Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Velikonoce přede dveřmi: Pýcha je neřest, kterou není možno nikdy ukojit. Nenápadná rakovina duše. Vyvrací základy rodiny a společnosti. Jediná rozumná cesta k záchraně: Kristovo ponížení a obnažení

Velikonoce přede dveřmi: Pýcha je neřest, kterou není možno nikdy ukojit. Nenápadná rakovina duše. Vyvrací základy rodiny a společnosti. Jediná rozumná cesta k záchraně: Kristovo ponížení a obnažení

25. 3. 2018

Tisk článku

Matilde Maisto nám na prahu Svatého týdne důrazně připomíná, co je nejhorší lidskou vlastností, a k čemu všemu vede, jestliže se jí pohodlně poddáme

Žalmista ve Starém zákoně říká: "Zahlaď mou nepravost, obmyj mě od mého hříchu." Existuje totiž jedna špatná vlastnost, která proniká do našeho každodenního života a jež je zdrojem všech špatných skutků.

A tou je pýcha.

Zatímco jiné neřesti se protiví určité specifické ctnosti, pýcha proniká všude a nejvíce ze všeho poškozuje náš život. Ona se totiž protiví nejen pokoře, nýbrž hyzdí nás ve všech našich neřestech jako počátek naší zkázy. Právě kvůli pýše se anděl Světlonoš (Lucifer) stal satanem a strhl ke špatnosti naše předky. Pýcha napadá to, co je v našem nitru dobrého a strhává jej do ničivé a současně žádostivé dynamiky. 

Psychologie pýchy

Psychologie pokládá často pýchu za stav založený na neúctě, kterou má subjekt sám k sobě - je sám v sobě obětí ustavičného rozporu mezi "reálným obrazem o sobě" a mezi "vlastní projekcí". Protože sebeúcta je něco, co získáváme z primárního rodičovského vztahu, pokud je tato sebeúcta falešná, zkreslená nebo zcela schází, člověk žije v ustavičném rozporu mezi tím, co je, a co chce být, ale vždy s velkou dychtivostí "vyniknout nad", aby ukázal sám sobě, co "znamená".

Pyšný člověk tedy, psychologicky řečeno, žije v ustavičné falešné projekci o sobě a v neschopnosti přijmout své osobní omezení. Tak se paradoxně stává, že pro tuto dychtivost pyšný nezraje a vnitřně neroste právě proto, že nevychází ze skutečnosti, nýbrž potřebuje ustavičně sebepotvrzení a narcistické sebezalíbení. Aby je získal, využívá všechny - i ty nejuštlechtilejší - city. Pro pyšného jsou ti druzí něčím, co mu slouží k tomu, aby dokázal sám sobě, že "je něco víc". Vždy.

Proto pyšný upadá do lidské osamocenosti, která jako rakovina prorůstá stále více jeho postavení. A nejen to. Tyto podmínky ho staví nevyhnutelně do situace, že je nepřístupný pravému poznání a psychologicko – duchovnímu zrání právě proto, že velmi málo zná sám sebe a vidí jen to, čím touží být, právě proto, že pyšný je neschopen naslouchat a zařadit se do sociálního a citového života.

Současný kulturní stav společnosti, který staví na zdání a narcismu, na "postavení" a "celebritách", jen živí tuto psychickou deviaci a plodí monstra neschopná pravého zrání. Jako vězeň vlastního strachu, že by mohl zůstat průměrný a normální, tíhne k utváření nějakých významných vztahů a k využívání své zkreslené sebeprojekce být jako bůh bez Boha. Pýcha je z 98 % zdrojem ateismu, který se nejen z důvodu, že nesnáší nic nad sebou, ale také pro to, že je neschopen naslouchat, staví proti Bohu a popírá ho nejdříve citově, a pak teprve rozumově. Ateismus zdravý a prožívaný je opravdu výjimečný. Je-li pravdou, že určitá citová nezralost může vést k religiozitě, je také pravdou, že u kořenů ateistického přístupu ke skutečnosti je infantilita a nezralost, neschopnost citové rovnováhy.

Čtěte ZDE: Velký pátek: rozjímání nad smyslem našich životů a dobrou smrtí. Pro mnohé dnes nepochopitelné: I utrpení je darem. Již brzy bude světlo. Poslední myšlenky muže, který svou knihou završil vlastní křížovou cestu

Duchovní škody

Nicméně nejhlubším zlem pýchy je to, co se děje v rovině duchovní. Psychologický rozměr tvoří částečnou odpověď na onu rakovinu, která zasahuje nejhlubší patra lidského srdce, jeho osobnosti, svobody a jeho rozhodování. Žádostivý charakter pýchy je neřest, kterou není možno nikdy ukojit a která brání skutečně poznat Boha. 

Jak vysvětlit, že některé osoby se jeví jako velice zbožné, ale ve skutečnosti jsou pyšné? Odpověď je poměrně prostá: neznají Boha, ale klaní se Bohu imaginárnímu vytvořenému podle vlastního podobenství. Když nám duchovní život dává pocit, že jsme dobří a že jsme v pořádku vzhledem k našim silám a nikoliv proto, že je to Boží dar, znamená to, že nás ovládla neřest pýchy. 

V čem se to pozná? Ve zkouškách, jaké zakoušíme, když se setkáme se zkouškami, které nám dávají pocítit naši omezenost!

Zkoušky nás totiž nutí, aby naše psychika i náš duch demontoval obraz Boha, který jsme si sami vytvořili, a jsme voláni, abychom vyšli ze sebe a abychom rostli. To se stalo všem Božím mužům. Vzpomeňme na slavného Abraháma, otce víry, který byl povolán, aby nejdříve odešel z vlastní země, pak aby uvěřil Bohu, který mu dal v pozdním věku syna a dále aby uvěřil, že Bůh je Bůh života a křísí mrtvé. Jen v dramatu oběti "vlastního syna" všechny Abrahamovy projekce, třeba i dobré, ustupují, aby vytvořily místo tomu, co Bůh zjevuje sám o sobě, a Abrahám tak poznává nakonec i sám sebe ve svém skutečném rozměru.

To je důvod, proč je pýcha je nejhorší ze všech neřestí, protože má charakter výlučně duchovní. Na rozdíl od ostatních neřestí, které jsou přirozeného charakteru, takříkajíc živočišného, pýcha napadá lidskou duši. C. S. Lewis správně konstatuje: "Ďábel se tomu směje, je spokojen, když jsi čistý, odvážný, schopný ovládat se, protože dokáže nastolit v tobě diktaturu pýchy; tak jako by byl velmi šťastný, že může vyléčit tvé omrzliny, jestliže budeš souhlasit, aby ti způsobil rakovinu."

Pýcha ve své přirozené dychtivosti tíhne k tomu zničit pokud možno všechno dobré, aby ses nemohl těšit z opravdových duchovních dober. Pýcha totiž velmi dychtí k potvrzení vět jako: "moje duchovní cesta je lepší", "je lepší mluvit v jazycích než zpívat s neokatechumeny", "toto je pravá a správná cesta křesťanství" apod. Mnohé podobné věty živené pýchou putují mezi různými náboženskými společenstvími, mezi duchovními fanatiky i křesťany, kteří nejsou "obyčejní". Děje se tak vždy, když nejde o pravdu, ale chceme ospravedlnit obraz Boha, který jsme si vytvořili. I když to vysloveně neříkáme, tvoří to základ našich soudů.

Svatý Pavel, který měl své zkušenosti s Korinťany, napsal z toho důvodu své přirovnání k tělu (1 Kor 12). Právě z toho důvodu je pýcha jed rozdělení. Je pravděpodobné, že kdyby aspoň trochu ubylo pýchy, nebylo by v křesťanství tolik bludů a rozdělení. Jaké léky můžeme užít? Především radikálnost opravdového života modlitby nad Božím slovem a s upřímností srdce.

Duch Svatý, který vítězí nad hříchem a dává našemu srdci pravdu, Duch svatý nás učí padnout na kolena, nejdříve uvnitř a pak fyzicky. Důležité je také duchovní vedení. Pokud nejsme schopni naslouchat a podřídit se, znamená to, že máme v sobě velmi silný jed pýchy. 

Falešná pokora

Existuje také falešná pokora, která je maskovanou pýchou. Příkladem je odpor k projevům a znamením úcty. Odpor k takovým projevům a znamením je určitý druh podvodu, který pod skořápkou pokory maskuje to, co ve skutečnosti životně a narcisticky potřebujeme: aby se nám dostávalo ocenění a uznání. 

Falešná pokora nás vede k hledání prostředků, jak se dělat lepšími, než jsme. Je tvrdá k sobě i k druhým, když pod zdáním zbožnosti skrývá silnou tělesnost a povolání k perfekcionismu. Postrádá lásku a nedokáže odpouštět ani sobě ani druhým. Takoví křesťané se vyhýbají hříchu nikoliv proto, že se hřích protiví Bohu, ale aby se cítili být dokonalí, "nad hříšníky"; zdánlivě zdraví jsou proniknutí pýchou až do morku kostí. Pascal to vyjádřil slovy: "čistí jako andělé a pyšní jako démoni".

Jiná velmi rozšířená maska pyšných je konání nápadných dobrých skutků proto, aby se cítili a projevovali jako lepší a spravedliví. Kolik dobrých skutků inspirovala pýcha srdce! Je třeba být bdělý. Radovat se máme z dobra proto, že pochází od Boha a my jsme povoláni jeho milostí, abychom se z toho radovali, nikoliv abychom si to přivlastňovali. Pýcha je z hlediska rozumu hloupost, nepravda a ontologické absurdum.

Čtěte ZDE: Vzkříšení: Klam nebo skutečnost? Pochybujme poctivě. Vzniklo něco z ničeho? Křesťanská víra je úkon zdravého rozumu. 300 proroctví a 400 vzkříšení z mrtvých. Pro všechny je čas návratu - dokud čas ještě je

Sociální pýcha

Pokaždé, když společnost rozhoduje o tom, kdo člověk je a kdo není, je to projev selektivní a ničivé pýchy. Z apriorní autority rozhodovat o člověku vzniká mentalita určující, kdo je méněcenný, a vytváří podle toho zákony, které mají ospravedlňovat usmrcení ve jménu pokroku a svobody. Současně lidská pýcha vyvrací základy rodiny a společnosti, manipuluje se sdělovacími prostředky a informacemi, zasévá diskriminaci a morální relativismus, jejími plody jsou eutanazie, pedofilie, genetická manipulace. Pýcha je smrtelná rakovina lidské společnosti.

Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Ježíši Kristu: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. (Fil 2 5-11)

Kristovo ponížení a obnažení je cesta, jak se stát stát pravdivými před Bohem i před sebou, ne proto, abychom byli lepší, ale abychom byli ve společenství s ním a se svými bratry. Svatý František z Assisi říkával: Člověk platí tolik, kolik platí před Bohem. Nic víc. (FP 169)

Zdroj.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Naděje v nejisté době: Půjdeme do nebe! Je jenom jedna pravda, jedna dokonalá nauka. V čem jsou jiné cesty pomýlené? Požitky světské a duchovní. Základním principem je spravedlnost. Život bez konce

Naděje v nejisté době: Půjdeme do nebe! Je jenom jedna pravda, jedna dokonalá nauka. V...

Kauza Piťhova &quote;proroctví&quote;: Protivníci budou lhát až do roztrhání těla. Voltairův Goebbels a Goebbelsův Halík. Rafinovaný klam odpadlého kněze. Padesátá léta jsou tu znovu? Buďme pozorní. Kvůli dětem

Kauza Piťhova "proroctví": Protivníci budou lhát až do roztrhání těla. Voltairův Goebbels...

REKLAMA

NEJČTENĚJŠÍ

Pokus o puč: Kdo a proč stál za dalším pokusem zbavit se vítěze voleb? Oplzlosti paní S. Jiná verze pádu Petra Nečase. Žumpa nemá dno. Není to náš „závod“? Andrej Babiš obstál. O trpaslících a slepicích

Pokus o puč: Kdo a proč stál za dalším pokusem zbavit se vítěze voleb? Oplzlosti paní...

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky