Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Prokletí našich časů: Umělý potrat jako antisvátost ďáblovy církve. Irsko podlehlo, v Itálii byla oživena naděje: Katolický ministr mluví jasnou řečí. Pod útokem homolobby, levičáků i křesťanských modernistů

Prokletí našich časů: Umělý potrat jako antisvátost ďáblovy církve. Irsko podlehlo, v Itálii byla oživena naděje: Katolický ministr mluví jasnou řečí. Pod útokem homolobby, levičáků i křesťanských modernistů

24. 6. 2018

Tisk článku

Peter Kwasniewski připomíná, jak funguje ďáblovo pozemské společenství, k němuž se hlásí ti, kdo schvalují či provádějí potraty, zatímco Lucie Cekotová probouzí jistou naději

V roce 1997 jsem při obhlížení knihkupectví narazil na knihu, která mě šokovala a vyděsila. Feministická teoložka v ní tvrdila, že dva největší „kříže“, které dnes musejí nést katoličky, jsou – jak jistě uhádnete – odpor Katolické církve proti svěcení žen - a proti potratu.

Stěží jsem mohl uvěřit tomu, že rouhání dosáhlo takovéto úrovně, ale smysly mě neklamaly, ani nešlo o noční můru, jak bych si byl přál. Nedlouho poté mi někdo vyprávěl o jisté Kanaďance, která o potratu mluvila jako o „svátosti“. Takové zneužití jazyka je doslova luciferské. Na hříchu, ničení života a sebedestrukci není opravdu nic posvátného ani posvěcujícího, stejně jako na ďáblu po jeho vzpouře není nic krásného. Svátosti člověku přinášejí život. Potrat je správnější nazvat antisvátostí par excellence, protože nenarozeného člověka zbavuje příležitosti zrození k životu přirozenému i nadpřirozenému.

Peklo si volíme sami

„Ďábel je opice Boží,“ říká staré rčení. Ďábel vskutku má organizované náboženství – organizované přinejmenším natolik, aby nepřátele Kristovy seskupovalo do nejpevnějších a nejefektivnějších politických, psychologických i kulturních struktur, jaké si jeho nadlidská inteligence dokáže vymyslet. Ďáblova „církev“ paroduje všechno, co činí (resp. by činit měla) Církev, a v této parodii nacházíme vysvětlení pro rouhání, o němž jsme se zmínili výše. Použití slov „kříž“ a „svátost“ v nich není ničím menším než útokem na samotnou Boží svatost a milosrdenství.

Jediný způsob, jak lze odvrhnout nekonečné Boží milosrdenství, je postavit se přímo proti němu: „Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem“ (Mk 3,28–29). Jestliže budou lidé činit pokání ze svých hříchů – jakýchkoli! – a hledat Boží milosrdenství, Bůh jim je dá, i když nikoli bez spravedlivého trestu v tomto životě, nebo v tom příštím. Pokud však lidé hřeší přímo proti Božímu milosrdenství, které se projevuje či sděluje v řádu stvoření a ve vyšším řádu vykoupení a v tomto stavu vzpoury proti Duchu svatému zemřou, jak jim Bůh může pomoci? Tím, že jim prokáže milosrdenství? Právě tímto darem přece pohrdli.

Je tvrdou pravdou, že peklo si lidé volí sami, a já bych ještě dodal, že toto peklo je vždy jejich vlastní verzí. Vězením hříšníka je jeho vlastní mysl a jeho trestem je navěky uvíznout ve svém temném, zvráceném egu. Už to je dost velké peklo, a to jsme ještě ani nezačali mluvit o plamenech či dalších trápeních, jež si tak mistrovsky představoval Dante ve svém Pekle. Často přemýšlím o tom, co říká C. S. Lewis ve Velkém rozvodu: Peklo je jako předměstí, kde se domy od sebe neustále vzdalují a jejich obyvatelé jsou stále izolovanější. A nemohli bychom dát tento obraz do souvislosti s Ratzingerovým přesvědčením, že peklo již vpadá do našeho moderního světa, takříkajíc do něj prosakuje všemi trhlinami? Pozemská předměstí bez dětí, vyprázdněná antikoncepcí a potraty, jsou předznamenáními pekelných předměstí bez Boha, kde přebývá jen prázdnota.

Čtěte ZDE: Hrstka věrných: Papež a preláti jsou spojenci kultury smrti! Zlo zůstane vždy zlem. Bojovat za víru a rodinu Františkovi navzdory. Ochránci nenarozených skládají slib. Hrozí selhání: Pustíme deviace přes práh?

Pekelná filosofická kuchyně

Potrat je zločinem lidí, kteří v jádru nenávidí sami sebe a přestali doufat v smysl života. Kdyby lidé byli rádi tím, čím jsou, a viděli ve svém životě smysl, vítali by každý nový život jako pokračování toho, co milují, jako další potvrzení nesmírné smysluplnosti života, znamení naděje, zálohu budoucnosti. Zločin zničení a odhození dítěte je absolutní dno, naprostý úpadek života a existence. Je to smrt sociálního instinktu a lidského srdce samotného, sebevražda zdravého rozumu, brutální vražda soucitu a milosrdenství, šílená parodie na lásku. Z tohoto pohledu je to vůbec nejhorší možný skutek, neboť je to jako zavraždění nevinnosti, života, Boha a budoucnosti, všeho naráz. Potrat je doslova i symbolicky konečným stupněm metafyzické dekadence a ztráty smyslu.

Proto náš boj proti potratu a všemu, co k němu vede a co z něj vyplývá, musí mít nejen praktickou, politickou stránku, ale i stránku filosofickou. Více než dřív teď křesťané musejí studovat a osvojovat si intelektuální kořeny svého dědictví i řady moderních omylů, které toto dědictví, toto „evangelium života“ podkopávají. Bylo by naivní se domnívat, že filosofie, abstraktní a exkluzivní disciplína, má s naší současnou kulturou smrti společného málo nebo nic. Naopak, má s ní společného všechno. Slovy Erika von Kuehnelt-Leddihna:

„Filosof je schopen zaplétat se do velmi nebezpečných hrátek s realitou, hrátek, jež hráli už jeho temní kolegové, gnostici, alchymisté a čarodějové, hrátek převážně slovních, které však pýchou a chybnými kombinacemi snadno degenerují v překrucování skutečnosti. A jsou-li těmito arogantními a zlými kombinacemi ideologie, je to proto, že se připravovaly ve filosofické pekelné kuchyni“ (citováno v Thomas Molnar, Decline of the Intellectual, předmluva k novému vydání, ix).

Ničí vše, čeho se dotkne

Z morální teologie víme, že některé hříchy jsou ještě horší než potrat – například znesvěcení Nejsvětější svátosti nebo sebevražda. Svatý Tomáš však říká, že hřích může být tím nejhorším v některém ohledu, třebaže není nejhorší absolutně. Žádný zločin nemůže být odpornější než potrat přinejmenším v tom, že tak dokonale odporuje přirozenému dobru života a hluboce zakořeněné náklonnosti, kterou lidé cítí k jiným lidem, zejména nevinným a bezbranným. Za tento zločin neexistuje uspokojivá omluva; každý ví, že těhotná žena je, jak se dříve říkalo, „samodruhá“, že se jí zvětšuje břicho, protože dítě v děloze roste a hýbe se, že od okamžiku početí existuje nová lidská bytost, odlišná od matky. Není možné to nevědět, pokud stále ještě užíváme rozum.

To vede k děsivému závěru: obrovský výskyt potratu v moderním světě je znamením nejvyšší duchovní temnoty, která sestoupila na lidstvo, temnoty, jakou dějiny dosud nezažily. Aby byl člověk schopen „akceptovat“ potrat (natož se pro něj rozhodnout), musí svůj rozum – vlastně celou svou duši – odtrhnout od reality, od sebepoznání, od lásky k životu, od základní lidskosti, dokonce od principu nekontradikce a spolu s ním od možnosti logického myšlení. Sváry mezi lidmi jsou jedna věc: dokud budou lidé podléhat nenasytnosti, libido dominandi a přemrštěnému nacionalismu, budou vznikat a vést se války. Ale technicky rafinovaná a lukrativní válka proti nenarozeným dětem? Není nic zkaženějšího, nic, co by bylo v hlubším rozporu se samotnou lidskou přirozeností. Potrat podrývá lásku k potomkům vepsanou přirozeností do lidského srdce a na její místo klade prázdnou negaci, ve skutečnosti vražednou negaci bytí. Srdce z masa mění v srdce z kamene.

Proto mohl kardinál Pell říci: „Potrat ničí všechno, čeho se dotkne – právo, medicínu i celou koncepci lidských práv.“ Především totiž kazí lidské srdce. Proto ti, kdo potraty provádějí, radí k nim nebo je podstupují, zoufale potřebují naše modlitby a pokání. Nic nepotřebují víc než svátosti a život milosti, odpuštění a pokoj od Pána.

Čtěte ZDE: Konec křesťanského Irska: Generace smrti bude vládnout v Evropě. Kdo vychoval z dětí kreatury? Klérus opět zradil na plné čáře. Zde neplatí žádná omluva. Zbývá již jen jediné...

Lucie Cekotová: Nová italská naděje

Mezi ministry nové italské vlády je i Lorenzo Fontana, katolík, který hájí přirozenou rodinu, odmítá euthanasii a přimlouvá se za podporu domácího vzdělávání. Osmatřicetiletý Fontana byl čtyři roky poslancem Evropského parlamentu, než byl v březnu zvolen místopředsedou italského parlamentu za Ligu Severu Mattea Salviniho. V prvním kabinetu Guiseppe Conteho se stal ministrem pro rodinu.

V rozhovoru pro list La Nuova Bussola Quotidiana Fontana uvedl, že usiluje o to, „aby politika všech ministerstev byla přátelská k rodině, protože děti jsou investicí do budoucnosti.“ Nový ministr pro rodinu – nikoli „pro rodiny“, jak sám zdůrazňuje – dal na srozuměnou, že děti nejsou zátěž, nýbrž zdroj, a proto hodlá pomáhat početným rodinám a podporovat homeschooling, neboť „rodina je první školou“. Proto chce odstraňovat překážky bránící tomuto typu vzdělávání, které se v jiných zemích již rozšířilo.

Ministr dále slíbil, že nebude schválena euthanasie, jak požadují někteří radikální poslanci včetně koaličního Hnutí pěti hvězd, a ujistil, že do Itálie nedorazí manželství homosexuálů.

Ve stejném smyslu se vyslovil v rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera, kde ujišťuje, že má v úmyslu bránit „přirozenou rodinu, kde má dítě jednu matku a jednoho otce“.

Rozmlouvat ženám potrat

Porodnost v Itálii patří k nejnižším v Evropě. Index plodnosti podle údajů Světové banky je 1,37 dítěte na ženu v plodném věku. Proto Fontana navrhuje snížit DPH na veškeré dětské zboží, ale také „zavést opatření, která sníží počet potratů“. Konkrétně chce rozšířit poradenství, které by se snažilo ženám potrat rozmlouvat. Ministr v rozhovoru poznamenal, že hodlá bojovat „proti relativistickému kulturnímu modelu, modelu globalizace zkonstruovanému finančními mocnostmi, které vytvářejí svět, v němž neexistuje společenství, a proto ani rodina, která je nejdůležitějším společenstvím v naší společnosti.“

To všechno vyvolalo reakci italské LGTBI lobby a levicových stran, které se na Fontanu okamžitě vrhly. Jeho odpověď na sebe nedala dlouho čekat: „Revolta elit nás neděsí, a neděsí nás ani to, že musíme čelit diktatuře jednotného myšlení. Pokračujeme kupředu, s velkou motivací.“

Fontanu však nenapadá jen homolobby a levičáci. K politicky motivovaným útokům na novou vládu přispěl i „papežův liturgista“ Andrea Grillo známý svým tuhým odporem proti motu proprio Benedikta XVI. Summorum pontificum. Fontana totiž chodí na tradiční Mši svatou, což v očích progresistů přesahuje všechny meze. Katolický teolog Grillo proto tweetoval proti katolickému ministrovi Fontanovi: „Jednou z podmínek Fontanova fašismu (sic) je Summorum pontificum. Memento…“ Což v dalším tweetu dovysvětlil: „Legitimita, kterou Summorum pontificum dodává reakčním politickým proudům, se musí projevit. Nejen v Itálii.“

Zdroj: 1, 2


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Příčina sexuálních skandálů: Reforma Církve a liturgie. Všechno zlo dostalo zelenou? Pilná práce liberálních reformátorů přinesla zkažené plody. Zrcadlo liturgické perverze v mravech prelátů? Jednou bude zlořád vymýcen

Příčina sexuálních skandálů: Reforma Církve a liturgie. Všechno zlo dostalo zelenou? Pilná...

Mužové a ženy: Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány. Vezmou vám děti a zatají vám, kam je prodali. Budeme postaveni pod všechny živočichy? Istanbulská úmluva za dveřmi. Tuší naši poslanci?

Mužové a ženy: Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány. Vezmou vám děti a zatají vám,...

REKLAMA

NEJČTENĚJŠÍ

Porošenkovi Maďaři: Ukrajina na cestě ke zhroucení. Každý chce uždíbnout. Sloužit Američanům i banderovcům zároveň? Politici jako rukojmí. Přijedou do Zakarpatí Modré přilby?

Porošenkovi Maďaři: Ukrajina na cestě ke zhroucení. Každý chce uždíbnout. Sloužit Američanům...

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky