Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Tajemství Svaté Trojice: Proč věříme v něco, co nemůžeme nikdy zcela pochopit? Stejné jako přelít moře lasturou. Příroda kolem nám napovídá. Celý Vesmír slaví svátek. Dar víry otevírá brány skutečného poznání

Tajemství Svaté Trojice: Proč věříme v něco, co nemůžeme nikdy zcela pochopit? Stejné jako přelít moře lasturou. Příroda kolem nám napovídá. Celý Vesmír slaví svátek. Dar víry otevírá brány skutečného poznání

27. 5. 2018

Tisk článku

Ivan Poledník u příležitosti Svátku Nejsvětější Trojice obrací naši pozornost k tomu, čemu sám pořádně nerozumí, co je však pro nás nekonečně důležitější, než většina napohled více či méně srozumitelných pozemských událostí

Tajemství Nejsvětější Trojice slavené dnešním svátkem je ústředním tajemstvím křesťanské víry. V ní byly formovány desítky generací před námi. Na ní vyrostla naše civilizace. Jde o jednu ze základních pravd víry, zjevenou Ježíšem Kristem (ačkoli její záblesky vnímáme již ve Starém zákoně). Je zjevením Božím do naší přítomnosti, světlem a zdrojem radosti pro náš život.

Pojem Nejsvětější Trojice je každému více či méně známý, ne každý však za ním tuší něco více než jakýsi symbol zašlých dob. To je však fatální chyba, neboť jde o základní tajemství Vesmíru a jsoucna.

Velké tajemství

Máme to obrovské štěstí, že jsme se narodili po Ježíšově příchodu na svět. Můžeme se proto těšit ze světla evangelia, z plného zjevení Božích tajemství. Křesťanství nás povznáší do dechberoucí výše! Je nesrovnatelně vznešenější než všechna nepravá náboženství, jež se vyrojila za tisíciletí dějin z různých zdrojů a příčin a poskytují nanejvýše jen částečný, nebo zcela mylný obraz Boha. 

Skutečnost Nejsvětější Trojice je pro křesťana informací nejvyšší důležitosti, předním tajemstvím.  Pevná víra v toto tajemství je nezbytně nutná pro skutečné křesťanství, jeho vyznávání je nezbytně nutné k naší spáse. Přes to, že krásu a důležitost této pravdy na tomto světě v celé její plnosti nechápeme a nikdy ani nepochopíme.

O jak velké tajemství jde naznačuje slavný příběh o svatém Augustinovi. Ten, když chtěl proniknout do tohoto tajemství a vysvětlit jej ve svém spisu, došel za hloubavých úvah na mořský břeh. Zde jej zaujal malý chlapec, který se snažil mušlí přelévat vodu moře do důlku v písku. S úsměvem se jej otázal, co že to dělá. Dostalo se mu nečekané odpovědi: "Spíš dokážu toto moře přelít, než ty pochopíš tajemství Nejsvětější Trojice." Augustin si posléze uvědomil, že šlo o poučení přímo od Krista.

Čtěte ZDE: Vzkříšení: Zpochybnit klíčovou naději - hlavní úkol spojenců satana. Co kdyby Ježíš nevstal z mrtvých? Nejen Tomáš pochyboval. "Blahoslavení, kteří neviděli a uvěří." Největší svátky dějin ve svém vrcholném okamžiku.

Věčné vycházení

Bůh je náš milující Otec, plodící od věčnosti Syna, v němž je naše spása a z obou vychází Duch Svatý, rovný Otci i Synu, s nimi jedné podstaty. Duch působí svými dary, aby nás mohl vtáhnout do života Nejsvětější Trojice. 

Otec je od věčnosti, nepochází od nikoho. Syn je od věčnosti z Otce zplozený, Duch svatý od věčnosti z Otce i Syna vychází. Žádná osoba není dříve nebo později, žádná není větší nebo menší, všechny tři jsou sobě naprosto rovné. Otec a Syn se vzájemně poznávají a milují, a jejich láska není přechodný úkon, nýbrž třetí Božská osoba. Otec je zdroj. Syn neboli Slovo je osobním sebepoznáním Otce. Duch svatý je láska obou. Mají však společně jednu činnost, jedno chtění, jedno poznávání všech věcí možných i skutečných, minulých, přítomných i budoucích.

S naší pozemskou zkušeností je to pro nás opravdu obtížně představitelné. Stejně jako to, že nejde o nějaký pohyb, který by připouštěl nedokonalé fáze. Bůh je neměnný čistý akt, a proto v něm není jakýkoliv pohyb. Jde o věčné vycházení. Otec věčně plodí Syna a Otec se Synem věčně vydechují Ducha. V důsledku toho existuje předchodnost a následnost mezi Božskými osobami, ale nikoli časová posloupnost v našem slova smyslu. Je pro nás nepředstavitelné, že Otec nebyl dříve než Syn a ani Syn nebyl dříve než Duch svatý. Že nic z toho nevnáší do Boží jednoduchosti rozdělení, že všechno toto vycházení je identické s nehybnou Boží esencí.

Světlo a teplo plamene

Stvoření, dílo Boží, nám všude naznačuje otisk ruky svého původce. Pokud člověk při pohledu na Vesmír a přírodu popírá Boha, podobá se pomatenému, jenž hledí na Slunce, a popírá světlo a teplo. Náznaky jednoty trojnosti jsou přitom všude kolem nás:

Tři jsou rozměry prostoru – délka, šířka a hloubka. Jsou tři základní barvy, z nichž se skládají všechny ostatní. Čas se dělí na minulost, přítomnost a budoucnost. Člověk je, myslí a chce. Má bytí, z něhož vyvěrá rozum a vůle. Tyto "pozemské trojice" sice nejsou tak dokonalé, aby nás bez Zjevení pohnuly k víře v Nebeskou Trojici, pokud však dar víry obdržíme, pomáhají nám povznést se blíže k jejímu poznání. 

Když jsme u ohně, vidíme plamen, vnímáme světlo a teplo. Tyto tři děje jsou jiný obraz našeho tajemství. Žádný z nich není dřívější, všechny fungují současně. Z plamene (Otce) vychází světlo, obraz božské Moudrosti (Syna), a teplo, obraz Božské Lásky (Ducha svatého) - nerozdílně a neodděleně. Abychom pochopili rozdílnost Božských osob, říkáme, že Otec svět stvořil, Syn lidstvo vykoupil, Duch svatý nás posvěcuje. Přivlastňujeme jim tak některá díla přiměřená jejich osobním vlastnostem.

Čtěte ZDE: Slova která září: Kořeny civilizační krize. Ideologický boj, předsudky a obehrané písničky. Tři podmínky zdravého myšlení. Kněz zahanbuje autority. Obstojíme v zápase o všechno?

Modlitba

Jedna ze základních křesťanských modliteb zní "Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen." Připojuje se na konec různých modliteb a žalmů. 

Blahoslavená Alžběta Catez se mimo jiné modlila: "Ó můj Bože, Trojice, které se klaním, pomoz mi zcela zapomínat na sebe, abych spočinula v tobě, bez hnutí a klidně, jako by má duše byla už na věčnosti; ať už nic nedokáže narušovat můj klid ani mě vylákat z tebe, ó můj Neměnný, ale ať mě každá minuta noří víc do hlubin tvého tajemství! Utiš mou duši; vytvoř z ní své nebe, svůj oblíbený příbytek, místo svého odpočinku. Ať tě nikdy neponechám samotného, ale ať jsem tam vždy úplně se vším, co jsem, svrchovaně bdělá ve své víře, adorující a zcela se nabízející tvému tvůrčímu působení."

Kéž najde naději, pokoj a spásu každý z nás. Bez víry v Nejsvětější Trojici to ovšem nepůjde.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Utrpení a krev: Křesťané zde nikdy nebudou žít v pokoji. Proč je tato válka věčná? Včera Španělsko a Mexiko, dnes celý muslimský svět. Jak odpovíme Spasiteli? Hodina udeří, když se nám to nejméně hodí

Utrpení a krev: Křesťané zde nikdy nebudou žít v pokoji. Proč je tato válka věčná? Včera...

Filosof Roman Cardal: Evropská unie navazuje na orientální despocie. Útok na svobody a ideová indoktrinace kulminuje. Nese Juncker na ramenou tíhu kosmu? Rozpadem impéria ke katastrofě galaktických rozměrů?

Filosof Roman Cardal: Evropská unie navazuje na orientální despocie. Útok na svobody a...

REKLAMA

NEJČTENĚJŠÍ

Evropanky v očích muslimů: Méně než pes nebo osel. Zboží určené jen pro zábavu. Mlčení médií. Staneme se dalším Pákistánem? Kde jste, chrabré bojovnice proti &quote;sexismu&quote;?

Evropanky v očích muslimů: Méně než pes nebo osel. Zboží určené jen pro zábavu. Mlčení...

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky