Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
V celém mohamedánském světě jen dvě země respektují náboženskou svobodu vyznavačů Kristových: Sýrie a Jordánsko. Otázka zní: Církev netolerantní, její odpůrci tolerantní?

V celém mohamedánském světě jen dvě země respektují náboženskou svobodu vyznavačů Kristových: Sýrie a Jordánsko. Otázka zní: Církev netolerantní, její odpůrci tolerantní?

20. 12. 2013

Tisk článku

Radomír Malý v zasvěceném historickém výletu srovnává na faktech, o kterých se dnes nemluví, podstatné skutečnosti týkající se dnešních problémů Západu a muslimského světa

Protikatolická propaganda často zdůrazňuje: Církev ve středověku svojí intolerancí se ukázala být zaostalou vůči pohanům a mohamedánům, kteří projevili podstatně více snášenlivosti. Opravdu? Srovnejme si fakta:

pp

Pohanská Římská říše až do Konstantinova Milánského ediktu r. 313 krvavě pronásledovala křesťany, což je dostatečně známo. Ale od r. 381 za císaře Theodosia se křesťanství v Římské říši stalo státním náboženstvím. Kdy došlo po tomto datu ke krvavému pronásledování pohanů ze strany křesťanů? Je pravdou, že ve městech byl pohanský kult zakázán a dosavadní pohanské chrámy přebudovány na křesťanské (např. kostel Santa Maria sopra Minerva v Římě), protože křesťanská společnost nemohla trpět posvátnou prostituci, spjatou s pohanským kultem a v některých římských provinciích i lidské oběti.

Pohanské rituály včetně lidských obětí

Pohanské rituály byly tolerovány pouze na odlehlém venkově. Nikde se však nesetkáváme s násilným nucením ke křtu nebo dokonce s vězněním či popravami pohanů. Ti mají své vlivné zastoupení v senátu, v zemi funguje plejáda nekřesťanských škol, pěstujících platónskou filozofii. Tolerance křesťanského státu vůči pohanům stojí v příkrém protikladu k předchozí kruté intoleranci pohanského císařského Říma vůči křesťanům. V kterých učebnicích dějepisu se však žáci dozvědí tento rozdíl?

Velice oblíbeným šlágrem protikatolické agitace je údajná „snášenlivost“ mohamedánů.

Ani raně křesťanské christianizaci se nedá vytknout násilí vůči pohanům, jedinou výjimku představuje křest Sasů císařem Karlem Velikým, což ale vyvolalo kategorický nesouhlas církevních představených, zvláště panovníkova rádce mnicha Alkuina. O toleranci křesťanů vůči pohanům nejlépe svědčí fakt, že ještě roku 1169, tedy v době téměř už vrcholného středověku, se konaly na Rujaně bohoslužby ve Svantovítově chrámu ke cti tohoto pohanského boha. Pohanské kmeny oné doby se však chovaly ke křesťanům zcela jinak. Důkazem je množství katolických misionářů, kteří nalezli při svém hlásání Krista mučednickou smrt, sv. Bonifác u pohanských Frísů, náš sv. Vojtěch u pohanských Prusů atd.

Čtěte ZDE: Největší genocida dějin

„Snášenlivost“ mohamedánů

Velice oblíbeným šlágrem protikatolické agitace je údajná „snášenlivost“ mohamedánů. Skutečnost je taková, že muslimští nájezdníci v 7.- 8. století krvavým pronásledováním zcela zničili křesťanství v severní Africe, kalif Omar dal spálit alexandrijskou knihovnu, obsahující kromě antické literatury i křesťanské spisy. Na obsazeném Pyrenejském poloostrově sice mnozí kalifové v 9.-11. stol. byli vůči křesťanům tolerantní, ponechali jim chrámy a nebránili bohoslužbám, nicméně situace se pro křesťany podstatně zhoršila ve 12. stol.

Rostoucí perzekuce katolíků byla vlastní příčinou národně osvobozeneckého boje Španělů, tzv. reconquisty. Současní obdivovatelé tolerance mohamedánských Maurů, vládnoucích ve Španělsku, však zapomínají, že tutéž toleranci prokazovaly i křesťanské státy na Pyrenejském poloostrově vůči kultu Mohamedovu. Islám měl v Aragonii a ve všech dalších katolických knížectvích Španělska naprostou svobodu kultu až do 90. let 15. stol., kdy z politických důvodů byli všichni Arabové z Pyrenejského poloostrova vyhnáni, což se samozřejmě nedá schvalovat.

pp

Čtěte ZDE: Turecko dnešních dnů: Nad slavnou Hagií Sofií se smráká. Muslimové z ní chtějí opět udělat mešitu

Křižáci v Palestině

Náboženskou snášenlivost projevili i křižáci v Palestině. Faktem je, že dokud tam vládli arabští kalifové, nebyly dělány křesťanským poutníkům do Jeruzaléma žádné potíže, rovněž tak palestinští křesťané se těšili náboženské svobodě, proto také nikdo v Evropě nevolal po křížových výpravách. Situace se změnila až v 70. letech 11. stol., kdy Arabové byli z Palestiny vytlačeni Seldžuckými Turky, rovněž mohamedány. Ti se napáchali velkého množství těžko popsatelných bestialit vůči křesťanům, zejména vůči poutníkům na svatá místa, proto došlo ke křižáckým výpravám, které přes všechny chyby jejich vůdců byly obrannými a nikoli útočnými válkami.

Je bohužel pravdou, že r. 1099 křižáci v Jeruzalémě, jenž se jim nechtěl vzdát, vyvraždili značný počet muslimského obyvatelstva, což je nutno odsoudit (jak ostatně učinili i nositelé tehdejší církevní autority včetně papeže Paschala II.), nicméně je rovněž pravdou, že v latinském Jeruzalémském království měli mohamedáni plnou náboženskou svobodu, takže když r. 1183 upadl Jeruzalém opět do rukou Turků, kteří zajali posledního krále Quida, místní muslimové plakali a žádali, aby se katolické království vrátilo zpět. Pod křesťanským panovníkem se jim žilo lépe než pod tureckým sultánem – svým souvěrcem. Proč téměř nikdo nepoukáže i na tuto stránku dějin Církve, na tento příklad tolerance?

Trest smrti za vlastnictví bible

O skutečné „toleranci“ islámu vůči křesťanům nás nepoučuje pouze minulost, nýbrž i současnost. V celém mohamedánském světě jen dvě země respektují náboženskou svobodu vyznavačů Kristových: Sýrie a Jordánsko. Všude jinde zakoušejí křesťané větší či menší pronásledování, snad nejhorší v Saudské Arábii, kde podle zákona je možno uložit trest smrti za pouhé vlastnictví bible. V Sudánu a na některých ostrovech Indonézie (např. Molukki) probíhá už léta systematická genocida křesťanů za blahosklonného přihlížení OSN a dalších světových organizací.

To už je ale jiné téma, související s protikřesťanskými náladami dnešního světa, podléhajícího nejrůznějším novověkým –ismům. Sem patří i odpověď na otázku, proč právě Katolická církev musí být vylíčena v těch nejčernějších barvách jako „intolerantní“, zatímco všichni ostatní jako „tolerantní“. Touto problematikou se budeme ještě zabývat.

Immaculata

pp


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Františkův biják: Jen Mlčení anebo oslava selhání? Věrnost a odvaha se dnes nenosí. Kultura ve vleku úpadku ducha. Neznámá epocha dějin Země vycházejícího slunce. Všichni víme, komu se líbí. I ty, Martine?

Františkův biják: Jen Mlčení anebo oslava selhání? Věrnost a odvaha se dnes nenosí. Kultura...

Měsíc na obloze: Vládce noci i spolehlivý služebník lidí. Kde se vzal? Odpovědi hledejme v První knize Mojžíšově. Užívat viditelné a odhalit neviditelné. Dokonalé věci nevznikají samy od sebe

Měsíc na obloze: Vládce noci i spolehlivý služebník lidí. Kde se vzal? Odpovědi hledejme...

REKLAMA

NEJČTENĚJŠÍ

Volby v Německu: Jde o víc, než tušíme. Poprvé od války se může do parlamentu dostat opoziční strana. Proč jel Steinmeier do Prahy? Proč Merkelové bažiny nevěří průzkumům? Jejich obavy, naše naděje

Volby v Německu: Jde o víc, než tušíme. Poprvé od války se může do parlamentu dostat opoziční...

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky