Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Hořící katedrála: Čemu věří ty udivené tváře? Nové božstvo Evropy. Lépe chrám zdevastovat než znesvětit. Není místa pro živé ani pro mrtvé. Notre Dame není zas taková škoda. Prorocká slova Marcela Prousta

Hořící katedrála: Čemu věří ty udivené tváře? Nové božstvo Evropy. Lépe chrám zdevastovat než znesvětit. Není místa pro živé ani pro mrtvé. Notre Dame není zas taková škoda. Prorocká slova Marcela Prousta

26. 5. 2019

Tisk článku

Alessandro Gnocchi se během všeobecné hysterie okolo hořící pařížské katedrály začetl do jednoho velmi hlubokého prorockého článku z počátku 20. století

"Předpokládejme na okamžik, že katolická víra před staletími vyhasla a tradice o jejím kultu jsou zcela ztraceny". 

Tak začíná jeden článek, který napsal Marcel Proust 16. srpna 1904 v "Le Figaro".

Měl titulek "Smrt katedrál" a byl reakcí na pocity, které autor prožíval, když došlo ve Francii k odluce církve od státu: na rušení kultovních míst, inventářů a konfiskaci církevního majetku francouzským státem, na zřízení "kultovní policie" a všechno ostatní, co provází zrození laicismu. Svatý Pius X. nařídil francouzskému episkopátu, aby se nechal okrást o všechno a v absolutní chudobě setrval u pastoračního mandátu: zachovat a předávat víru.

Nové božstvo?

S rizikem, že se budu jevit jako člověk postrádající schopnost empatie, musím přiznat, že jsem si vzpomněl na tento Proustův článek, když jsem pozoroval na hořící katedrálu Notre Dame v Paříži. "Předpokládejme na okamžik, že katolická víra před staletími vyhasla a tradice o jejím kultu jsou zcela ztraceny": Po více než jednom století už nemusíme něco takového předpokládat, nýbrž můžeme to v Evropě téměř  konstatovat. Proustova literární reakce na barbarství laicismu se stala jakoby certifikátem ještě barbarštějšího díla v církvi, která přestala věřit v Krista, protože staré náboženství "vyhaslo a tradice o jejím kultu jsou zcela ztraceny".

Komu a čemu ještě věří ty udivené tváře, které se objevovaly na obrazovce a na prvních stránkách novin? Čemu se chodily klanět, pokud k tomu vůbec byly vychovány, když vstupovaly do svatého prostoru a zdí Notre Dame? Kolikrát asistovali a schvalovali profanaci chrámu a účastnili se obřadů, které neobsahovaly nic křesťanského? Notre Dame, ona pravá, ona víra v Ježíše Krista, tvrdší než velkolepé gotické kvádry a vzpínající štíhlé klenby sahající k nebi, nevyhořela snad dávno srdcích těch katolíků, kteří ji znesvětili a redukovali na chatrč novocírkve? Není snad už zbourána v srdcích pastýřů mrtvých duší, kteří do ní vpustili vlky žíznící po beránčí krvi?

"Předpokládejme na okamžik, že katolická víra před staletími vyhasla a tradice o jejím kultu jsou zcela ztraceny". Už to nepředpokládáme, dnes už to víme. Máme to před očima, a právě to bolí daleko více než plameny, které se zvedají k nebi na bezbožeckou Paříží, která přijímá stejným způsobem vpád smrti při sprosťárnách v Bataclanu a činí světce z rouhačů v Charlie Hebdo - s požehnáním toho, kdo by měl pečovat o zachování víry uvnitř Notre Dame, a místo toho prodal víru za jedno pomilování se světem. "Notre Dame je místo pro křesťany, ale i pro toho, kdo není křesťan", pospíšili si s prohlášením pastýři mrtvých duší a naráželi tím na duše, které zemřely na laicismus. Protože všechno je už stejné, svatost i hřích, spása i odsouzení, Kristus i Antikrist.

Novým božstvem je Velká Indiference oslavovaná uvnitř starých katedrál, které jsou již mrtvé. Jsou již mrtvé, jak píše Proust, protože jsou životaschopné jen skrze víru těch, kteří je budovali a kteří v nich dále přebývají. 

Čtěte ZDE: Znamení všeho, co ztrácíme: Mene Tekel. Notre Dame zapálena? Nejen duše Francie umírá. Hysterie ubohých bělochů. Muslimové na pochodu. Hoří křesťanství i celá západní civilizace

Nedělitelný celek

Proust píše: "Předpokládejme tedy, že jednoho dne odborníci na dokumenty obnoví obřady, které se kdysi slavily a pro které byly katedrály postaveny, které měly přesně onen význam a onen život, bez kterého by byly vždy jen mrtvou literou; a předpokládejme, že někteří umělci posedlí snem obnovit na chvíli život oněch velkých mlčenlivých chrámových lodí, by dokázali aspoň na hodinu obnovit podívanou na mystické drama, které se zde kdysi odehrávalo za zpěvu a vonného dýmu (…) Není možno se ubránit zvolání: Ach, oč krásnější byly ony svátky v době, kdy zde byli kněží, aby slavili obřady a to nikoliv proto, aby ceremonie posloužily literátům jako námět, nýbrž jen proto, že měli stejnou víru jako umělci, kteří vytesali poslední soud v tympanonu portika a zpodobňovali životy světců ve vitrážích apsidy. Jako celek dokázalo toto dílo nejlépe promlouvat, když na hlas kněze všechen lid odpovídal a skláněl kolena při zvonku k pozdvihováni, a to nikoliv jako by šlo o něco retrospektivního, něco na způsob chladné stylizované stafáže, ale protože i oni všichni, stejně tak kněz a sochař, i oni, lid - věřili."

Jenže dnes naopak již nevěří. Nevěří věřící ani jejich pastýři. A katedrály umírají, protože již není pravdou to, co Proust mohl ještě napsat na počátku minulého století: "Je možno říci: díky tomu, že katolická církev setrvává u stejných ritů a na druhé straně u stejné katolické důvěry ve francouzská srdce, jsou katedrály nejen nejkrásnější ozdobou našeho umění, ale samy žijí svým integrálním životem, neboť udržují a zachovávají si vztah k onomu cíli, pro který byly zbudovány."

Za našich dnů však spatřily chrámy něco horšího než plameny, které spalují trámy, ničí malby a vitráže, strhávají věže. Byly znesvěceny skrze obřady se zvrácenou vírou, slavenými se souhlasem toho, kdo pak pláče nad jejich zkázou v přímém televizním přenosu; "jenže", jak připomíná Proust, "lépe je chrám devastovat než znesvětit. I když je sám zmrzačen, dokud se v něm slaví mše, uchovává si ještě svůj život. Ode dne, kdy je znesvěcen, je mrtvý, i když je ještě chráněn jako historická památka, s novými skandálními obřady je už jen pouhé muzeum. Můžeme kostelům říct to, co Ježíš řekl svým učedníkům: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život (Jan 6,55). Tato slova tak tajemná a tak hluboká, která Spasitel pronesl, jsou v tomto novém pojetí jen axiomem estetiky a architektury. Když oběť těla a krve Kristovy, autentická oběť Mše svaté již nebude v chrámech přinášena, nebude v nich život. Katolická liturgie tvoří jednotu s architekturou i sochařskou výzdobou našich katedrál, protože mají svůj kořen v jediné symbolice. (…)."

Napomenutí 

"Nedávno jsme říkali, že v katedrále jsou takřka všechny obrazy symbolické. Některé z nich však takové nejsou. Jsou to obrazy a sochy těch, kteří přispěli svými denáry na výzdobu katedrály, chtěli si zde trvale zachovat místo, aby mohli z balustrády, z niky nebo obrazu ve vitráži mlčky sledovat obřady a účastnit se tiše modliteb in saecula saeculorum. (…) Přicházeli do chrámu, zaujímali své místo a chtěli si je zachovat i po smrti, aby mohli dále jako za dob svého života sledovat oběť, aby zobrazeni na mramorovém hrobu mohli lehce otáčet hlavu na evangelní nebo epištolní stranu, aby lépe slyšeli, a cítili přitom u svého jména připojené květnaté ornamenty a vznešené iniciály... (...)"

Jenže v katedrálách už není místo pro živé, kteří chtějí zemřít v Kristově náruči, ani pro mrtvé, kteří již v oné blaženosti žijí. Proto po pěti minutách sledování plamenů a tváří, které jsem nedokázal pochopit, stejně jako nechápu laické obřady s křesťanskou symbolikou, vypnul jsem televizor a šel si číst Prousta. 

Přemýšlel jsem o tom, jak jsme se vzdálili a jak jsme zapomněli na napomenutí Pia X. francouzskému episkopátu a celému světu všech dob: Klidně se nechat oloupit - ale zachovat si v absolutní chudobě své pastorační poslání: víru a její předávání.

Zdroj.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Bergogliovy provokace: Uctívá Vatikán zmrzlé dětské oběti? Přestupky a pohoršení se již nedají spočítat. Co bude dál? Napomenutí papeže s bolestí a láskou. Je islám dobrý? Na cestě do věčné záhuby

Bergogliovy provokace: Uctívá Vatikán zmrzlé dětské oběti? Přestupky a pohoršení se již...

Maria 2.0: Feministky se povýšily nad Matku Boží. Vzpoura proti pokoře a nová sexuální morálka. Prohnilá hierarchie to podporuje. Jak reagují věrné ženy? Zlo přichází v dějinách obvykle z Německa

Maria 2.0: Feministky se povýšily nad Matku Boží. Vzpoura proti pokoře a nová sexuální...

NEJČTENĚJŠÍ

Společná sebevražda pučistů na Letné: Kdyby trapnost nadnášela. Ten v hnědém stejnokroji to zase nezvládl. Soros mu i tak zaplatí. Pražáci slavili převrat k další totalitě. Kalousek na hrad? Ultimátum demokracii

Společná sebevražda pučistů na Letné: Kdyby trapnost nadnášela. Ten v hnědém stejnokroji...

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky