Čechů, Moravanů a Slezanů - nikoli Bruselu či Berlína. Někdy prostě zapomínáme, jak je to všechno propojeno. Imperialismus mění kulisy a masky - podstatou ale zůstává.

Je Vám už můj postoj jasnější?

S přátelskými pozdravy

Petr Hájek

1 2 3 4 5 ... 75
REKLAMA

NEJČTENĚJŠÍ

Muslimové již zcela otevřeně vzkazují Evropanům: Jednoho dne to všechno bude naše. Století Velké výměny? Demografická sebevražda se prý blíží. Orbán a Wilders varují. Hůře než za morových ran či světové války

Muslimové již zcela otevřeně vzkazují Evropanům: Jednoho dne to všechno bude naše. Století...

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky