Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Velký pátek: Největší zlom v dějinách světa. Kristovo utrpení a smrt na Kříži se týká všech: dobrých i zlých. Zatmění na Golgotě jako znamení i pro dnešní dobu?

Velký pátek: Největší zlom v dějinách světa. Kristovo utrpení a smrt na Kříži se týká všech: dobrých i zlých. Zatmění na Golgotě jako znamení i pro dnešní dobu?

17. 4. 2014

Tisk článku

Redakce Protiproud přináší zamyšlení německého teologa katolického kněze P. Otto Maiera nad obětí na Kalvárii a zpochybňování Ježíše Krista současnými zákoníky a farizei

Římští vojáci obrali Ježíše o jeho oděv a přibili ho na trámy kříže. Potom vztyčili kříž, na němž visel přibitý. Pod křížem se shromáždilo velké množství lidí z celého Jeruzaléma. Všichni chtěli vidět, co se děje s Ježíšem. Ti jedni, protože se ukojí jejich nenávist a zuřivost odsouzením Nazaretského, ti druzí, protože truchlí pro Toho, který jim prokázal mnoho dobrého, a mají slzy v očích.

Ticho nad Kalvárií

Poprava je provedena. Vojáci si mezi sebe rozdělili jeho šat. Ale nad jednou suknicí, která je utkána z jednoho kusu, vrhají los, aby se dověděli, komu bude patřit. (Jan 19,23–24; Ž 22,19) Když slunce překročilo poledne, chvělo se nad horizontem města Jeruzaléma zvláštní znamení. Denní světlo náhle ztrácí svoji zářivou sílu a pomalu se začíná stmívat, zprvu nepozorovaně, potom se ale tma rozloží na celou zem. Jako by nastala noc. Tma trvá od dvanácti hodin v poledne až do tří hodin odpoledne. Mnozí zvědavci se bojí a zasaženi odcházejí domů. Někteří se zamyslí, uleknou se a hledí upřeně nahoru ke kříži. Dříve než opustí místo popravy, bijí se v prsa. Vždyť tma zřetelně ovlivňuje náladu na kalvárské výšině. Ale On visí přibitý na trámech kříže a zápasí ve smrtelném boji o každé nadechnutí.

PP

Zatímco až dosud se tam ozývaly pokřiky, výsměch a provokace proti Ukřižovanému, teď na pahorku všechno znatelně ztichlo. Jenom ti nejvěrnější tam zůstali s vojáky a vytrvávají. Postupně nastalo velké ticho. Je to ticho vyvolávající úzkost, ochromující, kterému se nemůže vyhnout žádný z přítomných. Doposud nemohli zákoníci a farizeové, ale také členové židovské velerady vykonat zadostiučinění, aby se zbavili nahromaděné zuřivosti proti Kristu.

Temnota nad Jeruzalémem 

Nedá se pochopit, že se vzdělaní a učení muži mohli chovat tak bláznivě, netaktně a dětinsky.  Křičí plni rozhořčení vzhůru k Přibitému na kříži: „Jiným pomáhal, sám sobě pomoci nemůže. Jestli je Mesiáš, Boží vyvolený, ať sestoupí z kříže, abychom to viděli a uvěřili!“ (Mk 15,31–32) Tím, že svůj vztek takto vykřičeli, vyjevili jenom svoji bezmocnou zuřivost, která se v nich nashromáždila už během veřejného působení Ježíšova, kdy ještě museli brát ohled na lid a veřejnost. Také vojáci se rouhají: „Když jsi židovský král, pomoz sám sobě!“ (Lk 23,37)

Ale kříž teď zahaluje temnota. Jak podivné! I když už sám visí na kříži, nutí své nepřátele k ústupu! Protože jako by nastala noc, lidé se rozcházejí, takže křiklounům chybí kulisa, kterou potřebují pro svůj protest. Náhle stojí osamoceni, a teď musí umlknout, protože jejich slabost je znovu viditelná.

Farizeové a zákoníci

Farizeové a zákoníci už dopředu zřetelně viděli, že celý Jeruzalém bude mluvit o zatmění v den Ježíšovy popravy. Protože znamení, která ten prorok, jak ho lid nazýval, uvedl, jsou ta znamení, která stále zasahují srdce lidí. Oni to viděli a jejich srdce dostala pohnutku k víře. Jeho znamení jsou nepřehlédnutelná. Ty mnohé zázraky, vzkříšení mrtvých, rozmnožení chlebů nebo zvěstování radostného poselství Božího. Ale oni, učenci z Jeruzaléma, se snažili zázraky na veřejnosti bagatelizovat nebo zapírat. Ale teď vzhledem k mnoha tisícům svědků je to nemožné.

V samotném procesu proti Ježíšovi se nikdo neopovažoval před veleradou přetřásat otázku zázraků. V našich dnech na počátku třetího tisíciletí se znovu opakuje, také v řadách profesorů, popírání znamení. Směle prohlašují, že prý Ježíš nekonal žádné zázraky. A prý ty divy, které vykonal, se staly na lidech psychicky nemocných a na lidech labilních, jimž zprostředkoval lepší sebevědomí, ale o skutečných divech se nedá mluvit. Ostatní vyprávění o zázracích v Písmu svatém, které Ježíš učinil, byla prý konstruována v povelikonoční době, aby se tak posílil význam mesiášské role Ježíšovy.

Co nesmí být, to také není pravda

Za těmito názory dnešní modernistické skupiny učenců stojí starý duch popírání farizeů a velerady, u nichž platí: „Co nesmí být, to také není pravda!“ A to proto, že žádný z členů velerady a z řad nejvyšších židovských kněží nevěřil, že by tento Ježíš z Nazareta mohl být Mesiáš nebo Syn Boží.

To je jejich předpojatost. Vždyť tisíce svědků, hodnověrných mužů a žen, kteří zázračné události viděli sami na vlastní oči a slyšeli vlastníma ušima, neplatí před domnělým tribunálem těchto pánů. Oni si myslí toto: Kdokoliv do pozemského světa vnáší něco nadpozemského, ten je podezřelý, vlastně nevěrohodný. Popírání zázraků je požadavek racionalismu, který se zásadně odvrací od nadpřirozených událostí a tváří se, jako by zázraky byly jenom kouzelné pohádky.

Tito popírači – a to je to groteskní – nezkoumají nikdy seriózně, co se stalo, a ukazují tím, že jejich názor není nic jiného, než zase jedna ideologie, tedy jedna pseudověda, která lidem sype písek do očí. Nechtít věřit, není to nakonec zvrácené, nepravdivé jednání jedné skupiny modernistického způsobu myšlení?

Zatmění v srdcích modernistů

Každý z těchto popíračů má možnost, aby si v podrobném zkoumání ověřil události z 13. října 1917 ve Fatimě – sluneční zázrak, který vidělo asi sedmdesát tisíc věřících i nevěřících. Každý z nich by mohl zkoumat Lurdy nebo život P. Pia v San Giovanni Rotondo. Musel by tam jenom zajet a prohlédnout si akta a vypátrat svědky, aby přezkoušel jejich věrohodnost.

Byla by to přímo jeho povinnost, přezkoušet, když chce obhajovat takovou pošetilou tezi, že neexistují žádné zázraky. Jestliže to nedělá, prozrazuje svoji neznalost. Potvrzuje tím své předsudky, z nichž se živí a jež se pokouší vnutit ostatním lidem. Nikoliv zprávy o zázracích jsou šarlatánstvím, ale popírač sám se svými předsudky je šarlatán. Vždyť to zatmění, které tenkrát leželo nad Kalvárií a nad Jeruzalémem, se zavrtalo lidem do srdcí a oni vylekáni se bili do prsou se slovy: „Bůh buď milostiv mně ubohému hříšníkovi.“

Žádný z těch, kdo tenkrát žili v Jeruzalémě, nemohl tmě utéci, museli ji přečkat. Ona je znamením toho, že na kříži visí Někdo, jehož utrpení a smrt se týká všech: dobrých i zlých.

Světlo

PP


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Františkův biják: Jen Mlčení anebo oslava selhání? Věrnost a odvaha se dnes nenosí. Kultura ve vleku úpadku ducha. Neznámá epocha dějin Země vycházejícího slunce. Všichni víme, komu se líbí. I ty, Martine?

Františkův biják: Jen Mlčení anebo oslava selhání? Věrnost a odvaha se dnes nenosí. Kultura...

Měsíc na obloze: Vládce noci i spolehlivý služebník lidí. Kde se vzal? Odpovědi hledejme v První knize Mojžíšově. Užívat viditelné a odhalit neviditelné. Dokonalé věci nevznikají samy od sebe

Měsíc na obloze: Vládce noci i spolehlivý služebník lidí. Kde se vzal? Odpovědi hledejme...

REKLAMA

NEJČTENĚJŠÍ

Volby v Německu: Jde o víc, než tušíme. Poprvé od války se může do parlamentu dostat opoziční strana. Proč jel Steinmeier do Prahy? Proč Merkelové bažiny nevěří průzkumům? Jejich obavy, naše naděje

Volby v Německu: Jde o víc, než tušíme. Poprvé od války se může do parlamentu dostat opoziční...

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky