Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Euro dřív nebo později zanikne: Krize a dluhy států nevyřeší tištění nových a nových peněz. Malér je v základech EU. Žádný evropský národ neexistuje a nikdy existovat nebude

Euro dřív nebo později zanikne: Krize a dluhy států nevyřeší tištění nových a nových peněz. Malér je v základech EU. Žádný evropský národ neexistuje a nikdy existovat nebude

3. 10. 2014

Tisk článku

Ondřej Ryčl , nedávno tragicky zemřelý úspěšný podnikatel, se v jednom ze svých posledních článků zamyslel nad tím, co musí přijít, a tak závěrečná slova jeho textu znějí jako proroctví

Ondřej Ryčl zahynul před pár týdny při letecké akrobacii. Tento muž mnoha profesí a zájmů byl také zajímavým autorem. Chceme na něj vzpomenout jednou z jeho posledních prací, v níž se věnoval neodvratnému konci společné evropské měny. Většina lidí intuitivně cítí, že k tomu dojde, ale hlouběji se nezabývá touto dramatickou událostí, která může být jednou z posledních fází celého EU projektu. Proto stojí za to, podívat se na tento problém vážněji. Za pár dnů vyjde sborník Budoucnost české ekonomiky. Ondřej Ryčl svůj příspěvek do této publikace nadepsal příznačně:

Euro: Připravme se na nepředstavitelné

Evropská společnost je nemocná, protože je vedena nemocnými elitami. Konec projektu Evropské unie a eura v dnešní podobě je v dohlednu, dějiny neskončily, ale běží dál. Připravme se na to.

PP

Euro je produkt západoevropských politických a ekonomických elit, jehož cílem bylo udržet západní Evropě životní úroveň z konce 80. let 20. století a ubránit ji před konkurencí zbytku světa, a to včetně případných dalších přistupujících členů eurozóny. Étos je to krátkozraký a v delším časovém horizontu v principu nesplnitelný – ještě nikdy se nestalo, aby se dějiny zastavily, a nestane se to ani teď.

Přestupní stanice

Už sám tento étos vzniku ideje jednotné evropské měny je podivný. Idea sama je myšlenkovým dítětem tehdejších evropských levicových elit a elitářských uskupení z kruhů kolem francouzského prezidenta d´Estaigna a německého kancléře Schmidta. Důležité je, že nevznikla tlakem zdola, tedy jako reakce na požadavky trhu nebo požadavky evropské společnosti, která ostatně - tehdy jako dnes - neexistovala.

Trh a soukromý kapitál chtěl něco jiného – odstranit celní bariéry na hranicích a zajistit volný pohyb kapitálu, osob a idejí po evropském prostoru a ve stejném prostoru zajistit jednotné technické a právní standardy.  Do značné míry se to dařilo realizovat do roku 1992.  Od té doby už evropské a už tehdy silně levicové elity směřovaly vývoj k unitárnímu evropskému superstátu, založenému na jiných modelech řízení společnosti. A euro má být v tomto kontextu jen jednou z přestupních stanic této cesty.

Zdroje nebudou

Jako každá idealistická levicová teorie uvedená do praxe má tato cesta jednu zásadní vadu – dříve či později začnou docházet zdroje. Všechny velké říše stojí a padají na idejích, z nichž se zrodily. Nejinak tomu je a bude s Evropskou unií a eurem.

Zkusme pojmenovat v krátkosti ty největší a nejzásadnější – a neodstranitelné – strukturální vady současného projektu eura, které nutně a nevyhnutelně povedou k zániku tohoto projektu. S tím, že současný stále trvající, byť slábnoucí, růst a rozvoj existuje – to ovšem navzdory ideologii převládající u evropských elit, nikoliv díky ní.

Prvním problémem jsou dluhy. Ty už v jednotlivých zemích dosáhly takového rozměru, že nejen elity, ale i jednotlivé společnosti samotné počítají s tím, že je už nikdy nikdo nesplatí.

Situace je horší o to, že dluhy mají stále prudce rostoucí gradient. Garanční fondy, fiskální pakty a podobné projekty jsou jen nástroje k časovému odsunutí problému, nikoliv k jeho vyřešení. Toto je pouze velkolepá hra na ekonomické letadlo, kterému ve velmi dohledné době dojde životnost a havaruje.

Nesplácení dluhů

Za úspěšné jsou brány ekonomiky, které se pouze zadlužují málo; takové, které by se nezadlužovaly či dokonce dluh splácely, v Evropě už nejsou. Něco je zásadně špatně. Nádavkem si evropské elity vytvořily Evropskou centrální banku (ECB), u jejíhož zrodu stála hlavně obyčejná pýcha a snaha mít konkurenci amerického FEDu.

Z FEDu si ostatně ECB vzala za vzor to horší – tedy z principu vadnou teorii Alana Greenspana, že levné peníze jsou garantem ekonomického růstu, a to do nekonečna. Mimochodem, tento omyl stál za americkou realitní krizí nultých let 21. století.  Americká společnost se z toho ovšem vzpamatovala, i když je sama je také dost nemocná a předlužená, ale v minulosti už několikrát prokázala velmi silnou schopnost rychlé regenerace. Je to způsobeno méně rigidním právním rámcem a výrazně silnějšími společenskými memy flexibility.

Omyl s levnými penězi jako motorem růstu je jedním z velkých strukturálních problémů eura a s ním spojených institucí, protože vede k deflaci a následnému vnucování stagnace jednotlivým ekonomikám v situacích, kdy by to jinak nebylo nutné.

Neexistence národa

Tím se dostáváme k dalším zásadním problémům Evropské unie – a to ke strukturálním problémům EU a zejména eurozóny. Krom výše zmíněných levných peněz a s tím souvisejícímu tisku stále nových peněz je to hlavně nepochopení evropské různosti výše zmíněnými elitami: Žádný evropský národ neexistuje a zřejmě nikdy existovat nebude.

Jednotlivé země mají jinou mentalitu a etiku přístupu k realitě, sever Evropy si za konkrétními slovy představuje jiné skutky než jih Evropy, a snaha vše přizpůsobit pod jednotné chápání, dejme tomu pracovně nazvané „severské“, nefunguje a nebude fungovat. 

Dalšími strukturálními problémy, vestavěnými do základů EU už právě stanovenými cíli při jejím zakládání, je rigidita pracovního trhu a s tím spojená nízká produktivita práce. Teze o volném pohybu kapitálu a osob samozřejmě neplatí. Pro pochybovače jeden příklad: stačí si zkusit jako Čech otevřít květinářství 50 metrů od české hranice v rakouském Gmündu, případně otevřít polskou stavební firmu s polskými dělníky kdekoliv ve Francii – obojí je v praxi zhola nemožné.

K tomu jako extrémní příklad strukturální vady projektu EU patří zásadní pokřivení tržních podmínek evropského zemědělství, a to jak jeho ochrana vysokými dovozními cly ze zemí vně, tak podivný a nespravedlivý systém dotací v zemích uvnitř a následná zásadní deformace jejich zemědělského trhu.

Novodobí kněží

Dalším velkým problémem Evropy, Evropské unie a potažmo projektu eura jsou problémy ideologické. Stále rostoucí a sílící je vrstva jakýchsi novodobých kněží, zejména v podobě zastánců a propagátorů boje proti tzv. klimatickým změnám způsobeným člověkem.

Tito „apoštolové nového bytí“ v Evropě útočí na základy fungování nejen evropské, ale každé civilizace, protože útočí na zdroje laciných potravin, laciné energie a na laciné dopravní cesty. Tento zásadně nebezpečný trend je v evropské společnosti jasně zřetelný, a co hůře, stále sílící.

S tím souvisí ideologický útok na instituci rodiny, který vychází z podobných kruhů. Tento atak je nejméně tak nebezpečný jako první zmíněný, ale je dokonce úspěšnější – v Evropě prudce ubývá dětí, populace stárne, dynamika vývoje evropské společnosti zejména ve srovnání s asijskými společnostmi prudce klesá, čekají nás dramatické sociální problémy vzniklé jen z tohoto jediného dílčího problému. 

Svoboda a rovnost

Dalším naprosto zásadním problémem je nepochopení úlohy svobody a rovnosti evropskými levicovými elitami. Pouze ve svobodné společnosti existuje prosperita jak ekonomická, tak duchovní, a ta je spjatá s rovností příležitostí, nikoliv s rovností požitků.

Systémově chybná snaha vede k masívnímu přerozdělování bohatství od těch, co jej vytváří, k těm, co jej jenom užívají. Což vede k přetvoření obrovské části společnosti v entitu, žijící z peněz těch druhých, jejichž požitky pak nejsou závislé na výsledcích vlastní práce. Toto odpojení od reálných vztahů a zásadní nespravedlnost s tím spojená má strašlivé negativní dopady na duševní zdraví celé společnosti.

 A – last but not least - evropská společnost ve své většině zpohodlněla, čehož nejdůležitějším příznakem je skutečnost, že není schopna se bránit. A to z toho důvodu, že prostě není ochotna se bránit. Zde je nutno zdůraznit, že Evropská unie není a nemůže být zárukou míru, tuto vlastnost má opět geneticky zakódovanou ve svých základech.

Evropská unie v dnešní podobě vznikala v bezpečnostní kapse v 90. letech po vítězství Západu ve studené válce, které ovšem zajistily jiné organizace, fyzicky jiné elity, ale hlavně zásadně jiný ideologický fundus než ten, který stál u zrodu EU. Současné evropské elity naopak stály myšlenkově a někdy i prakticky na straně tehdy poražených nepřátel západní civilizace – pro příklad lze uvést Catherine Ashtonovou, Manuale Barrosa, Neila Kinnocka, Javiera Solanu a další.

Euro zanikne

Zdánlivě vedlejším problémem současné Evropské unie jsou vlivy vnějšího světa. Zdá se však, že impuls, ať už silný nebo ono pověstné mávnutí křídlem motýla, které povede k rozpadu eura, eurozóny a následně EU v jejich dnešní podobě, přijde patrně právě zvenčí.

Samozřejmě euro má dnes ve světě své mocné spojence. Hodí se Číně, Indii, Brazílii a dalším rostoucím světovým ekonomickým velmocem jako protiváha amerického dolaru, jako „páka“ na Američany, a potud euro podporují. Proti jsou však jiné velmi nepříznivé okolnosti.

Končí „Pax Americana“, zřejmě nejslabší americký prezident v posledních sto letech ve světě zadělal ke vzniku ostrůvků negativní deviace. Některé jsou Evropě vzdálenější, například oblast Afghánistánu a Pákistánu nebo spojený problém Sýrie a Iráku. Jiné má však Evropa přímo za humny – chybná Obamova doktrína „restartu“ vztahů s Ruskem z let 2008/2009 zřejmě přímo vedla ke vzniku dnešní těžko řešitelné situace na Ukrajině, kterou Evropa a EU není schopna řešit a stěží vůbec dokáže reagovat.

Přál bych si, abychom turbulentní dobu, která nás čeká, přežili s co nejmenšími škodami.  Mám totiž rád svoji zemi a mám rád evropskou civilizaci, a myslím si a doufám, že je stále vnitřně natolik silná, aby problémy popsané v tomto textu zvládla a překonala je jen se ztrátami, které budou pouze nejnutněji velké. Zánik eura v jeho dnešní podobě bude zřejmě jedna z nich.

Pozvánka na konferenci

Redakčně kráceno.

PP


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Františkův biják: Jen Mlčení anebo oslava selhání? Věrnost a odvaha se dnes nenosí. Kultura ve vleku úpadku ducha. Neznámá epocha dějin Země vycházejícího slunce. Všichni víme, komu se líbí. I ty, Martine?

Františkův biják: Jen Mlčení anebo oslava selhání? Věrnost a odvaha se dnes nenosí. Kultura...

Měsíc na obloze: Vládce noci i spolehlivý služebník lidí. Kde se vzal? Odpovědi hledejme v První knize Mojžíšově. Užívat viditelné a odhalit neviditelné. Dokonalé věci nevznikají samy od sebe

Měsíc na obloze: Vládce noci i spolehlivý služebník lidí. Kde se vzal? Odpovědi hledejme...

REKLAMA

NEJČTENĚJŠÍ

Volby v Německu: Jde o víc, než tušíme. Poprvé od války se může do parlamentu dostat opoziční strana. Proč jel Steinmeier do Prahy? Proč Merkelové bažiny nevěří průzkumům? Jejich obavy, naše naděje

Volby v Německu: Jde o víc, než tušíme. Poprvé od války se může do parlamentu dostat opoziční...

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky