Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Náš čas je nemocen: Hříchy jsou ctnostmi, zločiny jsou obhajovány. Přímá výchova ke zkáze? Plánované pěstování revolucí? O budoucnosti a konci. Prorocký hlas z předminulého století. V čem je dnešní zlo jiné?

Náš čas je nemocen: Hříchy jsou ctnostmi, zločiny jsou obhajovány. Přímá výchova ke zkáze? Plánované pěstování revolucí? O budoucnosti a konci. Prorocký hlas z předminulého století. V čem je dnešní zlo jiné?

2. 12. 2018

Tisk článku

Redakce Protiproud přináší list německých biskupů z konce 19. století, nad jehož prorockým obsahem dnešního čtenáře mrazí

Hlasy Svatováclavské, ročník XXIII, č. 1 - 6 z roku 1923 uveřejnily zkrácený překlad knihy V. H. Honerta, faráře v Blankenheimu O budoucnosti katolické církve a konci světa ve světle předpovědí Pána Ježíše a proroctví svatých a světic Božích. Mezi těmito proroctvími najdeme řadu proroctví, která jsou dnes citována jako velmi aktuální.

V poznámkách k textu je uveřejněna také podstatná část pastýřského listu, který vydali němečtí biskupové ještě o čtvrť století dříve již na konci 19. století.

Tento pastýřský list stojí opravdu za přečtení. Dnešního čtenáře překvapí, jak dávno už se objevuje obraz žalostného úpadku církve a společnosti a jak bystrozraký a odpovědný se jeví tehdejší německý episkopát ve srovnání se současným.

Pravda nedozná pokoje

Náš čas jest nemocen a velmi nemocen. A proč jest nemocen? Protože odhodil chléb spásy, protože vším svým myšlením a jednáním nese se toliko k tvorům, ke světu a protože dle starého pyšného podskoku na místo Boha dosadil si člověka. Bez víry svrhnul Krista s nebes, bez lásky, jež jedině z víry se rodí, a bez naděje, jež k nadpozemské vlasti povznáší ducha i srdce, klesl se vší svou snahou a s celou svou podstatou v požitkářství tak, že ještě nikdy, co křesťanství hlubokou touhu lidského srdce pozvedalo z věcí časných do věčnosti, nadvláda těla nebyla tak velikou a všeobecnou, jako za našich dnů.

Komu se zdá, že tato domněnka je příliš krutou, ten nechť pohlédne k životu a skutkům dítek tohoto světa a pozoruje, kam směřují jich touhy a činy, snahy a práce, oběti a nadšení, umění a vědy a zajisté shledá, že vše toto je ovládnuto zájmy toliko pozemskými a že všecko, co z toho pochází, je blouznění nebo docela přetvářka a šílenství.

Proto, kdo opováží se z podobného úsilí přítomný svět vyrušovati, anebo jej upozorňovati na to, co shůry jest, se zlou se potáže. Proto bouří se proti církvi a vzniká bázeň před rozvojem její moci. Proto tolik námitek proti mnohým změnám a násilí k udržení jich v nízkosti.

Proto také církev nemá pokoje a nebude ho míti, leč by svého poslání se vzdala a přijala učení, zákony a bohoslužbu v duchu nynějšího světa.

Čtěte ZDE: Osvobodili jsme se od dobra: Schyluje se k rozhodujícímu střetu mezi syny Božími a syny Zlého. Ne všechny divy a zázraky jsou od Boha. Vraťme se k Panně Marii, choďme se jí poklonit. Zasvěcený měsíc osudového roku

Dítko naší doby

Namítá-li se však dle staré již lehkomyslné a povrchní výčitky, že toto vše již tu bylo a že vše v životě našem se jen opakuje, ba že tělo vždy se vzpírá duchu a že smyslnost vždy mívala velkou moc, nechceme toho upírati, ale přímá výchova k smyslnosti, oslavování smyslnosti a život v moři smyslnosti, kdy hlava člověka své myšlení docela od nebes odvrací a jedině k zemi je řídí, k té zemi, jíž se má každý toliko nohami dotýkati, to je dítkem naší doby a vlastní její známkou.

Neříkejte také, že vždy panovaly bludy, nepravé, zkázonosné a bohaprázdné nauky, jež měly své hlasatele a přívržence, neboť ani toho neupíráme, ale ochrana těchto nepravých a bohaprázdných nauk, rovnocennost jich s pravdou a rozšíření jich ve všech vrstvách lidské společnosti, to je dítkem naší doby a vlastní její známkou.

Neříkejte, že vždy byly hříchy a nepravosti, zločiny a prostopášnosti nejhrubšího zrna, neboť neupíráme toho, ale pohrdání pokáním nad hříchy, obhajování hříchů, vychloubání se jimi a prohlašování hříchů za ctnosti, to je dítkem naší doby a vlastní její známkou.

Neříkejte konečně, že vždy byly vzpoury proti Bohu, církvi a zákonné vrchnosti, ježto ani toho neupíráme, ale v civilizovaných státech dovolované ohnisko vzpoury, plánovité pěstování revolucí a všeobecné vychvalování tohoto anděla satana, jenž jsa líný a drzý, rozpoutaný a tyranský, nevěrecký a zároveň fanatický nemůže nic dobrého sám vytvořiti a také nic dobrého strpěti, to je dítkem naší doby a vlastní její známkou…

Zdroj.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Hořící katedrála: Čemu věří ty udivené tváře? Nové božstvo Evropy. Lépe chrám zdevastovat než znesvětit. Není místa pro živé ani pro mrtvé. Notre Dame není zas taková škoda. Prorocká slova Marcela Prousta

Hořící katedrála: Čemu věří ty udivené tváře? Nové božstvo Evropy. Lépe chrám zdevastovat...

Marx versus Maria: Proč je Matka Boží spoluvykupitelkou proti revoluci? Dnešní svět nevede ke spáse. Láska proti nenávisti. Výjimka v zákoně zapomínání. Proti komu je nutné použít násilí? Budoucnost náboženství

Marx versus Maria: Proč je Matka Boží spoluvykupitelkou proti revoluci? Dnešní svět nevede...

NEJČTENĚJŠÍ

Atentát z dílny tajných služeb: V Rakousku první výstřely opravdové války. Kauza Strache odhaluje víc, než by její autoři chtěli. Druhý plán celé provokace. Testují si nás. Otestujme si je: Hoďme to Okamurovi!

Atentát z dílny tajných služeb: V Rakousku první výstřely opravdové války. Kauza Strache...

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky