Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Dějiny novověku jako

Dějiny novověku jako "čekání na Godota“. Otázka zní jinak: Umíme vůbec čekat?

8. 12. 2013

Radomír Malý připomíná, že adventní doba je dobou čekání na vstup Boha do lidských dějin a spolu s tím i do naší duše a našeho osobního života

Je zde advent, doba, jež nám má připomenout, že starozákonní Izrael očekával příchod Mesiáše. Ten se uskutečnil v osobě Ježíše Krista. Čekání je nedílnou součástí lidských dějin. Jenže umíme opravdu čekat?  G.K.Chesterton ve své "Ortodoxii" napsal: "Náš věk je už jen věkem stagnace a odpočinku."

pp

Lidské dějiny novověku se staly "čekáním na Godota". Jedná se o vybájenou postavu absurdního dramatu Samuela Becketta, kdy dva tuláci očekávají jeho příchod, aby změnil jejich osud k lepšímu. Ten ale nepřichází, oba mužové už se smířili s tím, že asi nikdy nepřijde, ale místo aby odešli a něco dělali, tak dál líně leží a nehnou se ze svého místa pod stromem.

Čekání na Godota

Tak vypadá lidstvo současné epochy: unavené neustálým čekáním na změnu k lepšímu, která nikdy nepřišla, i když ji pořád slibovaly rychle se střídající ideologie osvícenství, liberalismu, komunismu, nacismu atd. Nejenže nedošlo k nápravě zla, nýbrž naopak k jeho prohloubení a rozmnožení. Moderní člověk už je proto otrávený tímto neustálým čekáním, které navzdory krvavým revolucím a genocidám nevedlo k žádnému pozitivnímu výsledku. Už nečeká vůbec na nic, chce jen žít, užít si a přežít, nic jiného jej nezajímá. Lidstvo 21. století se odnaučilo čekat, neboť čekání jej totálně zklamalo.

Jenže chyba není v samotném čekání, ale v tom, že moderní člověk čekal a čeká špatně. V tom se podobá starozákonnímu Izraeli. Ten netrpělivě vyhlížel Mesiáše, jenž by jej vysvobodil z poroby cizích národů a ustanovil pro něj ideální život na této zemi. Takový Mesiáš však nikdy nepřišel. Ježíš Kristus nabídl nikoli ráj v tomto životě, ale na věčnosti. Přišel osvobodit člověka nikoli od pozemských tyranů, neboť jejich nadvláda je pouze dočasná a rychle končí, ale od tyranů věčných, od démonů v pekle - a zaplatil za to svou vlastní krví na kříži. Nedává člověku úspěch a blaho na této zemi, neboť to všechno pomíjí, ale na věčnosti v nebi.

pp

Čtěte ZDE: Bez Adventu nejsou Vánoce: Jestli v nadcházejících dnech někde smýčit, tak jsou to především kouty našich duší

Co očekáváme od Kristova příchodu?

Toto Kristovi současníci neočekávali, tím z velké části pohrdali, proto ho přivedli až na kříž. Zklamal jejich očekávání, protože čekali špatně, čekali něco jiného, než on nabízel a nabízí. A jak jsme na tom my, dnešní katoličtí křesťané? Co očekáváme od Kristova příchodu? Ten se uskuteční nejen na konci světa, ale u každého z nás v okamžiku smrti. Čekáme na něho opravdu s radostí? Těšíme se na věčný život ve společenství s ním?

A nemusíme toto očekávání spojovat pouze s okamžikem smrti. On přijde vždycky, když jej o to poprosíme a budeme si jeho příchod přát: přijde do našeho srdce, do našeho nitra. Chce to jen jedno: přijmout jeho skutečnou nabídku na proměnu života a růst v dobru, a neplést si jej - jak to dělali jeho současníci v Palestině - s nositelem ryze pozemských a pomíjivých dober a s budovatelem pozemského blahobytu.

Očekávání pravdivého Boha

Na takového Mesiáše čekáme a můžeme si být jisti, že toto čekání nás nikdy nezklame. Tuláci z Beckettova dramatu čekali na Godota, což v poněkud nepřesném překladu znamená "bůžka". Očekávali pohanskou náhražku místo opravdového Boha. Tou je každé přednostní očekávání blahobytu, kariéry, úspěchu a požitků, které vždycky dříve nebo později zklame. Očekávání pravdivého Boha je však něčím úplně jiným: jde o Boha v jeslích, Boha ztotožňujícího se s každým z nás a působícím naši proměnu tak, abychom byli schopni věčného života spolu s ním v nebi.

Takové čekání se nikdy nemine účinkem. S touto radostnou jistotou proto prožijme advent, dobu čekání na opravdový vstup Boha do lidských dějin a spolu s tím i do naší duše a našeho osobního života.

Immaculata

pp


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Františkův biják: Jen Mlčení anebo oslava selhání? Věrnost a odvaha se dnes nenosí. Kultura ve vleku úpadku ducha. Neznámá epocha dějin Země vycházejícího slunce. Všichni víme, komu se líbí. I ty, Martine?

Františkův biják: Jen Mlčení anebo oslava selhání? Věrnost a odvaha se dnes nenosí. Kultura...

Měsíc na obloze: Vládce noci i spolehlivý služebník lidí. Kde se vzal? Odpovědi hledejme v První knize Mojžíšově. Užívat viditelné a odhalit neviditelné. Dokonalé věci nevznikají samy od sebe

Měsíc na obloze: Vládce noci i spolehlivý služebník lidí. Kde se vzal? Odpovědi hledejme...

REKLAMA

NEJČTENĚJŠÍ

Volby v Německu: Jde o víc, než tušíme. Poprvé od války se může do parlamentu dostat opoziční strana. Proč jel Steinmeier do Prahy? Proč Merkelové bažiny nevěří průzkumům? Jejich obavy, naše naděje

Volby v Německu: Jde o víc, než tušíme. Poprvé od války se může do parlamentu dostat opoziční...

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky