Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Modlit se za změnu papeže: Dovolené a doporučeníhodné. Jedno obrovské riziko. Prozřetelnost určí nejlepší cestu. Co lze dělat pro záchranu obecného dobra? Válka jako extrémní projev lásky. Důvěrnost s Bohem

Modlit se za změnu papeže: Dovolené a doporučeníhodné. Jedno obrovské riziko. Prozřetelnost určí nejlepší cestu. Co lze dělat pro záchranu obecného dobra? Válka jako extrémní projev lásky. Důvěrnost s Bohem

28. 7. 2019

Tisk článku

Don Elia ujišťuje, že usilovat o výměnu hlavy církve v současné situaci je takřka nutností - a vysvětluje, jakou cestou na to nejlépe jít

Žádat od Boha, aby ukončil tento pontifikát a dal světu a církvi nového papeže, není projevem nerozumnosti, pýchy ani lehkomyslnosti. Jedná se o obětování modliteb a pokání na úmysly Neposkvrněného Srdce Panny Marie, mezi které jistě patří reforma a očištění církve, a k tomu volba nového nejvyššího pastýře, který by důstojně plnil své poslání.

Nikdo nechce udělovat příkazy Bohu ani znásilňovat jeho nejsvětější vůli. Právě proto, abychom nebloudili, svěřujeme všechno naší Prostřednici u Vykupitele, protože ona zná lépe než kdokoliv jiný jeho záměry a touhy a obětuje mu naši prosbu a oběť z toho nejlepšího důvodu, aby je očistila a zdokonalila, a učinila tak přijatelné pro božský Majestát.

Nemůžeme pochybovat, že ve shodě s vůlí svého Syna také ona chce, aby církev bojující vyšla ze strašné krize, do které se propadla, aby se od základu obnovila a opět vydávala nebeské světlo ku prospěchu svých údů a obrácení nevěřících.

Tak jako Abrahám 

V této naději je dovoleno domnívat se, že nebi je milá prosba o nejvyššího pastýře, který plní svou službu způsobem přiměřeným jejím cílům, a nikoliv naopak. Ke způsobu změny přenecháváme Pánu absolutní svobodu volby, jak se má uskutečnit, zda sesazením, obrácením, nebo demisí, to už stanovila Prozřetelnost, ale naše podpora je zajisté relevantní, jakožto od věčnosti předvídaná jeho božskou vševědoucností.

Idea určit termín není nic hazardního, protože vyjadřuje důvěru v toho, s kým důvěrně rozmlouvá, koho přijal mezi své přátele a kdo se stará naléhavě o neodkladný zásah a odevzdává se zcela jeho svrchovanému rozhodnutí.

Abrahám si dovolil smlouvat o minimum deseti spravedlivých, aby Sodoma byla zachráněna, ale nic mu nebránilo předložit Bohu návrh, zda by nepostačilo obrácení pouhých dvou obyvatel. Skončení lhůty nevystavuje nebezpečí spásu duší, když uvážíme, že Boží milosrdenství nabízí každému člověku nesčetné příležitosti k obrácení, a ten, kdo je všechny promarní, si je nezaslouží. Je možno si dokonce přát něčí smrt, aby se vyhnul věčnému trestu, nebo pokud je zavržen, aby jeho pekelný trest byl snesitelnější. Svatá Rita žádala Pána, aby zemřely její děti, a byla vyslyšena.

Čtěte ZDE: František: Antipastýř ve službách nepřítele? Probuďme se z narkózy! Totální demoralizace je na obzoru. Kapitální blud a urážka všeho svatého. Zvrácenost a zrada, jež historie nepamatuje. Nad propastí

Výměna papeže sama nestačí

Všem je snad známa skutečnost, že krize je tak hluboká a rozšířená na všech úrovních pozemské církve, že k úplnému překonání by změna na Petrově stolci nestačila. Ta by měla být při nejmenším počátkem nápravného procesu, pokud by to Boží milosrdenství připustilo. Ostatně je zde evidentní riziko, že z příštího konkláve vzejde postava ještě horší, ale právě proto by bylo třeba vytrvat ještě více v modlitbě a pokání. Hodnotit současný stav způsobem ryze pozemským bez připuštění hypotézy, že Všemohoucí nás může překvapit proti všemu předvídání, je v rozporu s křesťanskou nadějí.

Mám dojem, že určití hráči na klávesnici jsou příliš nakloněni řešením příliš byzantinským, ale opomíjejí vyvodit ze svého magisteria také důsledky pro život. Dnešní podmínky církve a duší jsou tak těžké, že není možno stáhnout se do pohodlí naukových zákopů a odtud házet anatemata, která nenarušují klid života a hrát si tak na nesmiřitelné inkvizitory, ať se jedná o kohokoliv.

Jestliže Spasitel naopak stanovil, že nadešla hodina, aby se jeho Nevěsta připojila k jeho utrpení a sdílela je mysticky až k smrti s výhledem na budoucí triumf, všechno to, co jsme vykonali, bude sloužit k tomu, abychom byli schopni tuto zkoušku vydržet, abychom mohli vystoupit za Mistrem na Kalvárii a zůstat pevní po boku jeho Matky.

Jeho nejmladší učedník spočíval během večeře dlouho na jeho srdci, ze kterého získal – jak tvrdí Otcové – poznání božských tajemství a – odvažujeme se dodat – i sílu neodloučit se od Něho ani pod křížem. Tím nebo oním způsobem naše modlitby a pokání mohou přinášet ovoce: je-li stanoveno, že půjdeme vstříc izolaci exilu nebo i mučednictví, co nás může lépe připravit? V každém případě skutky horlivé zbožnosti by prohloubily naši důvěrnost s Pánem, kterou potřebujeme, abychom dobře pochopili jeho záměry a vytrvali až do konce.

Čtěte ZDE: František Iljič 2018: Po sto letech je zpátky. Stejná strategie, metody i odhodlání. Revoluce zatím nedosáhla svého cíle. Sexuální devianti jako důsledek koncilu. Církev nevzkvétá. Zachrání ji tentokrát laický odpor?

Forma boje

Život křesťana není ryzí politická bojovnost a ještě méně fanatické náboženské násilí. Autentický věřící je ten, kdo touží především poznat Ježíše Krista a je připraven mít účast na jeho utrpení až do podobnosti ve smrti, aby tak mohl mít podíl na jeho slavném zmrtvýchvstání. I v případě, že záchrana obecného dobra a těžké hrozby pro nesporné hodnoty víry ho nutí sáhnout ke zbrani, jak tomu bylo ve Vendée v době teroru nebo v Mexiku pod zednářskou vládou, nabádá ho k tomu horlivost pro Boží slávu a spásu duší. Jinými slovy, jde o extrémní projev lásky, jaká plane v srdcích těch, kteří jsou vnitřně spojeni s Pánem, a nemohou tedy strpět, aby byl nepřijatelným způsobem urážen za velkého nebezpečí, že mnoho lidí bude vystaveno bludu a skandálu v životně důležitých otázkách.

Výdobytky moderního státu (které by měly sloužit ochraně bezpečí a svobody občanů, ale ve skutečnosti vystupují v podobě stále útočnější kontroly), činí dnes ozbrojené vystoupení spíše nemyslitelné; scházely by k tomu i ony nezbytné vnitřní rekvizity, jako je statečnost, odříkání a ochota k oběti. To nám ovšem nebrání investovat morální a duchovní energii do křížového tažení modliteb a pokání, neboť neexistuje vnější nasazení, které by nevyžadovalo také vnitřní úsilí.

Vnitřní důvěrnost s Bohem je podmínkou, která činí skutky zbožnosti skutečně účinné v nadpřirozené rovině: jen díky jim se můžeme dotýkat jeho Srdce a přimět ho, aby nás vyslyšel, při čemž čím vroucnější bude naše láska, tím více mobilizuje plody milosrdenství. Již to je jeho dar působení Ducha Svatého, ale záleží jen na nás, abychom je přijímali a uskutečňovali. Ať už se stane cokoliv, naše úsilí pomůže církvi mnohem více, než si umíme představit.

Ostatně důvěrnost s Bohem je podstatou naší budoucí blaženosti, proto úsilí o upevnění spojení s Bohem rozmnožuje naše nezbytné zásluhy a bude již nyní předchutí onoho Života.

Zdroj.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Františkův plán: Ráj na zemi bez Boha? Zhoubná synoda právě probíhá. Nejvyšší entitou je prales. O spáse duší ani slovo. Rezignace na rozum. Boží zjevení je nadbytečné? Pojďme se evangelizovat třebas lidojedy

Františkův plán: Ráj na zemi bez Boha? Zhoubná synoda právě probíhá. Nejvyšší entitou...

Halík o Gottovi: Posoudil a odsoudil se sám. Hanba jej musí přímo fackovat. Zaslouží si zpěvák katedrálu více než Václav Havel? Hvězda normalizační sociologie by měla mlčet. Slova poručíka Colomba

Halík o Gottovi: Posoudil a odsoudil se sám. Hanba jej musí přímo fackovat. Zaslouží si...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky