Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Tajemné kouzlo Vánoc: Oslava blahobytu či chudoby? Může člověk vychovávat Boha? Jak opatřit svým dětem

Tajemné kouzlo Vánoc: Oslava blahobytu či chudoby? Může člověk vychovávat Boha? Jak opatřit svým dětem "absolutní" dárek. Šance je i v posledním okamžiku

24. 12. 2015

Tisk článku

Redakce Protiproud přináší svým věrným čtenářům na samém konci Adventu "tip" na dárek, který nikdo nepřekoná - i kdyby mu patřila všechna království tohoto našeho neklidného světa

Chceme v této chvíli především popřát všem našim věrným čtenářům co nejkrásnější prožití dnešního zázračného dne, večera i "tiché, svaté noci". Samozřejmě si uvědomujeme, že by bylo pošetilé snažit se v tento den, který kupodivu i nevěřící většina našeho národa pokládá za výjimečný, "protiproudně" přinášet informace, komentáře či úvahy, jež se z "hlavního proudu" vydělují. Ale zase úplně to nechat být nemůžeme.

Faktem totiž je, že dnes večer i mnozí z těch, kteří jinak po celý rok o kostel ani nezavadí pohledem, "zajdou na Půlnoční". A Pán Bůh za to zaplať. Je to určitě lepší, než zůstat jen u televize, přestože se tento moloch bude dnes tvářit bonhomně, přinášet pohádky (v prvním plánu jiné, než kterými nás krmí celý rok) a tvářit se, že je pohoda sama. Myslíme si proto, že může být užitečné připomenout vlastní podstatu dnešního podivuhodného okamžiku i trochu jinak. Protože, jak naopak my tvrdíme po celý rok, "všechno je jinak".

Oslava blahobytu či chudoby?

V současné takzvaně vyspělé zápaní společnosti to křesťané nemají lehké, pokud se chtějí opravdu usebrat a prožívat adventní dobu v duchu hluboké vnitřní přípravy na svátky, ve kterých oslavujeme setkání Boha s člověkem. I z toho, co vytrysklo ze srdcí našich předků jako projev jejich zbožné úcty k Lásce, která přišla k lidem, udělal komerční svět „odrhovačky“, které mají jen vyprovokovat nákupní horečku.

Moderní „Vánoce“ se staly převážně oslavou domácí hojnosti a nadbytku, ze jména Božího Syna se stal co nejbohatší „ježíšek“ neboli „balík,“ jehož distributorem a dodavatelem je v posledních letech stále častěji také u nás maškara jménem „Santa Klaus“.

Čtěte ZDE: Děťátko

Kdo by za tím vším humbukem ještě pomyslel na to, že první Vánoce byly zcela opačnou slavností, velkou oslavou největší chudoby. Původce a Tvůrce všeho světa se zřekl všeho, narodil se mezi dobytkem a v tomto nejchudším prostředí se mu přišli poklonit ti nejchudší. Odřekli si i něco z toho mála, co měli, aby pomohli rodině, která se v tak vypjaté životní situaci, jakou je narození dítěte, ocitla v prekérní situaci bezdomovců.

Člověk vychovává Boha?

Extrémní betlémská chudoba byla ovšem posvěcena a prozářena největšími poklady, nejdokonalejší čistotou a láskou panenské Matky a jejího snoubence. V onu nejsvětější noc začal také naplno naprosto ojedinělý až paradoxní proces, o jehož podstatě tak málo víme a tak málo uvažujeme: člověk začal vychovávat Boha.

Tento proces začal ve skutečnosti již před devíti měsíci, když v životě čisté Panny počal žít svůj lidský život Původce života. Bůh svěřil svého milovaného Syna nejsvětější Panně, aby ho vychovala jako člověka, tedy aby ho formovala podle svého obrazu - výchova totiž nic jiného není.

Bůh si to v tomto případě mohl dovolit proto, že panenská Matka představovala ten nejdokonalejší obraz Boha, jaký člověk může vůbec představovat, a současně tak praktikovala ten nejdokonalejší způsob výchovy, jaký kdy byl nebo bude na tomto světě uskutečněn. Maria je nejen Královnou panen, ale také Královnou matek (není divné, že jí tento titul nebyl dosud oficiálně přiznán?).

Ježíš jakožto syn člověka vyrůstal jako svatý nejen proto, že byl Bůh, ale také proto, že měl nejsvětější Matku. To je velmi významné, neboť tímto způsobem Bůh posvětil a povýšil k nejvyšší důstojnosti (ale také náročnosti) všechnu výchovnou práci: není to výcvik vylepšené opice, ale odhalování a utváření živého obrazu samého Boha.

Nejen biologická genetika

V životopisech některých světců a světic se setkáváme občas s tím, že již ve velmi útlém věku projevovali zbožnost a lásku k Bohu obdivuhodným, pro někoho až neuvěřitelným způsobem, jakého není schopna ani většina dospělých. Někdy se přímo zdá, jako by se to vymykalo z přirozeného řádu a jednalo se o mimořádné omilostnění, na které obyčejný smrtelník těžko může pomyslet.

Tyto udivující projevy rané dětské zbožnosti však nevyrůstají z ničeho. Jsou zpravidla plodem zbožného a svatostí naplněného rodinného prostředí. Základy svatosti malé Terezičky či matky Terezy byly položeny už tím, že se podobně jako Ježíš z Nazareta narodily svatým matkám a svatým otcům. (Neměla by tedy nakonec být vynikající svatost dětí sama o sobě dostatečným důkazem hrdinského stupně ctností jejich rodičů?) 

Nikdo si své rodiče ovšem nevybírá. Když se jim narodí, je jim tak říkajíc vydán na pospas. Kéž by byli svatí! Nejsou-li, jistě to není pro něho výhoda. Může to být tím, že ani jejich rodiče nebyli svatí, anebo také proto, že se odklonili během života k jiným hodnotám a jiným vzorům.

Čtěte ZDE: Na adventním věnci se rozsvítila čtvrtá svíce: "Blízko, blizoučko Štědrý den..." Odložme chmury a přemítejme o Naději. Léčivá Velepíseň na lásku

Co teď? Má to tak už zůstat po všechna další pokolení? Někdo může říct: A proč by měli být svatí? Hlavně ať jsou normální. Jenže podle Božího plánu normální znamená právě svatý. Záleží na tom budoucnost dítěte i prospěch lidské společnosti, zda v ní zítra převládnou její dobrodinci, paraziti, nebo nebezpeční škůdci.

Jestliže zločinec třeba i v poslední chvíli najde cestu zpět k Bohu, často za tím stojí dobré semeno, které do jeho srdce před mnoha lety ještě na počátku jeho života zasadila dobrá a zbožná mamainka. Ale i za sklonem k hříchu a dokonce i zločinu stojí zpravidla něco, čím člověka poznamenala jeho výchova.

Jednou na to pohlédneme

Tíže rodičovského očistce bude mimo jiné v tom, že uvidíme v celé nahotě všechny důsledky toho, co jsme vědomě i mimoděk předali svým dětem, i všeho, co jsme zůstali svým dětem dlužní: co jsme pro své děti udělali a neměli udělat, a co jsme naopak měli udělat, ale neudělali.Pro někoho dokonce začne tento očistec už zde na zemi.

K čemu je naše jednorázová vánoční štědrost, jestliže děti připravujeme pro nedostatek osobní svatosti celý rok o to nejpodstatnější? Z takového dluhu lásky a dobrého příkladu se nevykoupíme množstvím a cenou věcí pod stromečkem.

Ten nejkrásnější dárek, který můžeme svým dětem připravit k Vánocům, nejsou nákladné hračky čínské výroby, ale taková proměna našeho života a našich vztahů, aby na nás a s námi názorně a takřka hmatatelně začaly poznávat a radostně prožívat, jak dobrý je Bůh. Dostat takový „dárek“ je ve skutečnosti jejich nezadatelné právo, které tedy pro nás představuje tu nejsvětější povinnost. Nikdy není pozdě na obdarování.

Adventu je nakrátko. Je s námi Štědrý den.

Zdroj.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Františkův biják: Jen Mlčení anebo oslava selhání? Věrnost a odvaha se dnes nenosí. Kultura ve vleku úpadku ducha. Neznámá epocha dějin Země vycházejícího slunce. Všichni víme, komu se líbí. I ty, Martine?

Františkův biják: Jen Mlčení anebo oslava selhání? Věrnost a odvaha se dnes nenosí. Kultura...

Měsíc na obloze: Vládce noci i spolehlivý služebník lidí. Kde se vzal? Odpovědi hledejme v První knize Mojžíšově. Užívat viditelné a odhalit neviditelné. Dokonalé věci nevznikají samy od sebe

Měsíc na obloze: Vládce noci i spolehlivý služebník lidí. Kde se vzal? Odpovědi hledejme...

REKLAMA

NEJČTENĚJŠÍ

Volby v Německu: Jde o víc, než tušíme. Poprvé od války se může do parlamentu dostat opoziční strana. Proč jel Steinmeier do Prahy? Proč Merkelové bažiny nevěří průzkumům? Jejich obavy, naše naděje

Volby v Německu: Jde o víc, než tušíme. Poprvé od války se může do parlamentu dostat opoziční...

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky