Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU

DISKUSE: Tlachání poblíž Hitlerova Orlího hnízda: Bezmoc mocných a rozpaky jejich mediálních poskoků. Chceme Putina! Neposlušným zemím zkroutíme ruce, děl černý Vůdce

Tlachání poblíž Hitlerova Orlího hnízda: Bezmoc mocných a rozpaky jejich mediálních poskoků. Chceme Putina! Neposlušným zemím zkroutíme ruce, děl černý Vůdce

nekomentuje setkání lídrů sedmi údajně nejmocnějších ekonomik světa (protože není, co komentovat), ale pozoruhodné dozvuky toho NIC v našich a německých médiích

zpět na článek »
Chcete-li přidat komentář, musíte být registrovaný uživatel. Přihlašte se nebo se zaregistrujte.
Tato báseň není o člověku  (Ivan Ducar)
11.06.15 21:34
Takže dnes to tam u kulatého stolu začíná? Slova z dávné minulosti, leč vnímám jakési podobenství. Surreal.

Anděl míru „na hranici“

Ležet na rozhraní Země a Vesmíru
zabořen zády do stratosféry plné života
a pohledem do mrazivého ticha plného smrti

v kovové rakvi na slámě a na míru
připraven na pády, na lži a na pouta
tím, čím jsem chtěl vždy býti, konečně nejsem

V zajetí tělesné mechaniky
čekám na poslední okamžiky
a zírám jak pomalu umírám

sám?

Ať pomyslím na cokoli
soukolí v myšlenkách nepovolí
napětí stoupá až k bolesti

v pasti je má mysl

(Budeme si hrát na nebe peklo ráj
praštíme ho kamenem, ať je to ten nebo ten)

šílím, lkát nemá smysl…

Všechno se arcirozprostírá
všemi směry a všude
dochází k výbuchu

na lásku se přeci neumírá!
jsou sféry v nichž kdovíco bude
při tělesném pojetí nádechu



Touha mne vyhnala z těla
zamrzlé korálky krve
po stětí na břitu v beztížném stavu
přílákaly galaktickou pandemii
se zvídavým chováním
našich úhlavních nepřátel
v převleku Lásky
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky