Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Utrpení a krev: Křesťané zde nikdy nebudou žít v pokoji. Proč je tato válka věčná? Včera Španělsko a Mexiko, dnes celý muslimský svět. Jak odpovíme Spasiteli? Hodina udeří, když se nám to nejméně hodí

Utrpení a krev: Křesťané zde nikdy nebudou žít v pokoji. Proč je tato válka věčná? Včera Španělsko a Mexiko, dnes celý muslimský svět. Jak odpovíme Spasiteli? Hodina udeří, když se nám to nejméně hodí

17. 6. 2018

Tisk článku

Jaroslav Durych - jeden z největších duchů české literatury - píše o pokoře a utrpení pravého křesťanství, a jeho slova platí dnes stejně, jako před osmi dekádami

Křesťané nemohou žíti na světě v pokoji, a ten pokoj, o který se prosí v modlitbě Beránku Boží, není pokojem tohoto světa. Pokoje tohoto světa nepožívá ani Bůh, který neustále putuje z vyhnanství do vyhnanství, vždy o něco dříve, než si může na některém místě odpočinouti, neboť všude Ho ďábel vyslídí a pronásleduje, a ďábel je nepřítel nekonečně vytrvalý a zavilý.

S ďáblem není možné ani chvilkové příměří, není žádných pravidel boje, ďábel nezná rytířských zákonů a rytířské cti, neboť jako býval kdysi jedním z nejvyšších a nejjasnějších, samým Světlonošem, tak nyní jest ohavou, jejíž mrzkost nemůže obsáhnouti žádná lidská představa. Ač jeho zbraně jsou strašlivé a jeho umění bojovné znamenité, přece bojuje s nepředstavitelnou zbabělostí, přepadá svou kořist nejraději nahou, spící, v mrákotách, ve stavu, kdy je nejméně schopna obrany; vyhýbá se pokud možno boji tváří v tvář; je-li přece poražen či aspoň odražen a nemůže-li ztracené bojiště vyplenit, aspoň je znečistí. Chová se jako tvor, který nemůže nic ztratit, poněvadž všecko již ztratil, především čest. Mstí se za útrpnost, kterou vzbuzuje při veškeré své moci. Mstí se Bohu, na Něhož plije, do Něhož kope.

Válka je věčná

Nemohou tedy ani křesťané žíti na světě v pokoji a pokoj světský byl by znamením velikého nebezpečí pro křesťanstvo, neboť kde je Bůh, tam chodí i ďábel a kdyby ďábel přistal přicházeti, bylo by to známkou, že tam již není Boha, ďábel ovšem též často čeká, až jeho kořist doroste a dozraje. To se stává v životě jednotlivců i v životě národů. Požívá-li některý jednotlivec, některá rodina, některý národ třebas několikaletého pokoje, nutno předpokládati, že ďábel čeká až bude větší a bohatší úroda a že si pak tím více dá záležeti, aby tuto úrodu rozchvátil nebo zničil. Proto ti, kteří zůstávají třebas i mnohá léta ušetřeni větších úkladů ďáblových mají vlastně očekávati tím větší bouři a tím větší nebezpečí, zvláště když ďábel často čeká až na děti jako na kořist největší, aby pak jediným úderem porazil několik generací.

Tato válka je věčná a neplatí pro ni žádné mírové snahy. S ďáblem nemůže býti smíru ani míru. To si mají uvědomit všichni křesťané, aby nepodlehli klamu. Naše časná práce je neustále ohrožována, žádná pojišťovna, žádná koalice, žádné zřízení mezinárodní nemůže zaručiti jakous takous bezpečnost, neboť způsoby boje ďáblova jsou tak mnohé, že na podrobná opatření síly celého světa nestačí. Jediným platným příkazem opatrnosti je ten, abychom byli připraveni na všecko, tedy především na to, že můžeme ztratiti všecko, úplně všecko, co je časné, tedy jmění, čest světskou, svobodu i život, a že tedy máme hájiti na prvním místě svou víru. Ztratíme-li všecko a víru-li zachováme, zvítězili jsme.

Čtěte ZDE: Křesťané: Největší pronásledování v historii. Reálný holocaust na Blízkém východě? Západ tragicky zradil. Naše média mlčí. Pouze Maďarsko se ozvalo. Proč ne ostatní? Čistky a masové hroby. Navždy ztraceni?

Obstojíme v boji?

V našem prostředí, kde tolik věcí je popleteno, nutno jednou ukázati na to, že právě ta cesta, která téměř zcela zarostla trním a bodláčím, je jedinou cestou skutečné záchrany. Když před lety kdosi vydal heslo, že nepotřebujeme mučedníků, netušilo se, kolik zla způsobí toto zdánlivě rozumné heslo. Na činný život náboženský se teď pohlíží jako na přepjatost lidí podezřelých, kteří, nemohouce se jinak uplatniti, chtějí jenom kaliti vodu. A to má za následek pokračující vzrůst vlažnosti a zbabělosti ve věcech víry.

I když bylo a jest vždy nutno brániti lidem, aby se nedopouštěli neuvážených zbrklostí, ke kterým bývají puzeni spíše temperamentem a ješitností než moudrostí víry, přece jen nelze dosti znova a znova zdůrazňovati, že hlavním úkolem křesťanů jest, aby byli vždy připraveni k hrdinské oběti, bez zbrklosti ovšem, ale zato pevně a rozhodně. Výsledek toho hesla, že nepotřebujeme mučedníků, je pak ten, že už pouhé pomyšlení na oběti, kterých žádá nebo může žádati víra, vzbuzuje v přemnohých katolících odpor tak neodolatelný, že jsou ochotni spíše k jakémukoliv sebe nebezpečnějšímu kompromisu s tímto světem, než by připustili, že tento zákon víry může celou svou tíží dopadnouti v nečekané chvíli také na ně.

Ovšem, někdo staví dům, jiný si ještě neuložil peníze v bezpečí, jiný chce vdáti dceru, jiný čeká, až syn ujme živnost, každý by se rád nejprve dočkal zabezpečení výsledků své práce, a pak, pak už by se snad také nebránil položiti hlavu na špalek. Ale takto se počítati nedá. Hodina může udeřiti právě ve chvíli, kdy se to nejméně hodí, třebas cestou do lázní, třebas večer před svatbou, třebas uprostřed porodních bolestí. Nevíme, kdy, ale máme býti připraveni a tato příprava má býti obsahem všeho našeho duchovního života, obsahem modliteb, kázání, promluv, výchovy dětí. Jen tak můžeme býti silni, jen tak můžeme doufati, že budeme bojovati statečně a že třebas v poslední chvíli s pomocí Boží zvítězíme nejen nad ďáblem, nýbrž i nad světem.

Jen z popletenosti je možno, že se u nás jak se patří nectí hrdinské oběti víry, o nichž v posledních letech tak často čteme. Tisk se vzmůže jen na protesty z jakési zdánlivé povinné poslušnosti, a o věcech, o kterých by se mělo rozjímat na kolenou, mluví se a píše s politickým rozhořčením.

Čtěte ZDE: Falešné křesťanské sebemrskačství: Uznáváme vylhanou historii. Také proto zaniká naše identita. Proč jsme podlehli bludům? Takřka vše bylo prokazatelně jinak. Proč nás upadlý klérus sám nadále klame?

Jít za Ním

Máme na mysli krvavé oběti, které v posledním čase přinesli pro víru katolíci v Mexiku a ve Španělsku. Věřící katolík vidí v takové oběti vzrůst slávy Boží. V dřívějších stoletích se došlé zprávy o smrti mučedníků pro víru oslavovaly děkovnými bohoslužbami a slavnostním procesím. Tehdy ovšem katolíci, i když žili životem třebas i velice světáckým, byli přístupni doteku Ducha a poznali, že mučedníků pro víru nelze litovat, nýbrž že se sluší spíše jim závidět jejich slávu a že v každém případě je nutno je ctíti a oslavovati. Což nedávná krveprolití v severním Španělsku a všecka ohavná zvěrstva mexické vlády neslouží přímo slávě Církve a slávě Krista Ukřižovaného? Což nemáme býti pyšni na ty biskupy, kněze, řeholníky a jeptišky, štvané s místa na místo, vězněné, bité, mučené a zabíjené? Což ty ztýrané a zmučené děti nedosáhly za živa nejvyššího vyznamenání a nejvyššího šlechtictví, které může uděliti jen Kristus sám?

Jak ohavná je tu každá sentimentalita na místě, kde prsa se mají dmouti pýchou nad tím, jak živý, mocný a krásný je strom Církve, ke které máme čest patřiti, a jak skvělé ovoce vydává. Naše srdce má býti s nimi a v nich, v našich srdcích má býti pro ně připraven příbytek nejprvnější, oni jsou naším vzorem, předvojem, nadějí a pýchou, oni nám ukazují a usnadňují cestu. Litovati jich může jen ten, kdo v Boha nevěří a kdo jich následovati nechce, kdo hledá vytáčky a záludy, kdo chce jen slovy obalamutit Boha i sebe.

Ne, to není příležitost k rozhořčení a protestům, jako nelze protestovati proti tomu, že Kristus se potí krví. Nedívá se na vás Kristus s lahodným obličejem, jaký je na krucifixech, vypurelovaných od zlatníků a stojících v salonech jemnostpánů, nýbrž Kristus se svou pravou tváří zkrvácenou, pošpiněnou a poplivanou. A ptá se jednoho každého z nás:

Půjdeš za mnou?

Zdroj.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Misie a milosrdenství: Proč je migrace zlem? Františkovi předchůdci mluvili a konali jinak. Afričtí biskupové si problém uvědomují: Varujte se ničení kultury. Evropa je na tom nejhůře

Misie a milosrdenství: Proč je migrace zlem? Františkovi předchůdci mluvili a konali jinak....

Cyril, Metoděj a Marie Goretti: Co mají společného? Červencové svátky nám něco připomínají. Dnešní doba ničí dětská svědomí. Odkaz věrozvěstů již mrtvý? Roky o chlebu a vodě. Braňme se dnešnímu sexistickému šílenství

Cyril, Metoděj a Marie Goretti: Co mají společného? Červencové svátky nám něco připomínají....

REKLAMA

NEJČTENĚJŠÍ

Řev příšer z bažin rve uši: Něco se stalo. K čemu došlo v Helsinkách? Jsou Trump s Putinem vzájemnými agenty? Rusko zpátky ve hře. Chystá Deep State protiúder? Itálie proti sankcím. Něco se stane.

Řev příšer z bažin rve uši: Něco se stalo. K čemu došlo v Helsinkách? Jsou Trump s Putinem...

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky